DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 31. ledna 2015

Recenze/review - HEAVING EARTH – Denouncing the Holy Throne (2015)


HEAVING EARTH – Denouncing the Holy Throne
CD 2015, Lavadome Productions

Rouhání neboli blasfemie (z řec. βλασφημία bezbožné či rouhavé slovo) je hrubá urážka nebo jakékoliv znevážení (B)boha nebo jiné osoby požívající náboženské úcty, nehodného používání svatých jmen, špatné smýšlení, zlehčování; zpravidla je spácháno slovy, může však být spácháno i jinak (např. posunkem a chováním). (zdroj Wikipedie)

Blasfemie v podání českých HEAVING EARTH je prováděna propracovaným, temným death metalem. Pokud bych měl v současné době určit kapelu, která je přesnou definicí tohoto slova, zvolil bych právě tyto rouhače. Jejich nové album je obhroublé, kytarově rozmáchlé, drtivé a tmavé, jako na malé kousíčky nakrájená tma. Pánové uctívají jak starou dobrou americkou školu (IMMOLATION, INCANTATION, MORBID ANGEL, DIABOLIC, CHAOS INCEPTION, HATE ETERNAL, ARTIFICIAL BRAIN), tak dnes tolik živou a vzpínající se australskou death metalovou odbočku (ESKHATON, IGNIVOMOUS, DIOCLETIAN), či temnotu řecké provenience v podobě DEAD CONGREGATION, MASS INFECTION. Album je skoro až spirituálním zážitkem a pražští drtiči své vzory v mnohém překonávají. Některé úvody skladeb a následné změny tempa připomínají rozštípání dveří do dlouho nevětrané, prastaré kobky. Ze songů dýchá neklid, rouhání, smrt a zkáza.


V sólech, která si spolu s neskutečnou bicí (opět skvělá práce!) palbou a chorobným vokálem, užívám nejvíc, vzpomínám na staré dobré britské MITHRAS. Jsou podobně vystavěná, pečlivě poskládaná a rozřežou vám ušní bubínky na krvavé cáry. Některé motivy jsou sice možná někdy až moc dlouhé a mohou nejednoho fanouška z počátku trošku odradit, ale věřte tomu, že trpělivost a poctivý poslech se v tomto případě rozhodně vyplatí, jinak byste mohli být ochuzeni o jednu z nejvíc „zlých“ temně smrtících desek, co jsem měl možnost za poslední dobu slyšet. Spolu s posledním počinem DESTROYING DIVINITY (recenze zde), se jedná asi o to nejlepší, co český temný death metal přinesl. Jestliže bylo předchozí album „Diabolic Prophecies“ surovým, neopracovaným kusem žuly, tak novinka mi připomíná krvavě rudý diamant, jehož vybroušení se chopili jedni z nejlepších českých řemeslníků.



V rohu místnosti sedí samotný Satan a směje se. Podobné hudební orgie jsou přesně podle jeho gusta. Podle mého také a tak si tu všude přítomnou blasfemii užívám, stejně jako se padlí kněží radují z hanobení svatých ostatků. Krutost a zlo se ukrývají v každém z nás, ale jen málokomu se povede je předat na hudební nosič. HEAVING EARTH se to povedlo. Mám trošku i dobrý pocit ze sebe, protože už u prvního alba jsem tušil, že pokud „vzdouvající země“ znovu zahoří, bude to totální peklo. Moje prognóza se potvrdila na sto procent (a možná ještě o kousek víc). Je moc dobře, že dostal větší „prostor“ vokalista Michal, protože takový hlas se zase tolik často nerodí. Díky němu (a kytarovým riffům) je tahle kapela ihned rozeznatelná od stovky dalších.

Trošku jsem si sice musel zvykat na celkovou produkci (a občas i přílišnou délku skladeb), která je jiná než u předchozího alba, ale to jsou jen drobnosti (zvuk od Leona Maceyho je výborný, odlišný a jasně ihned rozpoznatelný). V některých momentech „kvílí“ kytary až moc (bolely mě uši), ale tak to má být. Nakonec jsem si na vše zvykl a propletl se jednotlivými motivy až ke zdárnému konci (jen to chtělo tentokrát delší čas). Možná je to určitá forma masochismu, ale nemějte strach (!), když je vše tak „mocné“ a „strašidelné“, vznešeně temné a připomíná mi „šílené“ symfonie starých mistrů klasické hudby. O obalu (Marco Hasmann) netřeba mluvit, je jedním slovem nádherný a napadá mě slovo spalující.



Velebme našeho pána, obracejme kříže, rouhejme se proti všem svatým. Odstraňme z prokletých starých knih pečetě a nechme proudit černé myšlenky mezi nás, nebohé smrtelníky. Cesta, kterou se HEAVING EARTH vydali, je přesně tou nelehkou stezkou, která je zároveň cílem. Kolem hoří plameny zabarvené do odstínů černoty, do holých nohou vás bodají bolestivé trny. Propíchaná chodidla mokvají a ten kámen svědomí, který si všichni táhneme celý život na zádech, je čím dál tím těžší. Země se propadá do hlubin. Dveře do onoho světa jsou již na dosah. „Denouncing the Holy Throne“ by klidně mohl rozdávat Antikrist u vstupu do samotného pekla. Byla by vám velmi „příjemným“ průvodcem. Kdo by ale chodil na onen spalující svět, když my si můžeme díky tomuto albu zažít podzemní království i tady.

Až po mně někdo bude chtít definici pekla, podám mu mlčky novinku HEAVING EARTH, víc dodávat netřeba! Absolut inferno!


Asphyx says:

Blasphemy by Czech HEAVING EARTH is made with sophisticated, dark death metal. If the previous album "Diabolic Prophecies" was raw, untreated piece of granite, the news reminds me blood red diamond, cutting from have one of the best Czech craftsmen. "Denouncing the Holy Throne" could give the Antichrist at the entrance to hell. The CD would be very "friendly" guide for you. But who would go on that burning world when we can experience this underground kingdom here. If someone will want a definition of hell, I'll give him tacitly this news of HEAVING EARTH! Absolut inferno!


Seznam skladeb:

1. The Final Crowning
2. Nailed To Perpetual Anguish
3. Doomed Before Inception
4. And The Mighty Shall Fall
5. Worms Of Rusted Congregation
6. ...Into The Sea Of Fire
7. Forging Arcane Heresy
8. I Am Nothing
9. Into The Depths Of Abomination
10. ...Where The Purified Essence Descends Ablaze
11. Jesus Died
12. Endless Procession Of The Holy Martyrs / Final Termination

Sestava:



Tomáš Halama – kytara
Jirka Zajíc – bicí
Michal "Žlababa" Štěpánek – zpěv
Jaroslav Šantrůček - kytara
Pavel Šatra - basa


pátek 30. ledna 2015

Minirecenze/minireview - BÖLZER - Soma (2014)



BÖLZER - Soma
EP 2014, Invictus Productions

Švýcarští BÖLZER se pohybují v těžkém undergroundu vlastně po celou dobu své existence. Fungují od roku 2008 a už teď si vybudovali v podzemí svoje nezastupitelné místo. Mají na svém kontě jedno demo z roku 2012 "Roman Acupuncture", pak vynikající EP "Aura" (2013) a konečně letošní zásek. Ten je, stejně jako předchozí počiny opět plný hnisu, špíny, smrti a okultismu. Jedná se přesně o ten black/death metal, připomínající prasklý vřed. Všude vytéká nakažená krev a kolem přehrávače se slétávají mouchy, hledající páchnoucí maso. Hudba je pak podobná nejtemnějším skřekům ze záhrobí, které vyluzují už nějaký čas třeba takoví NECROS CHRISTOS, GRAVE MIASMA, ale zavzpomínáme spolu i na CELTIG FROST, sem tam na francouzské DEATHSPELL OMEGA, novozélandské WITCHRIST. V sólech se pak potkávají IMMOLATION snad s BOLT THROWER. 

Letos máme co do činění s nihilismem, který vyšel jak na CD, tak kazetě a jako hlavní nosič byl určen 12" vinyl. Za sebe mohu jen prozradit, že předchozí "Aura" mi přišla o trošinku lepší, pro mé uši vstřícnější a příjemnější. Tím nechci říct, že by se tentokrát jednalo o nějaký průšvih, to rozhodně ne, ale někdy jsem chvílemi na rozpacích. "Somu" poslouchám rád, líbí se mi, ale jakoby mi chybělo trošku víc špíny, drsnosti, krutosti. Může to být ale jen můj momentální postřeh a rozpoložení. Určitě se jedná o dobré, dobře poslouchatelné, temné EP. Black death metalový okultní obřad, který občas ztrácí sílu!



Asphyx says:

BÖLZER plays black/death metal, resembling a cracked ulcerEverywhere flows infected blood and the flies are flying around the playerlooking for stinking meatI like listening of "Somu" but I miss a little more dirt, roughness, cruelty. The last CD "Aura" I like moreCertainly, it is well listenable, dark EP.  Black death metal occult ceremony, that loses sometimes its power!


čtvrtek 29. ledna 2015

Recenze/review - ANNIHILATED – XIII Steps to Runation (2014)


ANNIHILATED – XIII Steps to Runation
CD 2014, Unique Leader Records

Chůze po rozžhaveném uhlí, našlapování na ostré hrany střepů. Propichování různých částí těla. Velebení bolesti a submisivní pokora. To jsou všechno věci, které jsou na hraně toho, co je považováno ještě za „normální“ a co už je pro mnohé pouhou úchylkou. Neodvažuji se to nijak hodnotit, beru to s nadhledem, když si chce někdo dát do obočí třeba visací zámek, proč ne, ale sám bych do toho nešel. Mám se rád takový, jaký sem. Pomalu stárnoucí, s tím co mi dala matka příroda a poslední dobou s úsměvným nadhledem. Co se týká muziky, tak tam si ale rád proháním ušními otvory různá zvěrstva. Nebráním se vlastně ničemu, co má drive, řeže to a dodává mi to sílu. Pokud vždycky objevím nějakou smečku, která se toho nebojí, bývám z jejich alb pak nabitý na dlouhou dobu dopředu a plní u mě i funkci jakési očisty, kterou na sobě páchají buddhističtí mniši. Jen s tím rozdílem, že já nehladovím, jím i to, co vrhá stín a musím u toho chodit do práce (smích). ANNIHILATED jsou takovým mým soukromým objevem. Hrají death metal teprve od roku 2010 a už loňským albem dokázali zaujmout moje zmlsané chutě. Rozhodl jsem se tedy, dobrovolně a bez nátlaku o nich napsat pár řádek.

Možná se vám zdá ten úvod příliš dlouhý, ale básník (tedy já – smích) tím chtěl naznačit, jaké pocity z nové desky ANNIHILATED má. Já si opravdu přijdu jako nějaký jogín, uléhající na lůžko plné hřebů. Je sice pravda, že ne všechno mě na tomto albu náležitě tlačí a dělá mi úplně nejlépe, ale je nutné si uvědomit, že se jedná o prvotinu kapely. Samozřejmě, v širším měřítku kopou Američané první ligu. I když všechno, co předkládají už dávno vymysleli jiní (což ale platí u 99% dnešních vydávaných CD). Napadá mě, že jako podklady pro svoji tvorbu si vzali tihle brutální hrdinové třeba SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, ale i třeba ABORTED. Hraje se zde převážně technicky náročně, hezky „moderně“, jak si to dnešní většinový posluchač žádá. Někdy kapela zabředává až do „zbytečné“ složitosti a hraje spíš na efekt, než pro nějakou melodii. Doba podobným postupům přeje a když si ještě uvědomíte, že muzikanti působili v takových smečkách, jako jsou ARKAIK, GROTESQUE, ABYSMAL DAWN, není se moc čemu divit.


Poslední dobou mám sice trošku pocit, že podobných kapel bych napočítal na jednom prstě trojciferné číslo, ale i tak si dovolím směle tvrdit, že ANNIHILATED by mohli mít se svojí prvotinou úspěch. Už jenom jejich příslušnost ke stáji Unique Leader Records dává ledacos tušit a to i přesto, že si myslím, že u tohoto labelu patří spíše ke slabším koním. To je samozřejmě jen můj subjektivní pocit a je na sto procent jasné, že si tihle šílenci najdou velké množství příznivců. Já jsem tentokrát trošku zdrženlivější. Pořád si totiž myslím, že i extrémní death metal, který by s klidem mohl suplovat dobrovolné propichování různých částí těla, by měl splňovat některé požadavky. Tady jsem se neubránil někdy dojmu, že se hraje spíš pro to, aby byl vytvořen tlak, než pro to, aby samotná skladba zněla „dobře“. Některé motivy jsou možná až moc zapeklité a tentokrát jsem neměl moc chuť je dále rozplétat. Celkový dojem je pak z mé strany trošku rozpačitý. Našel jsem zde spoustu zajímavých, perfektně zpracovaných momentů, které mě dovedou pokaždé přišpendlit na zeď, ale i chvíle, které jsem s chutí raději přetáčel.


Při poslechu „XIII Steps to Runation“ opravdu našlapuju okolo přehrávače, jako kdybych se právě procházel po ostrých břitvách. Má chodidla jsou jako na trní a přemýšlím, jestli tahle kapela má na to, prorazit mezi tím obrovským množstvím dnešní produkce. Za sebe říkám, že rozhodně ano. Není to sice morbidní láska na první pohled, ale věřím tomu, že album časem ještě pořádně dozraje. I po delší době mám totiž pořád chuť se vracet a dávat si do hlavy další a další ostré hroty jejich riffů. Budou to mít ale těžké. Na každém druhém rohu čeká tak tisíc smeček, které jsou stejně hladové, jako ANNIHILATED. Jsem moc zvědavý, jak tenhle neustálý souboj dopadne. Dnešní recenze budiž tak menším upozorněním pro technické death metalové labužníky, že bylo vydáno první album výše jmenované kapely. Na vědomost se dává, že brutalita, ekvilibristická zručnost a velmi dobrá produkce si zde dali pořádně našlapané rande. Velmi rád jsem se ho zúčastnil. Jen nevím, jestli se bude opakovat příliš často. Občas byla na mě dorazivší partnerka až příliš chladná. Ale možná je to tím, že už je dávno mnoho let po smrti. Dobré, technicko brutálně death metalové album, kterému chybí už jen malý kousek, pro to, abych si ho zařadil do předních linií své sbírky.


Asphyx says:

ANNIHILATED plays very technically, modern, brutal and uncompromisingly. I sometimes lose in their songs, but otherwise I appreciate the art playing of all members. I like it a lot, but I found even the moments, that I didn't like. The album is very sophisticated, but I worry, they can be lost in the number of today's bands. I think, they play like every second band today. Interesting, brutal technical death metal album, missing just a bit for my satisfaktion.


Seznam skladeb:

1. Global Enslavement
2. Eyes in the Sky
3. This Fear I Speak Of
4. XIII Steps to Ruination
5. Eradication Profits
6. Divide Distract Deceive
7. For the Ignorant
8. Wastelands
9. Creations of Man
10. Throne of Eternity
11. Putrification


Čas: 42:57

Sestava:



Eric Matranga (Ex- Excretion, Grotesque) - basa
Scott Fuller (Abysmal Dawn) - bicí
Eric Cohen (Ex-Arkaik) – kytara, zpěv



středa 28. ledna 2015

Fotoreport - SKELETAL REMAINS, HEAVING EARTH, MORFIN - klub Modrá Vopice - Praha - 26.1.2015



author of photos - Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky


MORFIN







HEAVING EARTH









SKELETAL REMAINS








FANS








úterý 27. ledna 2015

Report, foto, video - SKELETAL REMAINS, HEAVING EARTH, MORFIN - club Modrá Vopice - Prague - 26.1.2015



My kluci, co spolu chodíme na metalový koncerty, začínáme vynášet páně „NEONARCISE“ a jeho label do nebes. Když se totiž podíváme vždycky na začátku roku na rozpis jeho koncertů, máme co dělat, abychom je všechny zvládli. Kolikrát to bývají jedna perla vedle druhé.  Loňský rok jsme spolu zažili neskutečný old schoolový večer spolu s legendárními DECEASED a letos nás v říjnu čeká návrat maniaků S.D.I


Skeletal Remains
My kluci, co spolu jezdíme na koncerty starých kapel, máme rádi Modrou Vopici. Mají tam dobré pivo, nebývá tam narváno a zvuk je v té dřevěné boudě většinou taky dobrý. Točí tam plzeňské, což sice neocení naši řidiči, ale my, co chlemtáme žejdlíky po litrech a ještě jsme nepodlehli dnešní módě šťávy ve chmelovém nápoji, si pomlaskáváme. K tomu si připočtěte „vysmátou“ a milou obsluhu a máte před sebou dnes už legendární podnik. Zaplať Satan za něj, aspoň máme každý měsíc kam vyrazit.


Morfin
Tentokrát zvedla naše pozadí z tepla domova sice mladá, ale ve starosvětských kruzích již poměrně známá kapela SKELETAL REMAINS. Kdysi, před dvěma lety, kdy jsem byl začínající pisálek, mi tuhle smečku doporučil jeden slavný hudebník s tím, ať se na to CD, co mi narval do ruky, kouknu, že si sednu na zadek. Sedl jsem si, sepsal recenzi (zde) a rozčeřil tím lehce stojaté vody nejen českého undergroundu. Kdybyste četli těch emailů a dotazů, co jsem najednou dostával, asi byste si mysleli, že jsem nějaká celebrita a ultra mega vážený pan kritik. Nebojte, není tomu tak. Jsem jen obyčejný fanoušek, který za ty roky shromáždil poměrně velké množství informací a sem tam jen vytáhne na povrch něco, co ještě nezapomněl.


Heaving Earth
Nikdy bych nevěřil, že se mi poštěstí pány retro deathaře vidět osobně. Jenže svět se v prdel obrací, cesty páně jsou nevyzpytatelné, vše ten den zapadlo do sebe, jak mělo a já mohl najednou díky kolegovi Michalovi (kterému tímto vystřihávám znovu velkou poklonu za odvoz a pokec) opět stanout v té dřevěné boudě v matce všech měst. Nebylo to lehké, ten den bych asi (kdybych je býval byl četl) měl v horoskopu samé obrácené kříže. Od půl páté ráno neustále v poklusu, návštěvy doktorů s ratolestmi, pracovní den blbec a do toho samý telefonát. Zkrátka, měl jsem co dělat, abych dorazil na místo vyzvednutí (klasicky kostel všech evangelistů v Plzni Lochotíně), ale nakonec nade mnou držel ruku asi samotný rohatý a podařilo se.

Pak už to bylo jako vždycky. Cesta do Prahy, pokec, parkování před Opicí, konečně na místě, ženu se k výčepu, všechno ze mě padá a šteluji si svůj old schoolový foťák. Mezitím zdravice, sem tam prohození pár rychlých slov, zhlédnutí nových triček přítomných. Klasika. A už je tu první kapela a jde se na to!


Skeletal Remains
Jako předkrm vystoupili death metaloví MORFIN. Přiznám se, že od téhle smečky jsem toho moc nečekal. Pánové se inspirují starými DEATH, zvlášť obdobím „Leprosy“ (1988), takovým způsobem, že to až bolí. Naživo to ale tolik nevadilo. Možná k tomu přispělo pivo, ale to, co mě z desky po několika přehráních nebavilo, vyznělo z pódia o hodně lépe. Sice to nebylo nic, co by mě zcela obrátilo na jejich víru, ale rozhodně jsem si jejich set užil. Pohodový retro death metal, který ničím nepřekvapil.


Morfin
HEAVING EARTH bych se nebál zařadit mezi současnou světovou špičku. Ve svém temně morbidním stylu kopou bez debat první death metalovou ligu a já se moc těšil, jak budou znít skladby z právě vycházející nové desky „Denouncingthe Holy Throne”. Mám tohle blasfemické dílo doma k poslechu už nějakou dobu a na cestě je i originál CD. Recenzi chystám v nejbližších dnech, jakmile nosič dorazí. Dopředu jen prozradím, že když si novinku pustíte, dávejte si velkého bacha, abyste nemuseli volat exorcistu. V Modré Vopici to bylo podobné. Hanobily se staré hroby, vzývaly se temné síly a propracované dlouhé skladby nás přenesly do Hádovy říše. Kdybych měl vyrazit ten večer jen na tyhle pekelníky, vyplatilo by se. Měl jsem chvílemi strach, aby mě ten tlak nehodil až někam k výčepu.



HEAVING EARTH byli ten večer ve velmi dobré kondici. Jeden krutý riff střídal druhý, bicí mi prosekávaly ušní bubínky a mistr Žlababa tahal vokály až odněkud ze samotného pekla (bohužel několikrát nebyl úplně dokonalý zvuk - nebyl nebo naopak byl hrozně nahlas vokál, pak dokonce všechno řvalo, až to bolelo). Na poslední tři songy nahradil Jaroslava Šantrůčka (kterému tímto moc děkuji za ty nádherné smrtící roky v téhle smečce) nový kytarista, který své party vystřihl, jakoby do kapely patřil odjakživa. Nevím moc, co dál dodat. Já vystoupení téhle kapely většinou prožívám pohroužen do jejich melodií a moc se na okolí nesoustředím. Za sebe tedy dávám jen samé pochvalné paroháče. Vynikající, ostatně, jako vždy!


Heaving Earth
SKELETAL REMAINS nám přijeli přednášet ze starých death metalových učebnic. Probíralo se učivo od OBITUARY, MASTER, DEATH, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION (ale i třeba GORGUTS). Co na tom, že se vlastně jednalo o „obyčejné retro“? Ten den asi většina z návštěvníků přišla právě proto, aby si s Američany zavzpomínala na dobu, kdy se nosily džínové bundy, hrálo se převážně pro radost a hudbu tvořili lidé a ne počítače. Člověk se neubrání nostalgii, rád zavzpomíná (i přesto, že jinak mám „technické hračky“ moc rád), přehrabe se ve starých imaginárních archívech a nechá se unést do poctivého záhrobí. Vystoupení to bylo velmi energické, našlapané sírou a špínou a odsýpalo jako čerstvě odjištěný vlak i s vagóny plnými zapáchajícího masa. Stoupl jsem si klasicky kousek stranou, udělal pár máznutých fotek na památku a celý set se blaženě usmíval. Ano, přesně takhle se mi to líbí, tenhle hnis mi koluje v žilách už spoustu let! Skvělá hrobnická práce to byla!



Na old schoolový piknik pro starší a pokročilé dorazilo přesně to množství lidí, kdy byl klub parádně zaplněn a zároveň jste se dostali i pro pivo. Myslím, že všichni si tohle setkání milovníků starých časů náležitě užili. Já tedy rozhodně ano!
Skeletal Remains
Ten večer jsem si připadal jako na návštěvě nějakého zapadlého starého hřbitova. Celý obřad byl věnován plesnivině, tradicím a jen samému poctivému rouhání. Mám to takhle moc rád a tak jsme odjížděli do Plzně zasněženou krajinou spokojení, s palicemi vymlácenými jako žitné klasy. Pro mě bylo velmi příjemné zase na chvilku zapomenout na dnešní všude přítomný shon, blikající obrazovky, stresy, ksichty manažerů na amfetaminech a podobné věci běžného dne. Bylo mi zkrátka dobře, cítil jsem i přes ten nářez ve své černé duši neskutečný klid a užil jsem si ho i přesto, že druhý den bylo probuzení do reality o to bolestivější. Old school death metal forever!  
Skeletal Remains and Mr. Asphyx

Recenze/review - DEATHRONATION – Hallow the Dead (2014)


DEATHRONATION – Hallow the Dead
CD 2014, Ván Records

Mezi trouchnivějícími zbytky kostí se proplétají potrhané kousky pavučin. Ve vzduchu je cítit chlad, staroba a části pozůstatků nenávisti. Pod nohama mi praskají plesnivé útržky oblíbených věcí, se kterými chtěl být tenhle nebožtík kdysi pohřben. Náhrobek, už notně omšelý a se skoro nečitelným nápisem, je nahnutý směrem na sever. Kříž, kdysi hrdě vyjadřující rodinnou příslušnost ke katolické církvi, působí po těch letech směšně. Mžourám v tom pološeru a pokouším se rozluštit poslední zbytky písma, vyvedeného od zručného kameníka. Moc mi to nejde a tak nakonec rozsvěcím svíci, kterou zde zanechal nějaký věrný pravnuk. Náhle se do tmy mezi stíny rozsvítí jasně a zřetelně. V kameni je vytesán hrdý nápis old school death metal. Pod poklopem něco zašramotí, vítr utichne a svíce samovolně zhasne. Ozývá se jasně slyšitelné klepání. Křižuji se v obráceném gardu a pouštím zlo za pomocí železného krumpáče ven. Víko pukne, roztříští se a přede mnou najednou stojí pravověrná death metalová kapela DEATHRONATION. Pánové berou do ruky pavučinami opředené nástroje a začínají vyluzovat smrtelně chorobné zvuky klasického střihu.

Pomalu nakláním hlavu na stranu a pečlivě naslouchám. Nejdříve nemohu uvěřit svým uším, pak začínám pokyvovat svými šedinami do rytmu a zvedajících se poryvů větru. „Tak tohle je opravdu pořádná staroba“: probleskne mi skrz dutinu lebeční. Opráším z rukou poslední zbytky hlíny a rozšlápnu s chutí pár červů, doteď se snažících napadnout moje nohy. Ihned pozvedávám ruku k přísaze a prohlašuji, že se zde neděje nic světoborného, hraje se obyčejně, s přístupem pravověrných a s velkou chutí. Důraz je kladem na uvěřitelnost a někdy až primitivní postupy dávají jasně najevo, že takhle nějak se hraje v Německu pořádný underground. Kapela, založená v roce 2004 vydala letos teprve svoje první album. Mají sice na kontě ještě dvě dema z roku 2006 a 2011, pak následující rok kompilaci a jeden split s OBSCURE INFINITY z loňska, ale jinak o téhle smečce mnoho informací příliš nenajdete. Věrni hrobům v okolí Nurembergu se DEATHRONATION potácejí pouze v mlhách Bavorska.


Otevírám nezbytnou lahev oblíbeného piva, proklínám všechny svaté a hledám ve své pomyslné databázi, ke komu bych tyhle rouhače přirovnal. Po chvilce rozmýšlení nacházím několik styčných bodů jak se švédskými drtiči strun ENTOMBED, tak s americkými AUTOPSY, OBITUARY, MASSACRE. Občas se do toho pánové opřou i ve stylu PUNGENT STENCH a jestli mě neklame můj pomalu zahnívající sluch, tak sem tam vyleze na povrch i kousek pravých nefalšovaných DARKTHRONE. V pomalejších pasážích jsou pak němečtí vyděděnci lehce podobní i GRAVE MIASMA. DEATHRONATION dělají svoji práci sice jednoduše, s minimem výrazových prostředků, ale nepostrádají schopnost zaujmout, nakopnout a pořádně vymáchat váš obličej ve starých zbytcích. Nevím sice, jestli to dneska někdo ocení, ale myslím, že pro nás, stárnoucí příznivce smrtícího kovu, by mohla být jejich novinka příjemným zpestřením nejednoho okultního večera. Vokál vytažený až odněkud z paty, plesnivé riffy a bicí, připomínající rány palicí do vrat jsou přesně tím, co si dávám do hlavy čím dál tím raději. Je to sice retro, ale když já se raději projedu parní lokomotivou, než moderním rychlovlakem.


Rozkládám po zemi exhumované kosti a skládám z nich pentagram. Odtrhávám poslední kousky látky, oklepávám hlínu a čekám na půlnoc. V dálce vyjí psi a já přemítám, proč mi je v téhle společnosti nejlépe. Možná je to tím, že cítím jakousi pradávnou sílu, sahající až někam k našim předkům. Nevím, DEATHRONATION mají na své desce pro mě spoustu přitažlivého. Na nic si nehrají, nepřetvařují se a nesnaží se za každou cenu hrát podle poslední módy. Přistupují k muzice přesně naopak, s fortelem, zručností a chutí. A to jsou přesně ty atributy, které já oceňuji na hudbě nejvíc. Není moc, co dalšího psát. Tohle je přesně ten typ desky, pro pár old schoolových „pomatenců“, jejich kamarádů a pro koncert v nějakém polorozpadlém klubu. Death metalové album plné špíny, hniloby a starých postupů. Pokud to máte takhle rádi, neváhejte. Stará poctivá práce s pořádnou porcí záhrobní romantiky! Deska, která je plesnivá jako nápisy na starých náhrobcích.


Asphyx says:

Total absolut old school death metal! Moldy quitars, morbid vocals and echoes from other world. Although music is several decades old, it's still energic nad cutting. Honest death metal job, reminding me digging of a fresh grave. German answer to classic death metal was succsessfull. I like it! Album, full of dirty, old procedures and absolut energy!


Seznam skladeb:
1. Deathchant Assyria
2. Spiritual Relief
3. Ghostwipper
4. Beg For Your God
5. Church Of Salvation
6. Steelpanther's Fist
7. Realm Of Shadows
8. Age Of Whoros
Čas: 40:44

Sestava:



B.S. Goathammer – basa, kytara
Stiff Old – kytara, zpěv
S. Muerte – basa
Mr. Freeze - bicí

pondělí 26. ledna 2015

Minirecenze/minireview - THE CROWN - Death is not Dead (2015)


THE CROWN - Death is not Dead
CD 2015, Century Media Records


Dlouho očekávané album severských death metalistů THE CROWN je zde! Do kapely se vrátil původní zpěvák Johan Lindstrand  a kapela působí jako politá živou vodou. Melodický smrtící kov se sice už několik let zmítá v tvůrčích křečích, ale THE CROWN moc dobře ví, za jaký konec vzít. Novinka je neskutečně energická a oproti jiným dílům podobných kapel řeže, jako nůž právě zajíždějící do břišní dutiny. Smrt v podání Švédů opravdu "není mrtvá". Jsem moc rád, že se pánové drží svého kopyta, nenechali do své tvorby proniknout "progresi". Hrají tak, jak to umí nejlépe a je to jen a jen dobře. Skladby mají drive, sílu, riffy jsou sice na první poslech obyčejné, ale časem rostou v neskutečnou hydru. Líbí se mi i zvuk celého alba. Je dynamický, možná moc nahlas, ale to mi nijak nevadí. Starým deskám, které všichni velebíme do samotného pekla, se sice novinka nevyrovná, ale poslouchá se velmi příjemně a o nějaké vatě a zbytečnostech nemůže být vůbec řeč. V některých okamžicích, obzvlášť, když se nechají na povrch vyniknout "sladší" melodie, se trošku ošívám a dovedl bych si představit "trošku větší maso", ale to jsou všechno jen drobnosti. Jako celek je album důstojným návratem, zahraným s přehledem, s chutí a "radostí". Nahrávce budou možná někteří vyčítat přílišnou délku, ale já jsem se nenudil ani chvilku. Melodický death metal se zde střídá s thrashem a já si poslech vyloženě užívám. Deska, u které vám omrznou stěny vašeho pokoje!




Asphyx says:

The long expected album of Nordic death metallers THE CROWN is hereThe original vocalist Johan Lindstrand came back and the band sounds like poured on living waterDeath in the Swedish presentation is really "not dead". I also like the sound of the albumIt is dynamic, maybe too loud, but it doesn't matter. Maybe someone can reproach the album for its lenght, but I wasn't bored nor moment. the melodic death metal take turns here with thrash and I enjoy listening very well. The CD, that can freeze walls in your room!




neděle 25. ledna 2015

Minirecenze/minireview - MARDUK - Frontschwein (2015)


MARDUK - Frontschwein
CD 2015, Century Media Records

Provokování, vojenské prvky na obalech i všeobjímající nihilismus, to jsou věci, které provázejí švédské MARDUK odnepaměti. Zůstali věrní, sví, nekompromisní. Někdo je klidně může obviňovat z pozérství, ale i nejzarytější odpůrce musí téhle smečce uznat zásluhy a originalitu. Letos se opět pánové rozhodli, že se opásají nábojnicemi, obléknou black metalové uniformy a zapálí tenhle i onen svět. A jak se jim to povedlo? Já myslím, že velmi dobře. Těšil jsem se na klasickou desku MARDUK a dostal jsem ji. Najdeme zde jak chladné vyhrávky, které tuhle smečku tolik proslavily, tak i pořádně ostré kytarové výjezdy. Zvuk je možná až moc čistý a přívětivý, ale zase na druhou stranu, alespoň si můžeme ty souboje s nebem lépe vychutnat. Líbí se mi, že deska nepostrádá určitý náboj, chuť pořád, i po těch letech, zabíjet. Určitě se objeví zástupy fanoušků, kteří budou velebit staré časy, odsuzovat MARDUK jako komerční záležitost, ale uvědomme si, že tak to zkrátka dnes chodí. Pokud nechcete do smrti jen prosedět ve zkušebně a spílat nad nesplněnými touhami, musíte na tuhle hru přistoupit. Švédi mají historicky na čem stavět, mají se kam vracet. A právě jako takový příjemný návrat někam až k "Panzer Division Marduk" je nové CD. Vše mi přijde o trošku syrovější než na minulém albu. Ta snaha "se vrátit" je patrná z každého tónu. Zaplať Satan za ni!

Samozřejmě, okolo hudby se vznáší něco málo militarismu, anti - estetiky, rouhání, plivání na Krista a podobné taškařice. Pro mnohé z nás to bude lehce úsměvné, možná chvílemi i komické, jenže k MARDUK tohle všechno patří odnepaměti. Je jen na vás, zda všem těm "pózám" uvěříte, či nikoliv. Já to mám nastavené tak, že podobné kapely poslední dobou raději poslouchám, než abych je viděl. A že je co. Novinka má v sobě přesně tu seversky chladnou energii, omrzlé obrácené kříže, stovky padlých bojovníků. krev a sílu, kterou od black metalu vyžaduji a bez nichž tento styl ztrácí veškeré své kouzlo. Chválím Satana, že se MARDUK nevydali na progresivní cestu. Jsou pro mě přesně tou kapelou, u které si cením právě lpění na klasických hodnotách a postupech. MARDUK nahráli desku, jakou jsem po nich chtěl. Chladnou a řezající! Ave Satanas!



Asphyx says:


The news has exactly the Nordic cold energy, frostbitten inverted crosses, hundreds of fallen soldiers, blood and the strength, that I need from black metal. MARDUK is for me precisely the band, that I appreciate for adherence on  classic values and practices. The album doesn´t devoid some charge and feel like killing afterb those all yearsMARDUK recorded the album I've wantedCold and cutting!  Ave Satanas!

http://www.marduk.nu/
https://www.facebook.com/Mardukofficial
http://www.centurymedia.com/

sobota 24. ledna 2015

Teaser - DEADLY STORM - NIGHTMARE!


HELLo bastards!

this is new minimalist teaser
- DEADLY STORM -  NIGHTMARE!




STAY OLD SCHOOL METAL!


music - Silvia´s Nightmare - Nicola Piovani

Minirecenze/minireview - JOB FOR A COWBOY - Sun Eater (2014)


JOB FOR A COWBOY - Sun Eater
CD 2014, Metal Blade Records

Pokud bychom nazírali na novinku "Sun Eater" z obchodního hlediska, musí to být bezesporu zlatý důl. Mladíci, kombinující tradičnější death metal s moderním death corem jsou zářným příkladem toho, že i na tvrdé muzice se dá nějaký ten groš pořád vydělat. K tomu si připočtěte náležitě drsná prohlášení v tisku, nové tetování na rukách a jeho okázalé ukazování, tvrdé výrazy, že snad ani tvrdší být nemohou a mladá děvčata musí mít rodidla na koncertech někde u země. Letos sice ubylo death coru (pánům asi manažeři prozradili, že se vrací "takovej ten old school"), ale pořád to není ono. Možná kdybych na tuhle kapelu nahlížel optikou mladého oka, které nezažilo v muzice už ledacos, byl bych na větvi také. Jenže nejsem. Já u podobné hudby můžu klidně sedět s kapelou ve studiu a troufám si tvrdit, že i v momentech, kdy na ně přichází "největší múza", pořád dovedu dopředu odhadnout, co přijde za další motiv. JOB FOR A COWBOY jsou předvídatelní jako každoroční povodně v naší zemi. Všemu pak dodává korunu Johny Davy, který disponuje sice silným, ale hrozně obyčejným hlasem. Slyšel už někdy někdo v téhle kapele, že zpěvák by mohl také měnit častěji polohy? Je sice pravda, že určitou snahu o vývoj, pestrost z novinky cítím, ale je to zoufale málo. Moje stěžování je ale v podstatě úplně liché. Pánové prodají co mají, mladí recenzenti se budou rozplývat nad tím, jak je loňská deska pestrá, "lehce progresivní", "neustrnula ve vývoji", "je moderně pojatá" a všichni budou nakonec spokojeni. Nerad se stavím do pozice kritika za každou cenu, ale tady jsem pro sebe nenašel skoro nic. Těch několik zajímavých pasáží je stejně nakonec smeteno neskutečnou tupostí a nudou. Skláním se před managementem kapely. To je ale asi tak všechno. Jinak slyším jen neskutečnou prázdnotu.



Asphyx says:

If we are looking at the news "Sun Eaterfrom a business perspectiveit must be undoubtedly a gold mine. The youthscombining traditional and modern death metal with death core, are a shining example of the fact that it is still possible to earn some money from hard music. I don't like John Davywho has strongbut terribly ordinary voice. The few interesting passages are swept with incredible dullness and boredomI'm bowing before the band's management. But that's all. Otherwise, I can hear incredible emptiness only.


http://www.facebook.com/jobforacowboy
http://www.myspace.com/jobforacowboy
https://www.youtube.com/user/JFACtv
http://www.metalblade.com/us/

TWITTER