neděle 16. srpna 2015

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh první – první setkání s hudbou plnou kovu…

Mr. Asphyx znovu na místě činu - garáž už je dávno zbouraná, tak jsem se vyfotil kousek vedle u volejbalových kurtů
Příběh první – první setkání s hudbou plnou kovu…

„Nech se prosím tě ostříhat“: pronesla moje babička a bratránek se začal zubit od ucha k uchu. „Jsi student, čeká tě příští rok střední škola a sportuješ!“: pokračovala. „Kdyby to viděl děda, přerazil by tě vejpůl“: dodala. Neodpověděl jsem. Byl jsem myšlenkami někde úplně jinde. Vypadli jsme ven a já najednou držel v ruce kazetu Judas Priest. Kolem temene se mi rozlilo teplo. Celá tahle akce totiž nepostrádala pachuť něčeho zakázaného.

Zamířili jsme ke garáži. Stála kousek za městem. Kluci už tam byli všichni. „Ty vole, von má zase tu mikinu, se z něj poseru“: ozvalo se za mnou. Prcalík, kterej měl otce v Německu, nosil koženou bundu, křiváka a tak pořád machroval nad mojí imitací Adidas teplákové bundy. „Co, nesete?“: dodal jeho spoluchodec, o asi sedm hlav větší Kytka. „Mám tady Judasy…a tohle je bráchanec, debilové“: hrdě prohlásil babiččin oblíbený vnuk. Nevěděl jsem co říct, tak jsem jen kývl hlavou. Kluci vytáhli pivo, zapojili k sousedovi do zásuvky kazeťák polské provenience a pak se to stalo. „We´ve taken too much for granted, And all the time it had grown…“: ječel Rob Halford a do toho zaznívaly výkřiky typu: „Ty vole, to je žrádlo, řeže to, co? Masakr? Ty vole to je chlap! (jojo, ještě jsme tenkrát nevěděli, že by z téhle pochvaly měl Rob opravdu velkou, teple hřejivou We've taken too much for granted
And all the time it had grown
From the techno seeds we first planted
Evolved a mind of its' ownWe've taken too much for granted
And all the time it had grown
From the techno seeds we first planted
Evolved a mind of its' ownWe've taken too much for granted
And all the time it had grown
From the techno seeds we first planted
Evolved a mind of its' ownWe've taken too much for granted
And all the time it had grown
From the techno seeds we first planted
Evolved a mind of its' own
radost). Stál jsem opodál a nechápal. Tohle má jako být muzika? Ten uječenej chlápek, ukvílený kytary a hroznej bordel?


Nedal jsem ale na sobě nic znát, to abych zapadl do party a přidal se k obdivným výkřikům. Někdo vytáhl pivo a my jsme tu v té době devět let starou kazetu přehrávali dlouho do noci pořád dokola. Bylo mi 13 let, okolo se ještě v poslední křeči vzpínal v roce 1988 socialismus (což jsme měli úplně na háku) a já ten večer ochutnal první pivo, uřvanou muziku, poznal kluky, kteří mě pak provázeli půlkou života a nakonec zažil i první opici. Stačily mi 4 piva tehdy velmi dobré značky Klášter. Cítil jsem se jako obrovský chlap. Co na tom, že ráno jsem se pozvracel hned vedle postele a mámě tvrdil, že to udělal pes. Nevadily ani následné „nucené práce“ na zahradě, ani sekání dříví. Věděl jsem, že v té památné garáži za městem, na periferii se ještě budou dít věci (což se samozřejmě následně děly). Aniž bych to tenkrát tušil a aniž bych vůbec ještě chápal, cože jsem to vlastně slyšel za muziku, dráp byl zaseknutý pevně a hluboko do masa. Svět se pro mě stal náhle heavy metalovým, kovovým jako budovy boleslavské škodovky. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh. Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):