Recenze/review - MOTÖRHEAD – Bad Magic (2015) ~ DEADLY STORM zine

MOTÖRHEAD – Bad Magic

CD 2015, UDR Music

Je půl páté ráno a z nočního stolku mi začne hrát budík. Melodií je už několik měsíců „Lost Woman Blues“ z minulého alba „Aftershock“. Motám se bytem, vykonávám nezbytné úkony k tomu, abych přežil dnešní den. Za rohem cinká tramvaj a tak vybíhám se sluchátky na uších. Přelaďuji setlist na nové album „Bad Magic“. Na nástupiště dorazím s úsměvem na rtech. Nasedám a kolem mě jsou samé zachmuřené tváře. Ve vzduchu je cítit takový ten puch lidí jedoucích do práce. V některých obličejích se prohlubují čím dál tím víc vrásky, získané léty strávenými v těžké práci. Lapám po vzduchu a marně se snažím najít někoho, kdo nebude tak naštvaný. Po chvilce těkání mých očí nacházím jednoho postaršího chlápka v tričku MOTÖRHEAD. Usmívá se, asi je na tom podobně jako já.

Ten den jsem v práci úplně k ničemu. Nevnímám vzteklé nářky kolegů, jsem nad věcí, když mě u kopírky osloví spolupracovnice, která nadává na svého manžela. Mě dneska nic jen tak nerozhodí. Vyšlo nové album MOTÖRHEAD a já si tenhle svátek nenechám nikým zkazit. Se sluchátky na uších podupávám u počítače a vzpomínám, že když jsme byli mladší, u každé nové desky jsme se sešli a vypili na oslavu láhev Jacka Danielse. Čas nás rozevlál všude po republice, ale ty zážitky a jejich zpětná projekce mi vyvolá úsměv na tváři.

U píchaček stojím odpoledne jako jeden z prvních a nohy mi začínají tančit tak nějak samy od sebe. „Bad Magic“ má v sobě asi opravdu nějakou tajnou formuli, která mě hodí vždycky do neskutečné pohody. Některé songy jsou od prvního poslechu jasnými hitovkami a já mám co dělat, abych třeba takovou „Victory or Die“ nevyřval spolu s Lemmym některým lidem přímo do tváře. Nějak nechápu, kde se ve starých pánech bere tolik energie. Tohle je jeden z mála posledních pravých rock´n´rollů. Tak možná právě proto. Proplétám se mezi kapkami deště a konečně vcházím do jedné opuštěné, zaplivané hospody. Do nosu mě uhodí cigaretový kouř. Je to oáza, kousek záchranné pevniny. Tady nejsou žádné moderní technologie, ani namachrovaní týpci v metrosexuálech oblečcích. Tady ještě stéká po stěnách testosteron a číšnice i přes to, že její krásu už dávno nahlodal zub času, je pro tuhle chvíli nejkrásnější ženská na světě. „Můžu?“: zeptám se. Přikývne a usměje se na mě zkaženými zuby. Směji se také. Podávám ji cestou na poště vyzvednuté, před-objednané CD a lokálem se rozezní hlasité a dunivé tóny „motoráků“. Cítím se jako v ráji. V rockovém nebi.

Objednávám si panáka a v žilách se mi rozlévá neskutečná síla. Řekněte mi, jak mám něco napsat o kapele, která u mě požívá kultovního statusu? Já moc dobře vím, že Lemmy a jeho úderka už nikdy nenatočí alba, která by převrátila hudební svět naruby. Nevadí mi to. Na minulé desce „Aftershock“ mi přišlo, jakoby se kapitán téhle lodi smířil s naším světem i smrtí (vznášel se nad ní stín Lemmyho zdravotních potíží). Byla to svým způsobem krásná, ale smutná nahrávka. Pak následoval plzeňský koncert, který jsem si neskutečně užil (report zde). Bral jsem ho tak trochu jako takové mé rozloučení se skupinou, která mě provází celý život. Jenže jsem se šeredně mýlil. MOTÖRHEAD mi na „Bad Magic“ neskutečně vytřeli zrak. Letošní novinka je úderná, rychlá, s poměrně krátkou stopáží a neskutečným drivem. Nechápu jen jednu věc, deska mi přijde na jednu stranu jakoby hozená do jiskřivé temnoty, ale zároveň se pořád při přehrávání usmívám.

O tom, jak jsem nechtěl jít domů, jak jsem nutil ostatní tančit, jak jsem vyřvával texty do tichých ulic a málem nedošel do svého bytu, vám raději psát nebudu. Že jsem se celou dobu „smál jako blázen“, vykládal všem okolo, že Lemmy má novou desku a že to je bůh, diskrétně pomlčím. Já si moc dobře uvědomuji, že tohle je hudba pro starý páprdy, pro nevyléčitelné máničky, pro rebely z podstaty, pro všechny ty, které dokáže pořád „motorová hlava“ pořádně nakopnout. A co má jako být? Čekal a chtěl snad někdo něco jiného? Já rozhodně ne. S novinkou jsem neskutečně spokojený a tak nějak tuším, že stejně jako u minulé desky spolu strávíme nekonečné hodiny v autě, v práci, při chůzi po ranním mlhavém městě, i pokaždé, když se budu chtít usmívat. A to si myslím není rozhodně málo.

Tak a je to, vypsal jsem se z toho. Už jsem to potřeboval. Muselo to ven. Zákon o zachování energie mluví jasně. Já jsem od MOTÖRHEAD dostal dávku umotanou z elektrických výbojů poctivého rock´n´rollu a musel jsem ji nějak předat dál. Pokud jste byli kdysi podobně uhranuti a prokleti touto smečkou jako já, myslím, že byste mohli být také spokojeni. A když se ještě navíc budete usmívat, věřte tomu, že alespoň tady je svět stále v pořádku. Řekněte mi na rovinu, co si přát víc?

MOTÖRHEAD si ke svému čtyřicetiletému výročí nadělili album, které dělá čest jejich jménu. Kdo čekal desku z povinnosti, bude pravděpodobně v šoku. Nechápu, kde se ve starých pánech bere tolik energie, síly a schopnosti složit další a další vynikající skladby. Už teď, po krátké době, jsou některé songy jasnými kandidáty na hity. Lemmy zpívá jako o život a mě nezbývá nic jiného, než se poklonit obdivem až k zemi. Dokud budou hrát MOTÖRHEAD, tak rock´n´roll nikdy nezemře! „Bad Magic“ je nahrávkou, která je rychlá, úderná a je doslova narvaná emocemi. Na své si přijdou jak staří fanoušci, tak všichni ti, kdo si cestu ke kapele teprve hledají. Novinka nepostrádá jakési zvláštní kouzlo nebo snad magii. Ale dost slov! Jdu si raději album znovu pustit. Volume doprava, láhev něčeho dobrého a přísahám, že budu zase tančit! Usmívám se. Hraje mi další album nesmrtelného rock´n´rollu. S MOTÖRHEAD až navěky! Amen!

Asphyx says:

MOTÖRHEAD have given themselves to their 40^th anniversary an album that does credit to their name. Who has waited CD of from duty, will be in shock probably. I don't know where the old masters can take so much energy, strength and the ability to write more and more excellent songs. Already now, after short time, there are some songs being hits. Lemmy sings like for life and I have to bow down to the floor. As long as MOTÖRHEAD will play, rock'n'roll will never die! „Bad Magic“ is rapid, unrestrained and full of emotion. The old fans and everybody, who is looking for the journey to the band, will be satisfied. The news doesn't miss any special magic. But words enough! I'm going to listen to the album again. Volume right, a bottle of some tasty drink and I swear, I will dance again! I am smiling. The album of immortal rock'n'roll is playing. MOTÖRHEAD forever! Amen!

Seznam skladeb:

1. "Victory or Die"
2. "Thunder & Lightning"
3. "Fire Storm Hell"
4. "Shoot Out All of Your Lights"
5. "The Devil"
6. "Electricity"
7. "Evil Eye"
8. "Teach Them How to Bleed"
9. "Till the End"
10. "Tell Me Who to Kill"
11. "Choking on Your Screams"
12. "When the Sky Comes Looking for You"
13. "Sympathy for the Devil" (Rolling Stones cover)

Čas: 42:57