středa 24. června 2015

Recenze/review - DEFLORATION – Created to Kill (2015)


DEFLORATION – Created to Kill
CD 2015, Remission Records

Byl pro mě vždycky synonymem velkého a nezničitelného chlapa. Měl silnou tělesnou konstituci, krásnou ženu, úžasné děti a práci, kterou by mu mohl každý závidět. Jen jsem z něj měl neustále pocit, jako by byl neklidný, nespokojený, jakoby mu něco chybělo. Žil rychle, zvládal spoustu věcí najednou a všichni, kdo ho znali, pořád kroutili hlavou, jak to může stihnout. Pak si šel k večeru zaběhat a uprostřed borového lesa, na pěšině, kde jinak chodívají jen srny pít, se zastavil a zemřel. Otočil oči k nebi, dvakrát popadl dech a puklo mu z toho všeho srdce. Teď tam leží, houbaři ho překračují, děti do něj dloubají klacíkem a pokaždé, když okolojdoucí zjistí, že ten pán v drahých běžeckých botách není živý, fotí si ho, natáčí se s ním a záznamy ihned uveřejňují na sociálních sítích. Svět se zase jednou zhroutil sám do sebe a jediný, kdo se v téhle situaci snad chová normálně, tak jsou mouchy, které konají svoji práci, tak jako po staletí. Je podvečer a všichni tak nějak tuší, že tělo stráví v náručí lesa celou noc.

Lidská otupělost nezná poslední dobou meze. Vždycky si říkám, jak jsou ty brutálně death metalové kapely vlastně na nás ještě hodné, protože ty jejich kruté obrazy o společnosti někdy vypadají vedle reality jako taková legrace. Vezměte si třeba takové německé DEFLORATION. To jsou klasici v tom nejlepším slova smyslu. Zpívají o násilí, gore tématech, smrti. A to velmi sugestivně, uvěřitelně. Přesto vypadají vedle zpráv z internetu jen jako slabý odvar. Letos přicházejí už se svým pátým řadovým albem, a abych pravdu řekl, sedli mi v nastalé situaci a nastavení vesmíru jako velmi chutná krmě. Byl jsem při prvním poslechu jako ten známý, nalezený na lesní pěšině, jen jsem ještě po pracovním týdnu lehce dýchal a jediné, na co jsem měl chuť, tak bylo absolutní ticho. Jenže pak jsem přeci jen usedl k počítači, nastartoval bílou stránku wordu s tím, že zkusím napsat jen pár vět. Najednou se mi, s prvním tónem znějícím z hi-fi věže, začala do žil vlévat nové energie. Bylo to jako droga, zlatá šleha, která ze mě vykřesala poslední zbytky sil a já nakonec strávil jeden krásně morbidní večer ve společnosti DEFLORATION.


Pánové ctí základní náležitosti stylu, hrají poctivě, upřímně, uvěřitelně. Jejich tvorba je notně poznamenaná CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, NILE. Nevadí to, fanoušci si přijdou určitě na své a já s povděkem kvituji, že nedochází k nějakým „zbytečným“ technickým ekvilibristikám. Mám takhle brutalitu v death metalu stejně nejraději, je vlastní mému naturelu a tak si poslech užívám stejně jako steak při večerní grilovačce. Velkou devizou je pro mě zpěvák Erik Oßwald (ROGASH), který vládne opravdu mocným growlem. Ostatní samozřejmě vůbec nezaostávají a tak si můžete v poklidu užít další ze smrtících rubanic. Líbí se mi i syrový, přesto dynamický zvuk. Na vymletí mozku, očistu těla a celkový restart organismu jako dělané. Raději budu stokrát (klidně tisíckrát) znovu a znovu řvát v pokoji nechutné texty a tančit nekonečné šamanské tance, než abych se z toho všeho, co dnešní „nervózní“ doba přináší, zhroutil. Lidé zapomínají odpočívat, neumí se zastavit, oddat se jen sami sobě. Brutal death metal mi v relaxaci, očistě, meditaci pomáhá. Nepotřebuji zdravou výživu, ani adrenalinové sporty, dokonce ani nekonečné internetové chaty o ničem. Stačí mi koutek s přehrávačem a hlasité volume.


Asociace, které ve mně některé desky vzbuzují, jsou mnohdy hodně divoké. Mám pak alba zapsaná navěky v hlavě, doplněná o příběh, o určitý vjem a jsou pro mě tím víc důležitá. DEFLORATION letos rozsekali, co mohli. Moji hlavu, uši, i nejskrytější mozkové závity. Na první pohled obyčejná nahrávka, která časem přerostla v šílené monstrum. Německý brutální death metal té nejvyšší kvality, perfektně odvedené řemeslo s černou duší. Klasika, tradice a krutost. Po zemi se válí kusy syrového masa, krev teče proudem a muzika je ostrá jako břitva. Co víc si přát? Skvělé album!


Asphyx says:

Some albums awaken associations by me, that are sometimes very violent. These records I've got forever in my head, completed with a story and this is for me very important. DEFLORATION hacked this year what they could. My head, my ears and my brain. From the first point of view an ordinary record, growing up into a crazy monster. German brutal death metal of the highest quality, perfect done job with a black soul. Classic, tradition and cruelty. There are pieces of raw meat rolling on the floor, blood is flowing and the music is sharp like a razor. What could you want more? Great album!



Seznam skladeb:


01. By Brutal Hate
02. Crystal City
03. Family Gore
04. Brutal Stalking
05. Devouring Flesh
06. Inner Fight
07. Pure Pork Party
08. Exorcism
09. Necromantic Lunch
10. Game of Gods



Čas: 44:39


Sestava/band:




DRUMS: Christian Förster
BASS: Maik Petzold
GUI: Bertram Tischendorf
GUI: Sebastian Lau
VOC: Erik Oßwald