THE PROJECT HATE MCMXCIX - There Is No Earth I Will Leave Unscorched CD 2014, vlastní vydání
THE PROJECT HATE MCMXCIX vydali loni hodinu a půl industriálně death metalových orgií. Album se mi dostalo do ruky více méně náhodou, podobnou muziku jsem poslouchal spíše nárazově někdy v dobách prvních desek FEAR FACTORY. V roce 2012 jsem byl ale smeten absolutně perfektně odvedenou prací na "The Cadaverous Retaliation Agenda", které mě rozsekalo na malé kousíčky. Posledním počinem jsem se prokousával bohužel o hodně hůře. Přijde mi víc roztříštěný, čisté zpěvy jsou na murmur naroubovány až příliš násilně a místo vzpoury strojů si přijdu spíš jak na setkání lego fanatiků. Zapamatovatelných, velmi dobrých motivů je samozřejmě spousta. Bohužel vše ubíjí dolů kopce vaty, různých pomalých vyhrávek a nová zpěvačka Ellinor, která by sedla víc do nějaké "female fronted" smečky, než do industriálního monstra. Nezvykl jsem si na ní a asi si nezvyknu. Je pro mě natolik rušivá. Její party raději mnohokrát přetáčím. Kde jsou ty časy, kdy své hlasivky za mikrofonem dráždily tajemná Mia nebo éterická Jonna. Hlavní kapitán souboru, Lord K. Philipson spolu s Jorgenem Sandstremem se sice snaží, seč mohou, ale jejich práce vychází mnohokrát do ztracena. Škoda, snad příště. Deska rozhodně není špatná, ale že by mě posadila na zadek, to zase ne. "There Is No Earth I Will Leave Unscorched" je sice v určitých, technicko - industriálně - death metalových kruzích, poměrně chváleno, ale já jsem si toho tentokrát pro sebe moc nenašel. Velmi dlouhá, rozevlátá deska, která mě minula, jako meteorit naši planetu.
Asphyx says:
THEPROJECTHATEMCMXCIXreleasedlast year anhour and a halfof the industrialdeath metalorgy. Newsseems to befragmented,too longand it annoys me the newsinger. I didn't get used to her and her voice bother me strictly. Some passages are very violent connected. Very long, splited up album, that passed by me like a meteorite our planet.
Jako
poltergeist či poltrgajst se označuje přírodní jev spočívající
v tom, že se v lidských obydlích zdánlivě samovolně pohybují
předměty (například nábytek), dochází k jejich výbuchům
(nádobí, žárovek) nebo samovzněcování, vyskytují se závady
v elektroinstalaci atd. Název je složeninou dvou německých
slov polterig (hlučný) a Geist (duch). Neexistují věrohodné
důkazy, že Poltergeist, jakožto projev ducha nebo jiné
paranormální síly, reálně existuje.
(zdroj Wikipedie).
Skeptici
tvrdí, že tento jev nebyl nikdy prokázán. My, kdo známe chebskou
death metalovou mašinu PANDEMIA, moc dobře víme, že první výskyt
byl zaznamenán už před dlouhými dvaceti lety. To je na těleso,
hrající tento styl už úctyhodná doba. Tahle smečka byla vždy
zárukou toho, že jste za ni mohli dát kdykoliv ruku do ohně. Když
pokaždé vidím někde napsané jejich logo, první co mě napadne,
je poctivost. Kapela si svoje jméno začala budovat ještě
v dobách, kdy se svět točil o hodně „pomaleji“. Tenkrát
se víc prodávala CD, každá kapela si musela všechno osobně
vydobýt a nestačilo jen hodit pár songů na web. Byly to krásné
časy, samozřejmě lehce ovlivněné vzpomínkami, ale i tak měly
své nepopiratelné kouzlo (jako vlastně jakékoliv jiné).
PANDEMIA
patří do devadesátých let. A to jak hudebně, tak image a dalšími
věcmi, které se tenkrát nosily. S novou deskou je to podobné.
Je velmi propracovaná, ošetřená parádním zvukem (Produkoval
Waldemar Sorychta – také mimo jiné kytara u GRIP INC., podepsán
produkčně i pod takovými jmény jako ASPHYX, BORKNAGAR, DESPAIR,
EXUMER, MOONSPELL, SAMAEL, SODOM, TIAMAT, UNLEASHED. Waldemar si
zároveň u PANDEMIE zahostoval v závěrečné instrumentální
skladbě „Broken Soul of the Dying Soldier“). Sází se na silné
melodie, nezapomíná se ani na pořádné výplachy a všechno je
zabaleno do zvláštně temné atmosféry. Pro mladší posluchače
zaměřené na techniku v death metalu to bude asi moc rozvláčné
a pro „progresivce“ zase málo svěží. Jenže ti ani nejsou
cílovou skupinou, na které tenhle neklidný poltergeist útočí.
Tady se hraje hezky postaru, s vlastním ksichtem a s absolutním
nasazením.
Zpěvu
je parádně rozumět, některé motivy mám chuť si zařvat spolu
se zpěvákem a při sólech mi tuhne krev v žilách. Nápady,
které nám PANDEMIA předkládá, sice vycházejí od takových
smeček jako jsou VADER, MASSACRA, LOUDBLAST (na albu je i velmi
vyvedený cover od téhle legendy), MORBID ANGEL, ale jejich přístup
je svým způsobem originální a jasně rozpoznatelný. Všechny
tyhle vlivy jsou pak zabaleny do pláště utkaného ze švédského
chladu. Občas zavzpomínáme i na rozvláčnost (v mezihrách)
řeckých ROTTING CHRIST, tlak MONSTROSITY nebo temnotu záhrobních
INCANTATION. Novinka je oproti minulému „Feet of Anger“ jakoby
víc ponořená do tmy, je naléhavější, nebál bych se použít i
slovo zákeřná. Podmaní si vás až po čase. Osobně jsem nejvíc
propadl skladbě „Godless Bitch“, která musí obracet kříže
v okruhu několika kilometrů.
PANDEMIA
oslavila dvě dekády své existence s hlavou vztyčenou a velmi
hrdě. Osobně jsem spokojený, desku si vyloženě užívám a mám
co dělat, abych poltergeista ve svém pokoji alespoň trošku
zkrotil. Nevím sice, jak „At the Gates of Nihilism“ obstojí
v kontextu dnešní doby, ale je mi to tak nějak jedno. Tahle
deska je nahraná pro nás, starší a pokročilé, kteří ještě
pořád vyžadujeme od death metalu melodie, nápady a
srozumitelnost. Kdybych měl popsat recenzovanou desku dvěma slovy,
derou se mi na jazyk anglické termíny crushing (zdrcující) a cold
(chladné). Tohle album bude v mém pokoji přesouvat nábytek
ještě hodně dlouho. Poctivá, řezající death metalová deska,
připomínající pořádně rozzuřeného poltergeista!
Asphyx
says:
The
Czechdeathmetal
legendPANDEMIAcelebratedtwo
decadesof
its existence,head
high upand
very proudly.
I
personally like and enjoy
the album
and I'm hard-pressed to tame thismadPoltergeist,
letting out of
theCD.
I
don't know,how"At
theGatesofNihilism"
will standin
the contextof
today,butI
don't care about it.
This
albumisrecordedfor
usolderand
advancedwhostillrequirefromdeath
metaltunes,
ideas, and clarity.
If
I
would
to describe
this albumin
two words,
I would
saycrushing
andcold.
Thisalbumwill
move furniture in
my roomfor
a long time.
Honest,
cuttingdeath
metalalbum,
reminding thereallyfuriouspoltergeist!
Seznam
skladeb:
1.
First Blood 2. Rotting In Mold 3. Nihilistic Age 4. Godless
Bitch 5. Cult Of God 6. Warmonger 7. Under Barbed Wire 8.
Killed 9. Harlods Of War 10. Zyklon B 11. Broken Soul Of The
Dying Soldier 12. After Thy Thought (Loudblast cover) - bonus
Nikdy
bych se nenadál, že skončím zrovna takhle. Byl jsem plný energie
a síly. Pak jsem jednou běžel opuštěnou pěšinou podél
hřbitovní zdi a náhle jsem ucítil v boku bodavou bolest. Za
mnou se mihnul stín, záblesk něčeho kovového a pak následovala
na nějakou dobu nekonečná tma. Teď ležím pohozený, opuštěný
a osamocený v jedné polorozpadlé kobce. Nevím, co bylo
děláno s mým tělem, ale dle jeho stavu to nebyly zrovna moc
hezké věci. Bohužel jsem zemřel násilnou smrtí a tak bude ještě
nějakou dobu trvat, než mi bude umožněno spočinout v klidu.
Zatím musím, ač nevinen, bloudit v zemi nikoho, trpět a
čekat. Marně hledám útěchu v paprscích slunce, ty mi
nejsou dopřány, necítím je. Ani měsíc, věčný průvodce a
strážce nemrtvých, není zrovna mým přítelem. Jediné, co mi
zbývá, je prašivý death metal a smrt. Trávím dlouhé hodiny
poslechem nového alba francouzských poctivců NECROWRETCH. Oprašuji
každý den patinu z jejich CD, uléhám do jedné zapomenuté
rakve a přemýšlím, jak zastavit můj postupný rozklad.
NECROWRETCH
svým přístupem a nábojem lehce evokují tvorbu švédských
SORCERY. Jsou také naplno ponořeni do pravého nefalšovaného old
school death metalu, ze kterého čiší energie na míle daleko.
Inspiraci si samozřejmě neberou jen u nich, následovat mohou
taková jména, jako GROTESQUE, případně starší DEATH. Těch
kapel je samozřejmě víc, ale vy si určitě názor uděláte sami.
Já mohu jen směle prohlásit, že tahle francouzská pekelná četa
je originální, jasně rozpoznatelná od stovky dalších. Přispívá
k tomu nádherně morbidní a do blacku hozený vokál,
absolutní nasazení a hlavně dobré, perfektně zapamatovatelné
nápady. Někdy mívám ve své kobce pocit, že díky jejich novému
albu některé mé části těla znovu ožívají, točí se v kruhu
a jsou nuceny ke kývání do rytmu. Je to samozřejmě jen iluze,
mrtví se přece nehýbou? Nebo ano? Kdo ví. Já můžu jen přísahat
na to, že kolem půlnoci bývá na našem hřbitově pořádně
živo. Nedivím se, díky hudbě, znějící z „With Serpents
Scourge“, nejde být v klidu.
Dovedu
pochopit, že pokud jste zemřeli nějakým modernějším způsobem
a vaše těla jsou zohavena ponovu, nebude vám tenhle starý, rezavý
způsob smrti vyhovovat. Tady se opravdu zabíjelo hezky postaru,
s odvahou a s přímým pohledem do tváře. Co jsem měl
možnost slyšet v našich nekro kuloárech, tak prý mého
vraha odsoudili na mnoho let. Bude hnít stejně jako já, jen u toho
bude cítit o hodně víc vjemů. Já už „zažívám“ jenom
chlad a bolest. Vím moc dobře, že dnes se už podobné death
metalové postupy příliš nenosí a moc dobře chápu, že přístup
se za ty roky hodně změnil, ale NECROWRETCH jsou přesně jednou
z těch kapel, které mi dávají alespoň malou naději do
budoucna. Cítím se v jejich společnosti o hodně blíž smrti
a vnímám všemi póry svého rozpadajícího se těla, že snad
konečně jednou dojdu klidu a navěky se v prach obrátím.
Když se nad naším hřbitovem vznáší vznešené a hnilobné tóny
„With Serpents Scourge“, celkem běžně se stává, že i
z poctivě vytvořených hrobů najednou začnou do měsíčního
svitu trčet pahýly rukou.
Tahle
deska mi připomíná pěkně morbidní zombie rituál. V kuželech
odlesků stínů různých barev tančí nekonečná řada nemrtvých.
Jsem moc rád, že se mohu letos zúčastnit. Dodává mi to sílu a
naději pro lepší a milosrdnější smrt. Album ubíhá rychle,
s pevnou vírou v odvrácené věci našeho shnilého
světa. Oceňuji jak zvuk, tak jako vždy perfektně vyvedený obal.
Pokládám CD na svůj nejoblíbenější hrob. Je na něm nápis Old
school death metal. Tady mu bude dobře a mezi pohasínajícími
svícemi se bude vyjímat nejlépe. Vážení a milí čtenáři,
pokud holdujete, stejně jako já, poctivé a rzí prolezlé starobě,
neopomeňte se na letošní počin těchto francouzských hrobníků
pozorně kouknout. Jsem si skoro na sto procent jistý, že se vám
bude líbit úplně stejně jako mně. Tenhle death metal jen tak
nějaký kněz se svým zaříkáváním a trapným kadidlem
nezažene. Spíš bych si tipnul, že z něj bude mít nejedna
jeptiška pořádně těžké sny. Pure old school death metal.
Skvěle!
Asphyx
says:
This
albumreminds
me verymorbidzombieritual.
Album
goes
quickly,
with
a firm beliefinthe
darkmatterof
ourrottenworld.
I appreciate sound andperfect
cover as
usual.
I'm putting the CDon
my favourite
grave. There is the
signOldschool
deathmetal.
It will feelwell
andhere,
amongthe
dyingcandles,
itwill
lookbest.
Dear
readers,
if
yourevel,
like
me,honestandrust-ridden
old
age,do
not misstheyear'sachievementof
these French gravediggers. I'm sure thatyou
will like it.
Pure
old school death metal. Great!
Seznam
skladeb:
01.
Black Death Communion 02. Feast Off Their Doom 03. With
Serpents Scourge 04. By Evil And Beyond 05. The Bells Of Evil
Schism 06. He Thrones On Thy Sins 07. Even Death May Die 08.
Infernal Imprecation 09. Mortem Ritu
GRAVEYARD AFTER GRAVEYARD - Hellhound on my Trail EP 2015, Chaos Records
GRAVEYARD AFTER GRAVEYARD jsoudalším počinem, z nekonečné řady projektů Roggy Johanssona. Tentokrát opět v rytmu death thrash metalu s lehkým příklonem k blacku. Ten je ale dávkován velmi opatrně, spíše pomocí vokálu. K nějaké velké temnotě nedochází, spíše je album jen lehce "ušpiněné". Smečce vyšlo v roce 2014 první dlouhohrající album s názvem "Bagged and Dragged to a Fullmoon Burial". Letošní EP je tak další krutou a chladnou ochutnávkou z dílny švédského nezmara. Abych pravdu řekl, tak tentokrát si Rogga nevzal příliš výrazné osobnosti, které by mu náležitě sekundovali a táhne vše jenom sám. A cože se to na EP vlastně hraje? Přirovnal bych to k takovým trošku temnějším PAGANIZER, či REVOLTING. Těch šest skladeb má náležitý odpich, rozhodně se mezi ostatní tvorbou neztratí, jen musíte být fanoušek tohoto workoholického Švéda. Jinak vám bude vše splývat v jediný nepropustný monolit, budete mít problém rozlišit jednotlivé projekty od sebe a spokojeni příliš nebudete. Mě se "Hellhound on my Trail" líbí. Nalézám na něm pro sebe velmi příjemnou kombinaci klasického švédského nářezu a tmy vytažené odněkud z opuštěných hrobů. Je to zase něco lehce jiného, ale jak píšu výše, ocení asi opravdu jen ortodoxní fanoušci stylu. Další studená deska, složená z klasických typických Roggových riffů, temnoty a záhrobí. Poctivá smrtící práce!
Asphyx says:
GRAVEYARD AFTER GRAVEYARD is the nextachievementof never-ending number of projectsRoggeJohansson. This timeagain inthe rhythm ofdeaththrashmetalwith a slighttendencyfor black. You mustbe a fan ofthe style for the listening,otherwise you can't appreciate the CD probably. It combinesclassic Swedish deaththrashand dark lonely graves. Nextcoldalbum, composed oftypicalRogga´s classicriffs, dark anddead. Deadlyhonestwork!
K zasažení
mé mysli death metalovou plesnivinou došlo už dávno, někdy na
přelomu osmdesátých a devadesátých let. Byla to krásná doba
mládí, vzpomínek a kapel, které tenkrát tvořily styl. Jako
každý jsem měl za svůj hudební život spoustu odboček, chvilek
plných experimentů a dokonce několik let období, kdy jsem tvrdý
kov vůbec neposlouchal. Pořád ale, někde vzadu v mé hlavě,
hlodala dávná nákaza, vir, který si stejně všichni, kdo jsme
tohle všechno zažili, nosíme v sobě. Stal jsem se opět
imaginárním průvodcem na jednom místním hřbitově. Chodívám
tak znovu po pečlivě uhrabaných cestách, obdivuji honosné
náhrobky s nápisy slavných kapel, sedávám na lavičkách až
v doomovém rozpoložení. Chodívají za mnou zástupy
návštěvníků, ptají se, rozjímají se mnou. Většinu
samozřejmě zajímají jména, které dobře znají, mají je ve
svém povědomí. Občas ale přicházejí menší, méně početné
výpravy. Zjevují se zpravidla takhle k večeru a zajímá je
převážně totální underground. Těm potom připravuji prohlídku
se zvláštním výkladem. Je rozšířen o smečky, které stály
vždy kousek bokem a dnes mají jen pár kamenů, složených do
mohyly, v zadní části hřbitova, kam nikdo moc nechodí.
CARDIAC
ARREST jsou přesně tou smečkou, která když se rozhodne vylézt
na několik dní z hrobu, všimne si jich jen pár zasvěcených.
Pro ty je to ale pak velký svátek a oslavují ho hezky po našem,
od podlahy. Pravidelní čtenáři mých článků moc dobře vědí,
že se snažím o hudbě psát trošku jinak. Nechci skončit jako
zástupy „vševědoucích“ kritiků, kteří jsou schopni setřít
v podstatě cokoliv. Ti by loňskou novinku „And Death Shall
Set You Free“ asi odsoudili několika řádky o kopiích, starobě
a absolutní „ne progresivitě“. Měli by pravdu. Osobně mi to
vůbec nevadí. Naopak. Kapelu oceňuji právě pro ortodoxní
přístup, přesně a jasně vytyčenou cestu. Při poslechu u mě
ožívají staré rány, způsobené setkáními se zástupy
smrtících desek. Američané jsou klasičtí zástupci směru,
kterému se říká fucking old school death metal. Pokud byste se
chtěli dozvědět něco o inspiraci, kterou pánové našli
v opuštěných hrobech, museli byste hledat až někde
v dobách, kdy začínaly takové skupiny, jako IMPETIGO,
INCANTATION, CIANIDE, AUTOPSY, MASTER, OBITUARY.
Deska
působí zdánlivě jednoduše, zpočátku možná lehce odtažitě,
ale garantuji vám, že těmto rouhačům koluje v krvi pradávný
hnis, usazený v jejich žilách snad odnepaměti. Cítím ve
svých rukách zpuchřelé zbytky polámaných kostí, nade mnou září
pruh světla, vzniklý vykopáním a exhumováním starých
vzpomínek. Říkám to pořád, dřív se pohřbívalo poctivěji,
doba nebyla tak hektická a šílená. Člověk si asi musí projít
určitým vývojem, musí uzavřít kruh, aby zase našel zalíbení
v plesnivině. Když se znovu vyvolají na povrch dávné obrazy
i zážitky a vše se spojí v jedno, věřte tomu nebo ne, ale
pak procházím nekonečnými chodbami podzemí o to sveřepěji a
s větším nadšením. CARDIAC ARREST předkládají na rezavém
podnose krmi v podobě starého old school death metalového a
řádně prohnilého masa. Nebojí se jednoduchosti, protože moc
dobře ví, že v ní se ukrývá stejně ta největší síla.
Je to vlastně jako vždy, buď vás tohle album spálí na popel a
nebo nechá úplně chladnými. Troufám si tvrdit, že nás, nehodné
příslušníky cechu death metalového, rozseká na malé kousíčky
a rozemele na prach.
Tahle
procházka, uskutečněná s pár známými a prokletými, se mi
líbila nadmíru. Hltal jsem každý tón, každé slovo o zombie,
plnými póry si užíval atmosféru vytaženou ze starých hororů.
Rozkročený nad vykopaným hrobem, opřený o pískovcový náhrobek,
jsem propadal nekonečnému kývání hlavou. Vím, že v mém
věku je to možná už nepatřičné a měl bych požívat větší
vážnosti, jenže jsem si nemohl pomoct. Byl jsem zcela stržen do
víru poctivých, morbidních riffů. Plně jsem se oddal rouhání,
zatančil si pár skladeb s nemrtvými a nakonec našel klid
v polorozpadlé dubové rakvi. Pokud všechny tyhle věci
nechápete a zůstaly vám do dnešních dní utajeny, choďte raději
po pečlivě upravených hřbitovních cestách, kde budete potkávat
jen samé „dokonalé“ kapely. Já se raději vydám hezky pomalu,
polehounku stezkou, která vede podél hřbitovní zdi. Moc lidí po
ní už nechodí. Potkáme zde jen špinavou produkci, hluboký growl
a nápady pocházející ze samého pekla. Budiž vám země lehká,
přátelé. Old school fucking death metal!
Asphyx
says:
The
album seems to besimple,
perhaps
slightlydistant,
butI
guaranteeyou
thattheseblasphemers
have ancient
pus in the blood,
circulating
intheir
veinsforever.
CARDIACARRESTpresentsrustyoldmealin
the form ofold
schooldeath
metaland
rottenmeat.
I try to say, that the CDcuts
usinto
small piecesandground
to a powder.
I
wascompletelydrawn
intothe
faithof
honest,morbidriffs.
I
was full ofblasphemy,
I dancedafewsongswith
the undead
and finally I found
peacein
a dilapidatedoakcoffin.
You'll meet the dirtyproduction
only,
deepgrowlandideascoming
fromthehell.
Letyoulightthe
country,
friends.
Old
school fucking death metal!
Seznam
skladeb:
01.
Prelude To Madness 02. Unhinged 03. Exterminators Of The
Earth 04. Wretched Lowlife 05. Bridge Burner 06. Death Toll
Rises 07. III Omen 08. Horrid Fate 09. There Is No
Escape 10. Rise! Part Man / Part Beast
Čas:
45:21
Sestava/band:
Adam
Scott - Forbidden Passages/Guitarted six stringdom
David
Holland - Instestines on wood, and poetic injustice
Druhé album holandských DICTATED je plné poctivého death metalu. Setkávají se na něm vlivy jak starých legend SINISTER, PESTILENCE, tak "moderněji" znějící prvky, známé spíše z americké smrtící školy (SIX FEET UNDER). Cítím zde ale i třeba takové DECAPITATED. Kapela a jejich tvorba bohužel působí poměrně nudně, obyčejně. Přitom jsou splněny všechny důležité náležitosti pro dobrou extrémní muziku. Natlakovaný zvuk, štěkající zpěvák, dvě ženy v sestavě, zajímavý obal. To vše mluví spíš pro tyhle šílence. Akorát mě toho po poslechu příliš v hlavě nezůstává. Obzvlášť houpavé, pomalé pasáže mi přijdou navzájem si hodně podobné. Nejsem kompetentní do toho kapele mluvit, ale alespoň občas by si skladby zasloužily nějakou změnu tempa. U DICTATED je slyšet, že se hodně snaží, aby vše znělo tvrdě a nekompromisně. Jen to není příliš uvěřitelné. Nejvíc si pak užívám thrashové chvilky poezie, při kterých se vždy nadšeně nadechnu. Jenže těch není mnoho a tak po chvilce zase upadám do nekonečného stereotypního houpání. Oceňuji snahu o vlastní ksicht, jsem spokojený i se zvukem, ale kapela jakoby se smrti trošku bála. Dobrá, ale ničím výrazná death metalová deska.
Asphyx says:
The secondalbum ofDutchDICTATEDis fullof honestdeath metal. The pressurizedsound,barkingsinger, two womenin the assembly, interesting cover. All thisspeaksmore forthesefreaks. But, it doesn't stay lots of stuffs after listening in my head. I applreciate the desireofselfexpression, I am satisfiedwith sound, but the bandseems tobea littleafraidof death. Good, but dull death metal album.
Když
padne na krajinu tma, vyrážím na lov. Našlapuji tiše, stávám
se stínem, skrytým nebezpečím. Do noci svítí jen moje oči.
Jinak jsem přízrakem, neviditelným zlem. Přesto mě mé oběti
vycítí. Mají v sobě zakódovaný pradávný strach. Ten pocit,
když běžíte lesem a vše kolem vás utichá, je neopakovatelný.
Vyrovnají se mu snad jen dvě věci. První je moje přirozenost, mé
zuby, zakousnuté do krční tepny, kdy mi do hrdla proudí
životodárná červená tekutina. Druhou radostí je death metal.
Mnozí z vás asi ještě nevědí, že my, krvelačné zombie
jsme živeni strachem, smrtí a tmou. Jenže i my si občas
potřebujeme odpočinout od té namáhavé práce (kterou bezesporu
shánění kořisti je) a nechat v klidu alespoň na chvíli
naše starodávná těla. Neohlížejte se nikdy, když půjdete
noční ulicí, za sebe. Občas vylézáme z lesů, hřbitovů a
katakomb a vyrážíme nasát atmosféru lidského masa. Je nás čím
dál tím víc, rosteme, měníme svůj tvar a mnozí z nás
jsou schopni přežít i na denním světle. Schválně, zkuste se
někdy pečlivě rozhlédnout kolem sebe. Určitě si dovedete
tipnout, kdo jsou členové našeho řádu nemrtvých. Nebojte se, i
vy se stanete jednou námi. Je to jen otázka času. Zatím si můžete
to své nebohé přežívání na tomto světě zpříjemnit hudbou,
kterou jsme vyslali mezi vás.
Kupříkladu
projekt velmi talentovaného malíře, kapela FETID ZOMBIE, Marka
Riddicka, je krásnou ukázkou toho, jak mohou znít death metalové
ozvěny našich nekonečných krvavých seancí. Určitě máte
někteří z vás na svých tričkách motivy jeho práce. Jsou
nádherné, povětšinou černobílé a plně vystihují i naše
pocity. Někdy se na nich dokonce poznáváme. Co se týká hudby,
tak ta je na „Grotesque Creation“ zběsilá, temně old schoolová
a uctívá ty nejstarší smrtící kořeny. Občas se ocitneme spolu
s Markem, v oblasti, kterou kdysi pečlivě probádali
AUTOPSY, navštívíme spolu i staré dobré thrashové hájemství.
Vše působí až minimalisticky, zpočátku možná až moc
jednoduše. Jenže po bližším ohledání téhle mršiny zjistíme,
že jednotlivé skladby jsou propracovány do nejmenších detailů.
Hlas je naléhavý a poměrně čitelný. Hlavní protagonista stojí
za všemi nástroji, kromě bicí soupravy, o kterou se postaral
Brian Forman.
Stylově
se FETID ZOMBIE blíží k tvorbě kupříkladu takových
CIANIDE, HORRENDOUS, NUNSLAUGHTER. Jen je vše opentleno heavy
metalovými výjezdy, smutnými sóly a chladem, známých ve
švédských death metalových kapelách. O thrashi jsme již mluvili
a pokud bych měl jmenovat nějakou konkrétní smečku, napadají mě
SODOM. Základy zase vycházejí třeba z takových CELTIC FROST
nebo HELLHAMMER. Zkrátka, své si na desce najdou všichni příznivci
metalu z osmdesátých a devadesátých let. Markovi nechybí
nadšení, obrovský kus pocitovosti. Tenhle maniak asi nevychází
příliš často ze své kobky, kde tvoří jak své kresby, tak
recenzovanou muziku. Původně jsem čekal jen takovou ochutnávku,
návnadu, album nahrané z přebytku energie, ale nakonec jsem
dostal plnohodnotné dílo, které rozhodně nezapadne. Tedy,
v undergroundu rozhodně ne. Po čase zjišťuji, že si
„Grotesque Creation“ beru na noční lov čím dál tím častěji,
vstávám s ním za svitu měsíce i usínám za rozbřesku. Pro
nás, staré a protřelé zombie, se jedná o velmi chutnou krmi.
Fetid Zombie - Mark Riddick
Prokousávám
další tepnu, čekám na poslední záchvěv života, pokládám
tělo opatrně na zem. Nelovím z rozmaru, jsem součástí
přírody. Živí lidé by si z nás měli vzít příklad.
Většinou býváme znázorňováni jako odporné bytosti, krvelačné
bestie, bez citu, bez svědomí. Možná jsme ale jen vaším snem,
obrazem vaší špatnosti. Jste tak nepoučitelní, stále stejní.
Hledíme na vás už dlouhé věky, jsme vašimi průvodci,
nekonečným stínem. Co na tom, že máme rádi death metal spíše
ve starším provedení. Milujeme tu sílu, která ze smrtícího
kovu prýští, jsme nadšeni z té energie. FETID ZOMBIE
splňují naše nejpřísnější měřítka. Jejich deska je přesně
tou životodárnou krví, která nám koluje shnilá a zapáchající
dlouhá léta v žilách. Pure classic death metal!
Asphyx
says:
The
music on"Grotesque
Creation"
is furious,
dark old
schoolandworshipsthe
oldestdeadlyroots.
All
fans ofmetalfromthe
80th
and 90th
will be happy from this CD..
I
like thepower,
passionand
energy, that Ifeelfrom
the album.
For
us,
old
andseasonedzombies,
it
is a verytasty
portion of meat.
The
albumis
exactly thelife-giving
blood
that circulatesusin
the veins for rotten and stinking years.
Pure
classic death metal!
Seznam
skladeb:
1.
Entombed Existence 2. Into The Unknown 3. Grotesque Creation
4. Razor-Sharp attack 5. The Way Of Mortality 6.
Utterance Of Doom 7. Death's Pallor 8. Morbid Premonition 9.
Outstretched Hand Of Rotten Death
Čas:
48:27
Sestava/band:
Mark
Riddick - vocals, guitar, bass, drum programming, keyboard, text, and
visuals
DOOMRAISER - Reverse (Passaggio Inverso) CD 2015, BloodRock Records
Jižní národy sice bývají většinou spojovány s temperamentní muzikou, ale uvědomme si, že hřbitovní kvítí roste ve všech zemích. Setkání s oním světem vyznívají samozřejmě lépe v oblastech, kde je méně světla, víc šedi, smutku a stínů, ale i ve slunné Itálii se najdou místa, kam životodárné paprsky proniknou jen stěží. Italští doomaři DOOMRAISER hrají poctivě, s až heavy metalovým nadšením a jejich muzika je náležitě propracovaná. Hlásí se spíše ke staršímu provedení stylu, tak jak ho hrávali třeba takoví CANDELMASS, CATHEDRAL. Nespokojují se ale jen s touto škatulkou. Jejich v pořadí již čtvrté řadové album (kapela datuje svůj vznik do roku 2003) je protkáno klasickým rockem, heavy metalem a dávají si zde tak dostavení všechny staré a poctivé postupy. Je sice fakt, že všechno už bylo někdy mnohokrát řečeno, ale DOOMRAISER se k muzice staví po svém. Deska tak bude vyhovovat spíš starším ročníkům a těm, kteří často trávili v dětství svůj čas s vinyly rodičů. Rozhodně se nejedná o nic převratného, nového, ale z hudby zde cítím určitý a tolik důležitý náboj. Možná bych ocenil příště výraznější melodie, občas pár kilo špíny a otevřených hrobů navíc, ale jinak jsem byl po celou dobu poslechu spokojen. Nevím sice, zda se s tímto materiálem podaří kapele nějakým způsobem alespoň trošku prorazit, ale myslím, že minimálně v poklidnějších metalových kruzích, by mohla spousta nadšenců jejich novinku ocenit. Obyčejná deska, která sice ničím novým nepřekvapí, ale i tak může otevřít nejeden hodně starý hrob.
Asphyx says:
DOOMRIASER claims proudly to the roots ofdoom metal. They bring us a sophisticated CD recorded with enthusiasm this year, but it is missingmoreenergy, strength anddirt. CDis quiet, sadand classic. Ordinaryalbum, that won't surprice, but itcan open lots of oldgrave.