pondělí 10. srpna 2015

Recenze/review - ECTOVOID – Dark Abstraction (2015)



ECTOVOID – Dark Abstraction
CD 2015, Hellthrasher Productions

Už jsem v těchto místech nebyl pěkně dlouho. Je léto, dovolená a bylo na čase se podívat do míst, kde jsem se proháněl jako mladý capart. Bloumám lesními pěšinami a ze všech stran na mě doráží vzpomínky. Vzal jsem si s sebou sluchátka, s nápadem, že dojdu do klidu lesa, uložím své tělo do trávy a zkusím relaxovat. Objevuji jednu mýtinku, u kraje rašeliniště a uléhám. V hlavě mi to scvakne a najednou mi je dvanáct let a s kamarády se brodíme močálem. Je to obrovská sranda, navzájem se strašíme psem Baskervilským a je nám nejlíp na celém světě. V uších mi zní noví britští ECTOVOID (jak vkusné!) a já se propadám do bažiny. Kluci se mi snaží pomoct, ale hlubina mě stahuje víc a víc do svého světa. Zachvátí mě neskutečný strach, sevře se hrdlo a mám pocit, jako bych se začínal rozkládat. I po těch letech, kdy se zdálo, že vše je zapomenuto, všechno náhle vyvěrá na povrch a je hmatatelné jako v čase mého dětství. Tenkrát mě zachránil ten největší sígr ze vsi, on jediný nepropadl panice a podal mi větev. Pak všichni táhli najednou a mě zbylo jen několik nočních můr. A potom ještě někde v zadu v hlavě zakopané vzpomínky, které díky právě slyšené kapele, spolu s místem odpočinku, vyvanuly na povrch.

Máme tu co do činění s poctivým, velmi hnilobným death metalem, pro procházky močálem více než vhodným. Jako děti jsme občas viděli kostru uhynulé srnky, přejetou kočku, ježka nebo roztrhaného zajíce, ale člověka nikoliv. Ve vsi se sice povídalo, že někdy po válce tam Češi nahnali pár Němců, kterým se chtěli pomstít za léta křivdy, ale to se nikdy nepotvrdilo. I když, kdopak ví? ECTOVOID pokládají podobné, zastřeně morbidní otázky, preludují převážně v pomalejším tempu, naléhají, opakují jednotlivé motivy, aby navodili atmosféru podobnou převalující se ranní mlze na blatech. Z tůní na mě najednou hledí oči utopenců, na pahýlech stromů visí poslední zbytky oblečení v bažinách pohlcených nebožáků. Na pevné ostrůvky usedají krkavci a trpělivě čekají, co jim vydá hlubina za dobroty. Koloběh přírody je někdy pěkně krutý, ale rozhodně nepostrádá určité kouzlo nekonečna. Britové moc dobře vědí, jak podobné zážitky zhudebnit a zhmotnit do jednotlivých skladeb.


Ležím v trávě a cítím, jak mi ze země proudí do těla životodárná energie. Bažiny člověka vysávají, ale tady, s pevnou půdou pod nohama se cítím bezpečně. Muzika mě sice zcela pohlcuje, prostupuje mým tělem a navozuje mi znovu zážitky spojené s prožitým zápasem o holý život, ale strach už nemám. Nemůže za to ani tak hudba, ta je svým způsobem dokonalá, ale spíš léto, slunce a teplo, které mě doslova objímá. Budu se muset do stejných míst vydat na podzim. Pak si tuhle poctu svému dětství a devadesátým death metalovým létům užiju o hodně více. To propojení novinky ECTOVOID a sychravého počasí je vskutku až podivuhodné. Na album jsem dostával už v létě největší chuť za deště, v mlze a dusnu, kdy začínaly všechny živé tkáně automaticky hnít. Navěky budu mít tuhle kapelu i desku spojené v jeden nezapomenutelný zážitek. Vím, že se jedná „jen“ o další mladou smečku, drtící poctivý smrtící kov hezky postaru, ale to mi nijak nebrání v tom, si všechno náležitě užít.



ECTOVOID museli letošní album nahrávat někde v bažinách, plných zahnívajících mrtvol. Při poslechu úplně cítím zápach staroby, plesniviny i poctivou death metalovou práci. Ploužím se močálem, topím se v hlubinách, krvácím z otevřených ran. Američané mě svojí novinkou zasáhli přímo do srdce. Devadesátá léta minulého století opět ožívají v plné síle. Doomová nálada, prašivé zvuky a vokál, připomínající samotnou smrt. To jsou současní ECTOVOID. Nekompromisní, zákeřní jako nějaká infekce. Nad bažinami se zase válí mlha, vzduch je těžký a konec v nedohlednu. Pokud vás tohle album chytne, tak už vás nikdy nepustí. Naopak, zaryje se vám hluboko do paměti a vypálí do hlavy nápis ECTOVOID. Buďte ve střehu, protože tady se hraje prvotřídní undergroundový old school death metal! Pořádně mokvající nahrávka!


Asphyx says:

The ECTOVOID must have recorded this album in swamps full of putrescent corpses. When I listen this album I feel the smell of old-age, moldiness and a real death metal work. I´m crawling in a swale, I´m drowning in depths and I´m bleeding from open wounds. This American people hit me right in my heart. The nineties of the last century are back full strength. A doom mood, mangy sounds and vocals reminiscent of the death itself. That is nowadays ECTOVOID. They are peremptory, felonious like some kind of infection. There is a fog beyond the swamp, the air is thick and heavy and the end is far away. If this album caught you, it would never let go. Conversely, it would dig itself in your memory and it would burn a sign ECTOVOID inside of your head. Be alert because this is the first class underground old school death metal. It´s weeping album. 


Seznam skladeb:

1. Obscure Altars
2. Visions Of Reflective Decay
3. Mental Netherworlds
4. Precipice Of Absolute Chaos
5. Rituals Of Hallucination
6. The Expanse Between Slumber And Death
7. A Prisoner Of Paradox
8. Spawned From Unending Mystery


Čas: 35:29

 

Sestava/band:


C.B. – bass, vocals
C.M. – drums
M.S. – guitars