pátek 12. června 2015

Recenze/review - IN-DEFILADE – Rules of Famine (2015)


IN-DEFILADE – Rules of Famine
CD 2015, vlastní vydání

Nejdůležitější věcí v okamžiku smrti je stav naší mysli. Zemře-li někdo v kladném rozpoložení, navzdory tomu, že jeho karma je záporná, může vylepšit své příští zrození. Poslední myšlenka či emoce, kterou máme před smrtí, má výjimečně mocný účinek na naši bezprostřední budoucnost. Kdesi hluboko v sobě víme, že se přímému setkání se smrtí nemůžeme vyhýbat navždy. Víme to, co vyjádřil Milaräpa: "Ta věc zvaná mrtvola, ze které máme takovou hrůzu, žije v této chvíli zde s námi." Tolik úryvek o smrti z knihy o buddhismu.

Je to zvláštní a zajímavé, jak každé náboženství nebo filozofický směr definuje smrt. V death metalu je to jiné. Není zatěžkán roky a naléháním věřících, různými sepsanými návody, případně životem svatých. U nás v podsvětí moc dobře víme, že popisovat onen svět je vlastně úplně zbytečné. Každý z nás ho stejně chápe a cítí po svém, mnohdy velmi rozdílně. Kupříkladu takoví IN-DEFILADE se vydali na nelehkou cestu všemocné smrti pomocí death a black metalu. Jejich tóny jsou tak vznešené, mocné, zákeřně zpracované a mají jadrné rytmické spodky. Hlavním a asi nejvýraznějším protagonistou desky je Jon Vesano, který působil ve slavných NILE, DARKMOON, DEMONIC CHRIST. Zdárně mu sekunduje i Shawn Bozarth z DEFIANCE a Sean Hudson (VESPERIAN SORROW). Jako celek působí pak tahle nesvatá trojice poměrně přesvědčivě. Nebojí se pohrávat s melodiemi, stavět monstrózní stěny z kytar, nebojí se ani nahlédnout na onen svět.



Co se týká hudby jako takové, nejedná se ani o nic světoborného, dokonce bych si s dovolením nebál tvrdit i něco o lehkém nadprůměru, ale dle mého skromného názoru sráží tohle album hlavně zpracování vokálů. Ne že by bylo něco vyloženě špatně, ale nesedí mi. Jsou nevýrazné, jakoby upozaděné. Krásně se ukazuje, že Mr. Vesano může být sebelepší instrumentalista, ale schopnost vytvořit dobrou skladbu se mu zatím daří jen někdy. Kombinace blacku a deathu poskytuje přitom velké pole působnosti. IN-DEFILADE se pohybují spíše v jeho přístupnějším prostoru. Všechno je sice precizní, perfektně zpracované, ale postrádá pověstné rockové koule. Přijdu si jako bych procházel nějakým složitým labyrintem v dávno mrtvém městě. Sem tam na mě vyskočí přeživší šelma jdoucí po krvi, ale jinak potkávám jen samá bezzubá monstra. Z téhle nahrávky zkrátka vůbec nejde strach. Je to obrovská škoda, protože potenciál je samozřejmě obrovský, některé riffy vynikající a produkce se blíží dokonalosti.

Jon Vesano
Chaotické „blast“ pasáže se střídají s těmi melodickými a já jen tiše sedím, poslouchám. Na tuhle desku je nutné mít klid, pohodu, naladit se na poslední věci člověka a netěkat myšlenkami někde okolo. Je to ale těžké. Ani po poměrně dlouhé době jsem nebyl schopen vše vstřebat a dodnes nejsem úplně chycen. Pověstná jiskra nepřeskočila, dráp není zaseknut. Pořád se marně ptám, kde jsou potoky krve, kde čerstvě otevřené hroby? Nikde je neslyším. Vnímám jen dokonale nahrané album, plné tradičních riffů, sem tam zajímavých melodií. Jinak bohužel nic. Od podobných person jsem toho očekával trošku víc. Netvrdím, že je to špatné album, ani nebudu tohle dílo nikde hanit, ale pokud mě potkáte, tak vám jej ani nedoporučím. Všechno je totiž takové nijaké, nevýrazné, zahrané na „první dobrou“. Chybí zde někdo, kdo by se na desku podíval z nadhledu, vystříhal zbytečnosti a nechal jen pravý kov.


Rules of Famine“ je vlastně vcelku dobrou deskou. Najdeme na ní spoustu zajímavých melodií, poměrně obyčejné vokály a několik kilo tmy a smrti. Jiskra mezi mnou a kapelou bohužel ale nepřeskočila. Album je to slušné, ale nevýrazné a vůbec mě nebolí. A to je u death metalu špatně. Netrpělivě očekávané CD, plné black death metalu, které nesplnilo mé očekávání. Kde je pravá syrová smrt? Kam se ztratila?


Asphyx says:


"Rules of Famine" is in actual fact a very good album. We can find there a lot of interesting melodies, quite ordinary vocals and a hundred of darkness and death. Spark between me and the band didn't jump unfortunately. The album is good, but bland and doesn't hurt. And that's wrong with death metal. I'm missing someone who would keep the record on top of things and will leave the true metal only. Expected CD, full of black death metal, which doesn't come up to my expectations. Where is the true raw death? Where does it lose?


Seznam skladeb:

01. The Colossal Burden
02. In-Defilade
03. They Shall Fall
04. Fires of Frustration
05. Contaminating the Waters
06. Subdue the Righteous
07. Out Numbered
08. Rulers of Famine
09. Sworn to Expose
10. To the Back of the Head
11. Burn the Fields


Čas: 56:42

Sestava/band:

Jon Vesano - kytara, perkuse
Shawn Lee Bozarth – kytara
Subverseraph- basa, zpěv