úterý 8. prosince 2015

Report, photogallery, video - PENTAGRAM CHILE, NERVOCHAOS - club Modrá Vopice, Prague - 7. 12. 2015

Pentagram Chile
V roce 1985 se staly dvě pro mě důležité věci. Za prvé jsem dostal od svého dědy (s věnováním) knížku Dlouhý lovec od Alberto Vojtěcha Friče. Ano, to je ten cestovatel, který se zajímal o kaktusy. Napsal několik knih, které mě jako malého devítiletého kluka učarovaly. Vydával jsem se spolu s panem spisovatelem do Jižní Ameriky, setkával se s indiány a objevoval pro sebe celý kontinent. Já vím, je to dnes možná legrační, ale tenkrát opravdu nebyl internet, aby si šlo vše vyhledat v kapse na telefonu a následně to sdílet i těm, kdo o to nestojí:). Pak došlo ještě k jedné věci, která mi ale tehdy byla úplně jedno. V dalekém Chile, ještě za Pinochetova režimu, byla založena metalová kapela PENTAGRAM. Po nějakých řekněme šesti letech, v době, co jsem zrovna s kamarády objevoval zákoutí dívčích oblin a seznamoval se neustále s novou tvrdou muzikou, přinesl můj věrný spolubojovník Kytka na hromadu panelů, kde jsme se scházeli, mnohokrát okopírovanou kazetu s ručně překresleným obalem. Byla to páska s demo songy zmiňované skupiny, což jsme tenkrát ještě vůbec nevěděli. Absolutně dodnes nechápu, kde můj kolega na tenhle skvost přišel a už vůbec si nepamatuji, kam se potom ztratil. Hudba mi ale v hlavě zůstala navěky.

Nervochaos
Na PENTAGRAM (teď už s přídomkem CHILE, aby se odlišili od stejnojmenných amerických zakladatelů doom metalu) jsem si vzpomněl v roce 2013, to když vydávali nádhernou desku „The Malefice“. Byl jsem dostatečně drzý a požádal jsem vůdčí legendu kapely, Antona Reiseeneggera o rozhovor a on mi ho pro Fobiazine poskytl. Nechci se chválit, ale jednalo se asi o to nejlepší, co se mi v mé „redaktorské“ kariéře povedlo. Jako bychom kdysi spolu sedávali s tímto mistrem podsvětí v hospodě. Byl velmi příjemný a hlavně, měl co říct. Pro mě se tak stala pražská zastávka téhle skupiny, která kdysi dávno také formovala moje metalové vidění světa, víceméně povinností. Je spousta smeček, které můžete vidět každý rok několikrát, tady se ale jednalo o old schoolovou vzácnost té nejvyšší kvality a o ojedinělý úkaz. Nechybět na ni, bylo pro mě otázkou death metalové cti.

Měl jsem štěstí, „můj osobní řidič“ Michal se utrhl z práce, byl od té dobroty a odvezl mě. Cestou jsem byl plný nostalgie, vyprávění, občas jsem musel připomínat důchodce, vzpomínajícího na „staré dobré časy“, ale bylo to moc příjemné a kolegovi patří velký dík za to, že to „odřídil“. Měl jsem na sobě tričko POSSESSED – Seven Churches, motiv z alba, ke kterému jsem se dostal asi tak ve stejné době jako k PENTAGRAM CHILE. Hergot, já si někdy přijdu fakt jak starej fotr! Dost ale řečí o dávno zapomenuté době, jdeme na to.

Pentagram Chile
Praha je město všech českých měst a to z několika důvodů. Za prvé má metro, za druhé tam sídlí prezident a za třetí, je v ní klub Modrá Vopice. Popsal jsem o téhle kůlně už stohy papíru, ale stejně, když jsme zaparkovali ve dvoře na štěrku, napadlo mě: „Konečně doma!“ Kolikrát přemýšlím, proč se mi tam vlastně tolik líbí, když na tenhle klub spousta lidí nadává. Mám rád osobní a pohodový přístup barmanů, i nijaké pódium, máme tak k muzice a kapelám blíž, je to osobnější, příjemnější. Zažili jsme teď několik větších koncertů, kde jsem se musel mačkat, nedalo se tam dýchat a málem mi praskl močový měchýř. Tohle ve Vopici zažijete jen málokdy. Pro nás, stárnoucí elegány, ideální.

Rozrážím dřevěné dveře do klubu, zdravím se s kamarády a vyslechnu si několik velmi kladných reakcí na náš skromný blog. Je to moc příjemné a slušelo by se rovnou poděkovat. Tak tedy, díky, je to paráda, celé to s vámi prožívat. Jste prostě super! Dávám si pivko, opět vtipkuji s Michalem, že on nemůže a nasávám neopakovatelnou náladu celého vopičího doupěte. Fascinují mě topící kamna, lehký závan zimy, když přijde nový návštěvník a hlavně úsměvy, které mají všichni na tvářích. Ano, tady je svět ještě v pořádku. Dnešní večer se nám předvedou dvě kapely a to je myslím na pondělí, před pracovním týdnem, tak akorát. Naše plzeňská, redaktorsko-fotograficko-fanouškovská dvojice zaujme pozice a očekává, kdy to přijde. Po chvilce ladění se dočkáme a peklo může začít.

Nervochaos
O NERVOCHAOS jsem již několikrát psal. Tihle Brazilci si získali spoustu fanoušků už jenom tím, že v podstatě neustále koncertují. Jejich death thrash metal je ovlivněný KRISIUN, SEPULTUROU, ale i třeba MORBID ANGEL. Kapele se nadalo v pondělí rozhodně upřít nasazení, určitá nespoutanost i sympatický projev, ale když mě to hudebně zkrátka nebaví. Mě přijde, že je vlastně všechno v pořádku, jen tomu chybí taková ta černá jiskra navíc, kterou mám u kapel tolik rád. Osobně se tedy opět přikláním k hodnocení, které je pozitivní vlastně po všech stránkách. Akorát mi vystoupení nepřešlo nijak do krve. Jako předkapela (asi už věčná) ale dobré. Jdu (s dovolením) raději několikrát na pivo.

Nervochaos
Cítím v kostech napětí, mrazí mě v zádech, mám v hlavě zmatek, upletený z těšení se a obav, jak to dopadne. Chvilka poskládaná ze šumění přítomných hlasů, chrchlání kuřáků, smíchu a cinkání půllitrů, ještě větší hustota v mé mysli a nakonec konečně 24 let chtěný koncert.

PENTAGRAM CHILE letos slaví 30 let své existence. Sice pořád nechápu, že je u nás nikdo moc nezná, ale já si v pondělí přišel, jako bych znovu zaklapl knihu s Dlouhým lovcem. Spirála času se uzavřela a já na rovinu přiznávám, že vystoupení zcela překonalo má očekávání. Nějak si poslední dobou říkám, jak to vždycky staří pánové těm mladým zelenáčům dokážou nandat. Zkušenosti zkrátka neošálíte. Po stěnách vrzajícího klubu se procházeli nemrtví, kteří přijeli spolu s kapelou až z daleké Chile (Anton z Evropy). Jihoamerické pojetí špinavého deathu a thrashe odkazuje až někam k modlám, jako jsou VENOM, POSSESSED (hergot, pochopil vůbec ještě někdo z přítomných, proč jsem si to triko vzal?), ale i sekajícím SLAYER. To vše zabalené ve starém sarkofágu, zahnívající, hrané s citem pro podzemí. Já když zažívám podobné koncerty, jsem mimo. Jen tak stojím, naflákám pár fotek, ale hlavně jsem na návštěvě v onom světě. PENTAGRAM CHILE si to s námi přijeli užít. Narvali to do nás pod tlakem, hezky postaru, plesnivě, nerozhodily je ani lehké technické problémy, ani prasklá struna. Přidávalo se, řezalo se a já pařil jako o život.
Pentagram Chile
Říkejte si, co chcete, klepejte si na hlavu a prohlašujte něco o tom, jak starej fotr zase blbnul, ale mělo to neskutečnou sílu. Vydržel bych klidně celý večer, možná až do rána, ale všechno jednou končí. Ten zážitek, ten kousek vnitřního doplnění chybějící mozaiky mého hudebního vzdělání byl pro mě natolik osobní, že jsem byl chvílemi opravdu dojatý. Zažil jsem tenhle rok spoustu skvělých vystoupení, ale tady to bylo i o něčem jiném, co se nebude už nikdy opakovat (podruhé by to už asi tolik nefungovalo), o absolutním souznění posluchače a hudby. Dávné prokletí se vrátilo v plné síle a já odcházel po setu spokojený a nebál bych se říct i šťastný. Perfektní to bylo! Excelente experiencia, gracias! Cult!

Návštěvnost jsem tedy čekal větší, ale v dnešní době, kdy většina extrémních fans poslouchá raději překombinovanou, technicky vyčištěnou a mnohdy sterilní hudbu, se není čemu divit. Pod pódiem tak bylo něco okolo padesáti (nemám ale vůbec odhad) lidí. Z toho většina cizinců.
Pentagram Chile
Co jsem si vyloženě užíval, tak byl zvuk. Hergot, proč to takhle nejde všude? Klobouk dolů, bylo to jak z desek! Trošku mě zpočátku mrzel pozdější začátek, než byl avizován, ale kapely hrály tak rychle, že se to nakonec v pohodě stihlo. A kozlí pivo jedenáctka? Chutnalo mi tolik, že jsem se ihned dostal do parádní nálady.

Venku už sedí Michal s nastartovanou dodávkou, mě obejme venkovní zima před klubem a najednou vyjíždíme z Prahy, dolů po dálnici na Beroun. Kolem si to sviští v mlze kamiony vezoucí polotovary pro chleba a rohlíky do supermarketů, předjíždíme je a já moc dobře vím, že dnešní hudební zážitek si budu muset v hlavě ještě nějakou dobu pořádně rovnat. Pořád kolegovi opakuji slova chvály, až ho musím trošku štvát. Pak na mě padá neskutečná únava a do postele se dostávám v "polosnu".

Mr.Asphyx and Anton Reisenegger (PENTAGRAM CHILE, CRIMINAL)
Jihoamerický obřad, i když krátký a náročný, pro mě byl jedním z hudebních vrcholů letošního roku. Poděkování patří HARDBONES PRODUCTIONS, všem kolegům, kamarádům a hlavně PENTAGRAM CHILE. Tohle byl pro moji osobu opravdu kultovní soumračný večer, o kterém jednou budu vyprávět vnoučatům. Když jsem znovu začínal v roce 2009 chodit na koncerty, měl jsem několik snů, které jsem si chtěl ještě splnit. Jeden z nich došel v pondělí svého naplnění. Možná ani nevíte, jak si toho vážím. Gracias!


OSTATNÍ FOTKY ZDE/ OTHER PHOTOS 
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte prosím sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound