DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 23. července 2019

Recenze/review - DISOWNING - Human Cattle (2019)


DISOWNING - Human Cattle
CD 2019, XenoKorp

for english please scroll down

Na světě je ještě hodně společností, kde jsou lidé zotročováni. Šikanováni za obyčejné projevy svobody, za svůj názor, za to, že chtějí žít. Šedá masa, dav, bičovaný nesmyslnými příkazy, vysávání energie, veřejné popravy, pracovní tábory. Lidé jsou ovládáni jedním chorým mozkem, jsou jen hračkami v rukou zvrhlých jedinců. Je jednoduché říci, aby šli a roztrhli řetězy, je jednoduché filozofovat nad plným talířem. Věřte ale tomu, že jednou se všechna ta čísla, pod kterými se ukrývají životy, vzbouří a pak se budete divit. Modly budou strženy a všechno spáleno na popel.

První dlouhohrající album mezinárodního uskupení DISOWNING (kapela má na svém kontě ještě EP "Battle of Neverness"  z roku 2018) na mě působí doopravdy jako takový spouštěč, poslední kapka, kterou potřebují lidé, aby pozvedli svoji hlavu a vyšli do ulic. Já vím, násilí plodí násilí, ale občas to bez něj nejde. A když se jedná o hudbu, která nikomu neubližuje, tak o to lépe. "Human Cattle" je pro mě velkým překvapením. Deskou, které dokáže rozervat řetězy i srdce.


Jedná se přesně o ten mocný death metal, s parádně temnými nástupy, pobublávajícím spodkem a hlasem, u kterého si říkáte, že musel být několikrát propláchnut lávou. Najdete zde vlastně vše, co dělá dobré album vynikajícím - skvělý zvuk, obal, spoustu nápadů, navíc pak drive a sílu. Stylově lze nahrávku přirovnat možná k HATE ETERNAL, IMMOLATION, ale třeba i BLOODBATH. Základem je klasický death metal, ale kapela se nebojí ani progresivních výletů, techniky. Z poslechu si odnáším vždy spoustu různých nálad a pocitů. Jakoby přede mnou opravdu ožívaly příběhy dlouho nespravedlivě vězněných a ponižovaných, kteří se rozhodli povstat a začít žít. Vnímám hudbu hlavně srdcem a "Human Cattle" je pro mě obrovským překvapením. Mám vždy obrovskou chuť praštit se vším a roztrhnout řetězy. Život je boj, který často končí špatně, ale podobné počiny ve mě probouzejí naději. Nová deska je pestrá, bolestivá, inteligentní, temná, chladná a vřelá zároveň. Co si přát víc? Myslím, že asi nic. Vynikající death metal, ukovaný z těch nejlepších slitin! Excelentní!



Asphyx says:

There are still many companies in the world where people are enslaved. Bullying for ordinary expressions of freedom, for their opinion, for wanting to live. Gray rubble, crowd whipped with nonsensical commands, vacuuming energy, public executions, labor camps. People are controlled by one sick brain, they are just toys in the hands of degenerate individuals. It's easy to say to go and tear the chains, it's easy to philosophize over a full plate. But believe that once all those numbers that hide lives will revolt and then you will surprised. The idols will be torn down and everything burned to ashes.

The first long-length album of the international band DISOWNING (the band has the EP "Battle of Neverness" from 2018) is really work as a trigger for me, the last drop people need to raise their heads and go out on the streets. I know, violence produces violence, but sometimes it doesn't work without it. And when it comes to music that doesn't hurt anyone, it makes it even better. "Human Cattle" is a big surprise for me. An album that can tear chains and hearts.


It is precisely this powerful death metal, with great dark entrances, a puffing bottom and a voice that you think must have been flushed several times with lava. You will actually find everything what makes a good album excellent - great sound, cover, lots of ideas,then drive and power. Is possible to compare this recording to HATE ETERNAL, IMMOLATION, but also BLOODBATH. The basis is classic death metal, but the band is not afraid of progressive trips, techniques. I always get a lot of different moods and feelings while listening it. As if the stories of long, unjustly imprisoned and humiliated people, who have decided to rise up and begin to live, have really come to life. I perceive music mainly by heart and "Human Cattle" is a huge surprise for me. I always have a huge desire to hit everything and tear the chains. Life is a fight which often ends badly, but similar actions awaken hope in me. The new album is varied, painful, intelligent, dark, cool and warm at the same time. What more could you want? I guess nothing. Excellent death metal, made of from the best alloys!


Tracklist:
1. Ghost Area 04:11 
2. Battle of Neverness 03:47 
3. Another Piece in My Collection 04:24 
4. Intoxicated by This Illusion 03:47 
5. Suffocated by My Walls 03:49 
6. The Servants of Chaos 03:37 
7. Inner Emptiness 03:27 
8. Alone on This Dark Path 04:44 
9. Human Cattle 03:01 
10. The Storm Before the Storm 05:01

band:
Vocals : Jesus "The Butcher"
Guitar : PeB
Guitar : Jérôme
Bass : Adrien
Drums : Max


A few questions - interview with death metal band DISOWNING.


A few questions - interview with death metal band DISOWNING.

Answered Jesus.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?

Jesus "The Butcher" founded Disowning with Max (Drums) some time after leaving Offending.We are a death-metal group in the large sense of the word. Our death metal really mixes a lot of influences, as much as old-school ,as well as new school death metal, but also progressive,and melodic influences... all this accompanied by heavy and dark atmospheres.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

The vocals were recorded by Julien DESCHAMPS at AUTOUR DES CHANTS studio, the guitars and bass were recorded by Sylvain BIGUET at NEW RETRO SOUND studio and the drums were recorded by Fabien GUILLOTEAU at NOMAD AUDIO studio.The album was mixed and mastered by Sylvain BIGUET at NEW RETRO SOUND studio. 


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

Human Cattle is currently available in 500 copies in Digipack CD format and in digital format

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

The author of the lyrics is Jesus "The Butcher" (Vocals). He started off on a concept album. The human being fascinates him a lot and amazes him on the other hand. Here in "Human Cattle" he depicts very clearly his dark side and his decline that is already leading him to his downfall. It approaches the human being reduced to modern slavery, lobotomized, enslaved, submissive and formatted. 

Today, Man is nothing, he can no longer think for himself, he no longer has a personality, no ethics or values.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The Disowning logo was created by Jesus "The Butcher" and later reworked by Rémy (Headsplit Design.) 

The album cover and Artwork were created by Rémy (Headsplit Design.) and the photos were taken by Loupi (Focalpix) 

Social networks are essential these days. We try to work on this but as we are from an older generation, we're having a hard time with it. We don't always have the time to manage this properly. We are so much more the type to remake the world around a few homemade beers, and to exchange in person with our fans. 

But we try to keep up as well with facebook and instagram.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

We have chosen the XENOKORP label. 

I had heard good things about Nicolas' work. 

Nicolas was thrilled with the album and offered us a signature on Xenokorp. I had him on the phone for hours, the connection was very quick. He took the time to answer all my questions. He gave excellent adviced and really knows his job. 

So when it's doing well and the person is a pro, why go elsewhere? 

We will see later, but in any case we are already very satisfied with his work, his availability and the respect he has for our music. 

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We don't have any favorite bands, we have very diverse and varied influences. Each member of the group has his own baggage of influences accumulated over the years with experience, it is this clever mixture that gives life to the entity that is Disowning. 

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No, we never made any attempt with others labels. Maybe we were wrong, but as a new and unknown band we thought it would not work, we thought it was not really accessible for us.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it‘s (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

We did about a dozen concerts. We don't have any preferences, we like especially when the atmosphere is good and lively. We like the proximity and the exchange with the public. 

We took great pleasure in opening for Dew Scented and Angelus Apatrida in front of an audience of 400 very receptive people when we were not a headliner. Our best show yet!

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

First we will wait for the response to "Human Cattle" 

We have plans to do some dates in France at the end of 2019 and to do some dates in Canada. 

It is certain that we are open to all proposals and that we will go as far as possible. We will see where the wind will take us... 

But as I was saying, I think it is already important to see how "Human Cattle" will be received so that we can make a concrete decision for the future and see more clearly our future projects. 

But anyway, we will start to focus on the writing of our 2nd album during the year 2020.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

The simplest and easiest way is to stay on our Facebook: www.facebook.com/disowning

It may take some time to reply, but we reply to everyone.

Thanx for the interview. 

Thanks to you!

pondělí 22. července 2019

Recenze/review - REPUGNANCE - Shrouds of Deceit (2019)


REPUGNANCE - Shrouds of Deceit
CD 2019, Rising Nemesis Records

Viděl jsem v jednom filmu záběry, při kterých obrovský a silný maniak kladivem drtil své oběti kosti kladivem. Na tváři měl úchylný úsměv, chvílemi se dokonce smál nahlas. To když týraný opravdu hodně nahlas zařval. Film skončil, mě se chtělo zvracet a pak jsem si v titulkách všiml, že je to celé natočené dle skutečné události. Znáte to, opuštěná farma, šílený pan domácí. Svět je někdy pěkně hnusnej.

Na film jsem si vzpomněl i při poslechu prvotiny maniaků z Malty - REPUGNANCE.  Ti přišli v roce 2014 s EP "Seeds of Oppression", které dávalo tušit, že tahle parta se s vámi mazlit opravdu nebude. Máte rádi inteligentně zahraný brutální death metal, který má hlavu a patu a zároveň neztratil nic na tlaku a energii? Který se syrový a surový? Potom jste zde správně. 


To, co se odehrává na "Shrouds of Deceit", je pro mě doslova zosobněním toho, co mám na brutálním death metalu rád. Ostré riffy, dunivé bicí, maniakální výraz. Samozřejmě i drcení kostí, pouštění žilou, prořezávání tepen, exhumace mrtvol, pitvání živých těl. K tomu si připočtěte velmi dobrý zvuk, touhu ničit, smrtelný výraz ve všech skladbách a najednou zde máme před sebou desku, kterou prostě nelze nemilovat. Jen tak si sedím, s volume na plné pecky a poslouchám. Mám to takhle rád a u REPUGNANCE se mi hlavou honí jen samé krvavé scény. Stejně jako ostatní mě šokuje a zároveň baví číst o starých vraždách, o krvelačných bestiích, o smrti a strachu. Najednou do mého pokoje přijede skrz zeď buldozer s nápisem kapely na boku a hrne před sebou hromadu mrtvých těl. Jeden obličej mi hrozně připomíná toho šílence z úvodního odstavce. Co si víc přát? Podobný brutální death metal se skvělou technikou vás nakonec stejně přikove na zeď a není moc co řešit! Masakr! Doporučuji!


sumarizace:

Před letošní novinkou "Shrouds of Deceit" maltských REPUGNANCE se klaním až k zemi. Je totiž po okraj naplněná žhavými, pálivými nápady, které vyvěrají ze samé podstaty death metalu. Skladby mají neskutečné množství vrstev a působí jako samotná symfonie zla. Ano, takhle nějak by hráli skladatelé vážné muziky, pokud by se rozhodli pro extrémní smrtící kov. Šílené nápady je možné potkat na každém kroku. Pánové si zároveň ponechali schopnost složit syrové a nekompromisní motivy. Album neskutečně řeže, pálí, transformuje samotnou smrt v čistou bolest. Je jako řeka, plná hnijící krve, která teče sice pomalu, ale s o to větší jistotou zničí vše živé. Na desce je možné pozorovat doslova erupci nápadů. Přesto není nic zbytečně komplikované a REPUGNANCE se povedlo vyhnout zbytečným exhibicím. Všechno sedí na svém místě a z nahrávky se tak stává hodně ostré koření. "Shrouds of Deceit" je pro mě na dlouhou dobu jedno z nejposlouchanějších alb vůbec. Reálný brutální death metal, který nepostrádá temnotu a je zahraný s neskutečnou silou! Masakr plný temné přitažlivosti!



Asphyx says:

I bow down to this new album "Shrouds of Deceit" by REPUGNANCE from Malta. It is full of hot, spicy ideas which spew from the death metal itself. The songs have unbelievable amount of layers and they feel like a symphony of evil. Yes, this is how would classical musician played if they would decide to play death metal. Mad ideas are everywhere on this album. However these gentlemen still have their ability to compose raw and uncompromising motives. This album cuts unbelievably, it burns, and it transforms the death itself into a clear pain. Like a river full of rotting blood which although flows slowly it will kill everything live on earth for sure. These guys managed to avoid some unnecessary exhibitions on this album. Everything is on its place so this album is like a very hot spice. "Shrouds of Deceit" is one of my most played albums at all for a very long time. Real brutal death metal which doesn´t lack of darkness and it is played with an unbelievable power! Massacre full of dark attraction!


Tracklist:
01. Insolence Incarnate
02. Scourge & Ruin
03. Abhorrent Resurrection
04. A Desolate Malice
05. Shrouds of Deceit
06. Shackled at Birth
07. Parallels of Obscurity
08. Feast of Debauchery

band:
Roderick Mifsud - Vocals
George Gauci - Guitars
Ayrton Muscat - Bass
Konrad Saliba - Drums
Daniel Kingswell - Guitars


neděle 21. července 2019

Recenze/review - BIRDFLESH - Extreme Graveyard Tornado (2019)


BIRDFLESH - Extreme Graveyard Tornado
CD 2019, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Myslím si, že už nastal čas. Stačí se podívat kolem sebe. Na večerní zprávy, na lidi, které každý den potkáváte. Máme se dobře jako nikdy v historii, přesto stále nadáváme. Zblbnutí reklamou a dokonalostí chceme jen hromadit věci. Potřebujeme restart, vrátit se k tomu základnímu, ke svým kořenům. Potřebujeme vyčistit Augiášův chlév. Válka, jasně, to napadne hned každého. Měl bych ale lepší řešení. Pusťte si novou deskou švédských legendárních grinderů BIRDFLESH a garantuji vám, že minimálně vaše mysl bude čistá jako po propláchnutí kyselinou.

Švédi jsou grindcoreoví klasici. S ničím se nepářou, jdou rovnou k věci, útočí bez varování. Samozřejmostí je potom nadsázka, humor, zkrátka věci, které dnes už často nikde nevidíte. Hele kámo, nedělej si pořád selfie s těma mrtvolama, poslouchej radši "Extreme Graveyard Tornado"! To má aspoň smysl.



"Extreme Graveyard Tornado" je tradiční, přesto svěží smrští ve stylu MACABRE, PUNGENT STENCH, REPULSION, MACHETAZO, DEAD. Na albu naleznete jak drsné nářezové skladby severského střihu, tak všude přítomnou temnotu a smrad. Nějak takhle se asi tváří mrtvá těla po několika letech postupného rozkladu. Původně jsem k desce přistupoval trošku skepticky. Říkal jsem si, že mě tihle staří psi už asi ničím nepřekvapí, jenže pak jsem začal přidávat volume, kroutit se do rytmu, až to skončilo několikahodinovou smyčkou, při které jsem přehrával desku stále dokola. Líbí se mi ta energie, která ze skladeb doslova stříká na všechny strany. Ano, jako proříznutá tepna, jako poslední vyčítavý pohled podříznutého. Tak působí současní BIRDFLESH. Parádně ošetřený je zvuk, zaujme i obal a tak tady máme najednou album, které by mohlo zaujmout každého pravověrného grindera. Plus samozřejmě všechny, kteří mají rádi švédské provedení tohoto stylu. Tahle deska kope jako splašený kůň! Výborně!



Asphyx says:

I think it's time now. Just look around you. For the evening news, on people you meet every day. We are as good as never ever in the history, but we are still cursing. Going crazy due to advertising and perfection we just want to accumulate things. We need a reboot, to return to the basic, to its roots. We need to clean up Augiah's barn. War, sure, everyone will think of it. But I would have a better solution. Listen a new album of Swedish legendary BIRDFLESH grinders and I guarantee to you that at least your mind will be as clean as after acid rinsing.

Swedes are grindcore classics. They go straight to the point, attack without warning. Of course there is exaggeration, humor, things that you can't see often nowadays. Hey, buddy, don't take a selfie with those corpses, listen to "Extreme Graveyard Tornado"! That makes sense.


"Extreme Graveyard Tornado" is traditional but still crisp in the style of MACABRE, PUNGENT STENCH, REPULSION, MACHETAZO, DEAD. On the album you can find both - the rough songs of the Nordic style and the darkness and stench present everywhere. Somehow, like this, look like dead bodies after several years of gradual decay. I approached the album a bit skeptically from the beginning. I thought these old dogs wouldn't surprise me anymore, but then I started to add volume, wiggle to the rhythm until it ended in a loop for a few hours, during which I played the album over and over. I like the energy that literally squirt out from the songs on all sides. Yes, like an incised artery, as the last reproachful look of the undercut person. This is how the current BIRDFLESH works. The sound is great, the cover is captivating, and so here's an album that could capture every true grinder.


Tracklist:
01. Towards Insanity
02. Are We Great Again?
03. Crazy Train Decapitation
04. Grind Band
05. Home of the Grave
06. Milkshake is Nice
07. Another Pig
08. Guacamolestation of the Tacorpse
09. Crazyful Face
10. Thank You for the Hostility
11. Crazy Nights
12. Botox Buttocks
13. House Guest
14. Accused of Suicide
15. Black Hole Jaw
16. Amish Girl
17. The Rise of Stupidity
18. Pub Night
19. Pyromaniacs
20. Bite the Mullet
21. Almost Aggression
22. Garlic Man
23. Mouth for Gore
24. Land of the Forgotten Riffs

band:
Smattro Ansjovis - Drums & vocals
Panda Flamenco - Bass & vocals
Billy Bob Banjovich - Guitars & vocals


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý čtvrtý - Černota


Příběh dvoustý čtvrtý - Černota

Prudce se ochladilo a měl jsem nějakej splín. Všechno se opakovalo v nekonečných stereotypních kruzích. Každej den do práce, pořád ty samý ksichty, odpoledne škola, vyzvednou Kristýnku. Občas jsem už nemohl. K tomu ty mraky nízko a já odpočítával minuty na nástěnných hodinách. Už jen chvilku, 10,9,8...víkend! Dneska se na školu vybodnu, zajdu normálně k Hymrům, Jana mi slíbila, že moji milou z nemocnice do hospody doprovodí. První pivo do mě zasyčí jako kdybych měl hrdlo rozžhavený. Je tu jen pár dělňasů a v rohu sedí nějaké černočerné stvoření. Metalový triko, musím si přisednout, tenkrát to bylo automatický.

Konečně se na mě podívala. Měla modrý oči, skoro žádný prsa, ale o to víc hezkej zadek. Řekl jsem čau, ale ona nebyla jako ostatní. Neznal jsem jí, což bylo s podivem, metalový holky jsem znal úplně všechny. Můj zájem byl o to větší. Odkud jsi a co si zač, čarodějnice, zeptám se a ona jen divně kývá hlavou. Asi chce být tajemná. Hej Pavle, dej slečně ruma, nějak nekomunikuje. Konečně se trošku usmála. Dokonce i poděkovala za panáka. Já tě naučím mluvit. Seděla tam dál a mě už přestalo bavit se vtírat, tak jsem si otevřel knížku a čekal, až přijdou holky. Kristýnka sice bolavá, ale veselá, že mě vidí. Kdo to je, zeptá se a já prohodím něco o záhadné neznámé. 

Přiznám se, že jsem byl zrovna v období, kdy jsem moc hudební novinky nestíhal. Dokonce mi hrozilo, že dopadnu jako většina "obyčejných metalistů". Že ustrnu ve vývoji, budu si poslouchat jen těch pár desítek alb stále dokola, že už nebudu objevovat nic nového. Protože nebyl čas. Jenže jsem měl Kristýnku a ta mě nenechala "zfotrovatět". Vytáhla ze zadní tašky vozíku nějakej časopis. Jméno si nepamatuji, ale vím, že byl černobílý a tak listovala, říkala nám novinky, dělala si poznámky, co kde a jak si poslechne. Pak se dostala na článek, kde nějaký pomatený kluci v Norsku vypalovali kostely a šlo tam i o nějaký vraždy. 

Asi bych tomu nevěnoval pozornost, my se spíš tak opít, udělat trošku bordel a jít od toho. To pro nás byl metal, žádný větší poselství jsme v tom nehledali. Nehledě na to, že jedinej opravdovej blacker, kterýho jsem kdy potkal, tak byl divnej, záhadnej, užíral se sám v sobě a choval jedovatý hady, kteří se mu stali osudnými. Kristýnka sice měla krásnej hlas, ale mě se myšlenky stejně odpoutaly a létaly někde úplně jinde. Měl jsem plnou kedlubnu závěrečných zkoušek na nástavbě. "MAYHEM, jsou to MAYHEM": ozvalo se najednou z rohu a já byl překvapenej, jak silnej ta černokněžnice měla hlas.

"Hele vole, ona fakt mluví": prohodila Jana, která byla jako vždy ostražitá a připravená mě bránit. Neměla ráda nový lidi, byla podezřívavá, už se spálila tolikrát, že nevěřila skoro nikomu. Obzvlášť mladý, blonďatý holce v černým, která měla sexy kukuč. Následovala neskutečná debata. Ostrá, často docela na hraně. O norským black metalu. Byl jsem překvapenej, kolik toho Krista ví a slečna Černá jakbysmet. Vrátil jsem se ze svého výletu do výšin, přistál jsem tvrdě na zemi a už jsem diskutoval o vypalování kostelů. Jako sorry, ale mě je vcelku jedno, kdo čemu jak věří, kvůli tomu bych kostely nevypaloval, ne? 

Pustila se do mě, holka modrovoká, nesedávej černočerná u potoka, jak do malýho Jardy. Mluvila o zle, o zasraný církvi (jak kdyby ji fakt někdy někdo ublížil). Byla to asi tak z 85 procent póza jako kráva, ale její argumenty dávaly v mnohém smysl. Možná kdyby za mnou tenkrát přišel nějakej vošklivej kluk, MAYHEM bych si nikdy neposlechl. Jenže ona vyndala nahranou kazetu "De Mysteriis Dom Sathanas" a já se málem posral. Už jen ten zvuk. Bylo to něco úplně jinýho. Hrozně se mi album líbilo, hned napoprvý. Ale musel jsem zachovat dekórum, nějak mi k tomu neštimovaly ty vraždy. Zkrátka a jednoduše, byl jsem vychovanej tak, že mi to hrozně vadilo.

Menší problém byl se dvěmi věcmi. Za prvé si začala Kristýnka s černokněžnicí nějak rozumět. A za druhé, těch několik poslechů MAYHEM, který jsem absolvoval, mě fascinovalo. Bylo to zase něco fakt odlišnýho, v tý hudbě bylo obrovský množství chladu, špíny, a ano, zloby. Býval jsem v té době, jak jsem psal v úvodu, poměrně apatický, zničený. Těšil jsem se na prázdniny, protože mi vypadne aspoň jedna povinnost. Holky se pěkně rozjely, nakonec slečna v černém spala dokonce u nás. Moc toho o sobě neřekla, ale vím, že když se převlékala, tak měla pořezané nohy a ruce. Vyděsil jsem se, já tohle neznal, já jsem na tohle chlap a normální srab. A mám se hrozně rád, ehm, já bych do sebe neříz, vždyť to musí bolet. Koukla na mě tím svým kukučem, v něm obrovskej smutek a k tomu dodala, že to nemůžu pochopit. 

Ráno najdu na záchodě krev. Ty vole, já ti do ničeho mluvit nebudu, je to tvoje tělo, ale proč se taková kočka takhle blbě hyzdí (podívaj na Kristýnku, co by dala za to, kdyby bolest nezažívala). Začala mít takový ty black metalový kecy, o Satanovi, o zbytečnosti lidskýho rodu a tak. Řekl jsem ji, že je magor, poslala mě do prdele. Pak vypadla a zbyl po ní jen divnej pocit a ta krev, kterou jsem musel utřít. Seděli jsme chvilku s Kristou, kecali o tý máklý holce a slíbili si, že my teda nějaký vrahy poslouchat nebudeme. Máme snad pravidla, jsme lidi a tak. Šel jsme hned v pondělí do školy na zkoušky z češtiny. Dostal jsem za úkol napsat esej o tom, jaké je to v dnešní době být mladý. Tak jsem si sedl a hodil vše na papír. Psal jsem pravdu a dostal za jedna. Kecat by mi pořád šlo.

Další zkoušky měly být až ta týden a já svůj slib nedodržel. Chorvat mi sehnal, dokonce nějak pod rukou, originál kazetu. Stála mě šílený peníze, vím, že to bylo všechno takový jakože tajný, byl v tom punc rebelie a šílenství. Nasadil jsem hned sluchátka a totálně se odpálil. První poslechy probíhaly tak, že jsem se toulal městem, normálně zase zašel pod Mírákem na hřbitov a sedl si na hřbitovní zeď. Automaticky, nevěděl jsem o sobě. Kazetu jsem ale před Kristýnkou schovával a měl výčitky, že jí lžu. Víte, a to já fakt neumím vůbec lhát, kdybych měl, tak se začnu červenat, zadrhávat, Krista mi vždycky říkala, že jsem legrační, když už jsem nějakou tu milosrdnou lež zkoušel. Kazetu mi našla, když jela s vozíkem přebírat prádlo a že mi vypere džínový kraťasy. 

Styděl jsem se, koktal nějakou omluvu a ona se začala šíleně smát. Nevěděl jsem co říct, tak jsem tam stál jak hromádka neštěstí, jak puberťák přistiženej při onanii. Drcla do mě vozíkem ať uhnu a zvedla ze židle svoje žebradlo. Měla tam úplně stejnou kazetu jako já, jen kopírovanou, prej od Sabatha. Hudba tenkrát zvítězila nad vším ostatním. Já vím, je to svým způsobem divný, celá black metalová filozofie, jeli vůbec nějaká, mi není a nikdy nebude vlastní, na to jsem moc veselej člověk, ale ta hudba byla skvělá. Následovalo odpoledne a večer, kdy se pokojem rozléhali na plné kule MAYHEM a já si pořád dokola říkal, že je kolikrát zvláštní, jak se člověk dostane k nějaké kapele. 

Zachvátila nás na nějaký čas černota, norský black metal jsem vzal na milost, ale přesto kdyby mi dal někdo na výběr, tak budu raději poslouchat Venom. Vyzobával jsem si pro sebe jen to, co se mi líbí, hltal informace od Kristýnky, která je měla z první ruky. Přestože to byla pro nás opravdu šokující scéna i muzika, zrodilo se na severu spousta skvělých kapel. Dostalo se k nám samozřejmě také hodně dezinformací, pomluv, fám a nesmyslů. Tak tomu ale bylo a vlastně je i dodnes. Já byl na poslech vždycky hovado, líbí se mi jen něco, i v Norsku se tenkrát vyskytla tuna sraček, které se staly slavnými. To už je ale na vkusu každého metalového soudruha, nemám pravdu?

Černokněžnici jsme občas U Hymrů potkali. Už jsme ji nenechali spát u nás, Krista nechtěla. Já vlastně taky ne, mohla by nás nakazit špatnou náladou, to nechcete. Je ale pravda, že má zásluhu na tom, že jsme díky ní objevili mnoho nových zajímavých kapel. Pak někam zmizela, říkalo se že do pekla, ale byl to spíš vtip. I když, kdo ví? Říkala o sobě, že je Satanova děvka, tak kam taky jinam, žejo. Radši to ani nechci vědět. Stačí, že po ní zůstala jedovatá síra a metal. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 20. července 2019

Recenze/review - DEMIURGON - The Oblivious Lure (2019)


DEMIURGON - The Oblivious Lure
CD 2019, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Ve tmě se zaleskl odraz nabroušené čepele nože. To čekání bylo nekonečné. Věděl jsem, že se do podobných temných ulic nemá chodit, obzvlášť po půlnoci. Jenže mám rád napětí, tajemno, mám rád mlhu, která se vznáší celou periferií. Stačilo jen pár chvil. Rychle proříznuté hrdlo, padám k zemi. Ani nevidím oči svého vraha. Bodá mě do břicha a já přemýšlím, proč musím pokaždé zemřít násilnou smrtí. Vypadá to, že i můj vstup do záhrobí bude hodně krvavý.

Úplně stejné nálady cítím i z novinky šílených death metalistů DEMIURGON. Propracovaná brutalita, tlak, energie, riffy, které opravdu řežou, tohle všechno mě znovu přenese do temné ulice, kde si dávají rande stíny se smrtí. Italové jsou techničtí, suroví, nedají vám ani na chvilku vydechnout. 



"The Oblivious Lure" lze v některých momentech přirovnat k tvorbě třeba takových SUFFOCATION, IMMOLATION, DEEDS OF FLESH. Novinka je velmi nekompromisním, propracovaným, inteligentním a intenzivním albem. Naporcuje vás na malé kousky, prořízne vám tepnu, rozemele na masokostní prach. Zažil jsem kapelu naživo a je to možná ještě větší masakr, než na desce. Líbí se mi odhodlání, poctivý přístup, touha nás rozsekat za každou cenu. Líbí se mi i plný a hutný zvuk (Claudio Mulas), démonický obal (Chris Cold), ale hlavně hudba, které mě drásá do krve. Mám neobytné nutkání stále přidávat volume, případně vyrazit do ulic a nebýt také jednou obětí, ale krvelačnou šelmou. DEMIURGON nám letos předvedli masakr motorovou pilou par excellence. Proti podobným nahrávkám vlastně nelze mít ani žádných připomínek. Rád a s chutí si dávám "The Oblivious Lure" znovu a znovu do žil. Šelma, co si říká DEMIURGON podruhé zařvala a zařvala opravdu mocně. Brutální vyhlazení lidské mysli! Velmi dobře!


Asphyx says:

A reflection of the sharpened blade of the knife gleamed in the darkness. That waiting was endless. I knew there was no need to go to such dark streets, especially after midnight. But I like the tension, mystery, I like the fog that floats around the periphery. Just a few moments. Quickly slit my throat, I am falling down. I don't even see the eyes of my killer. He stabs me in the stomach and I wonder why I have to die violent death every time. It looks like my entrance to the graveyard will be very bloody.

I feel the same mood from the insane death metallers DEMIURGON. Sophisticated brutality, pressure, energy, riffs that really cut, all this will bring me back to the dark street where shadows with death have a date. Italians are technical, brutal, they won't let you breathe for a while.



"The Oblivious Lure" can be compared to the creation of SUFFOCATION, IMMOLATION, DEEDS OF FLESH. The new album is a very uncompromising, sophisticated, intelligent and intense album. Cuts you into small pieces, cuts through your artery, grinds you into meat and bone dust. I've experienced the band live and it's maybe even more massacre than on the record. I like the determination, honesty, the desire to cut us at all anytime. I also like the full and dense sound (Claudio Mulas), the demonic cover (Chris Cold), but most importantly the music that jangle me to blood. I have an unresponsive urge to constantly add volume, or go out on the streets and not be one victim, but a bloodthirsty beast. DEMIURGON presented us massacre by chainsaw par excellence this year. In fact, any comments can be made on similar recordings. I like to enjoy "The Oblivious Lure" again and again. The beast that called oneself DEMIURGON shouted for the second time and shouted really powerful. Brutal extermination of the human mind! Very good!


tracklist:
1. Tsansas 
2. Kapalikas 
3. ...Dèi Dimenticati 
4. Il Culto Cannibale 
5. Profezia Di Una Specie Morente 
6. The Oblivious Lure 
7. Teatro Del Coito 
8. The Day Dawn Came Twice


band:
Emanuele Ottani - Guitars 
Riccardo Valenti - Drums 
Stefano Borciani - Vocals 
Daniele Benincasa - Guitars 
Riccardo Benedini - Bass

pátek 19. července 2019

Recenze/review - OF FIRE - Dräparen (2019)


OF FIRE - Dräparen 
CD 2019, Art Gates Records

for english please scoll down

Mám rád, když kosti praskají mrazem. Líbí se mi opuštěné katakomby, které vyprávějí dlouhé příběhy o svých obyvatelích. Prašivá těla, rakve, které kdysi byly krásně zdobené. Dnes jsou jen otiskem starých časů, vzpomínkou. Nemrtví se znovu probouzejí. Jsou povoláni ze záhrobí, aby uctili pravý ryzí švédský death metal. Ano, probudila je nová deska "Dräparen".

Proč si to nepřiznat, novinka je v podstatě dokonalou esencí toho, co kdy bylo ve Švédsku nahráno. Opravdový, reálný, shnilý death"n"roll. Lebky se válejí všude kolem, riffy jsou ostré a melodie studené jako ruka mrtvoly. OF FIRE na to jdou hezky postaru, poctivě, s krvavým pohledem v očích. Mám to takhle rád, asi si otevřu další pivo a přidám volume. 


V téhle kostnici se hraje stylem, jakým to dělávali kapely jako ENTOMBED, NIHILIST, INTERMENT, DISMEMBER, GRAVE. Jsem toho názoru, že tradice by se měly dodržovat a co se týká smrtícího kovu, tak to platí stonásobně. OF FIRE mají ten správný cit pro záhrobní rituály, jejich hudba je uvěřitelná, poctivá, opravdová. Jasně, nejedná se o nic převratného ani nového, ale jak známo, tak v podsvětí se na žádné změny moc nehraje. Kolem se povalují poházené kosti, lebky se na nás smějí z dřevěných polic, vypadá to, že jsem zde správně. Starý prašivý smrtící kov metal zní všude kolem a zombie už jen čekají na povel, kdy budou moci zaútočit. Rádi hnijete zaživa? Milujete, když vám teče krev z uší? A co temnota, láká vás? A teď už mě prosím omluvte, mám ještě práci. Beru do ruky lopatu a jdu si vykopat další hrob. Samozřejmě, "Dräparen" mám stále ve sluchátkách. Absolutní švédský death metal! Vynikající zásek!


Asphyx says:

I love when bones crack by the frost. I like the abandoned catacombs that are telling long stories about their inhabitants. Dusty bodies, coffins that once were beautifully decorated. Today they are just an image of old times, a memory. The undead wakes up again. They are called from the grave to honor true honest Swedish death metal. Yes, the new album "Dräparen" has awakened them.

Why not admit it, the new album is basically the perfect essence of what has ever been recorded in Sweden. Real, honest, rotten death "n" roll. The skulls are all around, riffs are sharp, and the melodies are cold as the corpse's hand. OF FIRE are pretty good at it, honestly, with a bloody view in their eyes. I like this; I will probably open another beer and add volume.

In this ossuary, here it is played in the same way as bands ENTOMBED, NIHILIST, INTERMENT, DISMEMBER, GRAVE. I believe that traditions should be respected, and concerning the death metal, this is a relevant hundredfold more. OF FIRE have the right feel for the grave rituals, their music is believable, honest, real. Sure, it is nothing revolutionary or new, but as we know, in the underground there are no changes necessary. Scattered bones are lying around; the skulls are laughing at us from the wooden shelves, it looks like I'm at the right place. An old, dusty death metal sounds all around, and the zombies are just waiting to be called when they can attack. Do you like to rot alive? Do you love the blood streaming out of your ears? And what about the darkness, it attracts you? And now please excuse me, I still have some job. I'm taking a shovel into my hands and going to dig another grave. Of course, I still have "Dräparen" in my headphones. Absolute Swedish Death Metal! Excellent!




Tracklist:
01. Stockholms Blodbad
02. The Filth and the Fury
03. Satanic Warfare
04. Dräparen
05. Let Them Hang
06. Necro Train
07. Undead
08. Atomvinter

band:
Robin Joelsson: Vocals
Jonathan Thunell: Guitar
Rick Williamsson: Drums
Martin Borka Mattsson: Bass
Rasmus Thunell:Guitar

čtvrtek 18. července 2019

Recenze/review - NOCTURNAL BREED - We Only Came for the Violence (2019)


NOCTURNAL BREED - We Only Came for the Violence
CD 2019, Folter Records

for english please scroll down

Smečka vzteklých psů, toulajících se po periferii našeho města. Pár pokousaných lidí, vyceněné zuby, které vás překvapí, když jdete ráno do práce. V očích nenávist, pěna u huby, silnější vždycky zvítězí. První prokousnuté hrdlo, vzteklina, pach zkaženého masa. Jednou nás roztrhají na kusy všechny. Bez slitování, bez naděje, v noci už nevychází nikdo ven.

Norští NOCTURNAL BREED jsou i letos jako smečka vzteklých prašivých psů. Útočí bez varování, pokoušou vás svým black thrash metalem jak vystřiženým z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Skladby ostré jako tesáky zakousnuté do masa. Také cítíte všude krev?



NOCTURNAL BREED se opět rouhají ve stylu starých dobrých VENOM, MOTORHEAD, BATHORY, AURA NOIR, DESASTER, NIFELHEIM. Jedná se přesně o takový ten rezavý, chorobami nasáklý black thrash metal, u kterého nejvíc obdivujete, že zní vlastně pořád stejně. Nikdo nečeká žádné změny, o hodně důležitější je drive a síla, které v sobě mají Norové na rozdávání. Vydávají se svojí hudbou až někam k prazákladům extrémního rychlého metalu. Jdou na dřeň, přímo do morku kostí. Jsou opravdu jako smečka prašivých psů potulujících se po městě. Hřbitovy, Satan, válka, smrt. Obrácené kříže, smrad ze záhrobí, o to tady jde především. Pokud máte rádi starobou nasáklou hudbu, s chutí vzpomínáte na doby, kdy každý nosil džínovou vestu a pivo teklo proudem, potom jste zde správně. Hej, slyším v dálce mrazivé vytí. Smečka mě volá. Beru do ruky lahváče, přidávám volume a přehrávám "We Only Came for the Violence" stále dokola. Pravý metal nesmí zemřít! Parádní black thrashový výlet do starých časů! Peklo!


Asphyx says:

A pack of angry dogs is roaming over the periphery of our city. A few bitten people, bared teeth that will surprise you when you go to work in the morning. They have hatred in their eyes, and the foam around the mouth, the stronger one always wins. The first bitten throat, rabies, the smell of rotten meat. One time they will tear us all apart. No mercy, no hope, no one goes out at night.

Norwegian band NOCTURNAL BREED is also like a pack of angry dogs this year. They attack without warning, they bite you with their black thrash metal as cut out from the late 1980s and early 1990s. Tracks sharp like fangs bitten into the meat. Do you also feel blood everywhere?

NOCTURNAL BREED is once again blasphemed in the style of old bands like VENOM, MOTORHEAD, BATHORY, AURA NOIR, DESASTER, NIFELHEIM. It is just the rusty, sicknesses soaked black thrash metal, in which case you admire most, that it sounds the same all the time. No one expects any changes, much more important is the drive and strength that the Norwegians have in their hands. They issue forth somewhere to the basis of extreme fast metal by their music. They go to the core, straight to the bone. They are really like a pack of naughty dogs which are roaming over the periphery of our city. Cemeteries, Satan, war, death. Inverted crosses stink from the grave, that's what it is all about. If you like old music, you remember the times when everyone wore a denim vest and beer flow everywhere, then you're right here. Hey, I hear freezing howls in the distance. The pack is calling me. I take bottles of beer, add volume and play "We Only Came for the Violence" over and over again. True metal can’t die! Great black thrash trip to the old times! Hell!

Tracklist:
2. Choke on Blood 
3. Nekrohagel 
4. We Only Came for the Violence 
5. Frozen to the Cross 
6. Desecrator 
7. Cannibalized by Fear 
8. Sharks of the Wehrmacht 
9. Limbs of Gehenna 
10. War-Metal Engine 
11. Can't Hold Back the Night 
12. Bless the Whore 
13. A Million Miles of Trench