neděle 30. srpna 2015

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh třetí – doba zemědělská


Příběh třetí – doba zemědělská

První šok byl, že nám zkrátili prázdniny. 14 dní před koncem základky jsme museli nastoupit a okopávat záhonky. Dohlíželi na nás učitelé a slunce pražilo. Přitočil se ke mně jeden kluk a tvrdil mi, že prý pochází odněkud z Vysočiny. Z nosu mu visel asi metrový sopel a neustále se dloubal střídavě v puse a nose. Byl jsem tenkrát ještě takový naivní a se slabým žaludkem, tak jsem několikrát hodil šavli a byl tím pádem seřván, že se chci ulejvat. Cítil jsem v kostech, že tohle nebude to pravé ořechové. Moje domněnky se potvrdily hned po nástupu do školy. To nebyla střední, to byl lágr. Venku začala zuřit revoluce, ale páni učitelé drželi starý komunistický režim s nástupy, hlášením, buzerací a ostatními výdobytky socialismu až do maturity (léta 1989-1993). Je to na dlouhé vyprávění, tenkrát snad i na žalobu, ale to bychom se moc vzdalovali od tématu. Snad někdy najdu na tu černou skvrnu v mé paměti čas a zkusím to sepsat.

V Praze stávkovali studenti a my byli dál v garáži. Škola mi sice utáhla pořádně opratě s časem, ale co se týká hudby, byla to zlatá doba. Vždycky někdo přišel, objevil něco nového a my pak seděli a klábosili, hádali se. Dokonce jsme měli přijímací rituál do party. Kdo nepoznal po prvním songu Overkill, nemohl k nám patřit. Byli jsme pevní ve svých zásadách a byla neskutečná sranda. Některé naše výjezdy na vesnické koncerty (rozuměj zábavy s občas dobrou kapelou) jsou už navěky zapsány v pamětech všech místních metalistů. Je krásné, dokonce i dnes, kdy vládne světu internet, občas číst naše příběhy od lidí, kteří u toho vůbec nebyli. Namátkou bych zmínil třeba jen donekonečna kolik let kolující legendu o ukradeném vlaku s tím, že když mi nechce otec půjčit auto, pojedu do Prahy vlakem. Dnes už mohu prozradit, že tahle šílená krávovina a debilita byla nápadem kolegy Prcalíka. Dovedete si asi představit, co jsme byli za sběř. 

Oblečeni dle nejnovější „otrhané módy“, thrasheři, heavíkáři a přidružené směry tvořily dohromady uskupení, které připomínalo bájné Vagabundy. V okolních vesnicích si na nás brousili zuby místní vidláci a pro pěst se nešlo daleko. Ne, nebyli jsme zlí, ani zákeřní, ale zkrátka zjev provokoval. A zkuste všechno řešit po dobrém, když se vám začnou navážet do „vašich holek“. Dneska by asi měl dotyčný hodně velké problémy na internetových diskuzích, ale tenkrát se to tak nebralo, padla rána a byl klid. Svět byl náš a rychlost vítězila. Bylo na čase uspořádat náš první koncert v Mladé Boleslavi. Jo a taky vlastně založit kapelu, aby tam měl kdo hrát.



Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):