DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 12. listopadu 2018

Recenze/review - PSYCROPTIC - As the Kingdom Drowns (2018)


PSYCROPTIC - As the Kingdom Drowns
CD 2018, Prosthetic Records

Jednou takhle v mládí jsem zapomněl, že dole u nás ve vchodě zasklili vchodové dveře. Míval jsem ve zvyku jimi proskočit. Tentokrát se ozval tříštivý zvuk a do mého těla se zabodlo snad tisíc úlomků skla. Pořezaný, krvavý a vyděšený. Takový jsem byl a dodnes si občas vzpomenu na zpomalené záběry dopadajícího skla. Když jsem slyšel novinku australských PSYCROPTIC poprvé, ihned jsem si tento zážitek vybavil.

Nahrávka totiž, i přes moji počáteční skepsi, neskutečně řeže, pálí, bolí. Je technická, ale zároveň nepostrádá v sobě přitažlivost, živočišnost, chlad a sílu. Jedná se o erupci nápadů, kdy z desky doslova na všechny strany vytéká žhavá láva. Skvělý zvuk, ohnivý obal, ale hlavně neskutečná energie. Pokud technický death metal, tak prosím v této podobě. Možná chybí více mé oblíbené temnoty, ale jinak máme co do činění s neskutečným devastujícím smrtícím tsunami.


Nejsem z těch, kdo by trávil s technickým death metalem každou volnou chvíli. Převážná většina kapel mě nudí a jsou pro mě jen nadšenými filharmoniky bez jakékoliv přidané hodnoty, ale "As the Kingdom Drowns" považuji za v podstatě dokonalé album po všech stránkách. Schopnost vytvořit atmosféru, vtáhnout posluchače do hry (stylem, jakým to dělají třeba NECROPHAGIST, DECAPITATED, SPAWN OF POSSESION, OBSCURA, REVOCATION, CRYPTOPSY a další smrtonoši), prošpikovat jej ostrými výjezdy kytar, neurvalým vokálem, tohle všechno potvrzují PSYCROPTIC v první death metalové lize. Osobně se mi nejvíc líbí, jakým způsobem jednotlivé songy gradují. Nikde žádné zbytečnosti, rovnou útok na komoru a to mám moc rád. Tam, kde se jiné smečky snaží zastřít prázdnotu odkazy na různé rádoby progresivní prvky, nasazují PSYCROPTIC ještě vyšší otáčky a výsledkem je deska, která je doslova rozžhaveným železem. Jakoby kapela uhnětla svoji hudbu z nenávisti. Není co řešit, za sebe dávám absolutorium! Také cítíte překapanou bolest? Já ano. Vynikající technický death metalový zásek! Absolutní šílenství!




sumarizace:

"As the Kingdom Drowns" je přesně tím druhem hudby, která bude znít všude po světě, až nastane apokalypsa. Já vlastně ani nevím, jak podobná alba hodnotit. Jsem novinkou zcela pohlcen, jsem jejím otrokem a užívám si všechny ty pestré okamžiky. Death metal v podání PSYCROPTIC je takovým jedním velkým šílenstvím. Ostré riffy, složité melodie, všude přítomné zlo. Mé pocity sice byly zpočátku zmatené, ale časem album dozrálo v obrovské monstrum. Všude kolem se vznáší beznaděj, já tápu v nekonečné tmě. Pouštím si nahrávku znovu a znovu a zjišťuji, že se mi do žil dostává hodně temný jed. Technika, progrese a velká přitažlivost. To jsou slova, která mě napadají při poslechu asi nejčastěji. Agresivní, hodně emotivní a zároveň černé album. Absolutní inferno! Technický death metal, který vás smete z povrchu zemského!


Asphyx says:

"As the Kingdom Drowns" is exactly the kind of music that will sound all over the world, when the apocalypse comes. I don't even know how to evaluate similar albums. I'm completely enthrailled by this novelty, I'm its slave and I enjoy all varied moments. Death metal by PSYCROPTIC is such great madness. Sharp riffs, complicated melodies, ever-present evil. Although my feelings were confused at first, the album got into a huge monster. All around despair is rising, I grope in the endless darkness. I'm listening to the recording again and I find there is coming some dark poison in my veins. Technology, progression and large attraction. These are the words that are coming to my mind most when listening. Aggressive, very emotional as well black album. Absolute inferno! Technical death metal that will sweep you away from the earth!

Tracklist:
1. We Were The Keepers 
2. Frozen Gaze 
3. Directive 
4. Deadlands 
5. As The Kingdom Drowns 
6. Beyond The Black 
7. Upon These Stones 
8. Momentum Of The Void 
9. You Belong Here, Below

band:
Jason Peppiatt - Vocals
Todd Stern - Bass
Joe Haley - Guitars
Dave Haley - Drums

neděle 11. listopadu 2018

Recenze/review - CAULDRON - New Gods (2018)


CAULDRON - New Gods
CD 2018, Dissonance Productions

for english please scroll down

Šedivé ráno, déšť v ulicích. Vstáváš každý den ve stejný čas a roky kolem letí jako raketa. Stereotyp bývá narušen jen občas, abys měl alespoň chvíli naději. Vzpomínám, ano, poslední dobou vzpomínám. Většina dnešní hudby mi přijde prázdná a umělá. Možná právě proto na mě usedá občas nostalgie a vydávám se na dlouhé výlety za muzikou do minulosti.

Troufám si tvrdit, že kanadští CAULDRON mi budou velmi dobrými průvodci do heavy metalových časů. Poslouchám jejich novinku "New Gods" stále dokola a vidím před sebou zástupy svých kamarádů s nášivkami IRON MAIDEN, MANOWAR, JUDAS PRIEST. Alkohol, metal a život mezi chladnými melodiemi. Tohle všechno nás spojuje. Jak říkám, je šedivé ráno a já jdu do práce deštivými ulicemi s novou deskou na uších. Cestování v čase na mě funguje bezezbytku.



Umět napsat dobrý song, mít skvělého zpěváka a vnímavost pro dobré melodie. To jsou věci, na které mnoho kapel už zapomnělo. Na "New Gods" se mi proto nejvíc líbí, že to není "obyčejný produkt současné doby", ale opravdový rock´n´rollový nářez, heavy metal, který tepe v rytmu opravdového srdce. CAULDRON umí vytvořit tu správnou atmosféru. Už jen ten zvuk kytar, obal, nápady, mluví za vše. Letos jsou převážně pomalejší a pohybují se hlavně ve středních tempech, o to víc dokážou rozjitřit moji mysl. Nevadí to, pro ranní šedivá rána neznám nic lepšího. Jsem zpátky v osmdesátých letech, mám sílu, spoustu energie a pevné zdraví. Holky voní mládím a svět se ještě točí správným směrem. Práce a talent vítězí nad kecama. Hergot, díky CALDRON za tenhle krásný kovový výlet! Bylo mi ctí. Vynikající heavy metal s nezaměnitelnou náladou!



Asphyx says:

A grey morning, the rain in the streets. You get up every day at the same time and the time flies around like a rocket. The stereotype is disturbed only occasionally so you have at least hope for a while. I remember, yes, I am remembering things now. Most of today´s music is empty and artificial. Perhaps that is why I have felt quite nostalgic lately and I go for a long music trips to the past.

I dare to say that the Canadian band CAULDRON would be good guides in the heavy metal times. I listen to their new album “New Gods” again and again and I can see the crowds of my friends with IRON MAIDEN, MANOWAR and JUDAS PRIEST patches. Alcohol, metal and life among cold melodies. All of this joins us together. As I say, it is a grey morning and I am walking to work in the rainy streets listening to the new album. Time travelling always works for me.


Knowing how to write a good song, having a great singer and the perception for good melodies. Those are the things that many bands forgot. What I like the most about the new album “New Gods” is that it is not “an ordinary product of today´s world”. More like the opposite it is a really rock´n´roll bang, heavy metal which is beating in the rhythm of a real heart. CAULDRON know how to make the real atmosphere. Just the sound of the guitars, the cover and ideas, that is enough to say. This year they are slower and they are in the middle tempos. That is why they can light up my mind even more. I do not care because there is nothing better for gloomy mornings. I am back in the 80s, I have the power, a lot of energy and good health. Girls smell young and the world is turning in the right direction. Work and talent wins over bullshit. Damn, thanks to CAULDRON for this beautiful metal trip! I was honoured. Outstanding heavy metal with an unmistakable mood!

o CAULDRON na DEADLY STORM ZINE/ about CAULDRON on DEADLY STROM ZINE:


Tracklist:
01. Prisoner of the Past
02. Letting Go
03. No Longer
04. Save the Truth - Syracuse
05. Never Be Found
06. Drown
07. Together as None
08. Isolation
09. Last Request

band:
Jason Decay
Ian Chains
Myles Deck

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto sedmdesátý - Metalové srdce nikdy neumírá


Příběh sto sedmdesátý - Metalové srdce nikdy neumírá

Připadá mi, že se všechno stalo tak dávno. Přitom to je jen pár měsíců. Sedím na schodech před kulturákem v Mladé Boleslavi. Jana s Prcalinkou mě vytáhly na Debustrol. Právě hraje nějaká předkapela, která mě vůbec nebavila. Dal jsem tedy jednoho kelímkáče a mám mocný kouř u huby. Startky bez filtru, radost všech dělníků. Záměrně se s nikým nedružím. 

Včera si mě zavolala do sborovny učitelka němčiny. Pod záminkou, že mám blbě domácí úkol na nás přišel sex. Je jí 35 a je kozatá a blonďatá jak vikingská děvka. Spolužáci nad ní básnili a já si ji dal na stole. Byl večer, já se měl setkat s holkama U Hymrů a místo toho bušil do krásnýho těla. Zvláštní věc, tenhleten sex. S Káčou to bývalo pokaždý krásný, zamilovaný, jemný a divoký zároveň. Usmívali jsme se u toho. Tady šlo jen o bohapustý šukání. Když jsem dokončil potřebné a slíbili jsme si, že to zůstane mezi náma, tak jsem se pak na záchodech v hospodě rozbrečel a omlouval se Káče. Nojo, byl jsem pořád v prdeli. Stále jsem ji po nocích hledal.

"Kde zase seš?": konečně taky někdo s úsměvem. Holky na mě byly hrozně hodný. Staraly se o mě jak o vlastního. Jestli jsem do té doby metal milovat, tak teď jsem ho začal ještě víc žrát. Bral jsem vše jako takový odkaz Kytky. Dokonce jsem si poprvé v životě zaplatil předplatné několika časopisů. Hltal jsem každou novou informaci. Pořád jsem měl před sebou hlášku od svého kamaráda, že metalové srdce nikdy neumírá. Založil jsem si sešit bez linek a tam si dělal poznámky o kapelách, nových deskách, o koncertech. Času teď bylo hodně. Ráno do práce, odpo do školy, k večeru zasunout do paní učitelky Petry a o víkendech jsme vždycky někam s holkama vyrazili.

Vypadalo to, že život jde dál, že všechno pomalu přebolí. Samozřejmě tomu tak ještě dlouho nebylo. Měl jsem stavy, kdy jsem chtěl být sám. Utíkal jsem do lesů, toulal se a zůstával tam jak nějaká raněná šelma pozdě do noci. Buď jsem vůbec nepil a cvičil až do bolesti nebo naopak chlastal jak největší alkáč. Jakoby mě někdo zavřel do obrovský temný krabice a já sebou mlátil o stěny. Ze sálu vylezou thrashoví psi, pozůstatek mých kamarádů a berou mě nad hlavu. Bráním se, ale marně, chtějí mi udělat radost. Jsem až dojatej, jak mi všichni vyjadřují podporu.


Tady, uprostřed řádícího davu a vřavy je mi aspoň trošku dobře. V mosh-pitu sice občas zahlédnu stíny připomínající mi Prcalíka, Kytku a moji modrou vílu, ale jinak je metal mojí asi nejlepší terapií. Cítím, nasávám hudbu, proniká každým pórem mého těla. Létám vzduchem, vznáším se na bolestivých melodiích. Jakoby mě někdo připojil na nabíječku a pod tlakem do mě pěchoval energii. Faktem je, že nebýt muziky (a holek), asi bych to dávno zabalil. Moje metalový srdce sice pořád bolelo jako čert, ale tady, mezi svými, jsem byl alespoň na chvíli v pohodě.

Debustrol dohrají a následuje rocktéka. Sabath zná starou šedivou máničku, co stojí u pultu a pouští desky. Tak není problém si nechat zahrát na přání. Přetrpíme všechny ty Nirvány a podobný krávoviny a pak se vrhneme na thrashovky. Pařím s holkama, přidávají se ještě jejich další kamarádky. Prsa a zadky, normálně bych byl ve svém živlu. Určitě bych do nich dělal, povídal, smál se. Na některých vidím, že by to šlo. Možná až moc lehce. Nějak nemám chuť, jdu na pivo a slyším od několika klučinů, že je seru, že nechápou, proč všechny samice tančí se mnou. Taky tomu nerozumím. Vždyť skoro nemluvím. Jen poslouchám a pařím. 

Musí nás zase vyhodit, bývá dobrým zvykem, že jsme na akci do zavíračky. Zavěsím se do Prcalinky a Jany a jdeme. Město se za chvíli začne probouzet. Nechce se nám spát, tak zvu panenky do non-stopu. Sedí tam jen pár alkáčů a jinak je klid. Z juke boxu zní Led Zeppelin a je mi celkem fajn. Máme smutný voči a nevíme, co bude dál. Připadáme si hrozně osamocení, tak jen kouříme, vzpomínáme na Prcalíka, Kytku a moji Kačenku. Jsme patetičtí, ožralí jak zákon káže. Tak zase brečíme, řveme z bolesti. Spát nebo spíš ležet se jde k Prcalince.

Udělala si doma takovou malou modlitebnu. Fotky Prcalíka, u toho pár jeho oblíbených kazet, nezbytné svíčky a několik nášivek. Otřepu se chladem, když jdu na záchod. Měl bych být nejšťastnější chlap na světě, protože spím s dvouma holkama v jedný posteli. Polonahá těla a žádnej sex. Sice se opilí muckáme, ale nakonec to skončí pláčem. Nemám na to nervy, tak jdu do sprchy a tam je mi taky dobře. Pak cigáro na balkóně a pusy na rozloučenou. Tak zase za týden. Držte se, možná se stavím někdy odpoledne a půjdeme se jen tak projít, jo? Proč musí tak krásný prdelky tolik trpět? Ptám se, když snídám doma u mámy. Má ke mě řeč, že to takhle dál nejde, že se utrápím. Myslí všechno dobře, ale moc ji nevnímám.

Nasadím sluchátka a jdu radši ven. Lehce mrzne, ale nevadí mi to. Na panelech nikdo není, tak to vezmu dál do lesů. Myšlenky se mi honí hlavou jak zběsilé. Sodom a odpuštění se asi moc neshoduje, ale co vlastně hledám a chci? Mudruju osamocený na křupajících listech. Vracím se obloukem do civilizace a ve Startu zrovna otvírají. Sednu si dozadu, aby mě dali všichni pokoj. Stejně si mě najde ranní opilec a vypráví mi svůj šíleně smutnej příběh. Dám si utopence, zapiju je třemi kousky. Pana smutného pošlu do prdele a jsem rád, že doma nikdo není. Narvu do přehrávače smyčku z Candlemass, Paradise Lost a Saxon. 

Mám šílené sny. Všude samý holky, prsa a boky a ústa a prdelky. Krásnej grupáč se mnou by to byl, nebýt toho, že nakonec přijdou Prcalík a Kytka a začnou mi říkat, že jestli s tím nepřestanu, tak mi pukne moje metalový srdce. Kouknu se na hrudník a ono opravdu. Zrovna mi ho sice kouří jedna moc hezká holka ze sousedství, co má vlasy krásný, havraní a divokej pohled, ale srdce mi žhne, září. Tak se omluvím a řeknu, že díky za upozornění. Mezitím dlouhovláska dokoná vše potřebné. Probudím se a držím se za hrudník. Kurva, já mám fakt strach.

Pokouším se k pozdnímu obědu udělat míchaná vajíčka. Zase je připálím. Ty vole, já fakt neumím bejt sám. Chtěl bych mít ženu, jako byla Káča, milou a hodnou. Nosil bych ji na rukou a laskal ji v dešti. Smáli bychom se. Může mít ale jeden obyčejnej thrashovej vágus tolik štěstí v životě, aby potkal druhou takovou, jako byla moje modrá víla? Momentálně o tom dost pochybuju. Je sobota večer a všichni vyrážejí do ulic. Jsem doma, koukám na nějaký debilní film o lásce a porozumění. Divnej svět, hodný lidi odchází a kreténů je čím dál tím víc. Usnu u televize jak starej fotr a konečně se mi nezdá vůbec nic. Mé metalové srdce konečně na chvíli tepe v klidných rytmech.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 10. listopadu 2018

Recenze/review - VISTERY - Death Is Dead (2018)


VISTERY - Death Is Dead 
CD 2018, vlastní vydání

for english please scroll down

Otevírám těžká dřevěná vrata a jsem v očekávání. Co mě čeká? Nepohltí mě temnota? Jak budou mrtví vypadat? Nový hřbitov, tentokrát v dalekém Minsku. Opuštěná hrobka s nápisem VISTERY. Uprostřed chladné místnosti sedí kostlivec a drží v rukou novou desku "Death Is Dead". Přimhouřím oči proti světlu, odrhnu pavučiny z jeho kostí a začnu album poslouchat. Má obavy se naplnily, temnota mě opravdu pohltí.

VISTERY hrají klasický, tradiční death metal. Sázejí na studené, morbidní melodie a pochmurné nálady. "Death Is Dead" je jejich třetí, dlouhohrající nahrávkou a opět se jedná o pořádně drtivý zásek do starých rakví.



"Death Is Dead" je velmi propracovaným kusem shnilého díla. Líbí se mi krutý zvuk i velmi dobře zpracovaný obal. Hlavní jsou ale nápady a těch je na nové desce velká spousta. Nahrávka se velmi dobře poslouchá, proniká pomalu do morku kostí a způsobuje velkou bolest. Občas sice VISTERY v některých momentech ztrácejí na intenzitě, ale jsou to opravdu jen chvilky, které nedokáží narušit celkový morbidní dojem. Běloruská úderka odvedla skvělou práci. Pohybují se přesně v těch starých opuštěných katakombách, kde to mám tolik rád. Houpu se do rytmu, kopu si vlastní hrob. Přemýšlím o nesmrtelnosti Krista a u toho porcuji další mrtvé tělo. Pokud máte chuť na death metal, jak vystřižený ze starých učebnic, tak neváhejte ani chvilku. Tohle album pálí, sálá, devastuje! Není v ničem nové, ani převratné, ale sype se jako lavina. Masakr! Velmi dobře!


Asphyx says:

I open a heavy wooden door and I´m waiting. What should I expect? Will the darkness cover me? How the dead look like? A new cemetery, this time in far Minsk. An abandoned tomb with the sign VISTERY. In the middle of a cool room, a skeleton sits and hold the new album “Death Is Dead”. I squint my eyes against the light, throw the spider web from his bones and I start to listen to the album. My fears have been fulfilled, the darkness will cover me.

VISTERY play the classic, traditional death metal. They put cold, morbid melodies and gloomy moods into their music. “Death Is Dead” is their third, long-played album and once again it is a very smashing hit in old coffins.

“Death Is Dead” is a very well-worked piece of rotten work. I like the cruel sound and also the very nicely put together cover. The most important are the ideas and there are many of those on this album. The album is easy to listen, it goes into your bones slowly and makes a lot of pain. Although VISTERY sometimes sounds that the intensity is fading, those moments are very rare and they cannot break the overall morbid impression. This Belarusian strike did a great job. The are in the exact abandoned catacombs which I really like. I swing in the rhythm and I am digging my own grave. I am thinking about the immortality of Chirst and I am cutting down another dead body. If you have a taste for death metal which is the classic one, do not hesitate. This album burns, shines and devastates! It is not new at all, nor revolutionary but it´s like an avalanche. Massacre! Very good!

tracklist:
Winds of Devastation (1:50) 
Tormentor (2:56) 
Rotting Earth (3:27) 
Picnic Party (3:09) 
Omniphobic (3:39) 
Swamp (4:00) 
Die from Within (2:49) 
Black Magic (3:08) 
Mortal Fear (3:23) 
Butchery (3:02) 
Death Is Dead (3:01)

band:
Aleksey "Wicked" - guitar, music, lyrics
Ivan "Paranoid" - vocals, lyrics
Alexander "Soulless" - bass, music, lyrics
Sergiy "Def" - drums
Kirill - guitar

Photos - ZORNHEYM, THE EFFICIENT MACHINE, VANGUARD, ERRANTES and FANS - club Farářova sluj , Mladá Boleslav - 9. 11. 2018


PHOTOS
author of photos Lenka
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky


ERRANTES
















VANGUARD











THE EFFICIENT MACHINE















ZORNHEYM






























FANS







PHOTOS
author of photos Lenka
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky