středa 26. srpna 2015

Recenze/review - CULT OF ENDTIME – In Charnel Lights (2015)


CULT OF ENDTIME – In Charnel Lights
CD 2015, Svart Records

Zvedá se vítr. Stoupám pomalu, se stále víc těžkýma nohama na horu zapomnění. Cesta se zdá být nekonečná. Vytouženého vrcholu dosáhnou jen vyvolení. Záda, ruce i hlava mají snad sto kilo. Do plic se mi dostává čím dál tím míň kyslíku. Neustále a častěji zastavuji. Nastavuji svoji tvář nebi a přemýšlím o tom, co mě na death metalovém Olympu čeká. Na tuhle cestu jsem se chystal již mnohokrát, ale nikdy mi nebylo dáno zdolat vrchol. Dnes cítím ve svých starých kostech, že se to stane. Konečně uvidím pradávné pohřebiště, odkryji jedno z posledních tajemství mého oblíbeného hudebního stylu. Přede mnou se náhle objeví kamenná brána s tajemnými ornamenty na dveřích. Poklekám a pokorně žádám o vstup. Po chvilce se se skřípěním vrata otvírají a mně se zatají dech. Jsem zde. Kolem cest na mě hledí lebky, napíchané na zpuchřelé kůly a po cestě se plazí zmítající se klubka hadů. Z největší hrobky, vytesané do samotné skály, se začnou ozývat klasické tóny jediného pravého death metalu. Marně pátrám v paměti, cože je to vlastně za kapelu? Pak moje oči spočinou na nápisu pod obráceným křížem. CULT OF ENDTIME. Zase jedna ze smeček, která mě v cestě za nekonečnem předběhla.

Finové hrají přesně tu esenci pravého poctivého překapávaného death metalu, kterou mohu vždy a všude. Jejich prvotina připomíná kousky tmy, rozemleté na malé kousíčky, vylouhované a následně napěchované dělostřeleckým prachem. Songy jsou převážně v pomalejším tempu, určitě ve vás budou evokovat vzpomínky třeba na takové HOODED MENACE, ABHORRENCE, INCANTATION, CONVULSE, DEMIGOD, DESECRESY možná snad chvílemi dokonce CATHEDRAL nebo VAINAJA. Zkrátka a jednoduše, plazící se zlo, hnijící obličeje nemrtvých, zákeřně zvuky z otevřených hrobů. Atmosféra zmaru, strachu a potřeba právě teď a tady obětovat samotnému peklu přichází pozvolna, postupně, bez jakýchkoliv příkras. Na ramenou mi najednou sedí bratr krkavec a rozmlouvá se mnou o jsoucnosti bytí a nebytí. Jsem prostoupen jednotlivými riffy, umírám někde na opuštěném místě. Sám, konečně propojený s matkou přírodou. CULT OF ENDTIME žalují, bědují, pohřbívají poslední zbytky dobra do nikdy nekončící temnoty.


Frenetické riffy, mentorující hlas, připomínající vraha rozmlouvající se svojí obětí. Přirovnání může být mnoho, připodobnění a různých obrazů ještě více. Nic ale nedokáže popsat a vykreslit bolest, způsobenou vzájemným propojením mezi mnou a kapelou. CULT OF ENDTIME jsou sice nováčky, nemají vždy vše dokonalé, ale umí pro mě jednu ze zásadních věcí. Dokážou mě spolknout, upěchovat k obrazu svému. Jsem najednou kamenem a oni do mě bodají rozžhavenými dláty. Trhají mou kůži, pálí má chodidla, utváří mě ve zrůdnou sochu. Celé pohřebiště najednou hoří (to když jde celá deska do finále) a rozeklané hadí jazyky jsou stále blíž. Padám nakonec dobrovolně k zemi, tisíckrát uštknutý, pohřbený navěky. Stávám se nemrtvým, procházím závojem reality a odvrácenou stranou života. Jsem prokletý, s litry jedu v žilách. Kdo z vás bude další?



Pokud bych měl letošní rok doporučit svým přátelům nějaké doom deathové album, byla by to určitě deska z dílny finských CULT OF ENDTIME. Je totiž plná zla, špíny, chladu, nenávisti. Finové postavili svoji tvorbu na velmi pevných starých základech. Album mě dokázalo strhnout a přenést mě na onen svět. Připadal jsem si jako na old school death metalovém pohřebišti, kde spolu s kapelou obětujeme samotnému Satanovi. „In Charnel Lights“ je jako smrtící mantra, kterou odříkávají buddhisté při svých meditacích. Při poslechu jsem pohřbený za živa a užívám si dlouhé, zkažené melodie. Death/doomové CD, které by si s sebou měl vzít do hrobu každý poctivý fanoušek. Absolutní temnota!


Asphyx says:

If there is only one doom death metal album this year I would have to suggest to my friends to listen it would be this album by Finish band CULT OF ENDTIME. Andy why? It´s full of evil, dirt, coldness and hate. This Finland´s guys have built their work on stiff old staples. This album knocked me down and brought me to the other world. I felt like I was at an old school graveyard where the band and I are sacrificing ourselves to the Satan. The song “In Charnel Lights” is like deadly mantra which is said by Buddhists during their meditations. During listening to this album I was buried alive and I was enjoying long, rotten melodies. This is the death/doom album which every single real fans should bring to the grave with him. This is an absolute darkness!




Seznam skladeb:

1. A Vast Cosmic Horror
2. Cairns On Mercury
3. Prognatus De Sigillum
4. The Colossus Fell
5. Hidden Gods
6. Gnostic Haeresis
7. Funeral Voyagers
8. Discourse With The Dead


Čas: 43:01

 

Sestava/band:


Ohto Jaatinen - Guitar
Heikki Miettinen - Vocals
Janne Roiha - Guitar
Sami Ratilainen - Drums
Mikko Kytösaho - Bass