sobota 4. dubna 2015

Recenze/review - WITCHRIST – Vritra (2014)


WITCHRIST – Vritra
EP 2014, Iron Bonehead Productions

Dlouhé, lomené stíny ozařují tvář téhle šelmy jen z poloviny. Právě ta dvojakost, mezi zlem a nenávistí dodává muzice WITCHRIST určitou patinu známou snad jen z otevřených hrobů. Stojíte na okraji díry v zemi vedoucí na onen svět a přemýšlíte o tom, jaké to jednou bude, až vaše tělo shnije uprostřed té nekonečné tmy. Na první poslech, jak už to bývá u téhle smečky zvykem, si budete připadat jako v nějakém mlýnku na maso. Všechno se zdá zpočátku nepropustné, možná až zbytečně moc špinavé a pro uši dnešních zhýčkaných strávníků nepřístupné. Hlomoz se ale časem usadí a těch deset minut strachu uteče jako voda v řece Styx. Hraje se převážně na primitivnější notu, ale to nikomu u tohoto stylu moc nevadí. Je sice pravda, že bych si dovedl představit lepší a čitelnější produkci, kterou mají třeba jejich kolegové DIOCLETIAN, ale pak by zase kapela ztratila svoji jasně rozpoznatelnou masku z lidské kůže.

Koktejl, který je namíchaný ze starého deathu, blacku, thrashe a zahnívajících pavučin na mě zase funguje. Kdysi jsem velebil předchozí dílo „The Grand Tormentor“ až do samotných pekel. Letošní EP lze považovat za jakýsi bonus k předchozí dlouhohrající desce. Jsou na ní skladby, které se na CD nevešly a znovu nahrané starší songy. Hlasem vypomohl i Okoi Jones z BÖLZER. Promo materiály MLP uvádí album, jako bestiální death metal který je hraný v symbióze s vesmírnou temnotou. S tímto tvrzením by se dalo beze zbytku souhlasit a podepsat ho stejně, jako svůj vlastní testament. Na Novém Zélandě vždycky dobře věděli, jak se krájí tma a pokud jste se s touhle smečkou už setkali, jste srozuměni, o koho se jedná. Pokud máte tu čest poprvé, tak věřte tomu, že existují vlastně jen dvě polohy vnímání jejich hudby. Buď se jen opovržlivě pokřižujete a utečete pryč nebo je budete bezmezně zbožňovat.


Já jsem si svoji cestu k WITCHRIST našel už v roce 2010, kdy tihle rouhači stvořili bezbožné dílo s názvem „Beheaded Ouroboros“. Bylo to tenkrát pro mě skoro zjevení a určilo mi na několik let směr, kterým jsem se vydal. Na novince je stále patrná určitá doomová nálada, vystavěná pečlivě a s velkým citem pro záhrobní záležitosti. Pánové sice letos nepřinášejí vůbec nic nového, nikam se neposouvají, ale ruku na srdce, očekával a chtěl to někdo? Zaslechl jsem sice názory, že by bylo záhodno stvořit něco podobného jako kupříkladu poslední TEITANBLOOD, ale osobně si myslím, že by pak kapela ztratila svoji původnost. Běžný posluchač to sice asi nepozná, ale věřte tomu, že když budete k nahrávce přistupovat opatrně a dáte ji čas, dostanete se do jejich světa takovým způsobem, že se nebudete chtít nikdy vrátit zpět. Podobný chaos, rouhání a odmítání svatých, je totiž svým způsobem velmi nakažlivé. Musíte se jen oprostit od dnešního, všude nám předkládaného vnímání muziky, kdy je vše ulehčováno a zjednodušováno. K „Vritra“, stejně jako k celé tvorbě WITCHRIST se musíte postupně propracovat, vybojovat si ji.


„Vritra“ je jako gruppensex s nemrtvými. Nejde zde ani tak o nějaké sexuální vzrušení, ani úchylku, jako spíš o velmi blízký kontakt se světem, kde je vše ohlodáno doslova na kost. Pohybujeme se spolu s kapelou v oblastech, které nebudou vyhovovat asi úplně každému, ale mě osobně se líbí určitá ryzost a opravdovost, kterou z tvorby Novozélanďanů cítím. Přirovnal bych to k rozdílu mezi tím, co jste schopni zažít na virtuálním koncertě doma v klidu domova, kdy sedíte pohodlně u obrazovky a reálným setkáním v nějakém polorozpadlém klubu. WITCHRIST zkrátka nemají kolem sebe žádné moderní a lesklé pozlátko, ale jen zlo, špínu a odhodlání. Při prodírání se jejich tvorbou zjistíte, jak mohou být hluboké bažiny blasfemického death metalu. Album, které mi vyškrábalo morek z kostí!

Asphyx says:

Vritra“ is like group sex with the undead. You've got two possibilities, you will WITCHRIST hate or love. I am among those, who likes the blasphemous death metal like fresh blood. The album won't be probably for everyone, but I like the sincerity, genuineness and darkness, I feel from this CD. It's like drowning in the deep swamp. Heavy riffs, maniacal vocal and scare. Album, that scrambled out the medulla of my bones!


Seznam skladeb:
  1. Haruspex
  2. Transmuting Rituals
  3. The Golden Ascent
Čas: 10:28


Sestava:



Atrociter – basa
Necrobastard – bicí
Occultoture – kytara
Abomination – kytara
KzR - zpěv