úterý 25. srpna 2015

Recenze/review - NILE – What Should Not Be Unearthed (2015)


NILE – What Should Not Be Unearthed
CD 2015, Nuclear Blast Records

Snil jsem o téhle chvíli už hodně dlouho. Archeologii se věnuji dlouhá léta, ale zatím jsem objevil vždycky jen pár bezcenných grošů v hrncích. Od začátku jsem ale věděl, že mě čeká něco velkého. O téhle hrobce jsem nikomu nic neřekl. Vykradači hrobů sice mají svá echa, ale já za ty roky už vím, jak je obelstít. Tady, stranou celého dění, kousek za písečnými dunami, by měl být pohřbený jeden z faraónů. Podle maleb na zdi je jasné, že to byl mocný muž. Těch několik mumií, které se rozpadly v prach vlivem čerstvého vzduchu, neberu v potaz. Teď stojím před obrovskými kamennými vraty a měl bych do obrazce vložit nějaký symbolický artefakt a vyřknout dle legendy zaklínadlo. Nic takového nemám. Bude mi asi muset stačit nové album amerických death metalistů NILE. Opatrně pronesu modlitbu z Knihy mrtvých a dveře se otevírají. Ovane mě po staletí usazený puch. Na stěnách se začnou pohybovat stíny a já se náhle ocitám o několik tisíciletí zpět v čase. Na rameni se mi usadil skarabeus a čeká, co bude dál. Padám na kolena. Je zde. Pravý pokračovatel bohů. Všemocný a krutý faraón.

Poslech novinky NILE se od počátku nese v podobném duchu, jako jejich alba z přelomu tisíciletí. Snaha o „návrat“ v diskografii je více než patrná. Oproti minulému albu „At the Gate of Sethu“ ubylo atmosférických meziher a naopak přibylo techniky. Nálada Blízkého východu je navozována převážně pomocí kytar a vokálů. Samozřejmě za obrovského přispění bicího mistra George Kolliase. Album tentokrát roste u mě o hodně pomaleji. Žádný počáteční šok a úder do obličeje nezažívám. Zvuk je ošetřen dobře i když samozřejmě hlasitě. S tím, ale asi už bohužel nic neuděláme. Nejvíc patrné je to u hlasu, který jakoby se nad vším doslova vznáší. Jsou to ale jen drobné připomínky, berte to spíš jako povzdechnutí zmlsaného fanouška, než něco zásadního, co by mi kazilo poslech. Celkově si to totiž u mě novinka vyloženě oddřela. Přes tu techniku jsem se musel doslova prokousávat, některé pasáže mi zprvu neseděly, ale nakonec došlo k vzájemnému propojení a stali jsme se jedním mumifikovaným tělem i duší. Oceňuji klasické „Nile“ riffy, které jsou hodně mocné a svým způsobem vznešené.


Asi nejvíc se mi ale stejně líbí, když se zvolní a mumie vylezou ven. To si pak užívám, jako faraon se svými otrokyněmi. Doslova a do písmene cítím, jak mě omotávají fáčem a mažou mastmi. V sarkofágu jsem pak spoutaný, bezmocný a nepomůžou mi ani mé oblíbené kočky, které mají tu smůlu, že odejdou na onen svět se mnou. „What Should Not Be Unearthed“ se zdá být nejdříve velmi hrubozrnným, neotesaným albem. Chce čas. Pro to, abyste pochopili jeho náladu a směr, musí nějaká ta voda v egyptské řece řek ještě odtéct. Spletité vyhrávky si dávají rande se středovýchodními motivy a styl, který je téhle kapele vlastní už dlouhá léta, je patrný již podle pár prvních tónů. Pánové asi už ničím příliš nepřekvapí a spousta příznivců death metalu bude hovořit o vaření stále stejné vody, ale buďme rádi, že je máme! Jsou totiž velice vítaným osvěžením v jinak poměrně zatuchlém jezeru technického smrtícího kovu.  Za sebe mohu hrdě prohlásit (a opravdu mám ze sebe radost!), že jsem jako archeolog uspěl. Opět se sice nejedná o bůhvíjaký objev a v historických knihách se o desce asi nebude psát jako žádném přelomu, ale svůj odstavec o poctivé práci si určitě zaslouží. Osobně mi to „stačí“ a jsem hrozně rád, že mohu stále objevovat další a další zákoutí nového alba.


NILE se vrátili mezi pyramidy s velkou energií a chutí. Exhumace mumií pokračuje, jen tentokrát je více technická a propracovaná. Ubylo různých meziher, šumů i nářku otroků. Album ale kvůli tomu rozhodně nepostrádá atmosféru ani náladu starých časů. Naopak, faraoni jsou opět o něco krutější, šílenější a z Knihy mrtvých se stále předčítá. Deska je takovým velmi příjemným návratem k prvním albům, jen s modernějším zvukem. Vše korunuje krásný obal od Michala „Xaay“ Lorance. Osobně si desku více než užívám, rád rozplétám jednotlivé motivy a na každý další poslech se těším, jako oživlá mumie na čerstvé maso. Pokud bych měl nahrávku charakterizovat jedním slovem, napsal bych, že je mocná. NILE sice nepřekročili hranice stylu, který sami vytvořili, ale rozhodně obstáli se ctí. Letos nahráli velice solidní CD, které ocení každý opravdový fanoušek kapely. Vítejte ve starém Egyptě! Velmi dobré album!




Asphyx says:

NILE are coming back among pyramids with energy.  The exhumation of mummies is going on, but this time it is more technical and sophisticated. There are no interludes, no hums and cry of slaves. The album doesnt miss neither the atmosphere nor the mood of old times. The Pharaohs are crueler, madder and there is reading from the Book of Death again. The sound is modern and it is a pleasant return to the first albums. There is a very nice cover of Michal "Xaay" Lorance. I enjoy this record very much, I look forward to the next listening, like mummy to fresh meat. The characteristic of this recording, in my opinion, is powerful. Nile recorded this year a very decent album for every fan of this band. Welcome to old Egypt. Very good album!



Seznam skladeb:


1. Call to Destruction
2. Negating the Abominable Coils of Apep
3. Liber Stellae - Rubaeae
4. In the Name of Amun
5. What Should Not Be Unearthed
6. Evil to Cast Out Evil
7. Age of Famine
8. Ushabti Reanimator
9. Rape of the Black Earth
10. To Walk Forth from Flames Unscathed



Čas: 50:03

Sestava/band:

Karl Sanders – kytara, basa, zpěv, klávesy
Dallas Toler-Wade – kytara, basa, zpěv
George Kollias – bicí, perkuse
Brad Parris – basa, zpěv