neděle 25. června 2017

Report, photos, video - MORTIFILIA, DARK ANGELS, PEORTH - Parlament club, Plzeň - 24. 6. 2017

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

Je pravdou, že od vody se mi nechtělo. U rybníka bylo krásně vykozíno a když se kousek od naší deky začaly laškovně ráchat dvě holky ve věku 20 - 25 let s kily krásně umístěnými na místech, kde to mám rád, dokonale jsem se zasnil. "Hele, neříkal si, že máš večer zase koncert?": vytrhla mě ze začínajícího porno filmu moje žena. "Ty seš fakt chlap, jakmile vidíš kozy, tak si mimo...": smála se mi a já šel radši házet dětmi do hloubky.  Všude jásot, léto, pohoda, klídek, pár metrů vedle na terásce oroseně rajcovní pivko...chci tu být navěky!

Jenže když je člověk jednou fanouškem kapely (rozuměj MORTIFILIE, můj milý čtenáři), tak to obnáší taky nějaké ty "povinnosti", nemám pravdu? Odvedl jsem tedy všechny domů, vlezl do sprchy, nadlábl se až jsem málem praskl a už jsem si to štrádoval dolů na tramvaj. Volají mi ještě z práce, ale dá se to vyřídit po telefonu a tak jim říkám: "Pánové, já vám na to dneska mrdám, mám metal!"

Mortifilia

Parlament je Parlament a jiný už asi nebude. Srkám pivo, nasávám další, zlepšuje se mi i tak skvělá nálada. Někdo se mě ptá, jak je a já odpovídám že skvěle, i když vím, že u nás v Čechách se to nenosí. Lhát mu ale nebudu, že? Těším se na kapely, na kamarády. Vše probíhá přesně jak má. 

Celý sobotní večer odstartují slovenští death metalisté PEORTH  Jejich vystoupení bylo plné melodií, které pro mě byly občas zajímavé, chvílemi šly mimo mě a někdy jsem se přistihl, že přemýšlím nad něčím úplně jiným. Mám naživo raději surovější, syrovější hudbu a v tvorbě slovenských jsem se trošku ztrácel. Chtělo by to víc kopnout do vrtule, přátelé. Podle mě máte na víc! Chce to jen makat, zkoušet a zase makat. 





DARK ANGELS nám zahráli set někde na pokraji mezi heavy a doom metalem. Taková slušná česká klasika, řekl bych. Z malého pódia se k nám linula spousta zajímavých a temně studených motivů, ale také občasných hlušších chvilek. Podobná hudba se velmi těžko prezentuje naživo a lépe vynikne v tichu temného pokoje, já to tak alespoň mám. Každopádně, DARK ANGELS odvedli slušné, i když ne dokonalé vystoupení. Osobně mi moc neseděl zpěv.





MORTIFILIA je mou velmi oblíbenou kapelou. Už párkrát mi členové téhle smečky říkali, že je pořád chválím. Inu, je to tak a jinak tomu nebude ani tentokrát. Mě se zkrátka ty mrazivě chladné melodie, zemitost, cit pro dynamiku a energie, které z MORTIFILIE doslova sálají, jednoduše líbí. Nemůžu si prostě pomoc. Možná jen, že by sušickým matadorům přeci jen více slušelo větší pódium, tam totiž lépe vynikne jejich odhodlání a studená jiskra. Usmíval jsem se, protože během celého setu jsem se procházel po tajících stráních Šumavy a plnými doušky hltal melodický death metal severského střihu. Skvěle! Ostatně jako vždy. Do you smell that morbid reek? Can you hear those echoes from the underground? MORTIFILIA spoke again. Swedish melodic death metal gig of the highest quality, spiced with rock feeling.





Návštěvnost bych hrubě odhadl na cca 40 lidí. Organizace proběhla v pořádku. Zvuk byl občas až moc nahlas, ale celkově v pohodě. Vím, že se budu opět opakovat, ale musím moc poděkovat všem, kdo jste za mnou přišli a ocenili můj skromný blogísek. Rád jsem vás všechny viděl, pokecal - i tohle jsou věci, které pro mě dělají metal metalem. Byli jste super!

Jedinou černou skvrnou na celém večeru tak zůstává zblázněný foťák, který mi nějakým záhadným způsobem vymazal některé fotky. 

Vylezu ze sklepa zvaného Parlament, nadechnu se čerstvého vzduchu a těším se do postele. Celé sídliště je ve tmě, nejde elektřina. Je neděle a rybník zase čeká (po bouřce se koupe nejlépe). Už teď vím, že si do sluchátek vezmu z originálu vypálené MP3 z posledního alba MORTIFILIE, protože spojení zimomřivých melodií, cachtajících se krásek a od ženy čerstvě přineseného piva, bude dokonalé. Stejně jako sobotní večer, za který patří všem, kdo se o něj zasloužili, velké díky. Dobře bylo! Metal!

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

----------------------------------
Promotion!


Recenze/review - SKINLEPSY - Dissolved (2017)


SKINLEPSY - Dissolved
CD 2017, vlastní vydání

Otevřel jsem rezavé dveře do staré kobky a první, co jsem spatřil, tak byla kostnatá těla oběšenců. Někdo sem prý před dlouhými lety uvrhl pár bezvěrců, aby zpytovali své černé svědomí. Modlili se, plakali a kolem se ozýval jejich smutný nářek. Pak si ze šatů uvázali smyčku a zhoupli se do nekonečné temnoty.

Jsou na světě kapely, které člověka osloví hned po prvních pár tónech. Brazilští SKINLEPSY hrají špinavý zasmrádlý thrash metal s death metalovými prvky takovým způsobem, že mi málem popraskaly kosti tlakem. Jedná se přesně o ten druh staré prašiviny, která musela být schraňována pod v úvodu zmíněnými oběšenci, letos smíchána se zkaženou krví a vypálena pekelným ohněm na hudební nosič. 



SKINLEPSY ctí klasiky žánru, přesto jsou svým způsobem originální, nepostrádají černou jiskru a ještě navíc, jako nějaký morbidní bonus, dokážou exhumovat mrtvá těla padlých mnichů. "Dissolved" není ani tak albem, jako spíš dokonalou výpovědí o Smrti. Valivé pasáže se střídají v neskutečně ostrými výjezdy, k tomu pavučinami opředený vokál plný rouhání, hrubosti a chladu. Při poslechu mám neodbytný pocit, že mě do podzemí stahuje nějaká krvelačná šelma. Má rozšklebenou tvář, ze zubů jí kape hnis a drtí mé kosti nebývalou silou. "Dissolved" mě obrovským způsobem rozsekalo. Našel jsem si na téhle desce pro sebe absolutně všechno, co mám na metalové hudbě jako takové rád - energii, temnotu, sílu, krutost. SKINLEPSY jsou jako nějaká zákeřná choroba ze starých časů. Thrash death metalová nahrávka, která je ozvěnou z onoho světa! Excelentní old schoolová záležitost!



sumarizace:

"Dissolved" je temným poselstvím z onoho světa. Pokud bychom hledali nějaké vyslance záhrobí, museli bychom zákonitě narazit na brazilské death/thrash metalisty SKINLEPSY. Fascinuje mě přístup, jakých uchopila kapela staré smrtící pořádky, přetransformovala je to dnešní doby a stvořila album, které připomíná rozzuřené monstrum. Peklo opravdu existuje! Novinka těchto maniaků je toho jasným důkazem. Narovnejte prašivé kosti do úhledných hromad, otevřete dveře do záhrobí a povolejte nemrtvé! Brazilští uctívači old school death/thrash metalu jsou opět zde! Řvou mocně, hlasitě a jejich hlas je podobný samotné Bestii. Skvělé nápady, temná a zlá atmosféra, naléhavost, dravost. Tohle všechno dělá z posledního CD SKINLEPSY absolutně zahnívající záležitost. Album bylo nahráváno snad někde v podzemí, v opuštěných chodbách vedoucích do obrovské márnice. Old school death/thrash metal, který vás na věky prokleje! Smrt je při poslechu velmi blízko! Zlo přichází. Excelentní nahrávka!


Asphyx says:

"Dissolved" is a dark message from the world beyond. If you were looking for delegate from the world beyond you would have to find these Brasilian death/thrash metal band SKINLEPSY. I am fascinated by their attitude – they hold the old deadly orders transformed them into today´s world and made an album which sounds like an angry monster. The Hell is real! This album proves it. Line up your ashy bones into neat lumps, open the doors into the world beyond and call the undead! These Brasilians which worship old school death/thrash metal are back! They are screaming so powerfully and loudly! Their voice is like the Beast itself. Great ideas, dark and cruel atmosphere, immediacy, drive. This is what makes the new album by SKINLEPSY something absolutely mouldy. The album was recorded in the underground in abandoned halls which lead into an enormous dead house. Old school death/thrash metal which will curse you forever! The Death is very close when you listen to this album! The evil is coming. Excellent record!

tracklist:
1. Perfect Plan
2. The Mentor
3. Ask to Diablo
4. The Hate Remains the Same
5. Caustic Honor
6. Dissolved
7. Blood and Oil
8. Insomnia
9. A New Chance of Life
10. Murder


band:
André Gubber - Guitarra e Vocal
Leonardo Melgaço - Guitarra
Evandro Jr. - Bateria

https://www.facebook.com/Skinlepsy
iTunes: https://itunes.apple.com/br/album/dis...
Spotify: https://open.spotify.com/album/3MhyBY...
Deezer: http://www.deezer.com/album/15807610
Bandcamp: https://skinlepsy2.bandcamp.com/album...
Amazon: https://www.amazon.com/gp/product/B06...

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh devadesátý osmý - Jak jsme smutní málem pochopili věčnost


Příběh devadesátý osmý - Jak jsme smutní málem pochopili věčnost

Možná nám připadalo, že na jaře 1993 zažíváme nejkrásnější období svého života. Byli jsme mladí, měli jsme krásné holky, na pivo se peníze taky nějak pokaždé sehnaly a školou jsme s Kytkou proplouvali jak se dalo. Já o něco lépe, můj kamarád měl díky incidentu s jedním starým STBákem maturitu odsunutou až na září. Moc jsem se neučil, sázel jsem na svatý týden, kdy se zavřu na chalupu s Kačenkou a tam vše doženu.

Jenže život jak známo je jako sinusová křivka. Jednou jste dole, jednou nahoře. První rána přišla, jako blesk z čistého nebe. Přijdu si takhle jednou rozchechtanej jak mladý mezek z panelů, trošku připitej, s krásným večerním zážitkem s Káčou. "Jakube, prababičku našli mrtvou na dvoře": stojí mezi dveřmi moje máma, uplakaná a chvějící se. Musím si z toho šoku sednout, snad hodinu mi trvá, než mi to vůbec dojde. Prababička Marie, Maruška moje, bábušenka jak z pohádky? Vždyť ta přece NEMŮŽE umřít, ta tady byla vždycky - když jsem si odřel kolena, když jsem se přežral v sadě s Káčou třešní a bylo mi blbě, když jsem se sekl sekerou do nohy, když jsem dostal od kluků z vesnice do huby...

Prababička z máminy strany, ze sedlácké rodiny, dřela celý život. Typická Středočeška, která přežila dvě světové války a každé ráno snídala panáčka vodky. Starala se dlouhé roky o pradědu, který v první světový přišel o nohu, milovala zpěv a taky měla nádherný hlas. A znala spousty pohádek i strašidelných příběhů. A taky měla piáno, na které se styděla hrát před ostatními, tak jsme my caparti museli vždycky ven sednout si na zápraží - a tančili jsme na ty vážné melodie a dělali blbosti. Hrála krásně. 

Voněla bylinkami, které sbírala po lesích a dělala nám z nich čaje, který jsme potají plivali do umyvadla, protože většina se nedala pít. Nejedla jablka a brambory, protože na nich strávila celou válku a proto vařila nejlepší knedlíky na světě. Teď tu není, zmizela, v 97 letech odešla z tohoto světa. Našli ji chudáka, jak ležela na břiše a nemohla se zvednout. Přes noc asi prochladla a o zbytek se postaralo stáří.

Objal jsem v útěše mámu, řekl jí, že musím ven. Utíkal jsem na Staré město a vylezl po hromosvodu až do okna Káči. Trošku jsem ji vyděsil, ale měla na sobě noční košili, v které vypadala jako víla. Tak se ve mě promísil takovým podivným způsobem smutek se chtíčem, že jsem asi působil hodně zdrceně. "Co se děje?": šeptala mezi římsami má milá. Svěřil jsem se, vlezl dovnitř a musel jsem být potichu. Ohlášené návštěvy v odpoledních hodinách byly přípustné. Ty, milenecké, mnohdy celonoční, byly zatím jen velmi utajovanou záležitostí.

Schoulil jsem se se svým vysokým tělem do Kačenky, jako bych se tam chtěl ztratit. Prababičku taky znala a tak jsme tam v blikotu staré venkovní lampy, svítící přerušovaně do pokoje, seděli a oba se doslova máčeli v slzavém údolí. Už nikdy nedostaneme čerstvě usmažená vajíčka (abyste měli sílu, miláčci moji, říkávala), už nikdy nebudou jahody utrhnuté s láskyplnou něhou staré ženy, která má ve tváři vepsánu takovou moudrost, že mi bude hodně dlouho chybět. 

Naše objetí trvalo, přerušované záchvaty pláče, hodně dlouho. Bolelo to, bolelo to moc. Musel jsem domů, ale ještě jsem se chvíli šoural ulicemi a vzpomínal. Několik dní jsem potom nemluvil, k řeči mě dokonce nepřinutila ani babička, máma mámy a dcera prababičky. O učitelích nemluvě. Byl jsem úplně mimo.

Pohřeb se konal v Sovinkách, v katolickém kostele a už od vchodu byla vidět otevřená rakev. Třásl jsem se a zároveň potil. Navlékli mě do obleku, s utaženou kravatou. A mí kamarádi, kteří se mnou byli vždy (a já s nimi) ve zlém i dobrém, šli se mnou. Cestou jsme se drželi za ruce, jako jedno tělo. Holky měly černé šaty. A já i přesto, že mi bylo do breku, jsem žasl nad tím, jak jim to slušelo. 

Museli jsme s mámou a mým bráchou nejdřív uklidit mého otce, který se zase opil a choval se nedůstojně. Narvali jsme ho do auta a sebrali mu klíčky. Usnul. Vypadl tím jeden nosič rakve. Proslov místního kněze si nepamatuji, ale vím, že mluvil hezky, s citem a znal babičku velmi dobře. 

Nevím, jestli jste někdy nesli na ramenou rakev, ale já byl ze všech strýčků nejvyšší a tak jsem se musel hrbit. Nejdřív mě nemohli od babičky odtrhnout, asi jsem dělal i trošku zle, ale když já byl prvorozený a tak trošku (hodně!) miláček. Třásly se mi ruce, chvěly kolena. Ale šel jsem. Pomalu, s hudbou a v čele celého průvodu. 

Když se nad tím zamyslím z dnešního pohledu, je dobře, že jsem podobný pohřeb zažil. Byl obyčejný, ale hrozně lidský a vlastně svým způsobem i milý, protože prababičku měla spousta lidí ráda a jak se říká - jaký jste žili život se ukáže až na pohřbu. Jenže já tohle všechno samozřejmě v sedmnácti ještě nechápal.

Hrob byl a dodnes je pod starou lípou. Je na ní cedulka, že se jedná o památný strom. Sedávali jsme na druhé straně kolikrát s Káčou, když jsme se šli po obědě, kdy babička spávala, projít. Koukalo se z ní do kraje, do polí a my se tam v koruně muckali. Teď ale babička pomalu zajížděla do hrobu. Jo, to už jsem brečel nebo spíš řval. 

Museli mě odtáhnout stranou, nejdřív máma s babičkou a potom Káča, která na mě už platila tenkrát víc. Rozpustily se mi vlasy z culíku a pak už jsem jen stál stranou a čekal, až všichni odejdou. Nakonec jsme zbyli jen my, kluci a holky ze sídliště, kteří ten den díky tomu všemu smutku alespoň trošku pochopili věčnost. Prababičku měli všichni mí kamarádi rádi (s Prcalíkovu babičkou se znala hodně dobře) a ona nás. Dostal jsem loka slivovice, taky spoustu slov útěchy, které si pamatuji dodnes. 

Kamarádi odjeli domů, já s Káčou jsme odmítli pozvání na smuteční hostinu a šli jsme raději na místa, která měla prababička Maruška nejraději. 

Na téhle mezi vždycky rozprostřela sukni a namazala mi chleba tvarohem. 

A tady mi vyprávěla, jaké to měly ženy dřív a že se tě mám držet, že seš hodnej kluk. 

Pamatuješ, jak si mě přivedl poprvé a ona mi vzala hlavu do dlaní, dlouze se mi podívala do očí a řekla, mi, že jsem krásná panenka? 

Jo, a jak nám říkala, že jí připomínám pradědu, prej byl mladej stejně vychrtlej a že ty jsi jako ona a že už se teď nebojí umřít, protože my to tady jedou vezmeme za ně.

Hm a taky jako jedna z prvních poznala, že je Mirka těhotná. Jen jsme přijeli autobusem a ona už se k ní na zastávce chovala jako k dospělé ženské. Jak to mohla vědět?

Vidíš ty břízky? Tak jednou mi říkala, (prý) jako žena ženě, že tam poznala dědu poprvé...a spiklenecky na mě mrkala.

Nejradši jsem měl její povidla a buchty a chleba se sádlem a cibulí a škvarky a vánočku a mazanec a jak si sedla večer ke kamnům a my ji pořád přemlouvali...babi, babi, Maruško vyprávěj...

Vyprávěla, občas už se v příbězích ztrácela, ale pamatuji si je dodnes. Bylo v nich vše. Krása, utrpení, válka, spousta smrti (prababička byla z devíti dětí, ale přežily jen dvě)...byl v nich celý život.

Všiml sis, jak když mluvila o pradědovi, jak se jí vždycky zjemnil hlas, měla ho najednou sametovej, hedvábnej...musela ho hrozně milovat.

Loučili jsme se takhle skoro až do rána. Spát se šlo na barák, který se měl začít druhý den vyklízet a já měl celou noc pocit, že dole v přízemí prababička pořád hraje na piáno a zpívá.

Vstal jsem a několik dní jsem neposlouchal nic jiného, než album "Icon" od Paradise Lost. Na prababičku často dodnes vzpomínám. Byla to úžasná ženská, kterých na světě zase tolik nechodí. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

sobota 24. června 2017

Report, photos, video - ARMADA, SECTESY, TOXIC PARADISE - Parlament club, Plzeň - 23. 6. 2017

Armada
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

"Ony tě ty prdelky jednou přejdou": říkají mi často doma i v práci. Jenže já za to nemůžu. Jsem spíše optimista, rád vtipkuji a líbí se mi, když se lidé kolem mě smějí. Když mi bylo před lety 40, vyhlásil jsem válku všem zmrdům a nihilistům (ignoruji je!) a snažím se obklopovat jen pozitivními jedinci. Vždyť život nám sám od sebe někdy hází pod nohy klacky, tak proč se ještě trápit s debily? 

Celý týden se mi všechno dařilo. Jako bych byl po tom přiotrávení cestou z Norimberka znovuzrozený, zocelený, zakalený. V práci samé dobré zprávy, děti šikovné a manželka v rozkvětu. Ještě navíc jsem se perfektně vyspal, poslechl spoustu dobré hudby a slunce mě nabíjelo další energií. K absolutnímu štěstí chyběl jen nějaký dobrý koncert. Nahodil jsem všemocnou síť, odfiltroval slova plná špíny, politiky a žluče a hele! V Plzni je v pátek v Parlamentu death metalový dýchánek!

Sectesy
Pojedl jsem dobrou krmi, chvíli si dělal srandu z manželky, pak pronesl pár rozumů k dětem (což je také rozesmálo - a co je nejvíc na světě? - no přece dětský smích!). A potom jsem vyrazil. V tramvaji vedro, v kapse pár stovek na pivko a metal. Čekal mě večírek s kamarády a k tomu tři kapely. Co si přát víc? Snad jen nějaké sexy roštěnky jako doplněk stárnoucího fotra. Jenže to bych dostal od ženy do huby. Volil jsem tedy zase raději jen pivo.

O Parlamentu jsem toho napsal již spousty, takže si prosím můj názor dohledejte. Příliš se nezměnil. Kupuji první žejdlík, druhý, pak další a kecám se známými. Všichni jsou plni zážitků z festivalu, který jsem já strávil doma s hlavou v kýblu a křečemi v břiše (a tak trošku závidím a zároveň jim moc všechny ty zážitky přeji). To už je ale pryč, bude metal!

Armada
Jako první vystoupili TOXIC PARADISE - šílenci z Přeštic, kteří nám zahráli hard rock metal. Pánové teprve začínají, jsou mladí a mají před sebou ještě dlouhou cestu. Asi sami vědí, co ještě vylepšit a já si zde nebudu honit triko. Připadal bych si jako srab. Koukněte radši na fotky.





SECTESY působí ve svých četných klipech jako parta sjetých zombie, ale naživo je to doslova smršť ledových melodií. Ano přátelé, takhle má vypadat perfektně zahraný mrazivý death metal v severském provedení. Já, jako velký obdivovatel EVOCATION, DESULTORY, UNLEASHED jsem byl doslova ve svém živlu. Obzvláště v kytarových výletech byla kapela neskutečně svěží a nebál bych se napsat i úchvatná. Vše sedělo v jednom studeně tepajícím celku, riffy pálily, zpěvák mezi nás oddaně roznášel  temnotu. Bylo to uvolněné, energické, provedené s nadsázkou. Brzy má spatřit nesvaté světlo světa nová deska. Je na co se těšit! Mé srdce tepe pro sever stejně oddaně a u vystoupení kolínských SECTESY mi málem zmrzlo. Velmi dobře! SECTESY combinated of the old Swedish death metal with creepy effect and its melodious form. When I was listen to this gig, the world was cover with a coat of darkness, coldness, sadness and cruelty. Concert, which makes stones crush with cold! Excellent!










ARMADA - mexická odpověď na starý plesnivý death metal. Vystoupení bylo doslova narvané odhodláním, typickým jihoamerickým temperamentem a opravdovostí. Smrt v tomto provedení si nechám vždy líbit a tak jsem si spokojeně podupával nohou do rytmu. Chvílemi sice pánové působili lehce monotónně, ale ve výsledku byl jejich set doslova zničující. Tam, kde spousta českých kapel vypadá jako partička znuděných primadon, tam byli ARMADA devastujícím buldozerem. Fascinovala mě energie a uvěřitelnost, ryzost, pravost, šílenství. Už vás někdy přejel parní válec? Mě ano. Na boku měl napsáno jméno kapely a rozdrtil všechny mé kosti. Skvělý death metalový zážitek! ARMADA come with music fulfilling all my requirements for honest, real old school death metal. The concert cut me up and it became my guide on the other world. Excellent dark old school death metal gig!




K organizaci nemám žádných připomínek, stejně jako ke zvuku, který byl velmi dobrý. Nedovedu moc odhadnout, kolik akci navštívilo lidí, ale k padesátce to podle mě bylo.

Speciální díky posílám všem svým fanynkám. Moc si vážím vaší přízně. Ani nevíte, co to pro mě, metrákového postaršího metalistu znamená. Je skvělé, že má můj skromný blogísek takovou odezvu a holky, všem vám to moc slušelo! 

Samozřejmě, byly panáky, bylo focení a pokec s ARMADOU, byla koupě jejich CD. Perfektní a hrozně příjemná byla atmosféra celého večera - co si přát víc? - všude samí milí pohodoví lidé. Mexičané si pochvalovali masakrující odezvu fans - není divu, ta energie nás všechny doslova strhla.


with ARMADA
Trošku mě mrzí, že celý tenhle velmi vydařený večer končí, ale zase na druhou stranu...dnes je na stejném místě koncert mých oblíbenců MORTIFILIA. Odcházím tedy domů s úsměvem. Je na co se těšit. Ráno mě probudí slunce, touha vyrazit k vodě a hláška manželky: "Ty se pořád tlemíš, jako bys byl sjetej!" Ale kdeže, to mám jen rád život, metal a pivo:)). Děkuji za pozornost a přeji vám všem samou dobrou muziku, ať potkáváte jen rozesmáté milé obličeje a navrch, že jste vydrželi číst až do konce -..."Slunce v duši!" (copyrigth mistr Zákopčaník):)).

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound



-------------------
Promotion!

Rozhovor - EVOCATION - Pro nás je zimní čas ideálním pro psaní nové hudby, protože v té době je cítit temnota, chlad a deprese.


Rozhovor se švédskou death metalovou legendou EVOCATION.


Odpovídal Marko Palmén.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Ave EVOCATION! Přiznám se rovnou, že vaše novinka „The Shadow Archetype“ mě totálně rozsekala. Je v ní absolutně vše, co má v death metalu být. Jaké jste zaznamenali reakce od fanoušků? Co recenze? Jste se svojí prací spokojeni?

Zdravím tě a díky za skvělou recenzi na naše nové album EVOCATION. Zatím bych řekl, že album získalo spoustu pozitivních ohlasů jak od médií, tak i od fanoušků. Hodně pro nás znamená, že slyšíme tyto komentáře a to je to, co nás jako kapelu drží pohromadě. Jsem naprosto spokojen s “The Shadow Archetype” a s veškerou prací, která za albem stojí.  Strávili jsme na tomto albu mnohem více času, než kdykoliv předtím a výsledek byl podle mého názoru úžasný. Myslím, že i v budoucnosti můžeme být na album hrdí.


První, co člověka vyloženě uhodí do očí, tak je skvělý obal od Michala „Xaaye“ Lorance. Proč jste oslovili právě jeho a jak jste cover vybírali? Co má vlastně titulní obraz znázorňovat? Pořád se na něj dívám, nutí mě přemýšlet, ale stále nemůžu přijít na to, co nebo kdo to vlastně je? Nějaká příšera? Mně se ten obal neskutečně líbí, hrozně mě přitahuje.

"The Shadow Archetype" pochází z teorií švýcarského psychologa Karla Gustava Junga o psychologických archetypech. Jung si myslel, že lidé se nenarodí jako prázdný list papíru nebo tabula rasa. Místo toho myslel, že lidé dědí psychologické struktury od svých předků, které se utvářejí tisíce let zpět v historii. "Stínový archetyp" je psychologická struktura, která drží celou temnou nebo zlou stranu lidské psychiky.

Samotný přebal je symbolickou interpretací “The Shadow Archetype” nebo-li temné stránky lidské psychiky. Zlo člověka za okamžik vybledne v nekontrolovatelném vzteku ... Myslím, že náš umělec Xaay zachytil teorii extrémně dobře a jeden z důvodů je pravděpodobně ten, že byl velmi dobře na toto téma připraven. Před několika lety napsal práci o archetypových teoriích na univerzitě v Krakově. Důvodem, proč jsme se rozhodli pracovat s Xaayem, je, že jeho tvorbu opravdu milujeme a nyní s ním spolupracujeme na každém albu od roku 2010 "Apocalyptic" album.

Dnes považujeme Xaaye za našeho dvorního umělce. Když spolupracujeme s Xaayem, děláme to stejně na každém albu. Dáváme mu název alba, texty a některé skladby, aby se inspiroval, a pak on přijde s jeho nápady. A vždy nám přináší něco úžasného, co přesně zachycuje myšlenky, které máme. Umělecké dílo pro "The Shadow Archetype" je podle mého názoru nejlepším uměleckým obalem, který pro nás udělal ...


Kdo je autorem textů pro „The Shadow Archetype“ a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Thomas Josefsson, náš zpěvák, píše všechny texty pro EVOCATION. Zabývá se jeho myšlenkami o politice, psychických poruchách, sexu, drogách, médiích a tak dále. Prostě jak vidí svět. On je velmi přemýšlivý typ člověka a jakmile máme novou píseň, vidí celý příběh před sebou. Každá skladba má příběh o některém z těchto témat. Myslím, že je jeho posláním něco sdělit. Texty jsou nejdůležitější součástí vyprávění příběhu a vysvětlení pocitů v hudbě. Jsou to všechno pravé emoce a je to způsob, jak to předat. Thomas pracuje s texty měsíce a každé slovo je  přesně tam, kde ho chce mít. Nenávidí práci na novém albu, ale jakmile rozproudí mozek a začne psát, tak to miluje. Miluju fakt, že kapele i fanouškům se to líbí.

Novinka má opravdu hodně temný, ostrý zvuk. Kdo je pod ním podepsán a kde jste novinku nahrávali? Zajímal by mě i způsob tvorby nového materiálu. Jak vlastně skládají EVOCATION? Kdo má poslední slovo, kdo řekne, že „tak je to správně, takhle to necháme?“

Veškerou hudbu na albu jsem složil já spolu se Simonem Exnerem (nový kytarista). Nicméně musím zdůraznit, že celá skupina se podílela na tvorbě alba. Thomas, náš zpěvák, napsal všechny texty, Gustaf - náš basák, vytvořil komplet basové linky. Nezapomeňte také, že náš hráč na turné Per Möller-Jensen (ex Haunted) byl také zapojen a uskutečnil nějaké změny pro bicí, které se ukázaly být úžasné. Tvůrčí proces "The Shadow Archtype" byl podle mého názoru skutečně hladký a snadný. Když jsme spolu s Simonem skládali hudbu, sdíleli jsme stejné vize a myšlenky na to, jak jsme chtěli, aby album vypadalo a myslím, že to byl hlavní faktor, proč to bylo tak snadné. Jen jsme si vzájemně nadhazovali riffy a nápady a pak se několikrát každý týden potkali a pokusili jsme se je společně zpracovat. Přestože to zabralo téměř dva roky, než jsme jej dokončili, nikdy to nazačala být nuda nebo nedošlo k problémům ve spolupráci s ostatními. Myslím, že já a Simon můžeme mít poslední slovo přinejmenším, pokud jde o hudbu. Pro texty má poslední slovo Thomas a pro basu Gus. Každý jsme zodpovědný za svou vlastní část.

Album jsme nahrávali ve třech různých studiích. Bicí v Crehate Studios. Kytary, basové a zpěvové vokály v Acacia Avenue Recordings a doprovodné zpěvy se nahrály v Dugout Productions. Produkce podle mého názoru vyšla úžasně a my jsme byli nekompromisní ve zvukových detailech. Udělali jsme vše pro to, aby to bylo dokonalé a proto jsme strávili téměř rok nahráváním, mícháním a masteringem tohoto alba.


Líbí se mi určitá temnota, která je z vaší tvorby cítit. Jako bych se procházel lesem v noci, někde u vás na severu ve Švédsku. Ovlivňuje vás hodně prostředí, ze kterého pocházíte? Promítá se nějak to, odkud procházíte, do vaší tvorby?

Určitě bych řekl ano. Na otázku, zda se tmavá severská příroda odráží v naší hudbě. Severské země jsou poměrně tmavé a depresivní, zejména v zimním období. Právě teď máme čas, kdy je nejvíce světla, a tento týden Švédsko oslavuje předvečer středověku, který je starým pohanským svátkem. Takže v tuto chvíli jsou tady v severských zemích všichni v kopcích, díky všemu tomu světlu a tma je jen po dobu několika hodin v noci, dokud slunce zase nevyjde. Pro EVOCATION je zimní čas ideálním pro psaní nové hudby, protože v té době je cítit temnota, chlad a deprese. Mám opravdu rád melancholické melodie, a vím jistě, že moje slabost pro tuto hudbu je ovlivněna přírodou a tím, že jsem vyrůstal v domě s melancholickou finskou hudbou atd.


Album jste vydali u Metal Blade Records. Předešlá nahrávka byla vydána u Century Media Records. Proč ta změna? Jak jste s Metal Blade Records spokojeni?

Změna byla čistě kvůli tomu, že nám skončila nahrávací smlouva se společností Century Media Records. Metal Blade Records pro EVOCATION byla volba číslo jedna a to je dáno několika fakty. Metal Blade má za prvé úžasný seznam klasických kapel jako Mercyful Fate, Slayer, Behemoth apod. A za druhé - mají na scéně skvělou pověst jako label, který podporuje vlastní kapely, a také mají pevný základ v extrémní metalové scéně. Pro EVOCATION možná nejdůležitější věc, proč jsme si vybrali Metal Blade Records je, že to jsou naši kamarádi a naše přátelství sahá až do samého počátku EVOCATION a to je začátek 90. let. Pro nás to znamená hodně spolupracovat s kamarády a nějakým způsobem cítíme, jako kdyby se pro nás kruh uzavřel podpisem smlouvy s Metal Blade Records. Jsme extrémně spokojeni s tím, jakou práci pro nás Metal Blade Records odvádí.

Přiznám se, že mám rád celou vaši diskografii. Začínal jsem poslouchat vaši kapelu ještě v době, kdy jste vydali svoji druhou demo kazetu v roce 1992. Líbí se mi vývoj, jakým jste prošli, jak se vyvíjíte. Jediným albem, které se mi nelíbilo, je předešlé „Illusions of grandem“ (2012). Nemůžu si pomoc, ale přijde mi jiné, nevýrazné. Skládali jste odlišným způsobem? Mně přijde tohle CD pro vás možná až netypické.

Moc díky za podporu v průběhu let! Jsou to lidé jako ty, kteří drží kapelu v chodu. Myslím, že nežijeme jen z hudby, ale je pro nás téměř zásadní slyšet lidi, jako jsi ty, kteří říkají, že hudba kterou děláme je provází v jejich životě. Poskytuje nám to potřebnou energii, abychom mohli pokračovat jako kapela dál!

Pokud jde o album "Illusions of Grandeur", shodneme se na některých věcech. Když ho dnes poslouchám, cítím že je přeprodukované, čímž mám na mysli, že zvuk je až moc čistý. Je tam příliš mnoho harmonických kytarových linek atd., díky čemuž celá produkce nemá potřebnou brutalitu, kterou jsme vždy měli. Skladby na tomto albu byly také více melodicky orientované, což bylo v protikladu k předchozímu albu "Apocalyptic", které bylo pravděpodobně naše nejbrutálnější album. Takže jo, v něčem o albu "Illusions of Grandeur" máš pravdu.

Nicméně musím zdůraznit, že se mi stále několik skladeb na tomto albu líbí, i když se produkce stala čistou. Se syrovější a brutální produkcí by se album podle mého názoru příliš nezměnilo ve srovnání s našimi předchozími záměry. Ale i bez ohledu na to, jsem na album "Illusions of Grandeur" hrdý a i na všechna předchozí alba, i když na každém albu se objevují věci, které bych zpětně chtěl změnit. V tuto chvíli jsem však nesmírně spokojen s  "The Shadow Archetype". Myslím, že je to nejsilnější album v naší diskografii, co se skladeb i produkce týče. Uvidíme, jak obstojí v čase ...


Nedávno jsme se s kamarády bavili, že by si rádi koupili vaše první nahrávky, stará dema, ale nemůžou je nikde sehnat. Neuvažujete o jejich znovu vydání?

Právě jsem to zkontroloval na internetu a většina věcí je stále k dostání v různých internetových obchodech. Některé vinyly můžou být vyprodané, ale CD a některé z nejběžnějších vinylových verzí jsou stále k dispozici. Dema z počátku 90. let jsme znova vydali na CD a vinylu prostřednictvím Century Media v roce 2012. Toto vydání je opravdu luxusní verzí s dvojitým 180g vinylem  a CD má 36 stránkový booklet s celou historií EVOCATION od prvních dnů až po dnešek atd. Všechno bylo remástrováno  v nejlepší kvalitě v Fascination Street Studiu.

Bohužel v současnosti neexistují žádné plány na opětovné vydání staršího materiálu. Kdyby byla možnost vydat stará dema v limitované edici na kazetě, pravděpodobně by jsme do toho šli. A nebo kdyby byla možnost vydat stará alba na obrazovém vinylu, pravděpodobně by se tak stalo. Ale řekl bych, že kromě toho neexistuje možnost na opětovné vydání starého materiálu.

Jste už dnes pamětníci. Když porovnáš vaše začátky a současnost, změnila se doba hodně? Myslím tím teď přístup fanoušků, labelů, promotérů apod. Často slýchávám, že „už to není takové, jako to bývalo“. Co si o tom myslíš ty?

Může být, ale nejsem si jistý, jestli se scéna změnila, nebo ne. Možná digitalizace hudební scény změninla postoj k hudbě a přiměla lidi a scénu, aby alba strávili rychleji a i rychleji produkovali. Životnost alba je dnes mnohem kratší a možná se to taky odráží v postoji k hudbě celkově. Někdy mám pocit, že hudba už nemá stejnou hodnotu jako měla kdysi v 90.letech. Podle mě je to smutné, ale nedá se s tím nic dělat.


V současné době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled jako muzikanta

Snažím se přijmout hudební scénu tak, jak je, to znamená včetně digitalizace. Například služby jako Spotify jsou skvělým vynálezem pro uživatele, ale na hovno pro kapely, co se týče výnosu. Já miluju Spotify z pozice uživatele, ale jako hudebníka mě to sere. Když nemáš fyzickou kopii alba, tak to znehodnocuje práci, která za tím albem je.

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Nejlepším novým albem, které jsem v posledních několika letech poslouchal, bylo album At The Gates "At War With Reality". Opravdu silné album podle mého názoru a titulní skladba sama o sobě je podle mě jednou z nejsilnějších skladeb At The Gates vůbec. Rozhodně doporučuju! Bylo mi opravdu líto, když jsem slyšel, že hlavní skladatel Anders Björler nedávno opustil kapelu. Myslím, že bude těžké vytvořit kouzlo At The Gates bez něj na palubě ... Další kapely na Death Metalové scéně, které jsou momentálně zajímavé, jsou například Vallenfyre, Memoriam, Firespawn a The Lurking Fear.

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Bohužel, českou metalovou scénu neznám. V dnešní době už neposlouchám moc nové muziky. Občas dostanu tip od kamaráda, tak se na to podívám, ale prostě jsem se zasekl s objevováním nových kapel.


Co chystají EVOCATION v nejbližších měsících? Podpoříte novinku nějakým delším turné a zavítáte také k nám do České republiky?

V tuto chvíli pracujeme na tom, abychom odehráli nějaké koncerty k novému albu. Mělo by být i nějaké tour, ale zatím nemáme žádné informace, které bychom mohli fanouškům poskytnout. Nejdříve chystáme koncerty v našem rodném měste Boras a poté snad i nějaké evropské koncerty. Česká Republika by byla úžasná, ještě jsme tam neodehráli jediný koncert. Hráli jsme v sousedních státech, ale bohužel ne v České Republice. Pro mě osobně by bylo skvělé si tam zahrát, protože jsem si tuhle zemi zamiloval. Byl jsem tam několikrát na dovolené. Hlavní město Praha je neuvěřitelně krásné a jídlo a pivo je prostě úžasné. Jsem si jist, že ještě několikrát Českou Republiku v budoucnu navštívím a to s či bez EVOCATION. Ale doufám, že s EVOCATION.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Díky za podporu Evocation a doufáme, že se v budoucnu potkáme se čtenáři na nějakém koncertu.

Cheers / Marko Palmén – Guitars tuned in B-flat since 1991