sobota 1. listopadu 2014

Recenze/review - OBITUARY - Inked in Blood (2014)


OBITUARY – Inked in Blood

CD 2014, Gibtown Music/Relapse Records

Tohle tělo už tam leželo pěkně dlouho. Legrační torzo, oproštěné od jakýchkoliv končetin vypadá v tom pološeru jako nějaká bezvládná loutka. Kolem se jako supi pomalu slézají lidské hyeny. V tratolišti vytékající krve se míhají odlesky vražedné zbraně. „Je tam něco napsáno!“: zakřičí do těžkého ticha jakási hysterická žena. V červené kaluži je neumělým písmem vyvedeno slovo OBITUARY.

Staří vzteklí psi si našli po pěti letech konečně čas a mezi nekonečným koncertováním nám nyní předhazují zbrusu novou desku plnou „starých melodií“. Na téhle smečce jsem vždy oceňoval jejich originalitu a určitý chlad, který byl i na „slabších“ deskách kolem cítit jako pach pomalu se rozkládající mrtvoly. Můžeme do nekonečna vést diskuze, které období bylo u téhle kapely nejlepší, v jaké sestavě se jim dařilo nejvíc a stejně bychom se nedobrali výsledku. Nenašli by se dva fanoušci, kteří by se na sto procent shodli. Všichni by snad podepsali vlastní krví pouze testament, kde by byla zmíněna první tři alba této legendy. To je samozřejmě v nejlepším pořádku, stejně jako donekonečna omílané názory, že to s OBITUARY jde neustále z kopce. Nemyslím si. Sice mívali horší období, ale pomyslnou laťku kvality nepodlezli nikdy. Vždy byli „sázkou“ na jistotu a na každé desce jsem si pro sebe to své našel.


OBITUARY se sice pořád drží jen v nastaveném rámci svých středně rychlých, chladných melodií, které kdysi sami vymysleli, ale myslím, že fanoušci by jim určitě jakékoliv sebemenší odbočení, či progresivitu asi jen tak neodpustili. Z tohoto pohledu je vše v nejlepším v pořádku. Dívat se na novinku samozřejmě můžeme i způsobem, že se nejedná o nic nového pod sluncem, že jsou jejich riffy stále stejné a celá tahle floridská mašina se vůbec nikam neposouvá. Obojí je vlastně pravdou. Osobně jsem moc rád, že se Američané nevydali cestou nějakých experimentů. Když chci zažít přímý přenos z vraždy v postranní uličce, rád si ho dopřeji a neočekávám moderní útočné zbraně. Tady se podřezává rezavým nožem a to se zkušeností starých mistrů.

„Inked in Blood“ je přesně tou deskou, kterou jsem si od OBITUARY přál. Pro nás, dříve narozené se jedná o návrat, který mi málem vyrazil dech. Jako bych před sebou zase viděl v roce 1989 sám sebe, žmoulajícího v ruce desku „Slowly We Rot“ a její následné nekonečné obehrávání, které mně vlastně vydrželo až do dnešních dní. Oproti minulému počinu „Darkest Day“ (2009) mi přijde novinka víc energická, chladnější a s větším počtem „nářezových“ a zapamatovatelných skladeb. Zajímavé je, že před pěti lety jsem do sebe dostával předchozí CD pomalu a o dost násilněji. Tentokrát jsem byl chycen během několika prvních poslechů. Určitou podobnost v nápadech se starými alby samozřejmě najdeme na každém kroku, ale to myslím, potencionálním kupcům „Inked in Blood“ vůbec nevadí.


Pro dnešní mladou generaci sice budou noví OBITUARY jen slabým čajem, ale věřte tomu, že přesně takhle se tenkrát opravdu zabíjelo. Chladně, pomalu, s nádechem lámajících se zpuchřelých kostí. Mám floridské „smrtonoše“ rád ze své podstaty a patřím k jejich velkým fanouškům, ale ani to mi nebrání s lehkým nadhledem prohlásit, že takhle dobré album OBITUARY nenahráli od „World Demise“ (1994). Možná je to odvážné tvrzení, které roky časem otupí, ale takhle to právě teď cítím. Líbí se mi, že slovutní pánové ani po letech neztratili nic ze své syrovosti, nadšení a jednotlivé riffy pořád řežou až do morku kostí. John Tardy sice už nevládne hlasem jako dřív, ale i dnes připomíná raněného a pořádně naštvaného lva. Nedivil bych se, kdyby se tohle CD začalo objevovat vedle obětí nějakého sériového vraha. OBITUARY nahráli desku, na které jasně ukazují, že nás stále dovedou pokousat jako pořádně vzteklí psi. „Inked in Blood“ je jako hodně chladná a pomalá smrt!


Asphyx says:

Welcome back OBITUARY! Your new album „Inked in Blood“ reminds me dead body in a dark street. Lonely corpse with bloody sign OBITUARY. Cold riffs, John Tardy´s vocal remind me an injured beast, very good sound. My heart band recorded great album this year! We rot slowly together 26 years. „Inked in Blood“ is as murder with rusty knife! 



Seznam skladeb:

  1. Centuries Of Lies
  2. Violent By Nature
  3. Pain Inside
  4. Visions In My Head
  5. Back On Top
  6. Violence
  7. Inked In Blood
  8. Deny You
  9. Within A Dying Breed
  10. Minds Of The World
  11. Out Of Blood
  12. Paralyzed With Fear


Čas: 49:04

 

Sestava:


John Tardy – zpěv
Trevor Peres – kytara
Donald Tardy – bicí
Terry Butler – basa
Kenny Andrews - kytara