sobota 14. února 2015

Minirecenze/minireview - MACHINE HEAD - Bloodstone & Diamonds (2014)



MACHINE HEAD - Bloodstone & Diamonds
CD 2014, Nuclear Blast


Někdy je doslova šílené, jak dopadne kapela, kterou jste v mládí doslova zbožňovali. Je smutné, že z jedné z mých kdysi nejhranějších smeček, u které jsem strávil spoustu krásných hudební chvilek, změní svůj směr natolik, že je mi až nepříjemná. Původně jsem nechtěl vůbec nic psát, podle mě si to pánové ani "nezaslouží", ale ty emoce jsou tentokrát tak negativní, že se musím "vyjádřit". Nemá cenu žehrat nad starými časy, zažitými s vynikajícími alby jako "Superchanger", "Though the Ashes of Empires", ale když si vzpomenu, jak mě jejich desky bavily, je mi dnes skoro až do pláče. Vývoj sice už po "The Blackening" (mimochodem pro mě pořád dobrá deska) nasvědčoval náklonnost k ještě větší "komerci", jenže to, co se děje na loňském albu, nemá obdoby. Album je hodinu a deset minut dlouhá nuda, plná vaty a neskutečně ukňouraného Roba Flynna. Marně hledám nějaký záchytný bod. Marně se snažím najít si alespoň kapku toho dobrého, co by mě zaujalo. Riffy jsou obyčejné, vylouhované snad odněkud z prehistorie a pranic tomu nepomáhá ani sebelepší dnešní produkce, reklama a tuny samolibých rozhovorů. Jednotlivé motivy jsou roztahané, dlouhé, až to bolí a mnoho z nich v hlavě nezůstává. Mě nevadí to, že se z MACHINE HEAD stal stroj na peníze a obživu, mě štve, že nám to dávají pánové všechno takhle zadarmo. Vždyť metal kdysi býval o rebelii, nářezu, jiskření, energii. Tady nalezneme jen plytké bědování vhodné leda tak do komerčních rádií. Kapela samozřejmě bude okupovat přední žebříčky časopisů a kritici budou marně hledat alespoň něco, čeho by se chytili při psaní oslavných (a placených) recenzí, ale výsledek zůstane stále stejný. Nuda. Neskutečná nuda a šeď. Možná jen ten obal, ten je super. Zbytek je pro mě hodně velké zklamání. Bohužel.



Asphyx says:

The album is an hour and ten minutes long boring, full of cotton wool and incredibly whimper Rob FlynnI'm searching for some clue point. We find here only a shallow lamenting being  suitable into commercial radioBoredom. Unreal boredom and dullness. Maybe just the cover, it is super. The rest is a very big disappointment for me. Unfortunately.