neděle 20. srpna 2017

Recenze/review - DECREPIT BIRTH - Axis Mundi (2017)


DECREPIT BIRTH - Axis Mundi
CD 2017, Nuclear Blast

for english please scroll down

Propletenec roztodivných pocitů. Jako bych se prodíral zkroucením trnitým keřem. Do krve rozedrán, bolestivý, se srdcem v mlžném oparu. Někdo mě spoutal na konci mé mise, přivázal mi na prsa krysu, která má jedinou možnou cestu ven. Prokousat se skrze mne. Koukám do jejích tmavých očí a pomalu se stávám její potravou.

S novou deskou amerických technických death metalistů DECREPIT BIRTH jsou mé pocity nastavené velmi podobně. Hudba si zdánlivě nejdřív proplouvá vzadu, pobublává. Není ničím zajímavá, krev se ještě nevaří. Jenže postupně dozrává, mění se, přetváří, graduje. Je sice pravdou, že alba z let 2008 a 2010 mě vzala více, ale ta síla, ta prazvláštní temná energie, je obsažena i v novince. Vypadá to, že krysa se prohryže brzy ven.



"Axis Mundi" volně čerpá ze starých DEATH, s určitým až black metalovým otiskem, chladem. Vokalista spíše deklamuje, než aby zpíval, ale důležitý je celek a ten je až překvapivě nakažlivý. Nesdílím úplně bezbřehé nadšení skalních fanoušků, jsem spíše mužem v pozadí, který kapelu sleduje a dává si ji do žil jen ve chvílích, kdy na ni dostane chuť. Skladby jsou propracované, zvuk zajímavý, melodie chladně jiskřivé. Pro mě je ale nejdůležitější určitá, až magická atmosféra, zahnívající (nebál bych se říct depresivní) odér. DECREPIT BIRTH opravdu připomínají neklidnou řeku plnou vroucí zkažené krve. Při poslechu vám odumřou mozkové buňky a mysl bude nasměřována na chaos. Při tomhle albu se umírá s rozvahou, odhodláním a děsem v očích. Rozhodně zajímavá záležitost, která stojí za pozornost. 



Asphyx says:

A bunch of weird feelings. I feel like I went through a rose bush. I am bleeding, it is painful and my heart is in a mist. Someone found me at the end of my mission, tied a rat on my chest that has the only way out. It has to bite its way out through me. I look into its dark eyes and slowly become her food. 

I feel a little bit the same with the new album by American technical death metal band DECREPIT BIRTH. Their music seems like slowly and peacefully floating in the back, buzzing. Nothing interesting here, the blood is not boiling yet. But gradually it ages, changes. It is true that their albums from 2008 and 2010 hit me more, but the power, the interesting dark energy – it is all there in the new album too. It looks like the rat will find its way out soon.



“Axis Mundi” draws freely from the old DEATH with a certain black metal print and coldness. The vocalist declaims rather than sing but the whole is important and the whole is surprisingly contagious. I do not think the same as the enthusiastic fans, I am in the back watching the band and I listen to it only when I want. Those songs are nicely done, well worked out, sound is interesting, and melodies are freezing sparkly. For me the most important thing is the magical atmosphere, the mouldy (or even depressing) smell. DECREPIT BIRTH really resembles a turbulent river full of boiling decayed blood. While listening to this album, your brain cells will die and your mind will be focused on chaos. You will die with determination and fear in your eyes. It is definitely an interesting thing that is worth listening.


Tracklist:
1. Vortex of Infinity...Axis Mundi
2. Spirit Guide
3. The Sacred Geometry
4. Hieroglyphic
5. Transcendental Paradox
6. Mirror of Humanity
7. Ascendant
8. Epigenetic Triplicity
9. Embryogenesis
10. Orion (Metallica cover)
11. Desperate Cry (Sepultura cover)
12. Infecting the Crypts (Suffocation cover)

band:

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto šestý - Návštěva z NDR

 

Příběh sto šestý - Návštěva z NDR

Sedím dole u autobusáku, hned vedle Tuzexu, který prý budou brzy zavírat. Místo veksláků, prodávajících zde ještě nedávno bony, leží před výlohou bezdomovec. Hrozně smrdí, chrápe. Je šedivo, na to, že je léto, docela i chladno. Pak ji uvidím, jak jde od hospody U Bičíků směrem ke mě. Na tváři úsměv, houpavá chůze, rozevláté boky, které mám tolik rád. Už z dálky se na mě směje. Jakoby se černý asfalt rozestoupil a stal se cestou plnou vlčích máků. Je krásná a sexy.

"Ahoj Smrťáčku, máš všechno?": pošeptá mi mezi polibky a raději zkontroluje, jestli jsem vzal všechny věci podle seznamu. Lunch meat, sirky, víno - litrovku nevalné kvality, ale levné a pro nás tenkrát dostupné. Většinou jezdíme všude vlakem, ale na chatu kousek od Doks, která nám je na dnešní večer zapůjčena a kde máme zítra očekávat dvě Kačenčiny kamarádky, musíme autobusem. Kupujeme lístky a má milá mi vysvětluje dlouhý příběh o tom, jak se s Marií a Helgou z Drážďan seznámila.

Zatímco já si dopisoval s Ruskama a piloval na základce azbuku, Kačenka posílala dopisy německy dvou holkám a celé tohle přátelství na papíře jim vydrželo. Holky měly přijet v sobotu kolem poledne vlakem do Prahy, tam na ně bude čekat její táta a obě je přiveze. Německy umím celkem slušně (tenkrát) a tak se těším. Podle fotek vypadají obě Germánky velmi dobře a prodloužený víkend se třema sexy křepelkama byl v sedmnácti můj sen. Vystupujeme v Doksech, pak musíme pěšky. 

Cestou zpíváme texty od Debustrolu, protože je najednou dusno a ovzduší připomíná džungli. Vezmu Káče batoh, jednak proto, že jsem gentleman, ale hlavně, abych se jí mohl koukat na zadek. Ví o tom, dělá to asi už naschvál, protože cestou do Ralska hodně kroutí boky, natřásá se a ještě se mi směje. Mám sto chutí ji povalit někde do trávy, ale jdou s námi nějací chalupáři, tak není čas, ani místo. Konečně chata, schovaná pod skalním převisem. Spíš zálesácká bouda, ale s televizí, s videem, kazeťákem, vodou a elektrikou. Připadám si jako v ráji.

Otevíráme hlady lunch meat a jíme jej po studenu s okurkama. Zapíjíme vínem, je kyselé, s divným pozůstatkem na jazyku, ale nic nám to nevadí. Máme jeden druhého, napěchovanou touhu ve svých tělech. Chci překvapit, tak vyndávám kazetu s Dolly Buster, kterou mi podstrčil Prcalík s tím, že uvidím neviděné a že prý Káču tak navnadí, že bude k nezastavení. Dělám tajemného, porno tenkrát neměl každý v kapse. Překopírovaná videokazeta zašumí, objeví se nějaká reklama na volání pro osamocené muže, které nám přijde neskutečně vtipné a Káča ho pak dlouho napodobuje ("Nenech mě čekat samotnou, no pojď, mám vlhko ve svém klíně, tak pojď ty hřebče, zavolej"). Sranda veliká.

Objeví se hlavní hrdinka, hlavu jak jedna naše sousedka. Trvalá a prsa - dvě obrovské bóje (ta se neutopí, napadne mě první!). Sednu si do křesla, Káča na mě roztouženě nasedne. Líbám jí na krku, od ucha až ke klíční kosti. Chytám ji po vzoru pornoherce hezky zezadu za prsa. Dolly dělá obličeje, jako kdyby do ní někdo narval rožhavený železo. Jsem zvědavý, co bude dál a přiznám se, že nás celý tenhle příběh nepříběh docela rajcoval (tenkrát). Paní z dabingu sice asi u namlouvání štrikovala, ale nám to nevadí. Obrázky se hejbou, pán má mezi nohama kladivo a Dolly se houpu balóny. Jsme v nejlepším a kazeta se zamuchlá. Vybuchneme v extázi i smíchu.

Sedneme si na terásku, vytáhneme kabely, aby mohl hrát kazeťák. Po skotačení chtěla Káča vždycky Saxon, až jsem na ně občas žárlil. Ale kolem je les, ptáci řvou spolu s heavy metalem a je nám překrásně. Pije se víno a čeká na bouřku. Do noci pak řveme další a další texty, našli jsme totiž rum po předchozí návštěvě. Usneme v objetí a je nám jedno, že na zářící obrazovce pořád Dolly žmoulá v puse klobásu velikosti pendreku.

Ráno zaspíme, musíme během půl hodiny uklidit, co jde. Na náměstí v Doksech skoro běžíme. U kašny už přešlapuje pan otec a dvě dívky. Maria, kráska od přírody, jak modelka. Zrzavoučká ve stylu podzimního listí a s pihami, které musí mít každý rád. Vedle Helga, trošku nasupený výraz. Typická Němka, zadek, prsa, lehce oplácaná, ale o to víc sexy. Musím říct, že fotky, které poslaly nedávno Káče, ještě dost zkreslovaly, vypadají o sto procent lépe.

Seznámíme se, já jsem olíbán až se červenám. Jsem za vtipného a pokouším se při představování s Marií zazpívat slavnou árii Avé Máááriááá. Rozseká ji to, až jí začnou nadskakovat prsa. Jsem jako nějakej kohout, kterej si značkuje teritorium. Dostanu od Kačenky jedno výchovné rýpnutí. Za ty roky už vím, že jsem přestřelil. Helga se pořád netváří. Obě studentky drážďanského gymnázia jsou upozorněny, aby byly slušné a hodné, že za ně má pan otec zodpovědnost. Mě je řečeno, ať nevyvádím žádný blbosti. A že pro nás po víkendu v úterý přijede. Čekají mě 4 dny s třema holkama. V tom věku už jsem se viděl...ale vy víte co, že ano?

Snažím se zaplést rozhovor a tak machruju, že jsem byl hned po revoluci s rodiči v drážďanské galerii. Je mi řečeno, že tam byl snad každej, ne? Ale jsme všichni mladí, veselí a freundschaft zafunguje velmi brzy. Velkou výhodou bylo, že Mária byla metal, sice "jen" heavík, ale hned si začaly s Káčou špitat (jasně Saxon). Horší to bylo s Helgou, kolem které jsem jako správný hostitel skákal jak čamrda. Ona nic. 

Jazyk ji rozvázal až rum, v Doksech koupené pivo a studené špekáčky, které jsme si prý měli opéct. Jenže kdo by rozdělával oheň, že? Místo toho jsme hodili bágly do kouta, vzali si peněženky, já do zadní kapsy peněženku a šlo se na náměstí. Tam klasická hospoda, naštvanej výčepní. Holky koukaly, u nich, i když byly z východního Německa, nic takového neznají. Pivo střídá pivo, Helga je najednou celá rozevlátá a začne se ke mě tulit. To jsou ty zákony paradoxů, o kterých vždycky mluvil Kytka. Je to tak na celém světě, co se zeměkoule točí. Některou chcete, ona nikdy nedá a navěky zůstane snem a naopak. 

Ještě že mám Káču, jinak by mě asi Helga dostala v chodbičce u záchodů. Ne že bych byl svatej, ale taky jsem zamilovanej, že ano?! Koupíme holkám smažák, protože ho neznají a chtělo by to něco "typyše čechyše ". Moc jim chutná. Jen ta cesta zpět na chatu je taková rozevlátá. Uložím, odnesu posledních pár kilometrů Helgu na rukou. Je čím dál tím těžší. Jsem moc rád, když ji nainstaluji opilou na hromadu spacáků. Všimnu si u toho, že má černý krajkový kalhotky. Musím si opláchnout obličej studenou vodou.

Já, Káča a Maria (dcera boží), sedíme do noci na terase a kecáme (metal napříč národy!). Každým dalším panákem se zlepšuje moje němčina a holkám je chladno. Tulí se, jsme pod dekou. Teplo má být až zítra. Vidím před spaním ještě převlíkající se Marianku a usínám se zadkem Káči ve svém klíně. Krása.

Ráno nás probudí Helga, která si pustí "náš pornofilm". Všichni tam hekají, že mě rozbolí hlava. No, možná je to taky těma všema pivama a rumem, asi i tlakem, který se ve mě za celou noc nashromáždil. Chtěl bych si Káču někde, nějak, vzít jako ženu, rychle a hltavě. Místo toho zdrháme na terasu, aby si mohla Helga dokoukat velmi poučný a motivační film. Za chvíli za náma přijde Maria, vyspaná do růžovo zrzava. Je nádherná. Koukám na ní jako na zjevení, jako na svatej obrázek, až je mi řečeno, aby mi nevypadly oči z důlků.  

Naplánovali jsme výlet a pokouším se všechny své dívky provádět. Znám a mám rád Karla Hynka Máchu a jsme v jeho kraji, tak se chvílemi dostávám do rauše. Kupodivu se můj nesměle německý, ale o to víc nadšený výklad líbí. Pamatuji si, že na Bezdězu jsme jedli jen chleba a nakládaný okurky. Ale bylo dobře, nikdo si neztěžoval. Všude jsme, my podivná čtveřice, středem pozornosti. Jeden vyhublý, obrýlený metalista v džínové bundě, s nášivkami. Káča to samé, jen v hezčím balení. Maria v šatech z vlčích máků (když zadul vítr, tak se jí proplétaly okraje o stehna a zajímavá kombinace žluté se zrzavou ve mě vzbuzovala údiv). A potom Helga, s velkým poprsím, zadkem, který zračí jistotu a dobrý porod.

A tak nás všude oslovovali, staří manželé na výletě, s pánem, který po letech zase mluvil německy. Dostali jsme sušenky máslové, krásně uleželé, asi odněkud taky z chalupy a já pak pohlazení od stařenky po tváři, protože jsem ji na kopec vynesl batoh. Taky se dá do řeči párek zamilovaných z nedaleké vsi, kteří se sčuchli na procházce, když šli každý sám. Počasí tak akorát, ale popadla nás nakonec zase žízeň (jak jinak).

Nasměřovali jsme kroky do jedné lesní restaurace, hned u Máchova jezera. Pivo Klášter, na zkroucených táccích, klobása na grilu, limonáda vyrobená z cukru a slunce. Líbám ji z Kačenčiných rtů, když jdou obě Němky na záchod a je mi prozrazeno, že se prý Helze neskutečně líbím. Nojo, ale já nejsem suvenýr z Čech, odpovím, ale lichotí mi to, to zase jo.

Výčepní je nádherná paní, servírka také, dvě dámy v letech (ehm, 40). Obě s rozevlátými vlasy, obrovským úsměvem ve tvářích. Když viděly, že jsme metal (poslouchaly rock) a že holky jsou z Německa, staraly se o nás jako o vlastní děti. Občas přišla nějaká rodinka na výlet, ale tátové byli nervní a mámy počítaly každou korunu za nanuky. My seděli stranou, pod velkou borovicí a jedli domácí štrúdl zadarmo. Helze i Marii se najednou v Čechách neskutečně líbí, i když Helga se mi snaží s přibývajícími pivy neustále koukat vilně do očí. Nedám se, držím Kačenku za ruku.

Zůstaneme až do zavíračky a ty dvě milé, překrásné dámy nám, mezi panáky na ukončení směny, prozradí, že se chodí koupat každý den po práci do Máchova jezera nahé. No řekni, můj milý čtenáři, odmítl bys takovou nabídku? Ano, styděl jsem se, když mě připité holky nutily, abych odhodil i trenýrky, ale bylo to jen na oko. Ráchali jsme se v teplé vodě, prosévali mezi prsty písek. Naše německé kamarádky doslova řičely blahem, Maria jako bohyně lásky, se souměrnou postavou, ohněm ve vlasech a kousky třpytivých kapek na místech, o kterých se nemluví. Helga jako bohyně plodnosti, statná, usměvavá, cákající vodu na všechny. 

O dvou servírkách, výčepních by se dala napsat kniha. Snad poprvé v životě jsem viděl ženy v "jejich věku" takhle blízko a do detailu nahé a musím říct, že mám ten obrázek dodnes občas ve snech. Byly nymfami, krásnými vílami, už zkušenými, s jistým krokem, vlnivými pohyby a rozvrkočenými vlasy. Tulím se na břehu ke Káče, drhneme o sebe pískem, usazeným na našich tělech. Sleduji celou tu krásu a jsem hrozně rád za návštěvu z NDR. 

Jak jsme opilí, tak si smotáme oblečení do uzlíků a jde se nahým pochodem až na chatu. Nikde nikdo, jen měsíc, rozedrané nohy z hrbolaté cesty. Já a tři prdelky, pak skákání do obilí, plavání ve zlatavých klasech. K tomu stříbrný svit, bláznoství, mládí. A dojedený lunch meat číslo čtyři. Pak hroznej smích u Dolly Buster. Najednou mám okno.

"To si děláte srandu, ne? Jakube, Káčo mazejte ven a oblíct, to sem ještě neviděla, spát všichni na hromadě nahý!": ozve se od dveří. Paní Kačenkovou totiž nenapadlo nic jiného, než za námi přijet na kontrolní návštěvu. Táta má na tváři zasněný úsměv, ale hubuje také. Je to zase na mě. Musím sedět snad tři hodiny na terase a všechno znovu rodičům vyprávět. Jsou s námi jen do večera, jdou druhý den do práce. A když odjíždějí, tak mi maminka moje druhá, náhradní, pošeptá do ucha, že by chtěla zůstat a jít do lesní restaurace s námi. Plavky si prý brát nebude.

Opakujeme výlet, hospodu i noční koupání ještě jednou. Jen už nespíme všichni dohromady nazí. Místo toho si ustelu s Káčou na terase a máme jen jeden spacák. Pořád se budím ze strachu, abych ji neumačkal. Nikdy v životě jsem neslyšel nikoho jiného takhle krásně, zvonivě, vzrušivě šeptat ze spaní. Jsem moc rád, že jsem v těch všech snových větách i já a hrozně dobře mi dělá i to, že Káča na mě ve spaní žárlí. 

Do staré škody 120 se nás vešlo pět. Cesta do Prahy byla ještě veselá, ale loučení na hlavním nádraží už moc ne. Je mi hrozně líto, že už na obě dvě návštěvnice z NDR nemám kontakt, protože tenhle příběh se navěky zaryl do mých vzpomínek. Vypluje sem tam na povrch, obzvláště ve chvílích, kdy sedím na terase u rybníka a nasávám všemi póry atmosféru léta. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 19. srpna 2017

Recenze/review - BEASTCRAFT - The Infernal Gospels of Primitive Devil Worship (2017)


BEASTCRAFT - The Infernal Gospels of Primitive Devil Worship
CD, DVD 2017, Pulverised Records

for english version please scroll down

Norská black metalová kapela BEASTCRAFT velebila Satana, tmu a smrt již od roku 2003. Nyní již mnoho let dřímá v záhrobí, aby nám letos přinesla znovu vydané a nahrané demonahrávky z let 2005 - 2009. Jedná se o pravověrný, nekompromisní černo černý black metal, tak jak se původně hrával na začátku příchodu tmy na tento svět. Jde o velmi pěkný sběratelský kousek, který by neměl chybět ve sbírce žádného pravého fanouška.



Pokud se vám líbí kombinace black metalu, tmy, chladu, špíny a odhodlání zničit onen svět, tak rozhodně neváhejte. Tahle smečka má v sobě obrovskou sílu. Songy obsahují až magickou, velmi přitažlivou atmosféru. Člověk si připadá, že stojí někde na vrcholu skály, rozhodnutý, že každou chvíli skočí dolů. Pod námi je jen tma, záhrobí a smrt. V tvorbě BEASTCRAFT slyším vlivy URGEHAL, TSJUDER, CRAFT, DARKTHRONE, KATHARSIS. Slyším zde také absolutní odhodlání a patrné stopy zimomřivého šílenství. Black metal v podání těchto Norů je chladný, zákeřný, zlý ze své podstaty, ale také přemýšlivý, nutkající, neklidný a ošklivý. Připadám si jako oběšenec, houpající se v ledovém větru. Black metal, který ochladí vaše duše! Velmi dobře!


Asphyx says:

The Norwegian black metal band BEASTCRAFT has praised Satan, darkness and death since 2003. Now, it has been in the tomb for many years to bring us this year’s newly released and recorded demos from 2005-2009. This is the true orthodox, uncompromising blackish black metal in the way it was recorded in the beginning of the darkness of this world. This is a very nice collector’s piece which should be in every true fan´s collection. 

If you like the combination of black metal, darkness, coldness, dirt and the determination to destroy the world beyond, then do not hesitate. This band has an enormous power in them. Songs has magical and very attractive atmosphere. You will feel like standing somewhere on the top of a mountain, determined to jump down. Below us is darkness, death and the beyond world. In BEASCRAFT´s work I can feel the influences of URGEHAL, TSJUDER, CRAFT, DARKTHRONE and KATHARSIS. I can also hear the absolute determination and obvious traces of cold-headed madness. Black metal played by those Norwegians is cold, insidious, and evil by its nature and it is also thoughtful, compulsive, restless and ugly. I feel like a hangman swinging in the icy wid. Black metal which will cool your souls! Very good!

Recenze/review - THE EVIL DEAD - Earth Inferno (2017)


THE EVIL DEAD - Earth Inferno
CD 2017, Witches Brew

Miloval pohled do ohně, rád nasával to teplo. Šlehající plameny, vzrušující, olizující. Brával do rukou žhavé uhlíky, laskal se s popelem. Už to nemohl vydržet. A tak se jednoho dne polil benzínem a za řevu smíšeného z bolesti a slasti plápolal ještě dlouho poté, co už jeho duše opustila ohořelou tělesnou schránku.

Spalující oheň cítím i z nové desky argentinských maniaků THE EVIL DEAD. Ti dokáží opravdu řádně přiložit pod kotel. Jejich novinka "Earth Inferno" je poctivou ukázkou pečlivě odvedeného řemesla. Samozřejmě s vlastním ksichtem a zajímavými melodiemi.



Přiznám se, že už od prvního společného setkání s "Earth Inferno"jsem si začal podupávat nohou, bouchat rukou do stolu. Novinka je totiž velmi návykovým albem. Musíte mít sice své uši nasměřované do metalového pravěku a nebát se u hudby také pořádně odvázat, ale to jsou věci, které my, starší metalové mazáci, považujeme za jasné a potřebné pro jakýkoliv poslech. A cože vlastně na nové desce nalezneme? Inu, pořádně natlakovanou směs thrashe, blacku a heavy metalových výjezdů. Nic převratného, ale nahrávka se neskutečně dobře poslouchá. Oceňuji u hudby hlavně energii, poctivost a upřímnost. A tohle všechno mi dodávají THE EVIL DEAD mírou vrchovatou. No řekněte, co si přát víc? Možná jen nějakou pěknou zombie, která mě vyzve k tanci. Skvělá deska!


sumarizace:

Špinaví black/heavy thrasheři THE EVIL DEAD mezi nás vyvrhli pořádně plesnivou mršinu. Ostrý, nekompromisní thrash s morbidními melodiemi, krutostí a silou. Pokud máte rádi staré, dobré poctivé časy, budete určitě spokojeni jako já. Řeže to, pálí to a kope jako splašený kůň. Songy, připomínající údery pěstí do obličeje. Argentinská thrashová kreatura se probudila, aby nás spálila černým ohněm. Už vás někdo někdy bodl rezavým nožem do břicha? Pocity jsou při poslechu hodně podobné. Thrash/black/heavy metal, který řeže jako sekáček na maso! Velmi dobře!

Asphyx says:

The dirty black/heavy/thrash THE EVIL DEAD casted up among us a really moldy carcass. Sharp, uncompromising thrash with morbid melodies, cruelty and power. If you like old good honest times, you will definitely be satisfied as me. It cuts, burns and kicks  like a runaway horse. Songs reminding punches to the face. Argentinian thrash creature woke up to burn us with black fire. Have you ever been stabbed with a rusty knife into the belly? Feelings are very similar when listening. Thrash/black/heavy metal that cuts like a cleaver! Very well!


Track - List:
1. Earth Inferno
2. Electric Evil Revisited
3. Forlorn
4. They Live!
5. Madness Chimes
6. Marañon
7. Song of the Hunt
8. The Sulfur Heart
9. Chariots of the Gods


Members:
Vocals: Alejandro Regueiro
Guitar/Backing Vocals: Ian Regueiro
Guitar/Backing Vocals: Michel Regueiro
Bass: Santiago Giusti
Drums: Santiago Botalla

pátek 18. srpna 2017

Recenze/review - GUTSLIT - Amputheatre (2017)


GUTSLIT - Amputheatre
CD 2017, Transcending Obscurity India

for english scroll down please

"Chceme vidět krev!": skanduje šílený dav. Lynčování, mučení vinných i nevinných, bylo v historii vždy oblíbenou kratochvílí. Tortura lidské mysli, probuzení dávných pudů. Lámou mi kosti, věší mě hlavou dolů. Smrt chodí okolo a má na tváři neodolatelný úsměv. Poslouchám nové album indických death metalistů GUTSLIT.

Druhá dlouhohrající deska a opět trefa přesně do černého. Indové jednoduše umí pomocí své hudby navodit atmosféru totálního zmaru a beznaděje. Připomínají drtičku kostí, nekompromisní, přesto perfektně propracovanou. Vítejte v chrámu bolesti, utrpení a absolutního šílenství.


"Amputheatre" je volně inspirováno kapelami jako DYING FETUS, MISERY INDEX, NASUM, TERRORIZER, PATHOLOGY, ABORTED, CATTLE DECAPITATION, SUFFOCATION. Je také syrovým, už lehce zahnívajícím kouskem masa, který musí chutnat každému, kdo má rád klasický brutální death metal okořeněný občas grindem. GUTSLIT jsou jako kati z dávných dob, kteří perfektně rozumí svému řemeslu. Navíc pak přidávají obrovskou porci energie, síly, šílenství. Album je v rámci stylu velmi pestré, temné, s bestiálním výrazem. Skvělý je zvuk i obal, náhodě nebylo ponecháno vůbec nic. Přiznám se bez mučení, nahrávka mě totálně rozsekala, splňuje totiž všechny mé požadavky na poctivý morbidní zážitek. Už zase sedím uprostřed zběsilého davu, který mě chce lynčovat. Provinil jsem se poslechem této desky a tak svůj trest s chutí přijímám! Brutální death metal té nejvyšší kvality, který vás doslova přibije na zeď! 



Asphyx says:

"We want to see the blood!" a mad crowd is shouting. Lynching, torture of both guilty and innocent, has always been a favorite pastime in history. Torture of the human mind, awakening of the ancient instincts. They break my bones, hanging me by head down. Death walks around and has an irresistible smile on her face. I'm listening to GUTSLIT's new death metal album.

The second long-playing record, and again exactly hit the jackpot. The Indians simply can use their music to induce an atmosphere of total destruction and hopelessness. They resemble a bone grinder, uncompromising, but perfectly sophisticated. Welcome to the temple of pain, suffering and absolute madness.

"Amputheatre" is freely inspired by bands such as DYING FETUS, MISERY INDEX, NASUM, TERRORIZER, PATHOLOGY, ABORTED, CATTLE DECAPITATION, SUFFOCATION. It is also a raw, slightly dull piece of meat that must be enjoyed by anyone who likes classic brutal death metal spiced by grind. GUTSLIT are like the old-time executioners who have a perfect understanding of their craft. In addition, they add a huge portion of energy, strength, insanity. The album is very colorful, dark, with bestial expression.

Sound and cover are great. I admit without torture, the record totally chopped me off, meets all my demands for a fair morbid experience. I'm sitting again in the middle of the frantic crowd that wants to lynch me. I blamed myself for listening to this album and I accept my punishment with pleasure! The brutal death metal of the highest quality that literally nails you on the wall! 

Track list: 
1. Amputheatre 
2. Brazen Bull 
3. From One Ear To Another
4. Necktie Party 
5. Blood Eagle 
6. Brodequin 
7. Maraschino Eyeballs
8. Scaphism
9. Death Hammer

Line up:
Gurdip Singh Narang - Bass 
Kaushal LS - Vocals 
Prateek Rajagopal - Guitar 
Aaron Pinto - Drums


Recenze/review - TORTURE SQUAD - Far Beyond Existence (2017)


TORTURE SQUAD - Far Beyond Existence 
CD 2017, Secret Service Records

for english scroll down please

Kousek od našeho domu, ve vedlejší ulici se stala hnusná brutální vražda. Mezi lidmi se vznášel strach a z nebe pršel kyselý déšť. Někde ve tmě se ukrýval vrah, číhající a čekající na další příležitost. Surová realita města, syrovost a hrubost. Potřebovali jsme z toho všeho šílenství vypadnout, poslouchali jsme novou desku brazilských TORTURE SQUAD.

Letos přišla kapela s dalším, pořádně ostrým a krutým albem. Opravdu mi připomíná atmosféru místa, kde se stal nedávno násilný čin. Legendární TORTURE SQUAD mají již dávno svůj vlastní styl a výraz a dodržují jej i na novince. Nechte si chutnat, tohle je hodně drsná a ošklivá deska!


Mě se na TORTURE SQUAD vždy líbilo, jakým způsobem kombinují thrash a death metal dohromady. Dokonce bych řekl, že je nyní kapela po personálních změnách silnější než dřív. Obzvlášť vokalistka Mayra přinesla do téhle smečky nový, svěží vítr. Samozřejmě, fanoušci budou zase rozděleni do několika skupin a někteří nebudou spokojeni, ale já novinku poslouchám s velkou chutí. Brazilci jakoby byli politi mrtvou vodou a znovu do toho jdou po hlavě. TORTURE SQUAD sice nepřicházejí s vůbec ničím novým, ale "Far Beyond Existence" se velmi dobře poslouchá a vstřebává. Dokonce bych řekl, že jsem rozsekán na malé kousky a hltám je s nadšením. Co na tom, že ve vedlejší ulici stále leží stará mrtvola a městem se vznáší strach? Vždyť jsou tu TORTURE SQUAD, aby všem nakopali zadky! Thrash death metal, který je surový jako mlýnek na maso! Velmi dobře! 


Asphyx says:

Not far away from our house, in the next street, happened a horrible brutal murder. People were afraid and there was a sour rain coming from the sky. There was a murderer somewhere in the darkness, waiting for his next opportunity. The raw reality of the city, rawness and roughness. We needed to get out of this madness and we listen to the new album by Brazilian TORTURE SQUAD

This year, this band came up again with a sharp and cruel album. It really reminds me the atmosphere of the place where a violent act happened. The legendary TORTURE SQUAD already have their own style which they follow in their new album. Bon appetite, this is a very cruel and ugly album!


What I have always liked about TORTURE SQUAD is that they know how to combine thrash and death metal together. I would even say that after they had some personal changes, they are even stronger than ever. In particular, the vocalist Mayra brought some new and fresh air. Of course, their fans might be divided into a few groups and some would not be happy. But I listen to this album a lot. Those Brazilians probably poured some water and a corpse and they again went for everything 100%. TORTURE SQUAD did not do anything new, but “Far Beyond Existence” is an album which is very listenable and absorbable. I would even say that I am being cut on small pieces and I am thrilled with excitement. Who cares that in the next street there is still the old corpse and the whole city is scared. TORTURE SQUAD will kick anyone´s ass! Thrash death metal which is raw like the meat grinder! Very good!

Tracklist:
01. Don't Cross My Path
02. No Fate
03. Blood Sacrifice
04. Steady Hands
05. Hate (feat. Dave Ingram)
06. Hero for the Ages
07. Far Beyond Existence
08. Cursed by Disease (feat. Edu Lane)
09. You Must Proclaim (feat. Luiz Louzada)
10. Just Got Paid (feat. Alex Camargo)
11. Torture in Progress (Instrumental) (feat. Marcello Schevano)
12. Unknown Abyss (Intro)

band:

May "Undead" Puertas (Vocals)
Rene Simionato (Guitars)
Amilcar Christófaro (Drums)
Castor (Bass)

čtvrtek 17. srpna 2017

Recenze/review - ACCELERATOR - Anthropophagy Outbreak (2017)


ACCELERATOR - Anthropophagy Outbreak
CD 2017, vlastní vydání

fro english scroll down please

Střílení brokovnicí na běžící terč. Vyděšené tváře obětí, strach v očích. Další útok, tentokrát zaplať Satan thrash metalový. 

Jsou zde ACCELERATOR, americká thrashová úderka, skupina šílených maniaků, kteří hrají ve stylu osmdesátých a devadesátých let. Pokud máte rádi třeba takové EXHORDER, TESTAMENT, INFERNAL MAJESTY, SLAYER, případně DEMOLITION HAMMER, MALEVOLENT CREATION, měli byste zbystřit svoji pozornost. Tahle smečka totiž moc dobře ví, o čem je pravý nefalšovaný thrash metal.

 

Na "Anthropophagy Outbreak" lze samozřejmě nahlížet i pohledem velkého kritika a kapelu odsoudit za nepůvodnost a označit ji za kopii. Jenže přátelé, komu to vadí? Vždyť důležitá je hlavně energie a síla, kterou z alba cítím. A té je obrovské množství. Líbí se mi zastaralý zvuk, obdivuji nápady i správně řezajícího zpěváka. Jsem moc rád, že jsem na svých toulkách internetem na tuhle smečku narazil, jinak bych byl totiž ochuzen o poctivý, šílený thrash metal, který mě pokaždé dostane do velkého mosh-pitu. ACCELERATOR na svém prvním dlouhohrajícím počinu jasně ukazují, že to myslí vážně. Novinka je jako tsunami, jako smršť, jako lavina valícího se kamení. Thrash metalové album, které vám doslova ustřelí hlavu! Vynikající!


Asphyx says:

Gun shooting on running animals. Scared faces of victims, fear in their eyes. Another attack but this time it is thrash metal one, thank Satan. 

ACCELERATOR are here, an American thrash hitting machine, a group of mad maniacs who play their music in the style of the 80s and 90s. If you like the bands like EXHORDER, TESTAMENT, INFERNAL MAJESTY, SLAYER or even DEMOLITION HAMMER or MALEVOLENT CREATION, then you should pay attention. Because this band know what the real thrash metal is about. 

You can also look at “Anthropophagy Outbreak” as a big critic and you can judge this band for not being original. But who cares, my friends? The energy is what is important and also the power which I feel from the album. And there is a lot of it on this album. I like the old sound, I admire the ideas and also the nicely cutting vocalist. I am really glad that I found this band by just looking online. Otherwise I would not hear this hones and true thrash metal which always gets me into a great mosh-pit. ACCELERATOR show us on their first long-played album that they mean their business. The new album is like tsunami, like a hurricane and like an avalanche of rolling stones. A thrash metal album which will literally smash your head! Excellent!

Tracklist:
1 Despondency
2 Anthropophagy Outbreak
3 Sexaholic
4 Deadlocked
5 Nuclear Beerfare
6 Sinister
7 When The World Turns Black
8 Killing Machine
9 Black March
10 Insomniac
11 Pale Rider
12 Hexed Mass

band:

Vocals- Joe Murray
Lead Guitar/Vocals- Tim Como
Bass Guitar- Scott Finn
Drums- Weston Mahalic

Recenze/review - SOUL MASSACRE - Purgatory System (2017)


SOUL MASSACRE - Purgatory System
CD 2017, Pařát Magazine

for english scroll down please

Razantně se ochladilo, odněkud z meziprostoru, který se nachází mezi naším a oním světem se vynořilo nové album českých death metalistů SOUL MASSACRE. Kapely postavené na hromadách kostí starých švédských kapel. Melodie, síla, zima a spousta úhledně naskládaných lebek. To je márnice, odkud tahle kapela vzešla.

Pro poslech je nutné se vrátit v čase zpět, oprášit starodávné kazety a nasměřovat svoji mysl na sever. Jinak se vám tahle skupina líbit nebude. A to ani přesto, že mají za mikrofonem hezkou dívku s mocným hlasem, za nástroji zkušené muzikanty a zvuk jak z partesu. Netřeba ale házet hned rakev do hrobu, pánové a dáma moc dobře ví, jak se hraje správný old school death metal.



Nemá asi cenu album "Purgatory System" přirovnávat k tvorbě jiných kapel, styčné body si určitě rádi najdete sami. Není to ani důležité. Hlavní je, že je z nahrávky cítit nadšení pro pradávné smrtící rituály. Novinka se mi dostávala pod kůži pomalu, zpočátku jsem ji dokonce odmítal, ale nakonec jsme si souzeni. Když si totiž srovnám před sebe CD, která mi přišla na recenzi za poslední měsíce, po SOUL MASSACRE sahám velmi často. Nejedná se o nic převratného, ale deska se hrozně dobře (možná až moc) poslouchá. Půjčte mi krumpáč a lopatu, dnes mám večer ještě nějakou práci za městem na hřbitově. Album si beru s sebou, to dá rozum. Patří sem, mezi náhrobky úplně stejně jako já. A určitě se zde neztratí. Pálí mě prsty z mrazu, odhrnuji další vrstvu hlíny. Co nás ještě čeká? Který nemrtvý je na řadě? Vím to jen já, SOUL MASSACRE a možná samotná Smrt! Starý, Švédskem načichlý death metal, který voní jako dobře uleželá mrtvola! Velmi solidní řemeslo! 


Asphyx says:

The weather is cooler now, somewhere from the space between our and the other world there is a new album by Czech death metal band SOUL MASSACRE. This band was built on bones of old Swedish bands. Melodies, power, cold and many neatly stacked skulls. This is the morgue house and this band came from there. 

If you want to listen to this album, you have to go back in time to brush up the ancient cassettes and direct your mind to the North. Otherwise you will not like this band. And the fact that they have a great looking girl behind the microphone will not help. Although, she has an amazing voice. Behind the instruments are well-experienced musicians and the sound is like from the partes. We do not need to throw the coffin in the grave right now. Those gentlemen and lady know exactly how to play the good old school death metal. 

There is no need to compare “Purgatory System” to works by other bands. You can find some important points by yourself. This is not important. What is important is the fact that you can feel the excitement for old death rituals from this album. This new album was getting under my skin slowly and at first I even refused it. But in the end we were meant to be together. When I think about all the albums I received this month, the SOUL MASSACRE´s album is the one I reach for the most often. It is not the most innovative, but the album is easy to listen to (maybe even too much). Give me a bucket and a shovel, I have some work to do tonight on the cemetery. I will take this album with me, of course. It fits there, by the graves, just like me. And it will not get lost there. My fingers are burning from cold and I rub off another layer of clay. What else is waiting for us? Which undead is on the line now? That is something which only me, SOUL MASSACRE and maybe the Death itself know. The old, death metal which was inspired by Sweeden and it smells like nicely sucked-down corpse! Very solid craft!


Tracklist:
1. Traitor 04:09
2. New World 03:21
3. Desires of the Undead 04:42
4. Overture 04:35
5. Curse of the Fire 04:16
6. Purgatory System 02:37
7. Twisted Mind 04:43
8. And Than It Was All Over 04:12
9. Rites of the Sick 03:21
10. Calamity Song 03:32

band:
Martin “Bzuk“ Zuzčák – kytara
Vladimír Hrdlík – kytara
Tomáš “Bzuček“ Burian – basa
Jakub Harabiš – bicí
Nikola „Dru“ Palmová – vokály

středa 16. srpna 2017

Recenze/review - EXECRATION - Return to the Void (2017)


EXECRATION - Return to the Void
CD 2017, Metal Blade Records

for english scroll down please

Narazil jsem obličejem do pokřiveného zrcadla. Pořezán, krvácející jsem se ocitl na druhé straně, na onom světě, kde mě provázela temnota, černé svědomí a nové album norských death metalistů EXECRATION.

U poslechu "Return to the Void" se cítím jako kacíř, jako padlý mnich, kterého hryže jeho zkažená duše. Hudba mě přenesla do starého opuštěného kostela, kde se právě odehrává černá mše pro vyvolávání temných sil. Album mě zahalilo do pláště utkaného z plesnivých pavučin, zahrabalo do hrobů za hřbitovní zeď, kde byli pohřbíváni nevěřící.


"Return to the Void" je hodně návykovou nahrávkou, která vám ve stylu OBLITERATION, HORRENDOUS, MORBUS CHRON, ULCERATE zahustí krev v žilách. Líbí se mi naléhavé atmosférické plochy, obdivuji mráz a prašivou jiskru jednotlivých skladeb. Novinka působí velmi depresivně, bolestivě a šíleně. Opravdu mě přenesla do světa za zrcadlem, do záhrobí, kde teď tančím spolu s kapelou poslední tanec smrti. EXECRATION se vydávají do bahnitých oblastí věčnosti. Jsou jako oběšenci, propadlí hrdlem i srdcem. Jdu si vykopat vlastní hrob, zahalit svoji tvář do kápě z černých hadů. Tohle je přemýšlivý, černo černý a studený death metal, vytažený snad odněkud z nekonečných chodeb podzemí. EXECRATION mě strhli do země stínů. Skvělé, nekonečně temné album!


Asphyx says:

I hit a crooked mirror with my face. My face was cut, I was bleeding and I appeared on the other side, in the world beyond where darkness, black conscience and the new album by Nordic death metal band EXECRATION followed me. 

When I listen to “Return to the Void” I feel like a heretic, like a fallen monk whose dirty conscience goes after him. This music took me to an old abandoned church where was a dark mass happening to arouse dark powers. This album covered me with a jacket made of mouldy spider webs and buried me to graves behind the graveyard wall where the disbelievers used to be buried.


“Return to the Void” is a very addicting album which will make your blood thick in your veins with an inspiration of OBLITERATION, HORRENDOUS, MORBUS CHRON, ULCERATE. I like the urgent atmospheric places, I admire the coldness and ashy sparkle of each song. The new album feels very depressing, hurtful and mad to me. It really took me to the world behind a mirror, to the world beyond where I now dance the final dance of death with this band. EXECRATION go to the muddy places of eternity. They are like hangmen who have their hearts and throats dropped. I will dig my own grave, cover my face with a hoodie made of black snakes. This is thoughtful, the blackest black and cold death metal which was probably took out of some infinite underground halls. EXECRATION did smashed me to the world of shadows. Great, infinitely dark album!


Tracklist:
1. Eternal Recurrence
2. Hammers of Vulcan
3. Nekrocosm
4. Cephalic Transmissions
5. Blood Moon Eclipse
6. Unicursal Horrorscope
7. Through the Oculus
8. Return to the Void
9. Det Uransakelige Dyp

band:

Cato - drums 
Chris - guitars/vocals 
Jørgen - guitars/vocals
Jonas - bass

Recenze/review - DESTRUCTOR - Decibel Casualties (2017)


DESTRUCTOR - Decibel Casualties
CD 2017, Pure Steel Records

Mám dole ve sklepě připravenou dubovou rakev. Je po okraj naplněná starými deskami. Chodím se uklidnit mezi ty vlhké kamenné zdi, nasát tam atmosféru skoro zapomenutých časů. Vzpomínám, přehrabuji se v dávných myšlenkách a na gramofonu protáčím metalovou historii.

Američtí legendární power thrasheři DESTRUCTOR letos vydali album, které mohu s klidem zařadit do své památeční rakve. Novinka je totiž otiskem starých časů a natolik návykovým materiálem, že se mi nechtělo ze sklepa vylézt několik dní. Pokud máte rádi slavné nahrávky SODOM, NUCLEAR ASSAULT, OVERKILL, TESTAMENT, DARK ANGEL, DESTRUCTION, RAZOR, AGENT STEEL, EXCITER, EXUMER, ARTILLERY, tak neváhejte ani chvilku.



U podobných desek si vždycky říkám, že toho moc asi mladým, kteří nezažili thrash metal v době jeho největší slávy, neřeknou. "Decibel Casualties" je vlastně jen mlhavou vzpomínkou, zábleskem, který vás vrátí zpět v čase. DESTRUCTOR se nijak nesnaží o to být moderní. Jedou si po své, melodicky nářezové linii, naplňují člověka nostalgií, vyvolávají na světlo bezbožné zatuchlé riffy, poctivý zvuk, pořádnou dávku odvázanosti a nadšení. Mám poslední dobou podobné nahrávky ve velké oblibě. Uvědomuji si u nich a upevňuji své metalové základy. A jak známo, hluboké kořeny jen tak nevytrhnete. Není to ani potřeba. Musím zase do sklepa, pryč z tohoto zkaženého světa. Otevírám pomalu těžkou rakev, beru do ruky vinyl "Decibel Casualties" a propadám starému poctivému peklu. Power thrash metal, který je silný jako železná lavina. Velmi dobře!


sumarizace:

"Decibel Casualties" je krásně plesnivým old school thrash metalovým vzorkem. Album jsem si pustil poprvé a hned mě rozsekalo na malé kousky. Tady se hraje sice postaru, ale s neskutečnou energií a silou. CD je hodně návykovou záležitostí. Zažili jste někdy úraz elektrickým proudem? Že ne? Tak si pusťte novinku DESTRUCTOR a budete překvapeni, kolik dobrých nápadů na albu je. Jednotlivé skladby jsou propracované, mají velký feeling a kopou jako splašený kůň. Tohle je kult pro všechny thrashové maniaky! DESTRUCTOR nahráli album, které vás smete jako tsunami. Maniaci z Ohia přednášejí ze starých thrashových knih a dělají to skvěle a s grácií! A ten hlas, to je motorová pila, přátelé! Absolutní old school power thrashové inferno! Nahrávka, která řeže jako rezavý nůž! Kult!

Asphyx says:

"Decibel Casualties" is nice moldy old school thrash metal sample. When I was listening to the album for the first time, I was cut into small pieces right. Here is played in the old way, but with incredible energy and strength. The CD is very addictive stuff. Have you ever experienced an electric shock? Haven’t you? So listen to the news of DESTRUCTOR, and you'll be surprised how many good ideas are there.  Individual tracks are sophisticated, have a great feeling and kick like a runaway horse. This is a cult for all thrash maniacs! DESTRUCTOR recorded an album, which will  sweep you away like a tsunami. Maniacs from Ohio recite from old thrash books and do it well and with grace! And the voice,  this is  a chainsaw, men! Absolute old school power thrash inferno! The recording that cuts like a rusty knife! Cult!


Tracklist:
01. Restore Chaos
02. Keep the Faith
03. Metal Spike Deep
04. We are Ready
05. The Last Days
06. Firey Winds
07. Metal till Death
08. In Hell

band:
Dave Overkill vocals/guitars
Nick Annihilator Guitars
Tim Hammer Bass Destruction
Matt Flammable Drum thunder