Příběh třetí – doba zemědělská
První šok byl, že nám
zkrátili prázdniny. 14 dní před koncem základky jsme museli nastoupit a okopávat
záhonky. Dohlíželi na nás učitelé a slunce pražilo. Přitočil se ke mně jeden
kluk a tvrdil mi, že prý pochází odněkud z Vysočiny. Z nosu mu visel
asi metrový sopel a neustále se dloubal střídavě v puse a nose. Byl jsem
tenkrát ještě takový naivní a se slabým žaludkem, tak jsem několikrát hodil
šavli a byl tím pádem seřván, že se chci ulejvat. Cítil jsem v kostech, že
tohle nebude to pravé ořechové. Moje domněnky se potvrdily hned po nástupu do
školy. To nebyla střední, to byl lágr. Venku začala zuřit revoluce, ale páni
učitelé drželi starý komunistický režim s nástupy, hlášením, buzerací a
ostatními výdobytky socialismu až do maturity (léta 1989-1993). Je to na dlouhé
vyprávění, tenkrát snad i na žalobu, ale to bychom se moc vzdalovali od tématu.
Snad někdy najdu na tu černou skvrnu v mé paměti čas a zkusím to sepsat.
V Praze stávkovali studenti
a my byli dál v garáži. Škola mi sice utáhla pořádně opratě s časem,
ale co se týká hudby, byla to zlatá doba. Vždycky někdo přišel, objevil něco
nového a my pak seděli a klábosili, hádali se. Dokonce jsme měli přijímací
rituál do party. Kdo nepoznal po prvním songu Overkill, nemohl k nám
patřit. Byli jsme pevní ve svých zásadách a byla neskutečná sranda. Některé naše výjezdy na
vesnické koncerty (rozuměj zábavy s občas dobrou kapelou) jsou už navěky
zapsány v pamětech všech místních metalistů. Je krásné, dokonce i dnes,
kdy vládne světu internet, občas číst naše příběhy od lidí, kteří u toho vůbec
nebyli. Namátkou bych zmínil třeba jen donekonečna kolik let kolující legendu o
ukradeném vlaku s tím, že když mi nechce otec půjčit auto, pojedu do Prahy
vlakem. Dnes už mohu prozradit, že tahle šílená krávovina a debilita byla
nápadem kolegy Prcalíka. Dovedete si asi představit, co jsme byli za sběř.
Oblečeni dle nejnovější „otrhané módy“, thrasheři, heavíkáři a přidružené směry
tvořily dohromady uskupení, které připomínalo bájné Vagabundy. V okolních
vesnicích si na nás brousili zuby místní vidláci a pro pěst se nešlo daleko.
Ne, nebyli jsme zlí, ani zákeřní, ale zkrátka zjev provokoval. A zkuste všechno
řešit po dobrém, když se vám začnou navážet do „vašich holek“. Dneska by asi
měl dotyčný hodně velké problémy na internetových diskuzích, ale tenkrát se to
tak nebralo, padla rána a byl klid. Svět byl náš a rychlost vítězila. Bylo na
čase uspořádat náš první koncert v Mladé Boleslavi. Jo a taky vlastně
založit kapelu, aby tam měl kdo hrát.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):
