úterý 30. června 2015

Recenze/review - APOPHYS – Prime Incursion (2015)


APOPHYS – Prime Incursion
CD 2015, Metal Blade Records

Historie ukazuje, že lidstvo se ve způsobu mučení svých bližních čím dál tím zlepšuje. Kdysi, ve středověku, bylo vše takové neotesané, hrubé a surové. Dnes už jsme v technologiích o hodně dále. Do utrpení jsme zahrnuli nejnovější poznatky a tak si nemusí dnešní zkušený sadista skoro vůbec ušpinit ruce. Doba už je zkrátka taková, navenek s růžovými králíčky v reklamách na zbytečnosti a uvnitř kolikrát krutá a hnusná. APOPHYS pojali smrtící kov moderně, zákeřně. Stejně jako nové metody a postupy v ničení těla, tak i jejich death metal je technický, náročný na pochopení, zlý, ošklivý, naléhavý. Stejně jako výslechové metody nejzkušenějších dnešních drábů. Mám s podobnou muzikou jeden lehký problém. Na jednu stranu sice oceňuji hráčské umění, ale nějak nedovedu všechno vstřebat. Ta komplikovanost, odlidštěnost mě poměrně odrazuje. Jsem ale bojovníkem, většinou chci, snažím se předkládanou hudbu pochopit (jinak bych nenapsal ani řádku).

Do „Prime Incursion“ jsem se dostával opravdu hodně dlouho. Mnohokrát jsem od desky odcházel s tím, že už ji nechci nikdy slyšet, že toho mám plné zuby a že ať nikdo nepočítá s tím, že bych kdy něco napsal. Jenže cesty Satanovy jsou nevyzpytatelné a já vzal nakonec tyhle holandské dříče na milost. Museli si to u mě ale odpracovat, neskutečně oddřít. Hudebně pánové čerpají z mých neoblíbených ABORTED, pomalejší chvilky zase ze starších ASPHYX. Tohle všechno ale za obrovského přispění amerických death metalových vlivů. Kapela je složena z členů kapel jako GOD DETHRONED, PROSTITUTE DISFIGUREMENT, EREBUS, DETONATION. Bohužel se ukazuje, že ani zkušení a protřelí borci nejsou zárukou toho, aby mě album smetlo z povrchu zemského. Spíš se jedná o takové jakoby vzdálené (i když kvalitní) preludování, které ve výsledku působí jen jako kulisa. Ta mě nijak nebolí, netrápí, nejsem ani nadšen, ani roztrpčen. Zkrátka, všechno je jaksi obyčejné, normální, klasické, nevýrazné.


Ty riffové formule, recepty, se mi zdají už tolikrát provařené, že si mohu kolikrát ukroutit hlavu nevěřícností. Kde byl pan producent, kde mistr zvuku? Ono to tak asi má být, ale já se jednoduše nemohu smířit s tím, že podobnou muziku hrají lidé z masa a kostí. Očekával bych spíš partu komputerů, navzájem propojených kapely a nějaké ty sofistikované stroje na zabíjení. Nezbývá mi tak nic jiného, než se občas zahoupat do rytmu, sem tam si užít nějakou tu rychlejší pasáž a jinak jen tupě zírat a marně pro sebe hledat alespoň kousky něčeho dobrého. Já chápu snahu o to být jiný, odlišný, něčím zajímavý, ale tady je to na úkor schopnosti složit dobrou skladu jako takovou. Možná bych se k podobným deskám neměl raději vyjadřovat, ale myslím, že APOPHYS i přes všechnu moji „kritiku“, stojí určitě za pozornost. Když mám na jejich utrpení náladu, tak přeci jen občas cítím určitý neklid, jemné chvění. Proto jsem je ještě úplně neodepsal.


Ne, ne a ještě jednou ne! Takhle vypadají přesně desky, u kterých sedím dlouhé hodiny před prázdnou obrazovkou počítače a zhola nic mě nenapadá. Mám rád, když ve mně hudba vyvolává nějaké představy, nakope mě nebo naopak uklidní. Tady se nic takového neděje. Všechno je přitom technicky v pořádku. Počet riffů za minutu je mnohdy obdivuhodný, přesnost, chlad a krutost září z alba jako uran v jaderném odpadu, ale není to nic pro mě. Já se nechám raději natáhnout na skřipec hezky postaru, s vrzáním prohnilých dřevěných nástrojů, dnešní způsoby smrti se mi zdají poněkud podivné. Moderní, odlidštěný a technicky dobře zvládnutý death metal, kterému chybí duše!


Asphyx says:

Conceived death metal in a more modern and insidious way. It implements new methods and procedures of torture of the body. Their death metal is technical, challenging to understand, bad, ugly and urgent. Into "Prime incursion" was getting really long for me. The amount of riffs per minute is often admirable. And despite the fact regarding the accuracy, coldness and cruelty which radiates from the album as uranium from a nuclear waste plant, this album still does not do much for me. Although their death metal is modern, dehumanized and technically well managed, it still lacks soul in my opinion!


Seznam skladeb:

01. Dimensional Odyssey
02. Miscreants
03. Requiem for the Absurd
04. The Antidote
05. Ego
06. The Sentient
07. The Final Step
08. Humanity's Epilogue
09. The Red Planet


Čas: 38:31

Sestava:




Kevin Quilligan – Vocals
Sanne van Dijk - Guitar
Koen Romeijn - Guitar
Michiel van der Plicht - Drums
Mickeal Schuurman - Bass