DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 26. ledna 2020

Recenze/review - WITCHBONES - The Seas of Draugen (2019)



WITCHBONES - The Seas of Draugen 
CD 2019, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Někdy mám pocit, že všechny důležité věci se odehrávají v noci. Jakoby všichni čekali na temnotu, až bude klid. Probuzen někdy kolem půlnoci zažívám věci, které jsou normálním smrtelníkům odepřeny. Přes den sice pak vypadám jako zombie, ale to nic nemění na tom, že jsou všechny temné zážitky usazené hluboko v mé mysli. Na okultní black/death metalovou seanci s WITCHBONES jsem byl pozván víceméně náhodou. Zahlédl jsem pár skladeb někde na internetu, slovo dalo slovo a mše mohla začít.

Takhle večer, když se začne stmívat a slušní lidé zalezou do svých příbytků, tak se mi zdá poslech podobné hudby více než vhodný. Vardlokker, jakožto jediný člen kapely, moc dobře ví, jak vytvořit absolutně nihilistickou atmosféru. Jde až na dřeň, k jádru věci. Skladby působí jako nějaký monolit, stěna z krve a kostí, která vám padá přímo na hlavu. Démoni se probouzejí a na mé tváři se rozhostí úsměv. Jsem konečně mezi svými, nemrtvými. 

 

Rouhat se dá mnoha způsoby a ten který zvolili/zvolil WITCHBONES je povedený po všech stránkách. Tedy, pokud se na nahrávku podíváte okem všech prokletých. Mnohým se bude zdát stereotypní, monotónní a ničím překvapivá. Jenže já jsem ji poslouchal za dlouhých nocí u nás na hřbitově a tam její síla opravdu vynikla. Démoni se probudili a dali se do tance. Hlavní pro mě je, že rituál je připraven, všichni se těší na čerstvou krev a atmosféra by se dala krájet pouze ostrým nožem. Nevím, jestli bych měl na desku chuť i za dne, možná bych si ji ani nevšiml, ale když se potkáme v temnotě, tak jsem spokojený. Drobné nedokonalosti dodávají na uvěřitelnosti, špína cáká všude kolem a síry je také dostatek. Není si vlastně nač stěžovat, když přichází tma, všechno vypadá stejně jinak. Hrdlo je proříznuto, brána do pekla otevřena a obřad může začít! Na konci nás čeká stejně jenom smrt. Black death metal s okultně rituální pestrou paletou nálad!



sumarizace:

Klaním se stejným stínům jako kapela a tak mohu jen chválit. Album je totiž až po okraj napěchováno temnotou, chladem, velmi dobrým špinavým zvukem a beznadějné atmosféry opuštěných pohřebišť. Připomíná spíše než obyčejnou desku nějaký okultní starý rituál pro vyvolávání nemrtvých z onoho světa. WITCHBONES jsou jako zákeřná choroba, u které vám začnou hnisat oči strachem a odpadávat maso od kostí. Smrt je tak blízko! Podává si ruku se Satanem a já hmatatelně cítím její kostnatou ruku na mé hlavě. Vardlokkerovi se povedlo zhudebnit šílenství padlých kněží, vyvolat zlé démony. A hlavně! vytvořit album, které nepochází z našeho světa. Muselo být nahráno ve starých katakombách. Death black metalová deska, u které vám zmrznou kosti strachem! 



Asphyx says:


I bow to the same shadows as the band does so the only thing I can do here is praise. Because this album is full of darkness, coldness, very good dirty sound and hopeless atmosphere of abandoned graveyards. It reminds rather than an ordinary album than some occult old ritual to invoke all the undead from the world beyond. WITCHBONES are like a malignant disease which will make your eyes fester by fear and your flesh will get separated from your bones. The death is so close! It shakes hands with Satan and I can feel its bony hand on my head. Vardlokker´s managed to put madness of fallen priests into their music and they evoked the evil demons. And most importantly! They created an album which is not from this world. They had to record it in some old catacombs. Death black album which will make your bones freeze with fear!


Tracklist:
01. The Nun Collector
02. Whispering Martyr
03. The Seas of Draugen
04. Nebulous Ghost Ship
05. The Ritual Continues (We Haunt Ourselves)
06. At the Shores (Draugen's Revenge)
07. The Candle Burns Alone (Dead Sailors)


band:
Vardlokker - everything

https://witchbvnes.bandcamp.com/
https://ironboneheadproductions.bandcamp.com/album/witchbones-the-seas-of-draugen
https://www.facebook.com/witchbones/
https://ironbonehead.de/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý třicátý první - Chodci i nechodci


Příběh dvoustý třicátý první - Chodci i nechodci

Jednou ze vzpomínek, která se mi často o devadesátých letech vrací, tak jsou rozesmáté tváře v davu. Pamatuji si, že mi všechno přišlo venku takové veselé. Lidé tenkrát ještě věřili, že se jejich životy změní, že se budou mít lépe. Spousta z nich svoji víru časem ztratila, ale to už je jiný příběh. Kristýnka ráda sedávala venku pod dekou a jen tak sledovala lidi. Nebo když jsme zašli do bufáče na salát a rohlík. Přes umolousané sklo byl dav přívětivý a příjemný. Nesměli jste ale ven brzy ráno, to šli do továrny dělníci. A ti jsou vždycky nasraní. Nedivím se, jen jim zpřísnili normy a postupně z nich vysávali poslední zbytky života.

Zrovna včera jsem se opil a dělal na Kristýnku ramena, že rozumím hvězdám. Něco málo jsem věděl a byl hrozně chytrej. Jenže pak mi řekla, že sice mluvím krásně, akorát celou dobu o letní obloze. To víš můj milý, nejsem jen tak nějaká hloupá husička. Museli jsme se tomu smát, bylo nám moc dobře. Občas už dokázala stát a sem tam se pokusila o pár kroků. Bolelo to, plakala u toho, ale když jsem ji pak zvedal, tak jsem viděl v jejích očích velké odhodlání. Obdivoval jsem ji, že nerezignovala, že bojovala dál. Stejně je to zajímavý, celý život žiju se lvicema. Ženský dokážou být hodně silný, asi to mají v sobě. Vydrží toho šíleně moc a Kristýnka ještě desetkrát tolik navíc.

Byl jsem rád chodcem v její společnosti. Měli jsme své venkovní okruhy, vyráželi na výlety. O jednom bych vám rád vyprávěl. Tedy, až dojím vlašský salát, řeknu své milé, že je úžasná a přinesu nám vodové pivo z bufáče. Venku se za sklem zrovna objímá nějaká rodinka. Na Kristě vidím, jak je pečlivě sleduje. Už by chtěla být taky mámou. Mít o koho se starat. Ale musí vydržet, ten blbej vozík všechno jen zdržoval. Teď už jsme v její uzdravení věřili oba dva. "Hele, Smrťáku, ty fakt chceš do toho Bakova - Fakova jet?": zeptala se mezi polibkem a dalším pivem. Měla na sobě džínovou bundu a pod ní svetr od mojí babičky. Stejnej jako jsem měl já. Vypadala hrozně sexy. Tak jsem ji obejmul a zeptal se, jestli se mnou pojede, že ji zvu na rande.

Už jsme dlouho nikde nebyli. A v Bakově (Fakově, jak jsme Bakovu nad Jizerou s klukama kdysi říkávali) měli hrát Debustrol, Arakain a Vitacit. Kapely, který jsem sice už moc z kazet neposlouchal, ale naživo jsem českou scénu ctil. Taky na podobných koncertech mohl člověk potkat spoustu kamarádů. Bylo to moc lákavý. Jen jsme nechtěli zase podstupovat cestu autobusem, rvát vozík mezi sedadla je skoro nemožný. Taky byli autobusáci většinou pěkně nervní. Zbýval vlak. Akorát že se muselo z hlaváku, kterej je v Boleslavi docela daleko. Ale nevadí, jsem chodec, šerpa, který tě odveze. Dopili jsme, doma si na chvilku lehli a chytla nás lenora. Poslední verdikt byl, že na to pečeme, že se raději zachumláme do peřin a uděláme si dobře.

Jenže dole už stály holky a kdeže jsme. Rozesmátý, nešlo odolat. S lahví vína a placatkama po kapsách. Byl jsem náležitě olíbán, vytažen z postele a bylo mi doporučeno, že pokud do pěti minut nevyrazíme, tak mě zlechtají. Minuty jsem se balil asi jen dvě, z lechtání mám vítr. Pelášíme dolů k nádraží. Kristýnka výská, protože jedu rychle. Zase cítím obrovskou chuť zapařit, takový to souznění, radost, že jsme spolu. Kamarádi z mokrý čtvrti, metalová cháska, co už má něco za sebou. Chybí jen Venca, kterej je pořád ztracenej ve svým temným světě a Sabath, který vyměnil naši společnost za nějaký pražský máničky. Sedí doma, popíjejí a vzpomínají na starý časy, no chápete to? "Jsem rumová víla": křičí Prcalinka a ostatní se jí smějí, protože nepije rum, ale slivovici. Dneska to bude ještě zajímavý.

Nádražka byla vždycky zaplivanej chrám a její neopakovatelná atmosféra zůstane navždy v našich srdcích, to zase říká Jana, která si uvnitř rozepne křiváka a všichni místní i přespolní opilci na ní ihned koukají jako na zjevení. Ona vlastně svým způsobem je. Moc ji to sekne. Samice, co by každej chtěl a ona s nikým nevydrží. Možná je moc náročná, nebo na ní letí samí debilové, kdo ví? Do vlaku se nasoukáme poměrně těžce, jede jen kutálka a uvnitř je zima. Ještě že jsem byl prozřetelný a koupil v hospodě rum. Nejedu někam poprvé, ne? Srkáme tedy bramborovou radost a tetelíme se blahem, protože se zase všichni konečně vidíme. Kristýnka předvádí, jak si umí stoupnout a jde z nás taková síla, že se námi dávají všichni do řečí.

V Bakově toho zase tolik moc nebývalo, dokonce jsme kdysi s místními vedli s klukama nějaký boje, ale čas hrany otupil. Už jsme nebyli ti testosteronem natlakovaní machři - mlíčňáci, co nejdou pro ránu daleko, ale spousta z nás měla solidní vztahy a taky už jsme měli něco za sebou. Generace metalistů, která šla v našich stopách už byla víc rozdělená podle stylů. Pořád se to pod pódiem nakonec promíchalo, ale už byly občas slyšet ultra ortodoxní názory a třenice. Koneckonců, naše parta toho byla důkazem. Každý se vydával trošku jiným směrem, než byl jenom thrash. Ten už nám v některých momentech připadal trošku vyčerpanej. Ale dost přemýšlení, jde se slavit.

Už na nádraží jsme uchváceni jednou partou. Přijeli až z Liberce. Pár jich znám. A tak se kecá, Kristýnka je nadšená, protože tolik galantních kluků normálně nepotkává. To bylo taky zajímavý, metly sice vypadaly drsně a chlastaly jak dogy, ale každej nám ochotně pomohl, zeptal se, ve fanoušcích byla vzájemná empatie a tolerance (ano, to je to správný slovo). Tenkrát ještě většinou jo. Jasně, občas jsme potkali nějaký ty vidle, ale to máte všude. Jen jich mezi metalistama bylo tak nějak míň. Rozdám rum, dostanu slivovici. Řešíme nějaký nový desky, občas se mi holky různě ztrácejí, vidím, že se shlukly kolem Kristy, tlačí ji a řeší si ty svoje holčičí věci. Jsem už trošku prdlej, ale těším se do hospody u kulturáku. Ta už je skoro plná, ale ještě tu je jeden stůl pro nás. 

Muzikanti normálně chodí mezi náma, zastavují se, podávají ruce, nikdo si nehraje na hvězdy. Nevím, takhle si to pamatuju já. Možná jsem to viděl tenkrát naivně, ale takhle na mě všichni působili. Možná se někde pomlouvalo, koneckonců, jsme Češi, ale to já nezažil. Udělá se mi blbě, mají tu nějaký kyselý pivo. Jdu na záchod. Znáte takový ty jen ke stropu nedosahující zdi oddělující pánské a dámské hajzlíky? Je tam všechno slyšet. Kluci pokřikujou na opačné pohlaví vtipné oplzlosti, dámy se řehtají. Hodím šavličku a musím si chvilku sednout. Pak zaslechnu od dívčích keramických mís, že tam jsou moje holky s Kristýnkou. Zrovna mluví o mě, asi bych to neměl slyšet a vlastně dodnes jsem to nikomu neřekl, ale připadám si šťastný. Říkají jen samá milá slova. Jak neumím vyprávět vtipy, jak jsem někdy nervní, jak někdy až moc mluvím. Ale to je jediná, hezky řečená "kritika". Jinak se do mého srdce vlévá doslova řeka blaženosti. To si snad ani nezasloužím.

Když vylezu z hajzlu, tak normálně dojetím brečím. "Co je vole, nedala ti?": zeptá se mě někdo u umyvadla a tak mu odpovím, že to mám z blití. Usměje se na mě a pozve mě na pivo. Oplatím rumem. Ten mi udělá dobře. V sále se začíná ladit. Holky nevidím, ale ony se o sebe postarají. Jdu rovnou před repráky, mám chuť být zničenej. Všechny kapely mají velkej úspěch. Zvuk je perfektní, všichni odvedli skvělý výkony. Celej sál v podstatě od začátku do konce zpíval. Byly to hymny, metalový songy, který jsme měli všichni hluboko zadřený pod kůží. Vítězem večera byl jednoznačně Arakain, kterej předvedl doslova zničující vystoupení. To byl thrash jako řemen. Bylo to hodně divoký, já byl na konci úplně vyšťavenej. Vymačkanej jako citron. Kyselina mléčná ze mě tekla proudem.

Jdu hledat svoji milou a moc mi to nejde. Kde může hergot bejt? Ptám se lidí, ale nikdo neví. Nakonec se mi uleví, když ke mě jede přes sál plnej kelímků, rozlitýho piva. Ožralej byl i osvětlovač a tak mi na ní hodí kužel světla. Je to jak z nějakýho muzikálu. Zastaví se uprostřed a jak je taky opilá, tak vstane. Normálně si stoupne a udělá pár prvních kroků. Už to zvládala doma, ale tady je to něco jinýho. Rozeběhnu se k ní a chytnu ji přesně ve chvíli, kdy padá k zemi. Jsme jeden chodec a jeden nechodec. Ale věříme, teď už doopravdy jo. Ještě nevíme, že nás čeká hodně moc práce a bolesti, ale odhodlání je velké. Líbáme se jak dva milenci, ehm, to vlastně jsme. Zvu ji na pivo a rum. Ještě nám nalejí. Jsme rozněžnění, hotoví a zpocení po koncertě, ale voníme si.

Nějak se kousneme, přijdou pro nás holky, že prej jede vlak. Jenže vedle je non-stop. A nám se nikam nechce, neradi bychom narušili auru, atmosféru, určitě to znáte. Tak se rozloučíme, dáme si sbohem a zůstaneme sami mezi automaty na peníze i coca colu. Pijeme lahvový a povídáme si. Chodec a nechodkyně, jsme dva ztracený i nalezený, jsme možná trošku rozervaný životem, někomu můžeme připadat švihlý, ale mi si tím kompenzujeme bolest, víte? Posloucháme drsnou hudbu, ale jsme duše hodný - čisťounký (hlavně tedy Kristýnka), možná i svým způsobem neposkvrněný. Mluvíme o tom, že jsme nejlepší lidi stejně potkali na metalu. Amen! Bez debat. Tak tomu bylo a chci, aby to tady bylo navěky zapsaný. Vydržíme do pěti do rána. Pak nakoupíme lahváče, dáme je Kristě do brašny na vozík a jede se.

Z koncertů a různých zábav se tenkrát chodilo běžně pěšky. Taxíky nemám rád a nechce se mi za ně utrácet. Tak si zvednu límec u křiváka a vyrazíme směr domov. Fouká a sněžo - prší, je fakt hnusně, mám strach, aby má milá nenastydla, taky už cítí nohy a to není žádná prdel. Tak ji dám svůj svetr i křiváčka. Jsem jak Amundsen, co se připravuje na další výpravu. Jdeme nocí, občas nás oslní kužel světla od aut. Nejezdí jich sice tolik, ale stejně jsme blázni. Kilometrů nás čeká hodně, možná ke dvaceti, jsem umořený chůzí. Ke konci zvedám nohy už automaticky jako robot. Konečně kopec v Kosmonosích. Stoupnu si na vozík a jsme fakt magoři, protože jej celej sjedem šusem. Šílenci, blázni, nezodpovědný děti. Adrenalin. Potom přes celou Boleslav a už ležíme doma. Vytáhnu poslední kousek pivní radosti z lednice a potom usneme spánkem všech spravedlivých.

"Vstávej, koukej, podívej se na mě": probudí mě někdy kolem poledne. Asi jak byla utahaná a přiopilá a nějak se ji všechno spojilo v hlavě, tak si došla sama na záchod. Bože můj, Kristýnko, tebe vyléčil metal. Není to samozřejmě pravda, bylo to celé o vůli a nekonečné síle, odříkání a o bolesti, ale v tenhle moment věříme, že ušla tolik kroků díky metalu. Mám takovou radost, že se nabídnu se snídaní. Jako pokaždé všechno spálím, ze mě kuchař nikdy nebude a pak říkám vtipy, to mi taky nejde. Podíváme se v jednu chvíli jeden druhýmu do očí a najednou chápu, o čem se s holkama na těch hajzlících bavili. Mám tě moc rád, víš, nejsem a nikdy nebudu dokonalej, ale je mi s tebou fakt dobře. Doufám, že mi nikdy neutečeš, když teď začneš za chvíli chodit. Dostanu pusu a pár milých slov. "Hele, vždycky jsme říkali, že jsme chodec a nechodec a to bychom měli změnit ne?": zeptám se, ale ona nechce nic zakřiknout, ještě nás čeká hodně dlouhá cesta. Na konci už je ale vidět světlo.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 25. ledna 2020

Recenze/review - GOATBLOOD - Apparition of Doomsday (2019)


GOATBLOOD - Apparition of Doomsday 
CD 2019, Dunkelheit Produktionen

for english please scroll down

Zatímco ses rouhal, tak pokojem zněla nová deska německých black death metalistů GOATBLOOD. Krásně dokreslovala bestiální a zničující atmosféru, která se vznášela kolem, jako odér dobře uleželé mrtvoly. Stačí jenom pár dalších obrácených modliteb, už to nebude dlouho trvat. Věříš v temné síly, vzýváš Satana, čteš si ve starých spisech. Tajné symboly, nakreslené po zdech, něco se tady zvrhlo. Rituál byl nakonec doopravdy proveden a nebohé tělo chrčí bezbranně v rohu.

Není radno si zahrávat s temnými silami, není dobré vzývat peklo. Lepší je si sednout a nechat si vše raději vyprávět. Novinka "Apparition of Doomsday" je surová, svým způsobem primitivní, ale také uvěřitelná a návyková. Směřuje k našim základním metalovým pudům. Je to válka s dobrem, která je pokaždé vyhrána. 

Když budete poslouchat pozorně, naleznete zde spoustu styčných bodů se smečkami jako ARCHGOAT, PROFANATICA, REVENGE, PROCLAMATION, BEHERIT. Album je opatřeno surovým zvukem (a skvělým obalem), který asi nebude vyhovovat každému, ale účel jest dle mého splněn. Sem tam se na nahrávce dokonce objeví doomové vsuvky, které jsou v tom všem běsnění velmi příjemným zpestřením. Jinak se ale jedná o klasickou black death metalovou vykosťovačku bez zábran. Hrdla jsou podřezávána, pentagram nakreslen. Zároveň je zachována černo černá aura a já nemohu, než si desku užívat. Vím, že kapela nepředvádí nic převratného a dnes se hraje zcela jinak, ale buďme rádi, že ještě existují smečky, které nepodléhají stále se měnícím trendům. Koneckonců, jednou stejně všichni zemřeme a setkáme se s podobnou bestialitou a nenávistí tváří v tvář. Ohně opět hoří a je to tak dobře! Rituál noci, okultní seance, k podobným záležitostem se album hodí asi nejvíce. Překapaná tma, black death metalové rouhání. Jsem spokojen. Peklo!



sumarizace:

"Apparition of Doomsday" je obrácenou modlitbou ve stylu ARCHGOAT, PROFANATICA, REVENGE, PROCLAMATION, BEHERIT. Během celé desky se jde absolutně na hranu, posluchačovi není darováno nic zadarmo. Nemusí to vyhovovat každému, ale příznivci temných, pomalu hnijících desek, by mohli být spokojeni. Jedná se zkrátka o chorobami nasáklý starý poctivý black death metal. Pokud máte rádi smrt v této podobě, pravděpodobně budete tuhle nahrávku točit ve svých přehrávačích do skonání světa. Vy ostatní se pokřižujete a vezmete nohy na ramena. Osobně musím mít na GOATBLOOD náladu. Když se setmí a městem se začnou ploužit divné stíny. Když se mraky poprvé dotknou země. A když mě povolá záhrobí do zbraně. Pak jsem prokletý. Závěr je jednoduchý. Tohle je pravé peklo se vším, co k tomu patří. Berte a nebo nechte být. Inferno!



Asphyx says:
"Apparition of Doomsday" is an inverted prayer with style like ARCHGOAT, PROFANATICA, REVENGE, PROCLAMATION, BEHERIT. During the listening to the whole record, you are led on the absolute edge; listeners can’t have anything for free. This music is not for everyone, but the fans of dark, slowly putrefying records should be satisfied. It is just by sickness soaked old true black death metal. If you like the death in this form, probably you will listen to this record until the end of the world. Personally, I must have the right mood for the GOATBLOOD listening. When everything becomes dark, and the city is full of the weird shadows. When the clouds touch the ground for the first time. And when the other world calls me to arms. Then I am cursed! The conclusion is easy. This is the real hell with everything, which belongs to it. So take it or let it be. Inferno!

Tracklist:
1. Exodus 01:03
2. Goat Order 04:53
3. Exclusion Prevails 02:29
4. Beach of the Dead 04:49
5. Flood of Roaches 03:30
6. Pork Puzzle 02:50
7. Channfukka 03:56
8. Deportation Isle 03:21
9. Ram of Nazareth 03:03
10. Miss Dead Body 03:29
11. Nekro Horny 03:50
12. Predators of the Horns 03:32
13. When Human Descents 04:00
14. Redemption (Outro) 01:00

band:
>Satanic Death Vulva:
Vocals, Lead & Rhythm Guitars, Bass
>Reverend Slayer:
Vocals, Drums, Lyrics, Effects,
>>>since summer 2019:
Viator Noctis: Bass
>>>since Fall 2019:
Silence: Guitar

https://dunkelheitprod.bandcamp.com/album/apparition-of-doomsday
https://www.facebook.com/Goatblood-492948934177125/

pátek 24. ledna 2020

Recenze/review - CRUEL FATE - A Quaternary of Decrepit Night Mares (2019)


CRUEL FATE - A Quaternary of Decrepit Night Mares
CD 2019, PRC Music

for english please scroll down

Když vás spálí na popel, tak po vás nezbude vůbec nic. Jenom prach, kousky neshořelých kostí, které se ale vždycky vyhodí, protože by se v urně nevyjímaly dobře. Vaše tělo projde žehem, roztaví se jako voskový papír. Otázkou zůstává, co se stane s duší, pokud tedy nějaká existuje. Možná jsme nakonec jen otiskem ve vzpomínkách, prchavým okamžikem, který zůstane v našich dětech. Bojíte se také nicoty? Že ne? Ale to víte že jo, bojí se každý. Death metal je pro mě stylem, který sice nedává odpovědi na podobné otázky, ale v některých případech dokáže poodhalit tajemný závoj věcí, které možná ani nechceme vědět.

Kanadské CRUEL FATE jsem objevil náhodou, za loňský rok moji maličkost odměnil bandcamp velkým poděkováním za propagaci jejich stránek i spolupráci. A zároveň se mi v účtu objevila nějaká ta doporučení. Bylo to jako za starých časů, kdy jsem kupoval kazety podle obalu. "A Quaternary of Decrepit Night Mares" mě doslova uhodilo do očí. Pak do uší. A zbytek je o vzájemné přízni a prokletí. 



CRUEL FATE hrají takový ten valivý death metal, u kterého si začnete ihned podupávat nohou, případně rozmlátíte nejbližší rakev. Jedná se o old school jako řemen, o klasickou a tradiční ochutnávku postupů, které máme my staří fanoušci zaryté hluboko v paměti i srdci. Do kremační pece zajíždí další tělo, vypadá to jak brána do pekla. Možná taky je. Cítím zde inspiraci JUNGLE ROT, BOLT THROWER, MEMORIAM, BODYFARM, GRAVE, ASPHYX, ale CRUEL FATE ještě navíc přidávají temné prvky americké smrtící školy. Výsledek se nadmíru dobře poslouchá, má na mě drtivý účinek, mám sto chutí skočit do pece a vyrvat tělo ze spárů smrti. A to i za cenu toho, že budu spálen na popel. Kanaďané válcují, jsou jako buldozer, který dostal za úkol srovnat krematorium se zemí. Motivy jsou zde možná notoricky známé, ale jsou zahrané takovým způsobem, že nelze nepodlehnout. Navíc, vždycky bývá zajímavé se podívat i na druhou stranu, do záhrobí. Kreatura se probudila! A prokousla mi rovnou tepnu. Ryzí death metal, který ve vás zanechá krutý otisk!



sumarizace:

Zavřeni navěky v podzemí, hnijeme zaživa. Vzýváme death metalové bohy osmdesátých a devadesátých let, odstřiženi od dnešního zkaženého světa. Touláme se podsvětím a vyhledáváme kapely, které ctí stejné modly jako my. Sázíme na špínu, rozkládající se těla a nekonečné zástupy nemrtvých. Jsme prokletí! Až na věky, amen!

CRUEL FATE jsou death metalová skupina z Kanady, která uctívá hudbu takových veličin jako jsou JUNGLE ROT, BOLT THROWER, MEMORIAM, BODYFARM, GRAVE, ASPHYX. Jejich dlouhohrající prvotina "A Quaternary of Decrepit Night Mares" je hodně krvavou vstupenkou do záhrobí. Nutno říci, že hodně vydařenou.

Na CRUEL FATE se mi nejvíc asi líbí odhodlání, schopnost složit zapamatovatelnou skladbu, která vás rozloží jako mrtvolu ze starých časů. Kanaďané hrají dle dávných postupů, ale činí tak zkušeně a dodávají do skladeb svoji vlastní invenci. Mají jasnou vizi - zničit vás, postupně, jako choroba. Připomínají posly z devadesátých let, kteří přišli exhumováni znovu na tento svět, aby šířili slávu jediného pravého death metalu. Album pravděpodobně neosloví dnešní zmlsané strávníky a obdivovatele technických ekvilibristik, ale spíše fanoušky, kteří pamatují ještě klasické hanobení hrobů. S "A Quaternary of Decrepit Night Mares" jsem uléhal rád a často do své dřevěné rakve. Užíval jsem si studené melodie, prašivý zvuk i sílu záhrobí. Stali se mými věrnými průvodci v zemi stínů. Plesnivý death metal, který řeže jako rezavý nůž! 


Asphyx says:

Forever closed in the underground, we are rotting alive. We call upon the death metal gods of the 80s and 90s, we are cut off from today´s corrupt world. We walk through the underground and look for bands which honour the same idols as we do. We bet on dirt, decaying bodes and the endless lines of undead. We are cursed! Forever! Amen!

CRUEL FATE is a death metal band from Canada which worship music of the famous bands like JUNGLE ROT, BOLT THROWER, MEMORIAM, BODYFARM, GRAVE, ASPHYX. Their long-played first album "A Quaternary of Decrepit Night Mares" is a very bloody ticket to the beyond world. And I have to say that this ticket is very good.

What I like the most about CRUEL FATE is their determination, the ability to compose a memorable song that will break you up like a corpse from the ancient times. Those Canadian´s play music according to old practices but they do it very good and their songs have their own invention. They have a clear vision – to destroy you, gradually, like a disease. They feel like messengers from the 90s who came exhumed again to this world to spread the fame of the one and only real death metal. This album will probably not appeal to today´s spoiled consumers and admirers of technical equalizers but rather fans who remember the classic defamation of graves. I really like to go to sleep with "A Quaternary of Decrepit Night Mares" into my wooden coffin. I enjoyed the cold melodies, ashy sound and also the power of the world beyond. They became my faithful guides in the world of shadows. A mouldy death metal which cuts like a rusty knife! 


Tracklist:
01. A Quaternary of Decrepit Night Mares
02. Decanting Death Under Leaden Skies
03. Ossuaric Dust and Pallid Stains
04. Humanity's Cruelty, Humanity's Fear
05. Carrion Wind
06. Fleshrazer
07. Skinning of Life
08. Bathing in the Ecstasy of the Successful Application of Relief Constructivism in the Art of Human Suffering

čtvrtek 23. ledna 2020

Recenze/review - BLASPHEMER - The Sixth Hour (2020)


BLASPHEMER - The Sixth Hour
CD 2020, Candlelight Records

for english please scroll down

Obrácený krucifix, modlitby plné zloby a nenávisti. Jsi jeden z mála, ale nevěříš. Každý den vstáváte brzy, opuštění ve svých celách a vzýváte dávno padlé modly. Tvoji duši nejdřív zachvátil pocit svobody, ale postupně, polehounku jsi se stal prokletým. Nejdřív ti dělaly dobře drobné věci, jako znečištění svěcené vody, pálení bible a přemlouvání ostatních, ale pak si dospěl. Dnes tu stojíš a vzýváš pána pekel. Jsi zvrácený, prokletý, jsi svým vlastním démonem.

Víra je slepá! A já stále dokola poslouchám novou desku italských death metalistů BLASPHEMER. Ta je také plná rouhání, padlých kněží, špíny a temnoty. Zároveň je také perfektně zvukově ošetřeným albem s krásně morbidním obalem, který připomíná výjev ze Starého zákona. Při poslechu "The Sixth Hour" může dojít k samovznícení, tak si dejte pozor.

Pokud budete novinku poslouchat pozornějí, tak stejně jako já dojdete ke stejnému závěru. Je vynikající po všech stránkách. Je dynamická, šílená, technická tak akorát, mocná a mohutná, démonická. Songy, volně inspirované kapelami typu DYING FETUS, DEFEATED SANITY, MALIGANANCY, IMMOLATION, MORBID ANGEL a dalšími brutálními smečkami, náležitě řežou a pálí. BLASPHEMER působí jako našeptávači, jako vyslanci samotného pekla. Z jejich hudby je cítit síra, odhodlání a nenávist. Jsem najednou znovu padlým knězem, který dávno ztratil víru v dobro. Symfonie smrti, monumentálně vystavěné skladby a vokál, který doslova zabíjí. Takhle nějak si představuji perfektní brutální death metalové album. Jakoby někdo škvařil můj mozek ve vlastní šťávě. Probodl mi lebku ostrými riffy a zlámal mi všechny kosti. Tohle je temné inferno, okultní death metalový obřad s jediným účelem - zničit vše živé, a všechny nás proklít. Černý, krvavý smrtící kov, který vás spálí na popel! Peklo!



Asphyx says:

Reverse crucifix, prayers full of anger and hatred. You're one of the few, but you don't believe. Every day you get up early, leaving in your cells and calling long fallen idols. Your soul was first captured by a sense of freedom, but gradually, you became a cursed. At first they did fine things to you like polluting the holy water, burning the Bible, and persuading others, but then you grew up. You stand here today and invoke the lord of hell. You are perverted, cursed, you are your own demon.

Faith is blind! And I keep listening to the new album of Italian death metallers BLASPHEMER. It is also full of blasphemy, fallen priests, dirt and darkness. At the same time, it is also a perfectly sound-treated album with a beautifully morbid cover, reminiscent of the Old Testament scene. Listening to "The Sixth Hour" may cause spontaneous ignition, so be aware.


If you listen to the new album more closely, you and I will come to the same conclusion. It is excellent in all aspects. It is dynamic, crazy, technical, powerful, demonic. Loosely inspired by bands like DYING FETUS, DEFEATED SANITY, MALIGNANCY, IMMOLATION, MORBID ANGEL and other brutal bands, they cut and burn properly. BLASPHEMER acts as whisperers, as ambassadors of hell itself. Sulphur, determination and hatred can be felt in their music. I am suddenly again a fallen priest who long ago lost faith in the good. Death Symphony, monumental songs and vocal that literally kills. That's how I imagine the perfect brutal death metal album. As if somebody would cook my brain in my own juice. He stabbed my skull with sharp riffs and broke my bones. This is a dark inferno, occult death metal ceremony with one purpose - to destroy everything alive and curse us all. Black, bloody death metal that burns you to ashes! Hell!


Tracklist:
01. Let Him Be Crucified
02. Hail, King of the Jews!
03. The Stumbling Block
04. Stabat Mater
05. Blessed Are the Wombs That Never Bore
06. Lord of Lies
07. Via Dolorosa
08. The Robe of Mockery
09. I.N.R.I.
10. The Sixth Hour
11. The Deposition
12. De Profundis

band:
Clod "The Ripper" De Rosa - Lead Vocals & Bass
Simone Brigo - Guitar & Backing Vocals
Nicolò Brambilla - Guitar & Backing Vocals
Davide Cazziol - Drums

DEADLY STORM ZINE - právě poslouchám / I´m listening now - NECROPHAGIA!


Jsem stejně jako vy hlavně fanoušek. Každý den s muzikou vstávám, rvu si ji do uší cestou do práce, uchyluji se k hudbě pokaždé, když to jenom jde. Pořád, již přes třicet let, si dělám večery u desek, které mám rád. K některým se vracím opakovaně a často. Třeba mé chutě osloví i vás. Tohle jsou alba, která jsem si opět naladil ve svých přehrávačích. Asphyxův tip pro dnešní den je...nechte si chutnat!


středa 22. ledna 2020

Recenze/review - PURIFYING TORTURE - Overthrown Divinity (2019)


PURIFYING TORTURE - Overthrown Divinity
CD 2019, Subterranean Productions

for english please scroll down

Tělo hozené do vany. Vytřeštěné prázdné oči. Nastává klasický problém. Jak se zbavit mrtvoly? Několik litrů kyseliny by mělo všechno spravit. Začne od nohou, tekutina rozežírá tkáně. Přemýšlí, proč vlastně došlo k vraždě? Nakumulovaná nenávist, která v něm hlodala několik let, dostala průchod a výsledkem bylo několik bodných ran. Místnost plná krve a bezvládné tělo. Žádné mučení, nic zvráceného, jenom nůž, pronikající do srdce, plic a tváře. Dostanou ho během několika dní, teprve začíná. Zbyla po něm jen prázdná vana, zápach smrti a několik nešťastných lidí.

Vzít někomu život je tak lehké. Čtu si v soudních spisech a u toho poslouchám novou desku brutálních death metalistů PURIFYING TORTURE z Costa Ricy. Kapela loni předložila velmi nechutný, klasicky laděný materiál, který musí dělat dobře všem fanouškům smrti. Stačí jenom zvuk, který je hutný a syrově morbidní, jako ráno na pitevně. Dále potom vokál, který vás přišpendlí na zeď. O nápadech a celkové náladě desky by se dalo sepsat několik surových příběhů. Mám pocit, že jsem spadl do mlýnku na maso. 


Kapela byla založena v roce 2010 a letošní počin je teprve jejich prvním dlouhohrajícím albem. Myslím si, že se čekání vyplatilo. PURIFYING TORTURE ke své tvorbě přistupují velmi profesionálně, i když se stále pohybují v tom nejhlubším undergroundu. Novinka je postavena na klasických brutálně death metalových základech. Přidána je technika, temnota a spousta energie. Skladby jsou doslova devastující, člověk má opravdu pocit, že je mrtvolou, kterou je potřeba rychle a nenápadně odstranit. Věřte tomu, že se vám před očima objeví ty nejošklivější noční můry, které se vám zdají každý den. Není divu, "Overthrown Divinity" se mi dostalo rychle pod kůži, usadilo se mi v mozku a nadělalo tam pěknou paseku. Maso je zde porcováno s ohromující přesností, feelingem. Zároveň si kapela zachovává takovou tu černou jiskru, kterou mám u dobrých brutálně death metalových alb tolik rád. Není vlastně moc co dodávat, muzika zde mluví sama za sebe. Krutě a ošklivě. Rozleptá vás jako kyselina. Zničí a spálí. Masakr!



Asphyx says:

The body thrown into the bathtub. Staring blank eyes. We have here a classic problem. How to get rid of a corpse? A few liters of acid should fix everything. He begins from the feet, the fluid etches the tissue. He wondered why exactly this murder happened. The accumulated hatred that gnawed in him for several years resulted in several stab wounds. A room full of blood and a limp body. No torture, nothing perverse, just a knife, penetrating the heart, lungs and face. They'll get him in a few days, he just starts. All that was left was an empty bathtub, the smell of death, and a few unhappy people.

To take someone's life is so easy. I am reading the court files and listening to a new album of brutal death metalists PURIFYING TORTURE from Costa Rica. Last year the band presented very disgusting, classically tuned material that must captivate all fans of death. All you need is a sound that is dense and brutally morbid, like a morning autopsy. Additionally, a vocal that will pin you on the wall. Several raw stories could be written about the album's ideas and overall mood. I feel like I fell into a meat grinder.


The band was founded in 2010 but this year's release is their first long-playing album. I think waiting has paid off. PURIFYING TORTURE works very professionally, even though they are still in the deepest underground. The new album is built on classic brutally death metal basics with adding of technic, darkness and lots of energy. The songs are literally devastating, one really feels that he is the corpse that needs to be removed quickly and unobtrusively. Believe me, the ugliest nightmares you dream every day will reveal in front of your eyes. No wonder "Overthrown Divinity" got under my skin quickly, settled in my brain and made a big mess there. The meat is cut with astonishing precision and feeling. At the same time, the band keeps the kind of black spark I like so much in good brutally death metal albums. There is not much to say, the music speaks for itself. Cruelly and ugly. It'll etch you like acid. It destroys and burns. Massacre!


Tracklist:
01. Overthrown Divinity
02. Immortality Reborn
03. In Agony
04. Behavior Towards the Corpse
05. Impure Humanity
06. Ashura
07. Autoerotic Asphyxiation
08. Iconoclastic
09. Purifying Torture
10. Reincarnated as Dead

band:
Alejandro Sthandier - Vocals
Fabian Vargas - Bass
Sergio Rosales - Guitar
Esteban Vargas - Drums

Recenze/review - MORNA - Sentient Cultist (2019)


MORNA - Sentient Cultist
CD 2019, vlastní vydání

for english summary please scroll down

Určitě znáte ty stavy lidské mysli, když si musíte nějakou desku stále opakovaně přehrávat. Máte na výběr sto dalších zajímavých kousků, ale vy se vracíte stále k té jediné. Najednou to není jen o mozku a uších, ale i o srdci. Moje závislost ke kapele MORNA začala vlastně až letos. Konečně jsem se vymanil z hromady CD, které mi chodí na recenze a bokem si najednou všimnu zajímavého obalu. Otevřu jej, vložím nosič do přehrávače a pak si musím kontrolovat tep na hodinkách. Můžete mi někdo vysvětlit, proč o téhle smečce vůbec nic nevím?

Ihned si dohledám informace, nejdřív mi vůbec nedojde, že se jedná o slovenskou kapelu. Tady si dal někdo opravdu záležet jak na zvuku, tak na celkovém provedení. Klobouk dolů. To jdou ty drobnosti, které my fanoušci považujeme za samozřejmost a pro kapelu znamenají velmi mnoho. Hlavní jsou ale nápady, jsem jimi doslova stržen, rozmělněn, rozsekán. 



Z hudby MORNA jsou samozřejmě cítit podobné vibrace, jako třeba z OPETH, KATATONIA, TOOL, GOJIRA, možná i LEPROUS, ale rozhodně se nejedná o žádnou doslovnou inspiraci. Spíše berte má slova jako přiblížení, jinak jsou pánové ve svých skladbách progresivní a originální přesně tím způsobem, který mám tolik rád. K hudbě přistupují s lehkostí a hravostí, dokáží ale i drásat, pálit i žhnout. Osobně nejvíc obdivuji určitý neklid, chlad, přitažlivost. Myslím si, že podobné věci se nedají naučit, muzikanti je musí mít v sobě, musí být jejich přirozeností. "Sentient Cultist" je albem postaveným na základních kamenech severského odlehčeného death metalu, přidáno je nejen skvělé řemeslo, ale i velký cit pro melodie. Cesta, kterou kapela kráčí je složitá, plná trnů, temných zákoutí a smrti. Jsem hrozně rád, že jsem mohl jejich novou desku potkat. Přenesla mě totiž daleko na sever, do nekonečných lesů, přikovala mě k sobě a zároveň mě naučila zase jednou létat. Víte, hudby je na světě velká spousta, ale jen některá dokáže probodnout srdce ledem. MORNĚ se to povedlo na výbornou. Progresivní melodický death metal zahraný s lehkostí starých mistrů!



sumarizace:

Slovenská, progresivní melodická death metalová kapela MORNA, je skupinou, ze které doslova tryská talent na všechny strany. Jejich nové album "Sentient Cultist" je po okraj narvané nápady, energií a tlakem. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a ochutnáváte z pestré palety bohatého talíře extrémního metalu, bude vám určitě chutnat. Fascinuje mě lehkost a samozřejmost, s jakou je album nahrané. Poslech je srovnatelný s pohledem do kaleidoskopu. Pestré riffy, maniakální bicí a všemu nasazuje korunu vokál, vytažený až odněkud ze samého nitra. Songy působí velmi vyrovnaně, chutně, naléhavě a přesto jsou až uklidňující. Deska se tak pro mě stává jakousi meditací. Progresivní melodický death metal, který připomíná průlet vesmírem. Velmi dobrá záležitost. Doporučuji!


Asphyx says:

Talent gushing right and left, this is the Slovakia, progressive melodic death metal band MORNA. Their new album "Sentient Cultist" is to the brim full of ideas, energy and pressure. If you like thinking by listening and tasting from a variet range of rich menu of extreme metal, you will definitely like it. I am fascinated by the lightness and obviousness the album is recorded. Listening is comparable with the view into a kaleidoscope. Colourful riffs, maniacal drums and vocals, pulled up from somewhere inside. Songs are tasty, urgently, however, relaxing. The album is for me a kind of meditation. Progressive melodic death metal, resembling the flight through the universe. Very good stuff! I recommend!


tracklist:
1. Ingress
2. Through the Pain I See Others
3. Let Us Bury This Body
4. Follow Forty-One Point Two
5. The Therapist
6. Silence Doesn´t Exist
7. Apparitions
8. Biographic Trajectories of Suffering

band:
Robert Ruman jr. | guitar, voc
Michal Vlkovič | guitar
Tomáš Cvečka | bassguitar
Jakub Filip | drums

úterý 21. ledna 2020

News! - Nové číslo časopisu Earsturbation #5 je venku! The most Underground Death Metal zine Earsturbation #5 is out!


The most Underground Death Metal zine nr. 5 is out!! Interviews with CARNAL, CEREBRAL EFFUSION, DEVOURMENT, DISMEMBER, ENCENATHRAKH, ENMITY, GORGUTS, KAKOTHANASY, LURID PANACEA, NILE, RAW, SICK, VADER, WORMED, Realityfade Records, Shitfest, Ľuboš Zapletal, NECROCOCK, Deadland... Also includes 2 CD Sickompilations, 12 posters and many more! Slovak/English

order here / objednávejte zde:
https://earsturbation.bandcamp.com/

Recenze/review - SVARTTJERN - Shame Is Just A Word (2020)


SVARTTJERN - Shame Is Just A Word
CD 2019 Soulseller Records

for english please scroll down

Jsem na to hrdý a nestydím se. Proč taky? Poslouchám hudbu hlavně srdcem, neuráží mě vlastně skoro žádný styl. Moc dobře vím, že ve světě je black metal nyní ve velkém kurzu. Všichni se vrací ke kořenům, protože je to jedna z těch pohodlnějších cest. Každý den vzniká asi tuna retro desek od mladých kapel a v době, kdy si každý může nahrát album v podstatě v obýváku, tak je trh zahlcen. Dneska musíte umět hudbu i prodat. Norský black metal je pojem. Vždycky bude. Je a byla v něm spousta dobrých smeček, ale i těch, které se dostaly do povědomí, aniž by za něco stály. Ale tak tomu zkrátka bývá, fanoušek je stejně nevyzpytatelný, jako počasí.

Norští SVARTTJERN nepřinášejí vůbec nic nového. Nahráli desku, která i letos odsýpá v rytmu klasiky, temné melodie a chladu. Není ovlivněna dnešním moderním směřováním některých jejich kolegů, kteří do skladeb skládají rádoby progresi, která je ale většinou jen extrahovaným slabým čajem hudby našich otců. Našel bych tisíc důvodů, proč novinku "Shame Is Just A Word" sundat, hanobit ji, přivázat na pranýř a rozebrat do nejmenšího detailu. Dělat to nebudu, z jednoho prostého důvodu. Mě zkrátka baví. 



Songy i motivy v nich jsou poměrně předvídatelné, ale mě to vůbec nevadí. Líbí se mi umně vložené thrash metalové i heavy pasáže. Album má náležitě chladnou atmosféru. Zvuk je krásně čitelný a speciální warpainty od norského umělce Augusta Cappelena strašidelné a nechybí ani tradiční black metalové pózy, které k tomuto stylu patří, jako k mrtvému zimník. Pokud máte rádi klasickou podobu černého kovu, s chutí oceníte studené melodie a nostalgicky vzpomínáte na dobu devadesátých let (tentokrát samozřejmě s modernějším zvukem), tak myslím, že budete spokojeni jako já. "Shame Is Just A Word" je jako návštěva starých katakomb pod kostelem, kde se pohřbívali členové řádu padlých a prokletých mnichů. Vidíte jejich vyděšené tváře? Cítíte ve vzduchu krev? Taky si užíváte mrtvolně chladnou atmosféru? Tak potom by se vám tato deska mohla také líbit. Je v ní všechno, co mám na norském black metalu rád. Máte chuť na poctivé rouhání? Tak neváhejte. SVARTTJERN jsou tu jen pro vás. A hoří!



sumarizace:

"Shame Is Just A Word" je v podstatě dokonalým black metalovým albem. Jsem jím doslova pohlcen. Vydávám se spolu s kapelou na dlouhé výlety na sever. Ne, tahle nahrávka se nedá poslouchat ušima, ale musí se vnímat srdcem. Je v ní spousta chladu, síly, tmy i věčnosti. Vynikající zvuk, perfektně zpracované vokály a určitá studená jiskra mě láká ke stále častějšímu poslechu. Ožívají přede mnou dávné příběhy, svět se mění a vyprávějí se staré legendy. Takhle nějak si představují temnou krásu. Obdivuhodná je samozřejmost a lehkost, se kterou nám SVARTTJERN předkládají jednotlivé skladby. Dost bylo slov, jdu raději znovu poslouchat. Vynikající severská záležitost!


Asphyx says:

"Shame Is Just A Word" is in fact the perfect black metal album. I'm literally riveted by it. I'm going with the band on long trips to the north. No, you can't listen to this record only by ears, you have to feel by heart. It contains lots of coldness, power, eternity and darkness. Excellent sound, perfect made vocals and a special cold spark attracts me to more frequent listening. The ancient stories are coming to life in front of me, the world is changing and the old legends are telling. That's how I imagine the dark beauty. Admirable is some commonplace and ease with that SVARTTJERN present the individual tracks. Enough words, I'll prefer to listen again. Excellent Nordic stuff!

TRACKLIST
1. Prince of Disgust (4:13)
2. Ment til å Tjene (4:49)
3. Melodies of Lust (6:09)
4. Ta dets Drakt (4:00)
5. Frost Embalmed Abyss (4:42)
6. Ravish Me (3:30)
7. Bonded by Blood (3:48)
8. Shame is Just a Word (4:12)

LINE-UP
HansFyrste - Vocals
HaaN - Lead Guitar
Grimdun - Drums
Fjellnord - 2nd guitar
Malphas - Bass

Report, photos, video - BASTARD GRAVE, ASSUMPTION, SNĚŤ - club Strahov 007, Prague - 24. 1. 2020


Author of photos and videos - Jakub Asphyx.

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

club: https://www.klub007strahov.cz/
promoter: https://www.facebook.com/events/757186988055491/

for english summary about concerts of bands please scroll down


Rozmlouvám rád poslední dobou často s nemrtvými. Možná je to zimou, počasím, možná příliš brzkým vstáváním. Ale občas vidím stíny. S protáhlými obličeji, průsvitnou postavou. Mlhavá rána na periferii Plzně připomínají opravdu mrtvolně pochmurný hřbitov. Poslouchám death metal a hudba krásně umocňuje i mé nálady. Občas šeptám slova s kapelou, to když mě dokáže proklít, po okraj naplnit jedem. Nejraději mám koncerty, u kterých si mohu stoupnout do stínu a nechat se unášet pochmurnými náladami. 

V pátek jsem zaznamenal nejen v Praze tolik akcí, že bylo těžké některým nepodlehnout. Volba padla nakonec na strahovský klub 007, protože se tam končí v deset a budeme brzy doma. A potom také, mají tam zahrát mí oblíbenci ze záhrobí - BASTARD GRAVE. Jsem unaven po pracovním týdnu, možná bych raději seděl v křesle doma a za zvuků temné smrti se nechal při četbě unášet fantazií i napětím, ale tentokrát opravdu nešlo odolat. Onen svět byl až příliš přitažlivý.


Návrat ztraceného syna Michala mi udělal velkou radost. Konečně nebudu na cestách z Plzně sám. Vyrážíme směr Praha Anděl trošku dříve, abychom ještě před koncertem viděli kolegyni Dášu. Setkání proběhne a já si najednou uvědomím, jak je skvělý mít kolem sebe hodný a pohodový lidi. Ne nadarmo se říká, že bez přátel by byl člověk poloviční. A mám poslední roky pocit, že v metalu to platí několikanásobně. Proběhlo hrozně fajn a příjemné setkání, u kterého jsem doopravdy pookřál a usmíval se, díky moc všem zúčastněným.





Klub 007 na strahovských kolejích musel navštívit snad každý, kdo se jen trošku zajímá o undegroundové koncerty. Převážně punkový brloch je známý několika věcmi. Třeba se tam musí končit v deset, asi aby mohli studentíci v klidu chlastat (pokud tedy ještě v dnešní době pijí). Dále tu mají jen lahvové pivo a tak si člověk připadá trošku jako někde na stavbě s dělníky. Nízký strop je pro nás vysoké také docela nepříjemný, ale všechno nakonec vyváží nepopiratelné kouzlo, genius loci, příjemní lidé a pohoda. Zkrátka podzemí jak má být. Kupujeme nějaké nosiče (já kazety. joj!), podpora je přeci důležitá a za zvuků cinkání lahváčů čekáme na první kapelu.


SNĚŤ - zkaženou krví zatěžkaný death metal. Česká kapela s hnilobným nátiskem. Vidím je poprvé a souhlasím se všemi zvěstmi, které jejich tvorbu předcházely. Přesně tohle mi u nás chybělo. Zkažená krev, mokvající vředy, které někdo právě prořízl a hnis ztekl z malého pódia přímo k nám. Klub se proměnil v opuštěnou kobku, jednotlivé motivy mě doslova drásaly a já nemohu jinak, než hodnotit vysoko. Koncert měl velký tlak, pradávnou sílu, jdoucí až někam k základům stylu zvaného SMRT! Exhumace se povedla na výbornou!














I suck the sick atmosphere, I look through the pile of old bones. A mouldy sound, a vocal from the beyond world, everywhere is death and darkness. These are all strange things which make from good concerts the excellent ones.  I sifted the music between my fingers, ripping it into my head and letting it into my veins. It has become a part of me because its music is the one I love the most. Raw, genuine, real, deadly. SNĚŤ has recorded an vystoupení full of savage melodies, dripping dirt, hate, evil and rot. We have once fallen in Hell and similar koncerty are like a duty for us. Excellent death metal answer to echoes from the beyond world! Catacombs have released another testimony! Death!



ASSUMPTION - italská death doom metalová halucinace odkazující až někam k ESOTERIC, DISEMBOWELMENT, THERGOTHON. Funerální postupy, připadal jsem si jako na pohřbu někoho, kdo neprožil zrovna dobrý život. Dlouhé táhlé melodie, atmosféra nahrubo nakrájené tmy. Kapela mi perfektně sedla do nálady, koneckonců, všichni žijeme v temnotě. Jen o tom mnozí ještě nevědí. Viděl jsem Italy poprvé, vím, že mají zatím jen jedno dlouhohrající album a pro mě osobně byli velmi příjemným překvapením celé páteční okultní mše. Hypnotický zážitek!


























Their doom metal is so straight, raw and believable. I have nothing to say against their execution or the matter of how their grabbed the sadness. I have to say I am very impressed by the band´s ability to make an absolute dark and ugly atmosphere. The listening is so great and I enjoy it with every single pore of my body. The world seems black and down in the hopelessness with me in the world beyond. Those ASSUMPTION are moving in the world beyond with so gracefulness and self-evidence. There is a death bell in the distance ringing, the undeads are climbing out of holes. This concert will be in my head for a long time. I see undead people lining. They are going to get me. Doom metal par excellence! 

BASTARD GRAVE - nebe se zbarvilo švédskou krví. Kapela nám pustila žilou takovým způsobem, že se mi málem polámaly všechny kosti v těle. Staroškolský smrtící kov, který uctívám od devadesátých let, se do mě otiskl jako žhavé železo. Byl jsem ocejchován, zničen, roztrhán na kusy. Stál jsem ve stínu, pozoroval démony na pódiu a říkal si, že jsem znovu prokletý. Jakoby do mě kapela zasekla obrovský dráp a to přímo rovnou do srdce. Ještě než zemřu, tak vidím své vnitřnosti, jak tančí po podlaze. BASTARD GRAVE předvedli záhrobní vystoupení přesně podle mého zkaženého vkusu. Maniakální, drtivé, kruté a ošklivé. Byly otevřeny jen ty nejkrásnější rakve! Kosti byly přerovnány s tradičním výrazivem a smrt byla cítit z každého tónu! 






















Old death metal from the nineties was come to life again. And was pretty loud and sharp. Who wants to dig his own grave? Songs full of Crypt, sharp like a rusty scythe. I was excited about this recording and I was enjoy it. Old school death metal, that will explode everything animate and inanimate! Great gravedigger job! Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world. Deads were hunting me and the evil was everywhere. Death metal here was old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I felt like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it was becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. Concert cut me up and BASTARD GRAVE it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! Excellent dark old school death metal! Absolute massacre!

Zvuk byl v pořádku, k organizaci nemám absolutně žádných námitek a lidí přišli opravdu hodně. Klub byl velmi slušně zaplněn a dostavili se samí praví fanoušci. Bylo to znát při každé kapele, odezva byla vynikající. Takhle nějak by to mělo vypadat. 


Oltář byl pokrytý krví, hroby zhanobeny, temnota a smrt zase jednou dostaly nové jméno. Podobné koncerty navštěvuji poslední dobou asi nejraději. Potkávám na nich nové smečky, rozšiřuji si obzory, nasávám hnilobnou atmosféru. Tohle je pro mě underground, možná i lehká vzpomínka na devadesátá léta. Je dobře, že ještě někdo v dnešních těžkých časech takové akce pořádá a že "nemusím" chodit jen na vystoupení stále stejných jmen. Pátek byl pro mě oživením, skvělým zážitkem po všech stránkách i ujištěním, že podzemí ještě existuje. Pořadatelům za to patří velký dík a kapelám poklona za parádní chorobná vystoupení. 

Jsme unavení, taky už máme nějaké ty obrácené kříže na krku, ale držíme se statečně, hlavně tedy Michal, který řídí. Probíráme znovu koncert a hledíme do tmy na dálnici. Sjedeme k Plzni a já jsem rád, že jsem doma. Bylo to náročné, ale odměnou nám budiž další nové vzpomínky. Do postele padnu poměrně brzy a už teď se těším, až budu zase znovu rozmlouvat s nemrtvými. Pořád mi mají co říct. Rozloučil bych se (a zároveň děkuji za pozornost) citátem od Senecy, který myslím celý večer vystihoval nejlépe: „Stojí za to nebát se smrti, protože pak se neumíš bát ničeho.“

about BASTARD GRAVE od DEADLY STORM ZINE/ o BASTARD GRAVE na DEADLY STORM ZINE:


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 


facebook: 

twitter:
https://twitter.com/jakubasphyx

--------------------------------------------------------------------------------------------
info:
https://www.symbolic.cz/