středa 10. června 2015

Recenze/review - DOOMED – Wrath Monolith (2015)


DOOMED – Wrath Monolith
CD 2015, Solitude Productions

Ve středu odpoledne, jednoho květnového dne, se pro mě svět na chvilku zastavil. Venku právě někdo někoho málem na křižovatce přejel. Motorkář, který se předváděl před sebou samým, zvedl přední kolo a pak už jen zaskřípaly pneumatiky. V práci nastoupil další mladý manažer, který má pevný rozhodný úsměv a chová se jako debil. V nedaleké vesnici neznámý chlápek s psychickou poruchou pobodal nevinnou ženu. Česká republika přijala dalších několik tisíc utečenců odněkud. Důchodci před krámem nadávají jako špačci a televizi se už ani neodvažuju zapnout. Obyčejný den obyčejného muže. Znaven z práce, kde jsem dělal spoustu zbytečných věcí, které nejsou potřeba a musely být v daném termínu (jinak bude konec světa, říkají!), jsem usedl s pocitem, že se už asi nezvednu. Pustil jsem si novinku německých doom deathařů s příhodným jménem DOOMED a rozhodl jsem se, že budu relaxovat. Svět se zase jednou zhroutil sám ze sebe a já potřeboval očistu své hlavy.

Nejdříve vykládáme se ženou příběhy všedního dne, pokoušíme se za neustálého přicházení a odcházení dětí alespoň trošku zorganizovat běžný život a náhle se mi začne do mozku vkrádat myšlenka, že mi něco v pokoji vadí. Všichni přítomní i momentálně na chvilku nepřítomní, se ošívají, ohlížejí se za sebe a i káva podaná k odpolední svačině je najednou nějaká hořká. Z reproduktorů se linou prapodivné zvuky a já místo toho, abych nalezl alespoň na chvilku klid, odcházím po chvilce do své death metalové kanceláře a sepisuji těchto pár řádek. „Wrath Monolith“ je hrozně zvláštní album. Na jednu stranu mě nenechává v klidu, rozčiluje mě, je mi nepříjemné. Má ale i druhou, odvrácenou a přívětivou tvář. Pokud totiž poslech vydržíte, oddáte se mu a budete přístupní, stane se pro vás vítanou noční můrou.


Melodie, nápady a postupy jsou tady rozmáchlé, jako gesta starých mužů, kteří se rádi poslouchají. Některé zvuky jsou sice na hranici snesitelnosti, ale dokonale vyjadřují moje pocity z dnešního dne. Svět jakoby se náhle stal spojitou nádobou, já stál někde v říši za zrcadlem a jen pozoroval ten chaos a nervozitu, která létá všude kolem. DOOMED sice neuklidňují, nedávají rozhřešení ani neudávají směr, ale drásají „správným“ způsobem. Občas sice některé pasáže vyznívají, jako kdyby muzikanti právě dojížděli nějakou psychedelickou drogu, ale ta „nebolí“ úplně nepříjemným způsobem. Naopak, dodává desce na neotřelosti, zajímavosti a jakémsi zvláštním tajemnu. Album rozhodně není pro každého. O klasice se mluvit nedá ani v nejmenším, o lehké progresivitě snad někdy s přimhouřením očí. Pokud bych hledal jediné slovo, které by nahrávku vyjadřovalo nejvíc, napadá mě, že je DIVNÁ. Ano, zvláštní a DIVNÉ je většinou lidmi pozřeno v negativním slova smyslu. Preludium znázorňující právě ubíhající čas. Axiom pokoušející se vyjádřit samotné bytí. Chápání a vnímání může být tentokrát hodně rozdílné.


Wrath Monolith“ je nahrávkou, která vás donutí k přemýšlení. Pro mnohé bude nepříjemná, dlouhá a s divnými nápady, ale věřte, že po čase dozraje ve velmi pěkný starožitný kousek. Nálady na albu jsou různé, rozhodně vás nenechají v klidu. Je to jako procházka podzemím. DOOMED vám budou velmi zdatnými průvodci. Německé doom/deathové šílenství. Zajímavá, pestrá a neklidná deska!


Asphyx says:

"Wrath Monolith" is a record that you will think about. It will be unpleasant for loads of people, long and with strange ideas, but believe, it will be very nice and important piece after time. Moods on the album are different, certainly they won't leave you in peace. It's like walking through the underground. DOOMED are very good guides. German doom / death metal madness. Interesting, varied and restless album!


Seznam skladeb:

1. Paradoxon
2. Our Ruin Silhouettes
3. Euphoria’s End
4. The Triumph – Spit
5. Looking Back
6. I’m Climbing


Čas: 50:40


Sestava/band:



Yves Laube – Lead Guitar
Frenzy Pfeifer – Bass
Pierre Laube – Rhythm Guitar/Vocals
Andreas Böse – Drums