středa 5. srpna 2015

Recenze/review - SARPANITUM – Blessed by my Brothers…(2015)


SARPANITUM – Blessed by my Brothers…
CD 2015, Willowtip Records

Určitě to znáte. Člověk je neustále v jednom kole. Chodí do práce, přebíhá domů, kde zase maká a o víkendech je na cestách. Všechno jakoby postupně graduje, jiskří, je v poklusu. Většinou to vydržíme klidně i několik měsíců, silnější povahy i rok. Pak se najednou všechno sesype jako domeček z karet. Věci, které nás bavily, jsou najednou nudné, dochází k vyhoření. Jsme jako prasklý vřed, který potřebuje ošetřit, zahojit se. Přetažení, unavení zdánlivě bez příčiny, smutní bez slz, lhostejní a s očima bez zájmu. Občas se to stane každému. Následují pak složité procedury u lékařů, uchylování se k přírodě, vyhýbání se stresu, nekonečné sportování, setkání se šarlatány, případně nekonečné opíjení v restauračních zařízeních. Lidská povaha je složitá a každému vyhovuje něco jiného, ale k celkové regeneraci rozhodně patří i dobrá hudba. Někdo se naladí na vlnu poklidných melodií, jiný zase tančí v nekonečném rytmu šílených rytmů. My, postarší metalisté, hledáme většinou tam, kde jsou nám nejblíže. Měl jsem jedno takové vypjatější, náročnější pracovní období a marně jsem doma přehraboval CD a chtěl něco, co by zklidnilo a urovnalo mé myšlenky. Nakonec jsem našel. Jsou jimi britští, lehce progresivní death metalisté SARPANITUM. Delší úvod jsem volil tentokrát proto, abyste věděli, že moje vnímání tohoto kousku hudby je pro mě poněkud osobnější. I když, tak to vlastně mívám u většiny muziky. Ta, která se mnou nic nedělá, u mě nemá stejně žádné místo. Na to je můj čas příliš vzácný.

SARPANITUM jsou z Británie a letos nám přinesli teprve svoje druhá dlouhohrající album. Jejich tvorba se pohybuje ve vodách, které kdysi rozčeřili IMMOLATION, MORBID ANGEL, LYKATHEA AFLAME, HATE ETERNAL, NILE, ale i třeba LIAR OF GOLGOTHA nebo ANCIENT RITES. Všechny tyhle vlivy si ale musíte pro představu zabalit do jakéhosi „atmosférična“, až blackového hávu. Kapela je personálně provázaná se slavnými MITHRAS  a tak není divu, že s odkazy na tuhle smečku se zde také setkáme. Každopádně, „Blessed by my Brothers…“ je takovým zvláštním, neotřelým mixem temnoty, naléhavosti, techniky v mezích zákona a vcelku příjemných experimentů. Neříkám, že mi vyhovují všechny skladby a že si při každém poslechu sednu na zadek, ale takhle večer, ke sklence něčeho dobrého se jedná o dobrý relax. Všude ve světě jsou z téhle desky recenzenti natolik vedle, že nešetří neskutečnými superlativy. Toho se u mě nedočkáte. Většinu téhle hudby už mohli zaslechnout naši otcové dávno předtím, než se vůbec rozmýšleli, že nás stvoří, jen s tím rozdílem, že dnes jsou lepší technické prostředky pro uchování a čitelnost záznamu. Já tady opravdu cítím z každého tónu staré rockové mohykány. Nijak to nevadí, naopak to dodává celé nahrávce na ještě větší autentičnosti.


Pokud bych měl napsat nějaké negativní pocity, tak bych určitě hovořil o takové té někdy možná zbytečné rozmáchlosti, snahy být jiní za každou cenu a nedostatku zajímavějších rychlých pasáží. Ty opravdu působí velmi stejně a jsou si navzájem hodně podobné. Tedy, ony vlastně nejsou, ale musíte pro naleznutí rozdílů a odlišností vynaložit opravdu hodně své energie. Album tak rozhodně nebude pro každého. Zaujme spíš náročnějšího posluchače, který má čas, náladu a chuť rozplétat složité postupy. Neubránil jsem se dojmu, jako bych poslouchal jeden song neustále dokola. Všechny skladby mi přijdou, jakoby měly stejnou strukturou. Takhle na relax, odpočinek po náročném dni to rozhodně není špatné, ale že bych se kvůli tomu zapojoval do vášnivých internetových diskuzí, to zase ne. Některé mezihry mě poměrně unavují, nudí a pokud nemám na podobné „atmosférično“ zrovna náladu, raději poslech ukončuji.


Ukončím tentokrát raději i svoji recenzi, protože čím víc se do alba dostávám, pronikám a rozplétám jednotlivé motivy, tím víc jsem kritičtější. Prvotní nadšení pomalu vyprchává a kouzlo pomíjí. SARPANITUM jsou určitě zajímaví, budou velmi dobře hodnocení, jsou techničtí tak akorát, umí hrát jako nikdo jiný, ale jiskra vyloženě mezi mnou a kapelou nepřeskočila. Deska splnila svoji funkci, uklidnila mě, ukolébala. Jenže po čase najednou zjišťuji, že mi chybí takový ten neklid, tlak, síla, zmar a otevřené hroby, které mám u death metalu tolik rád. Odborníci asi nad letošním počinem zajásají, budou ho velebit do nebes, já ale zůstanu raději v ústraní. Zajímavě pojatý death metal, který mi ale nepronikl úplně do krve.


Asphyx says:

SARPANITUM are certainly interesting. They will get very good ratings since they are the right technicians and  they can play like nobody else, but the spark between me and the band did not ignite.  The Album fulfilled its function of calming me and lulled me. But after some time I suddenly find I'm missing one of those restless moments in terms of the pressure, force, frustration, and open graves which I gladly look up to when it comes to death metal. Professionals... probably would rejoice over this album, since it would extol them to the heavens but I prefer to stay on the sidelines. Interestingly conceived death metal which  did not get into the my blood.


Seznam skladeb:



1. Komnenós

2. By Virtuous Reclamation
3. Truth
4. Glorification Upon The Powdered Bones Of The Sundered Dead
5. Immortalised As Golden Spires
6. Thy Sermon Lies Forever Tarnished
7. I Defy, For I Am Free
8. Homeland
9. Malek Al-Inkitar
10. Blessed Be My Brothers



Čas: 41:06

 

Sestava/band:


Tom Innocenti - zpěv, kytara, klávesy
Tom Hyde - kytara, bakytara
Leon Macey - bicí