pondělí 21. prosince 2015

Minirecenze/minireview - BILLY GIBBONS - Perfectamundo (2015)


BILLY GIBBONS - Perfectamundo
CD 2015, Concord Music Group

Nedávno mi jedna kamarádka říkala, že prý praví chlapi už dávno vyhynuli. Že prý byli nahrazeni manekýny, kteří místo toho, aby bouchli do stolu a postavili se k problémům čelem, tak raději utečou k internetu a tam se vyzvracejí v diskuzích. Smál jsem se tomu a pak ji koupil panáka. Seděli jsme v baru a já litoval, že mi není o dvacet let méně. Kývl jsem na barmana a poprosil ho, jestli by nám nepustil nějakou vhodnou muziku k filozofickému hospodskému rozjímání. Doplnil whiskey do sklenic, potutelně se usmál a narval nám do hlavy novou desku BILLY GIBBONSE. Tohoto pána zajisté všichni znáte ze slavných ZZ TOP. Letos nám tenhle skvělý muzikant, monumentální vousáč a hlavně obrovská legenda přinesla sólovou desku. Ta je plná blues, pravého, nefalšovaného.  

Vezměte si pětašedesátiletého kytaristu s krásně nakřáplým hlasem, přidejte vydatnou porci různých bubínků, klavíru, jižanské atmosféry a dejte si nohy nahoru. Basa příjemně pobublává, za rohem se směje snad stoletá černošská prostitutka, větrák nestíhá. Do baru náhle vchází nádherná dívka. Všem chlapům (těm pravým, neoholeným, s jizvami ve tvářích) dochází dech a začínají se předvádět jako kohouti. Sem tam padne nějaká ta pěst, občas se rozbije sklenice. Pivo teče proudem a do celé nepropustně kouřové scenérie se vznáší krásná kytara. Tohle je hudba pro drsné a zároveň citlivé duše. Všechny skladby si jen tak s lehkou samozřejmostí plynou, jsou obyčejné, přesto neskutečně silné ve své jednoduchosti. Pan kapelník je Jižan každým coulem a z jeho muziky je to znát. Buďme rádi, čistou a průzračnou vodu už nebudeme mít možnost pít zase tolik často. 

"Perfectamundo" je jako kocovina po probdělé noci. Oproti domovské kapele mi přijde GIBBONS lehce odvázanější, zpěvnější, melodičtější. Deska drží neskutečně kompaktně pohromadě a doporučil bych ji všem, kdo ještě nezapomněli na to, jak krásně může znít blues okořeněné latinskými rytmy, perkusemi, různými chřestítky a starými varhanami značky Hammond. Ne, tohle opravdu není deska, která by lámala směr vývoje hudby. Je to spíš vzpomínka na doby, kdy svět ještě "patřil chlapům". Album je neskutečně syrové, chytlavé a doslova z něj čiší poctivost a dobré řemeslo. Neznám nic lepšího než dobré pití, krásnou ženu po boku a dlouhé táhlé blues. Ano, tady je život ještě obyčejný, prostý, průzračný a opravdový. Vynikající nahrávka!




Asphyx says:

"Perfectamundo" is like a hungover after a sleepless night. Compared to the home band GIBBONS seems to be slightly free and easy, more melodic. Album holds an incredibly together and I would recommend it to everybody who hasn't forgotten, how beautiful sounds blues spiced with Latin rhythms, percussion, various rattles and old organ Hammond. No, this isn't really an album that would break trends of music. It's more a memory of  times when the world "belonged to the men". The album is incredibly raw, catchy and the honesty and good craftsmanship emanate from it. I know nothing better than some good drink, beautiful wife at my side and  long blues. Yes, here is life still common, simple, clear and true. Excellent recording!