úterý 29. září 2015

Recenze/review - BLACK BREATH – Slaves Beyond Death (2015)


BLACK BREATH Slaves Beyond Death
CD 2015, Southern Lord Recordings

Tvůj duch se náhle octne sám,
vzdán krypty šerým myšlenkám;
jediný z lidí nevyslídí
tajemství, které čas tvůj řídí.

(veškeré citace jsou z poezie Alana Edgara Poea, Duchové mrtvých, překlad: Josef Hiršal)

Už jsou tady, už přicházejí. Jsou jako temné stíny, mají protáhlé obličeje s ústy plnými červů. Kvílejí, natahují své kostnaté ruce a vaše uši proklínají den, kdy je slyšeli poprvé. Ozvěny odněkud z meziprostoru, z říše nemrtvých. Málokterá kapela dokáže podobné zážitky a pocity zhudebnit. BLACK BREATH to umí na výbornou. Opět, již na svém třetím dlouhohrajícím albu. Totální a absolutní underground. Kombinace starého deathu, thrashe, crustu, okultismu a satanských veršů. Syrové melodie, zahnívající hlas, nepřeberné množství zákeřných riffů. Kapela mě chňapla za ruku a stáhla rovnou do podsvětí. Ploužím se mezi stíny, umírám a opět se rodím, jsem ztracený. Ostrý, špinavý zvuk, jednoduché, ale návykové melodie. V Hádově říši se se toulají tisíce bloudících duší. Při poslechu jsem jednou z nich.

Buď tichý v pusté samotě,
opuštěn nejsi - netušíš:
duchové mrtvých, kteří tě
v životě znali, dlí ti blíž
i ve smrti a z vůlí svých
ve stín tě vhalí: Zůstaň tich!

Pusto je na duši, sychravo a smutno. Vzpínám ruce k nebesům a zase nikdo neodpovídá. Zatracený, pohozený za hřbitovní zdí. Tak mě všichni opustili. Prý prokletý, nehodný, uhranutý. Není divu, asi jsem si to zasloužil poslechem „Slaves Beyond Death“. Jsem touto deskou doslova zotročený, nemůžu se jí nebažit a jsem nucen ji neustále doslova rvát do hlavy. Uctívám tuhle kapelu jako nějaké pohanské božstvo. Hraje tak, jak se v devadestátých a osmdesátých letech hrávalo. Dokáže plně vyjádřit i mé pocity ze záhrobí. Vezměte několik kilo starých ENTOMBED, přidejte pár deka DISMEMBER, NIHILIST a všechno zamíchejte s NUCLEAR DEVASTATION, klidně i EXPLOITED, DISCHARGE. Doporučuji podávat ve tmě, v zimě a nejlépe na dubovém, plesnivém podnose vyrobeném z pravé poctivé rakve.



Noc - třebas jasnou - zastře mrak
a neshlédne víc hvězdný zrak
z nebeských trůnů, jež se skvějí,
smrtelným dány za naději.
Rudnoucích terčů prázdný tvar
změní tvá mdloba za požár
a na horkost, jež chtít tě bude
uvěznit navždy v síti rudé.

Když zazní do noci sólová kytara, kroutím se v křečích, nehty si rozdírám dlaně a modlím se, aby ta morbidní krása nikdy neskončila. Otevírám starou kryptu, usedám na mramorový sokl a pročítám donekonečna booklet. Havran přilétá na nedalekou větev a kráká jako o život. Je poslem, prvním vyslance samotného pekla. Přináší zhoubu, zjitřuje lidské zlo, stejně jako BLACK BREATH, jen s tím rozdílem, že jeho hlas je falešný a posměšný. Slyšte hudbu, která provokuje svojí nekompromisností, šíleným drivem i neskutečně velkým heavy feelingem.

Myšlenky k nezaplašení,
vidění k nepomizení
nikdy se z duše nevytratí
jak rosa, která trávu zlatí.


Nechce se mi dál psát, raději trávím dlouhé chvíle v šerosvitu, poslouchám, vnímám a hořekuji nad osudem lidského pokolení. V mé meditaci mi napomáhá novinka BLACK BREATH velmi zajímavým způsobem. Vždycky, když spustí první tón, ztuhne mi šíje, zahustí se krev a v kostech zamrazí. Můj příběh o této desce musí skončit, docházejí mi slova a stejně jsou mé pocity natolik osobní a zaujaté, že nedokáži psát ani s lehkým nadhledem. Jakoby mi na prsa sedla veškerá tíha světa. Jsem kusem masa, navěky zmraženým v podzemí. Jinak tomu nebude a ani žádnou změnu nežádám. Má krev je stejně dávno zkažená a srdce kovové. Stejně jako „Slaves Beyond Death“.

Vánek - dech boží - ztišil hlas
a nad vrcholem mlhy pás -
stín - stín - leč bez porušení -
je symbol jen a znamení.
Hle, jak se v kostrách stromů chví
tajemství věčných tajemství!

BLACK BREATH přicházejí s další deskou plnou stínů. Je syrová, ošklivá, nechutná, špinavá, surová a hrozně návyková. Pokud jste byli, stejně jako já kdysi prokleti old school death metalem, budete velmi spokojeni. Odehrává se zde podzemní obřad pro blahořečení samotného záhrobí. Svět je při poslechu černý, smutný a studený jako kusy ledu. Obraťe všechny kříže! Povolejte zlé duchy. Album mi připomíná básně Alana Edgara Poea. Je také smutné, zahalené tajemstvím a šílenstvím. „Slaves Beyond Death“ je deskou, která mě doslova uhranula. Je plná hnisu, krutých melodií a chorobného hlasu. Old school death metal, který trhá ze země krvavé kořeny zla! Absolutní a dokonalé inferno!


Asphyx says:

BLACK BREATH are coming up with the next CD full of shadows. It is raw, ugly, disgusting, dirty, brutal and terribly addictive. If you were, like me, once cursed with old school death metal, you will be very satisfied. It is going on an underground ceremony for the beatification the other world. When listening the world is to black, sad and cold, like pieces of ice. Turn all crosses! Call bad spirits. The album reminds me of a poem by Edgar Alan Poe. It is also sad, shrouded in mystery and madness. "Slaves Beyond Death" is a record that bewitched me. It is full of pus, harsh melodies and morbid voice. Old school death metal that is pulling up the bloody roots of evil from the ground! Absolute and perfect inferno!


Seznam skladeb:


01. Pleasure, Pain, Disease
02. Slaves Beyond Death
03. Reaping Flesh
04. Seed Of Cain
05. Arc Of Violence
06. A Place Of Insane Brutality
07. Burning Hate
08. Chains Of The Afterlife

Čas: 49:12

Sestava/band:



Neil Mc Adams – zpěv
Eric Wallace – kytara
Elijah Nelson – basa
Jamie Byrum - bicí