úterý 27. ledna 2015

Recenze/review - DEATHRONATION – Hallow the Dead (2014)


DEATHRONATION – Hallow the Dead
CD 2014, Ván Records

Mezi trouchnivějícími zbytky kostí se proplétají potrhané kousky pavučin. Ve vzduchu je cítit chlad, staroba a části pozůstatků nenávisti. Pod nohama mi praskají plesnivé útržky oblíbených věcí, se kterými chtěl být tenhle nebožtík kdysi pohřben. Náhrobek, už notně omšelý a se skoro nečitelným nápisem, je nahnutý směrem na sever. Kříž, kdysi hrdě vyjadřující rodinnou příslušnost ke katolické církvi, působí po těch letech směšně. Mžourám v tom pološeru a pokouším se rozluštit poslední zbytky písma, vyvedeného od zručného kameníka. Moc mi to nejde a tak nakonec rozsvěcím svíci, kterou zde zanechal nějaký věrný pravnuk. Náhle se do tmy mezi stíny rozsvítí jasně a zřetelně. V kameni je vytesán hrdý nápis old school death metal. Pod poklopem něco zašramotí, vítr utichne a svíce samovolně zhasne. Ozývá se jasně slyšitelné klepání. Křižuji se v obráceném gardu a pouštím zlo za pomocí železného krumpáče ven. Víko pukne, roztříští se a přede mnou najednou stojí pravověrná death metalová kapela DEATHRONATION. Pánové berou do ruky pavučinami opředené nástroje a začínají vyluzovat smrtelně chorobné zvuky klasického střihu.

Pomalu nakláním hlavu na stranu a pečlivě naslouchám. Nejdříve nemohu uvěřit svým uším, pak začínám pokyvovat svými šedinami do rytmu a zvedajících se poryvů větru. „Tak tohle je opravdu pořádná staroba“: probleskne mi skrz dutinu lebeční. Opráším z rukou poslední zbytky hlíny a rozšlápnu s chutí pár červů, doteď se snažících napadnout moje nohy. Ihned pozvedávám ruku k přísaze a prohlašuji, že se zde neděje nic světoborného, hraje se obyčejně, s přístupem pravověrných a s velkou chutí. Důraz je kladem na uvěřitelnost a někdy až primitivní postupy dávají jasně najevo, že takhle nějak se hraje v Německu pořádný underground. Kapela, založená v roce 2004 vydala letos teprve svoje první album. Mají sice na kontě ještě dvě dema z roku 2006 a 2011, pak následující rok kompilaci a jeden split s OBSCURE INFINITY z loňska, ale jinak o téhle smečce mnoho informací příliš nenajdete. Věrni hrobům v okolí Nurembergu se DEATHRONATION potácejí pouze v mlhách Bavorska.


Otevírám nezbytnou lahev oblíbeného piva, proklínám všechny svaté a hledám ve své pomyslné databázi, ke komu bych tyhle rouhače přirovnal. Po chvilce rozmýšlení nacházím několik styčných bodů jak se švédskými drtiči strun ENTOMBED, tak s americkými AUTOPSY, OBITUARY, MASSACRE. Občas se do toho pánové opřou i ve stylu PUNGENT STENCH a jestli mě neklame můj pomalu zahnívající sluch, tak sem tam vyleze na povrch i kousek pravých nefalšovaných DARKTHRONE. V pomalejších pasážích jsou pak němečtí vyděděnci lehce podobní i GRAVE MIASMA. DEATHRONATION dělají svoji práci sice jednoduše, s minimem výrazových prostředků, ale nepostrádají schopnost zaujmout, nakopnout a pořádně vymáchat váš obličej ve starých zbytcích. Nevím sice, jestli to dneska někdo ocení, ale myslím, že pro nás, stárnoucí příznivce smrtícího kovu, by mohla být jejich novinka příjemným zpestřením nejednoho okultního večera. Vokál vytažený až odněkud z paty, plesnivé riffy a bicí, připomínající rány palicí do vrat jsou přesně tím, co si dávám do hlavy čím dál tím raději. Je to sice retro, ale když já se raději projedu parní lokomotivou, než moderním rychlovlakem.


Rozkládám po zemi exhumované kosti a skládám z nich pentagram. Odtrhávám poslední kousky látky, oklepávám hlínu a čekám na půlnoc. V dálce vyjí psi a já přemítám, proč mi je v téhle společnosti nejlépe. Možná je to tím, že cítím jakousi pradávnou sílu, sahající až někam k našim předkům. Nevím, DEATHRONATION mají na své desce pro mě spoustu přitažlivého. Na nic si nehrají, nepřetvařují se a nesnaží se za každou cenu hrát podle poslední módy. Přistupují k muzice přesně naopak, s fortelem, zručností a chutí. A to jsou přesně ty atributy, které já oceňuji na hudbě nejvíc. Není moc, co dalšího psát. Tohle je přesně ten typ desky, pro pár old schoolových „pomatenců“, jejich kamarádů a pro koncert v nějakém polorozpadlém klubu. Death metalové album plné špíny, hniloby a starých postupů. Pokud to máte takhle rádi, neváhejte. Stará poctivá práce s pořádnou porcí záhrobní romantiky! Deska, která je plesnivá jako nápisy na starých náhrobcích.


Asphyx says:

Total absolut old school death metal! Moldy quitars, morbid vocals and echoes from other world. Although music is several decades old, it's still energic nad cutting. Honest death metal job, reminding me digging of a fresh grave. German answer to classic death metal was succsessfull. I like it! Album, full of dirty, old procedures and absolut energy!


Seznam skladeb:
1. Deathchant Assyria
2. Spiritual Relief
3. Ghostwipper
4. Beg For Your God
5. Church Of Salvation
6. Steelpanther's Fist
7. Realm Of Shadows
8. Age Of Whoros
Čas: 40:44

Sestava:



B.S. Goathammer – basa, kytara
Stiff Old – kytara, zpěv
S. Muerte – basa
Mr. Freeze - bicí