pondělí 23. listopadu 2015

Report, photogallery, video – MALEVOLENT CREATION, GRAVE, DYSANGELIUM – club Nová Chmelnice, Prague – 22.11.2015

Malevolent Creation
Člověk by řekl, že časem zmoudřím, budu rozvážnější a klidnější. Nepřijdu si tak. Tělo sice už sem tam vykazuje lehké známky únavy, ale pořád se cítím spíš jako poctivě ukovaný kozák, než fňukající a neustále nadávající pazdrát, který už to (život!) vzdal (a že je jich takových v mém okolí čím dál tím víc). Nechci jen přežívat, tupě platit daně a stát se pokornou ovcí jdoucí si pomalu pro svoji papírovou rakev, protože na jinou nebude. Pár let jsem si možná myslel, že to jednou vzdám, že se zařadím do davu. Ne, nepodařilo se to a asi se to už nepodaří. Proto pořád ty koncerty, proto píšu o muzice. Naplňuje mě to, dělá mi to radost, odreaguji se. Stále, již spoustu let, věřím věrně ve smrtící kov. Jiný už asi nebudu. „Metáááááál“: řvu stále z plných plic. Mě jen tak nedostanou. Kolega z práce říká, že mě jednou budou muset utratit, jinak tady budu oxidovat, jako fosilie, napořád. Uvidíme. Zatím to šlape, zatím to jde………………. tak přesně takovéto myšlenky mě napadaly v sobotu, v den mých „čtyřicetijednin“, nejčastěji. Ani vlastně nevím proč…

Pohodlně se tedy usaďte, uvařte si svůj oblíbený nápoj a slyšte vyprávění muže středního věku, pána Asphyxe, o jedné nedělní akci, plné starého death metalu: „Já to tenkrát, v neděli 22. 11. 2015, viděl asi takhle…

Grave
V sobotu jsem si připil na svoje další z matky vyvrženiny. Oslava to byla domácí, poklidná, na to, abych někde tančil na stole, už nemám sílu ani chuť. Raději jsem si k narozeninám koupil lístek na zastávku turné, které jsem vyhlížel už hodně dlouhou dobu. Kombinace floridského starého death metalu (MALEVOLENT CREATION) a švédského klasického dunění (GRAVE) splňovala přesně mé představy o fanouškovském nebi. K tomu mě pak ještě přímo do srdce zasáhla zpráva o doplnění line-upu o mé velké české oblíbence DYSANGELIUM. Lístek jsem měl tedy zakoupen dlouho dopředu. Moje přání bylo vyslyšeno a naše úderná dvojice ztepilých a svědomitých death metalistů (já a Michal) byla pevně rozhodnuta, zase jednou zbořit svojí návštěvou Prahu.

Malevolent Creation
Stalo se tak v neděli, 22. 11. 2015, kdy jsem si v ranních hodinách pečlivě léčil bolavou hlavu po několikanásobném požití piva značky Bernard. Někde jsem četl, že starší lidé lépe odbourávají alkohol. Nevěřte tomu, hlava bolí úplně stejně a nedostatek spánku bývá pořád problémem (ne-li horším, protože tělo se obnovuje delší dobu). Poobědval jsem, probral se ženou moji domácí opici a pokoušel jsem se vtipkovat, že se plynule i nadále oddám oslavě svého jedenačtyřicátého narození. Bylo mi řečeno, že nemám blbnout, že už by mi taky mohlo rupnout kdesi. Neruplo, přežil jsem, důkazem budiž několik těchto mých slov. Naopak, odpoledne jsem netrpělivě očekával kolegu Michala a jeho dodávku.

Postávající dole v Plzni na Lochotíně jsem si uvědomil, že vlastně oba hlavní nedělní protagonisté vydali letos skvělá alba (recenze zde a zde) a tedy rozhodně nepatří jako já ještě do starého železa. Jasně, je to hudba pro dříve narozené, ale je to také muzika, která spoustě z nás utvářela pohled na smrtící kov jako takový. Náš výlet se tak najednou stal, co se týká těšení, pro mě asi jedním z nejočekávanějších, co jsem letos chtěl absolvovat. Přeci jen, MALEVOLENT CREATION jsem neviděl už dlouho.

Dysangelium
Dálnice na Prahu je považována na dobrou a kvalitní, jenže je čas nekonečných uzavírek a zúžení pruhů a tak jsme několikrát byli nuceni konstatovat, že nás to trošku „mrdá“. Trpělivost ale růže přinesla a my jsme najednou vjížděli, po několika hudebně společenských tématech, přímo do lůna matky stověžaté. Zářící město, historie a špína, tak by se daly charakterizovat obrázky míhající se kolem mě při pohledu z auta asi nejlépe.

Koncert, setkání smrtonosných duší, se odehrával na Nové Chmelnici. Klub je to dobrý, zvukař ale vždy divný a pivo snad pokaždé hnusné (tentokrát opět nepročištěné trubky a nedobrý Kozel 11, také z toho důvodu zmizely plechovky plzeňské 12 snad během půl hodiny). Už při vchodu do předsálí jsem si uvědomil, že to bude dneska jako na setkání s pozůstalými. Stále stejné, natěšené tváře, milovníci hluku, plesnivých rakví a čekatelé na reálný pravý death metal. Zdravíme se, plácáme si rukama navzájem, máme radost, že jsme zase mezi svými. Nálada skvělá, radost ze setkání s kamarády obrovská. Chvíli korzuji, beru vše i jako společenskou událost, jsem ve svém živlu. Hergot, já se ale těším!

Grave
DYSANGELIUM před námi odpálili granát jako první. Jejich old school death metal, kombinovaný s neméně starým thrashem a blackem mi dělá dobře již dlouhou dobu. Pánové jsou klasici každým coulem. Vystoupení to bylo pro mě dnes již tradičně skvělé (škoda jen nevalného zvuku, kupříkladu kytary byly hodně utopené). Sypající nápady, valivé, klidnější pasáže a nepřeberné množství zajímavých momentů. Tahle smečka to myslí a hraje smrtelně vážně. Smrtící kov, zahraný bez kompromisů, čistě, odhodlaně a s určitou tolik potřebnou „drzostí“ a „nevázaností“. Líbí se mi, že tvorba těchto českých rouhačů nepostrádá ani melodie (snad tisíckrát „ohrané“ ve všech mých zařízeních), které byly tento nedělní večer opravdu hodně chytlavé. Určitě znáte ten pocit, když vám všechno (včetně nálady, rozpoložení) zapadne krásně do sebe. Bylo tomu tak a já si svoji soukromou hudební oslavu zahájil spolu s DYSANGELIUM opravdu pořádně od podlahy. Semknutí, sehraní jako nějaká zásahová jednotka, mě pardubičtí zkrátka převálcovali (a dle odezvy nejen mě = jasný kandidát na Brutal Assault). Nebylo to dobré, bylo to vynikající!

Dysangelium
(Pokud máte chuť, přečtěte si s DYSANGELIUM rozhovor zde)

GRAVE jsou neskutečný buldozer. Studení, lehce seversky odtažití, ale o to víc drsní. Každé jejich vystoupení v poslední době připomínalo pocity srovnatelné snad jenom s otevřením dlouho nevětraného hrobu. Během nedělního koncertu jsme znovu nejdříve vykopali, následně vyzvedli a nakonec exhumovali starý švédský death metal. Také jste cítili ten neskutečný pach hniloby? Vnímal jsem, jak mi najednou dal někdo do ruky lopatu, krumpáč a řekl: „Jdi a vykopej si vlastní hrob!“ A já se mírně rozkročil, rozpustil vlasy a plně se oddal hudbě, která mi už od mládí koluje v krvi. Bylo to mocné, zvrácené, maniakální. Ola LIndgren, připomínající rozzuřenou bestii a jeho věrní mě jedním slovem opět rozsekali. Nabroušené (ale bohužel hrozně nahlas), přesto chladné melodie mi způsobili mráz na zádech, že jsem se několikrát musel oklepat zimou. Měl jsem husí kůži a říkal si, že na mě sáhla snad samotná Smrt. Hroby byly vykopány, ostatky prohlédnuty a se zombiemi se vedly ty nejzasvěcenější debaty. Kult! Masakr! Skvěle!

Grave
MALEVOLENT CREATION jsem neviděl opravdu dlouho. Přitom jejich desky přehrávám hodně často. Bylo tedy na čase oprášit staré vzpomínky, znovu rozproudit krev v žilách a uskutečnit procházku floridskými močály. Jedna z mých nejoblíbenějších smeček vůbec mě dle očekávání rozsekala na padrť. Brett Hoffmann kousal jako pořádně naštvaný aligátor, Phil Fasciana u kytary do toho řezal hlava nehlava a ještě to mělo nádherně punkově smrtící fazónu. Americká legenda se představila ve velmi dobré formě (a opět ještě víc nahlas, až to bolelo). Zase jsem si jednou říkal, jak to starý páky všem nakopali. Mě se líbí takový ten jejich až rebelský přístup. Oni zkrátka přijdou, nasypou to do nás a my si to pak nějak přebereme. Mám to takhle nejraději. A tady mi zahráli k tanci a poslechu jedni z nejpovolanějších. Tvrdé salvy bicích, zběsilé nasazení. Klasika překapaná v koncertní realitu. Pětice staroškolských válečníků mě ten večer absolutně nadchnula. Zapomenuta byla dávná vystoupení, má hlava byla naplněna zcela novými zážitky. Moje oslava narozenin vygradovala až na samou hranici toho, co jsem schopen ještě fyzicky unést. Ony se ty mé kladné pocity ani nedají moc popsat, lepší je jít a zažít je. Každopádně, u MALEVOLENT CREATION mi sedlo dohromady úplně vše. Hudba, výraz i provedení. Chci ještě jednou a víc a znovu, další song, chce se mi křičet (a také to řvu)! Uff, (když sepisuju tyto řádky, znovu to celé prožívám), to tedy byl masakr, přátelé. Vynikající!

Malevolent Creation
Návštěvnost byla vzhledem k tomu, že byla neděle, dobrá, i když na rovinu, na takové legendy bych si dovedl představit větší. Kolegové odhadovali cca 150 kusů fanoušků, ale je to opravdu jen odhad.

Tři kapely za jeden večer jsou přesně počtem, který považuji za ideální. Dovedu se tak soustředit na všechna vystoupení, nikde nejsou zbytečné prostoje a hlavně jsem schopen jednotlivé koncerty vstřebat. Pod touto akcí byla podepsána společnost Obscure promotion. Zkušení profesionálové, kterým se to po organizační stránce povedlo. Opět musím pochválit dodržování hracích časů. Snad jen úsměvná perlička. Pod cedulí „Kapela si nepřeje, aby se na koncertě kouřilo“, sedí basák Jason Blachowicz a kouří jak fabrika. Krásná scénka. 

Malevolent Creation
Cesty zpět do Plzně jsou vždy poznamenány několika věcmi. Za prvé se snažím měnit melodii svého hlasu, aby nám kolega řidič neusnul. Dále se rozebírají jednotlivá vystoupení. Vždycky je zajímavé, jak se v některých drobnostech lišíme a tak se diskutuje, někdy plamenně obhajuje. Jindy je člověk sám ve svém názoru, většinou se shodneme na všem. Tentokrát jsme byli za jedno. Tenhle večer měl neskutečné grády!

Mr. Asphyx
Nedělní „starodávný“ metalový večírek budu v paměti nadále vést jako jeden z největších zážitků letošního roku. Moje soukromě – metalově – veřejná oslava narozenin se vydařila. Sice jsem si dal jenom pár piv, ale vnitřně jsem slavil, jako kdyby mi bylo zase 17. Díky všem zúčastněným za pokec, pořadateli za koncert a všem ostatním, že byli u toho. Old school death metal forever!   

OSTATNÍ FOTKY/ OTHER PHOTOSauthor Mr. Jakub Asphyx


VIDEOS – omluvte prosím sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound