neděle 7. června 2015

Report, foto, video - METALFEST OPEN AIR 2015 - Pilsen - 5.6. - 7.6. 2015



Report - METALFEST 2015 – 5.6. - 7. 6. 2015

Mám asi jako každý fanoušek rozdělený koncertní rok na dvě části. První a pro mě vlastně důležitější, se odehrává na podzim a v zimě. Toulám se s kolegou Michalem po klubech, vyhledávám si pro sebe i pro něj různé libůstky, přehrabuju se v undergroundu a snažíme se zachytit atmosféru povětšinou death metalového podzemí. Velké festivaly příliš nemusím, trošku mě děsí to obrovské množství lidí i kapel. Nemám rád prostoje, kdy na další skupinu čekám mnohdy několik hodin. Co mě tedy vlastně přesvědčilo, abych vyrazil zrovna na METALFEST? Tak jednak to byli nedělní UNLEASHED, pak nově zrekonstruovaný (opravdu hezky!) areál amfiteátru a v neposlední řadě spousta kamarádů a známých. Mám to také pár zastávek tramvají. Letos jsem díky složení smeček víc popíjel a fotil a míň sledoval kapely. Report tedy bude spíš obrázkový s pár poznámkami. Pojal jsem to víc odpočinkově, relaxačně a svým způsobem „zakončil“ klubové jaro. Zde je tedy pár mých postřehů.

Pátek 5. 6. 2015
Ráno vstávám s pocitem, že se mi rozskočí hlava. Nevyspalý, utahaný, rozervaný jako ženská v přechodu. Nadávám v práci jako špaček, jsem nevrlý a kdo mě nezná, dal by mi asi s chutí pěstí. Kolem druhé hodiny odpolední se ale začínám měnit v příjemného seriózního muže, elegána v nejlepších letech a milovníka dobré muziky. Doma do sebe házím nějaké potraviny, na jejichž původ si nedovedu vzpomenout a kolem čtvrté hodiny už stepuju dole pod pódiem. Zrovna tam někdo křepčí, na mě je to veselé a tak jen pořizuji pár fotek. Hledám stánek s pivem, nacházím a snažím se pozřít takovou tu dvanáctku Plzeň, co je spíš jako desítka před mnoha lety. Nakonec to jde a moje střevní mikro-flora si pomalu přivyká. Klasika. Prohlížím si krásný areál, snad to ta metalová sběř nezničí, říkám si a potkávám pár známých. Tak jo, pojďme na první kapelu, která mě zajímala.

Jsou jimi američtí veteráni OVERKILL. Jejich pojetí thrashe jsem měl vždycky rád a neklamali mě ani letos. Naposledy jsme se setkali před dvěma lety v hrozném pražském Meet Factory, kde byli o malý kousek lepší než v Plzni, ale i tak jsem si je užil vrchovatě. Pánové dali o sobě vědět pěkně hlasitě, řezavě a já si zase uvědomil, že legendy pořád umí a mladí se snaží stejně většinou jen paběrkovat. Bylo to ostré a našlapané. „Mr. Blitz“ už sice připomíná zombie, ale tu energii a nasazení mu mohou všichni jen závidět. Za mě velká poklona a plný počet paroháčů. Skvělý koncert!


Na MOONSPELL jsem se v pátek těšil asi nejvíc. Byl jsem zvědavý, jak se poperou s novou deskou „Excint“ (recenze zde). Kapelu znám ještě z dob jejího undergroundového působení, kdy jsme na ní chodili jako na zjevení. Je obdivuhodné, jaké si Portugalci dovedli vybudovat (doslova oddřít) jméno. Dnes hrají víc „komerčněji“, přívětivěji, ale to mi vůbec nebrání v tom, si jejich hudbu narvat do hlavy s chutí. V Plzni to bylo mocné. Byli pro mě přesně tou skupinou, která mi potvrdila svoje kvality z alba a přidala ještě velký kus sebe navíc. Fernando byl vždycky démon, ale letos se překonával. Už jsem jen čekal, kdy mu usedne na rameno sedmero krkavců. Temnota, vášeň, smrt. Všechno tohle jsem v pátek cítil. Krásný a pro mě hodně emotivní obřad!


Z ARCH ENEMY jsem měl velké obavy, které bohužel došly svého naplnění. Když jsem je viděl na stejném místě naposledy s Angelou, mohl jsem na téhle „samici“ oči nechat. Bylo to tenkrát hodně energické a pohltilo mě to. Letos bohužel z mé strany chemie nezafungovala. Mě prostě a jednoduše Alissa nesedne. Hodila by se spíš někam do „front women“ bandu hrajícího nějaký symfonic metal a ne mezi melodické deathaře. Sorry, ale ne a ještě jednou ne. Muzika v pořádku, na to si pánové dávají pozor, ale vokál je mi nepříjemný. A ty pózy? Já jí to zkrátka nevěřím. A hotovo.


Během setu ARCH ENEMY už jsem se raději toulal po areálu a čekal, kdy už půjdeme domů. Nakonec se tak stalo a já uléhal znaveně po několika slivovicích a pivu z pumpy do postele. Za mě pátek v pořádku. Šel jsem na dvě kapely, dostal, co potřeboval a ještě prokecal spoustu času. Tak to má být a tak je to správně. Dobrou noc.




Sobota 6. 6. 2015
Vstávám, sázím fotky do počítače, do toho se snažím nějak revitalizovat svoje tělo. Už to sice nejde jako před lety, ale pořád se ještě držím. Kecáme s kolegou Bohumilem, jíme jeho z Teplic přivezenou sekanou, otvíráme pivo. Je nám dobře, obestírá nás pohoda a nikam se nám nechce. Metalová čest nám ale velí postavit se k tomu jako chlapi. Nakonec se přemlouváme a po chvilce už zase stojíme v areálu a klábosíme jako o život. Koukám po holkách a na chvilku zalituju toho, že mi není o dvacet let a dvacet kilo míň. Některé slečny pojaly festival jako módní přehlídku a tak věcí, která mi momentálně chybí nejvíc, jsou brýle. Dost ale stařeckého povzdychávání. Přišel jsem zase na dvě kapely, bylo by tedy dobré se věnovat hudbě a ne řečem okolo, že ano?

TANKARD sice působí navenek jako takový tvrdší německý KABÁT, ale není to rozhodně pravda. Za alkoholickou image se ukrývá poctivý, nářezový thrash. Některá alba mám pořád ve své pomyslné síni slávy, ale tihle „maníci“ mě stejně nejvíc baví naživo. A co myslíte, zklamali? Ale to víte, že ne! Nevím, jestli jste tuhle partu někdy viděli na koncertě, ale pro mě přesně splňují definici poctivého řemesla. Někde jsem četl, že prý se jedná o kapelu „druhé ligy“ a podobné nesmysly. Nevím, já to mám jinak. Neznám nic lepšího, než si dát pivko a zatančit si s kolegy šamanský tanec pod pódiem. Jasný, já vím, je to přízemní, primitivní a hrozně „agro“. Ale víte co? Mě je to úplně jedno. Oceňuji nasazení, sílu, energii. Při vystoupení mě napadaly dvě slova. Maniakální a zábavné. Tolik moje sonda mezi pivní thrashery. Skvělé to bylo.


TESTAMENT jsem neviděl hodně dlouho. Další z legend, u které jsem si chtěl občerstvit své dávné vzpomínky. Pro mě největší hvězda večera. Očekával jsem hodně, dostal jsem dost. Jejich hudba je přeci jen komplikovanější, náročnější a já už byl nějak unavený. Bylo to samozřejmě hodně dobré, akorát na mě fungují naživo spíš spontánnější věci. Možná je to taky tím, že druhý den musím řídit a tak tolik nepiju, nevím. Některé songy vynikající, některé k „uzoufání“ dlouhé. Ale ono to bylo vlastně v pořádku, z desek mívám podobný pocit. Jako kdysi kovaný thrasher jsem si koncert užil, rád jsem kapelu viděl, ale TANKARD mi přišli živelnější, spontánnější. Každopádně za mě palce nahoru a spokojenost. Hodně dobré a profesionální to bylo.


Co dodat k sobotě víc? Snad jen, že ze zbytku kapel mě nic moc nebavilo a že mě bolely z toho neustálého pobíhání nahoru a dolů nohy. Ale to vás asi moc nezajímá, co? Tak tedy snad jen. Připadal jsem si chvílemi jako na nějakém metalovém plese. Jen místo kaviáru a pochybného vína jsem měl ke korzování a debatám v ruce vinný střik zvláštní vodové chuti a bylo mi pěkné vedro. Spát jdu zase o něco unavenější a utahanější. Inu, kostem neporučíš, čas nezastavíš…spím jako poleno. 



Neděle 7. 6. 2015
Vstávám, zase dělám fotky a nesmím pít. Kolem poledne totiž musím vyzvednout rodinu, odvézt ji domů a ještě stihnout jednu (pro mě nejdůležitější!) kapelu. Netrpělivě čekám, kdy mi zazvoní telefon a budu moc vyrazit. Nakonec se vše povede a já se z posledních sil doplazím do areálu.

Jako předkrm si dávám SKULL FIST. Retro heavík a pro mě další příjemné setkání s kapelou. Jo, tak takhle to můžu. Vzpomínám spolu s Kanaďany na dobu, kdy jsem ještě drtil kazety v přehrávači a nosil úzké džíny. Já je jednoduše miluju (SKULL FIST, ne džíny!). A tak není moc co řešit. Třepu střízlivou hlavou. Pod pódiem je nás jen pár, ale pánové hrají jako o život. Jeden heavy riff střídá druhý, k tomu klasické pózy a až „nepříjemný“ ječák. Starou krev nevyměníš a vlastně ani nechceš. Takhle nějak má vypadat dobrá klubová kapela. Na velkém pódiu trošku nevýrazní, ale jinak vynikající. Pořádná energická heavy bomba!


a teď už konečně kapela, kvůli které jsem vlastně na METALFEST šel…

UNLEASHED bych raději viděl v klubu. Jenže nikde nehráli už dlouho a tak mi nezbývalo nic jiného, než dát tisíc korun a „vydržet dva dny“ do neděle. Jsem unavený, starý a raději bych seděl doma a povídal si s rodinou. S prvními tóny mě ale veškeré pochybnosti přešly. Ten ledový vítr ze severu, vikingská death metalová vichřice, mě probudili z letargie už při prvním songu. Zobu téhle kapele všechno z ruky (poslední album je vynikající, recenze zde). Jedna z mých srdcovek mi zahrála kousek od domu. Co si přát víc. Pomalu se zaplétám do jednotlivých melodií, visím mocnému panu Johnnymu Hedlundovi na rtech a najednou nejsem v Plzni u zoo, ale někde ve Švédsku. Mělo by mi být vedro, ale díky muzice mi proudí v žilách kousky ledu. Před očima mi ožívají legendy o Thorovi, o divokých kmenech žijících v nekonečných lesích. Do chodidel mě chladí závěje sněhu, prodírám se houštím na dávné pohřebiště. „Death metal victory“! Svět se zbláznil a já s ním. Pro přesně tyhle zážitky stojí za to chodit na živé koncerty. Střízlivý a přesto jako bych měl v hlavě několik litrů alkoholu. Mrazivé melodie, chrastivý zvuk švédského death metalu a v historii načerpané zkušenosti. To jsou UNLEASHED! A ty sóla! Tohle nebylo vystoupení, ale sen každého příznivce smrtícího kovu. Nemám vícero slov. Jen lapám po dechu a zvedám ruce s odhodlanými paroháči. Za mě vynikající a znovu po dlouhé době splněný sen. Death metal eternal!


Tak a je to! Všechno, co jsem chtěl vidět a slyšet, je za mnou. Ještě bych možná dal ACCEPT, ale nedám. Jsem už úplně hotový a doma mě čeká rodina, kterou jsem přes týden neviděl. Odjíždím tramvají a pomyslně se loučím s letošním ročníkem.

Na závěr by se asi slušelo nějaké zhodnocení, sumarizace, ale mě vlastně nic moc nenapadá. Festival je primárně určen pro trošku jinou cílovou skupinu, než jsem já. Beru to tak, chodím si tam vyloženě odpočinout, pokecat, načerpat energii a odrovnat si tělo. Vždy si jen vyzobu pár skupin a jsem vlastně spokojený. Pořád lepší než sedět doma a nadávat na to, že se v Plzni nic neděje. Já myslím, že moje death/thrashová mise se povedla i letos. Pokud budou i za rok alespoň nějaké smečky, které mě osloví, rád přijdu znovu. Líbí se mi jak prostředí, tak povětšinou dobrý zvuk. Pivo snad ještě taky skousnu (tady bych asi viděl největší možnost pro zlepšení, plus ještě doplnit toi toi i nahoru na kopec, no a pak taky to, že jsou kapely hrozně daleko od fanoušků) a ten areál? Ten nikde jinde nemají. Tak tedy zase příště přátelé, dobře mi s vámi bylo!





FOTOGALLERY - SUNDAY - UNLEASHED, SKULL FIST - 7.6.2015

author of photos – Asphyx
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky

SKULLFIST













UNLEASHED













FANS