úterý 14. dubna 2015

Recenze/review - SCARAB – Serpents of the Nile (2015)


SCARAB – Serpents of the Nile
CD 2015, ViciSolum Productions

Způsobů, jak uchovávat mrtvolu v neporušeném stavu je bezesporu celá řada. Odborníci se přou o to, který roztok nebo jaká teplota uchová tělo nejlépe. Všichni ale nakonec stejně skončí u starých dobrých Egypťanů. Dalo by se proto předpokládat, že pokud budete pocházet z této země a budete hrát smrtící kov, vaše kroky budou jisté a silné. Dostalo se ke mně druhé CD rouhačů SCARAB a já si s hrůzou uvědomil, že jsem na jejich předchozí, velmi silné album „Blinding the Masses“ (2009) skoro zapomněl. Nevím čím to je, ale i přesto, že se mi tenkrát líbilo, nějak mi vypadlo z hlavy. S novinkou to mám bohužel hodně podobné. Také ji poslouchám již několik dní, rvu si ji do uší horem dolem a nějak si nedokážu druhý den vzpomenout, cože jsem to vlastně poslouchal. Přitom jsou splněny veškeré náležitosti starého, dobrého death metalu. Hraje se technicky, brutálně, převážně s americkým přístupem ke smrti.

Vystopovat lze jak ozvěny slavných SUFFOCATION, tak neméně známých NILE, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, tak i atmosférické kousky polské školy (je to divné, ale já tam zkrátka některé postupy cítím). Vše je zabaleno do bombasticky vystavěných motivů, plných arabských a egyptských postupů. Ty mají pravděpodobně jinak vcelku obyčejný brutální death metal obohacovat. Zajímavé je, že tentokrát alespoň zbytečně nedochází k různým etno vsuvkám a mezihrám, východní vlivy jsou znát převážně jen v kytarové práci. Nevadí mi to, naopak to oceňuji, ale přesto mi tahle kapela přijde, jen jako takový lehký odvar NILE. A to i přesto, že Američané snad mezi pyramidami nikdy nebyli (alespoň to tvrdili v jednom rozhovoru) a SCARAB by jako rodilí Egypťané měli mít vše více v krvi. Deska to rozhodně není zlá, dokonce bych si dovedl představit i poměrně velké zástupy fanoušků a příznivců, ale mě osobně zase tolik nechytila. Vadí mi průměrný, neustále stejně deklamující vokál, někdy až příliš rozplizlé vyhrávky a zvuk bych si dovedl také představit o něco lepší a průraznější.


Poslouchám CD pořád dokola a neustále čekám, kdy se konečně otevře zadní vchod do pyramidy a půjde po mě nějaká ta mumie. Zatím se poměrně nezaujatě dloubu klackem v písku a marně doufám, kdy už přijde konečně ta smrt. Přijdu si spíš jako turista, který si hodí nějakou tu selfie fotku na pro něj exotických místech. Na pravá pohřebiště mi ale není umožněn vstup. Některé melodie jsou sice zajímavé, dobře se vstřebávají, ale to mi na to, jak se o téhle kapele v death metalových kruzích mluví, přijde nějak málo. Opakuji to pořád dokola, ale bez pořádného tlaku a síly není zkrátka vynikající smrtící album. SCARAB jsou samozřejmě natolik zkušení a „exotičtí“, že nebudou mít o dobré recenze zajisté nouze, ale někdy se bohužel nechávají příliš unášet a spousta motivů by zasloužila zkrátit alespoň na polovinu. Také skoro hodinová stopáž je na desku v tomto stylu opravdu hodně velké sousto. Zarážející je trošinku i to, že v kapele je šest členů a že by zrovna dohromady předváděli zase takové výkony, tak to zase ne. Mnohé skupiny tohle hrají ve třech.


„Serpents of the Nile“ je pro mě takovým lehkým zklamáním. Nevím, jestli jsem čekal o hodně víc nebo zkrátka nemám na podobné desky v současnosti náladu, ale nějak zvlášť mě pánové z údolí Nilu nepřesvědčili. Album mi přijde neskutečně utahané, zbytečně dlouhé a nekonečně monotónní. Vím, že to asi nebude příliš oblíbený názor, ale nic s tím neudělám. Fanoušci lehké techniky v death metalu si asi přijdou na své, ale kolem mě novinka téhle party víceméně prolétá jako vrtulník kolem pyramidy. Nejsem chycen, usmrcen, ani naporcován a to je u mě velký problém. Deska je samozřejmě velmi „příjemně“ poslouchatelná, standardní, s dnešním zvukem, ale postrádá pro mě něco, co by mě „šokovalo“, zaujalo a rozmělnilo na pouštní písek. Pořád jenom čekám a čekám a smrt nepřichází. A tak to vždycky po několika hodinách vzdávám a jdu raději pryč. Dobrá, ale ničím výjimečná deska.


Asphyx says:

"Serpents of the Nile" is for me a little bit disappointment. I don't know if I expected a lot more or I don't have for similar records mood at present, but the gentlemen from the Nile Valley didn´t convince me. The album seems to be incredibly tired, too long and infinitely monotonous. I'm still waiting and waiting and death doesn´t come. And so I always give it up after a few hours and I go away. Good, but no exceptional album.


Seznam skladeb:

1. Calling Forth The Ancient Spirits Of Kemet
2. Visions Of A Blood River
3. Spells Of Coming Forth By Day
4. Serpents Of The Nile
5. Pyramid Of Illusions
6. Funeral Pharaoh
7. The Afterlife Illusions
8. Days Of A Burial Mask



Čas: 55:41

Sestava/band:



Sammy Sayed - Vocals
Al Sharif Marzeban - Guitar
Tarek Amr - Guitar
Mohamed 'Bombest' El Sherbieny - Bass
Hatem El Akkad - Drums
Sherif Adel - Keyboards