DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 31. prosince 2015

Minirecenze/minireview - OUROBOROS - Emanations (2015)


OUROBOROS - Emanations 
CD 2015, vlastní vydání

Druhé album australských maniaků není rozhodně pro nějaké hudební konzervy. Pánové ve své tvorbě kombinují zdánlivě nesourodé styly, jako je technický death metal a thrash. Takto hovoří informace z internetu. Není to tak úplně pravda. Z alba cítím i black metal a hlavně symfonické pasáže. Tohle všechno tvoří dohromady poměrně zajímavý koktejl. Posluchač sice musí být přístupný novým vlivům a myslím si, že tentokrát opravdu platí, že by se mělo k této hudbě přistupovat bez jakýchkoliv předsudků. Deska je to beze sporu pestrá a zajímavá. O dobré melodie také není nouze a pokud se zaposloucháte pečlivěji, zjistíte, že skladby mají takový ten těžko popsatelný magnetismus. Muzika je tady tvořena na pohodu, nikde mě nic netlačí a jediné, co bych občas "vymazal", tak jsou podle mě úplně zbytečné technické vsuvky. Ty mě ruší a s nimi jsem měl největší problém je vstřebat.

Jinak si ale poslech užívám, přistupuji na tu komplikovanější hru, kterou s námi OUROBOROS rozehrávají v několika partiích najednou. Musím mít ale pro společná setkání náladu a chuť. Rozhodně pro mě nebude "Emanations" nějakou srdcovou záležitostí. Jsem někdy k nahrávce úplně stejně chladný a odtažitý, jako ona působí na mě. Nemám vlastně k tvorbě, zvuku, ani provedení žádných větších námitek, jen mi chybí něco málo navíc, co by mě chytilo a zničilo. Některé motivy jsou opravdu zajímavé a nenechávají mě v klidu, ale jsou často doslova umláceny zbytečným preludováním. Ono to tak asi má být, ale CD je na mě díky tomu příliš rozvláčné.

Australané hrají těžko uchopitelnou muziku. Jejich kombinace techniky, deathu, thrashe a symfonií není rozhodně hudbou pro každého. Pokud ale vydržíte prvotní pocit složitosti, budete po zásluze odměněni zajímavými zážitky. Ne vše se mi na desce líbí, ale jako celek přede mnou obstála. Občas je moc komplikovaná a rozvláčná. Celkově ale převládá kladné hodnocení. Na společná setkání asi nebudu mít chuť pořád, ale občas si dám tuhle zvláštní muziku do hlavy rád. Zajímavá, pestrá nahrávka, z které je cítit velký smutek!



Asphyx says:

Australians play music that is hard for understanding. Their combination of techniques, death, thrash and symphony music isn't definitely for everyone. But if you stick the primary feeling of complexity, you will be rewarded with interesting experiences. I don't like everything on this record, but as a whole it succeded. It is sometimes too complicated and long-winded. I won't fancy listening it all the time, but sometimes I'll give this strange music in my head. Interesting and varied record, with feeling of great sadness!

https://ouroborosmetal.bandcamp.com/
http://www.facebook.com/Ouroborosmusic
http://www.ouroboros.mu/

Minirecenze/minireview - GRAVESLAVE - Corpseborne (2015)


GRAVESLAVE - Corpseborne
EP 2015, vlastní vydání

Absolutní nasazení, divoké rytmy a šílené vyhrávky. To jsou náležitosti, kterými se snaží zaujmout američtí death metalisté GRAVESLAVE. Kapela je to teprve rok stará a mlátí to ve stylu MISERY INDEX, NILE, CRYPTOPSY, SUFFOCATION, ale i třeba BLOODBATH, případně SLAYER (v sólech). A že jim to jde dobře. Pokud máte rádi reálný, syrový a energický smrtící kov, myslím, že by vás mohla tahle maniakální parta zaujmout. Skupina se nebojí ani pomalejších pasáží, ale základ je samozřejmě položen na zběsilých sypačkách. Oceňuji krásně surový zvuk a dobré nápady. Když si k tomuhle všemu ještě připočtete krásný obal, máte před sebou smečku, která nedá nikomu nic zadarmo. Rozseká vás, naporcuje, vykostí, vymačká a pak pohodí do rohu pokoje jako použitý hadr. Tady se hraje pro fanoušky, kteří to rádi roztočí v mosh pitu, pro všechny, kdo nechtějí řešit nějakou tu špinavost. 

Postupem času vyrostlo zmiňované EP v poměrně dobře stravitelný kousek krvavého masa. Nic pro slabé povahy, ani pro technicky zaměřené příznivce, ale pro nás, kteří jsme již dlouhou dobu prostoupeni temným undergroundem, se jedná o velmi příjemný poslech. Kapela to nebude mít rozhodně lehké, podobných je velká spousta, ale jako první zápis do knihy nemrtvých mohu EP jen a jen chválit. Doufám, že se brzy dočkáme dlouhohrající desky a plně si vychutnáme další a další krev. Budu se těšit.

Ochutnávka v podobě EP "Corpseborne" se povedla. Je plná nechutných rytmů, energických riffů a temné nálady. Mám pro podobnou hudbu slabost a skladby si opravdu užívám. Pokud máte rádi syrový, krutý a reálný death metal, tak neváhejte! Budete odměněni šesti dynamickými songy, které vás rozsekají na malé kousky. Líbí se mi energie, síla a nasazení, které je z desky cítit. Doporučuji všem old schoolovým fanouškům, příznivcům otevřených hrobů a poctivé muziky. Pořádně krvavé EP!




Asphyx says:

Tasting in the form of the EP "Corpseborne" was succesfull. It is full of disgusting rhythms, energetic riffs and dark mood. I have a weakness for similar music and I really enjoy the songs. If you like raw, cruel and real death metal, so don't hesitate! You will be rewarded with six dynamic songs that chop you into small pieces. I like the energy, strength and using all their strength that can you feel from the CD. I recommend to all old school fans, supporters of open graves and honest music. Really bloody EP!

středa 30. prosince 2015

Recenze/review - INHUMAN – Conquerors of the New World (2015)


INHUMAN – Conquerors of the New World
CD 2015, Satanath Records

Kristova noho, na co jsem se to zase dal? Ptám se, když poprvé poslouchám nové INHUMAN. Z mého pohledu se jedná o takový ten překombinovaný technický death metal, který ještě ke všemu nemá pořádné koule. Je to škoda, snaha je znát snad z každého songu, ale celkově všechno působí šíleně nedotaženým dojmem. A to jak zvukově (tady by si produkce zasloužila pověsit do průvanu), tak po skladatelské stránce. Druhé album kostarických maniaků se zkrátka a jednoduše nepovedlo. Nebo vlastně jinak, já si to myslím. Mimochodem, nejsem sám, pánové sbírají všude jen samá špatná hodnocení. Není divu, vždyť z nahrávky toho příliš cítit není a většinou se do společně strávených chvil vkrádá nuda. Možná snad pár kamarádů, známých ocení, mě ale nechávají zcela chladným.

Pokoušel jsem se natáčet hlavu do všech různých poloh, abych lépe slyšel, přecházel jsem po pokoji a hledal jako na koncertě dobrý zvuk, dokonce jsem přehrával desku v několika zařízeních. A pořád nic. Jenom tupé preludování bez ladu a skladu. Občas jsem definoval zvuky připomínající řítící se náklaďák jedoucí do sběrných surovin s korbou plnou železných plechů, ale takový ten vzájemný pocit souznění se nedostavoval. Nejsem vševědoucí, spousta z vás to bude mít nastaveno třeba úplně jinak, ale já si jednoduše nemohu pomoci. Když se mlátí prázdná sláma, tak je u toho také spousta různého balastu, prachu a špíny. Jenže to má alespoň nějaký účel. Tady mi přijde, že se Kostaričané jen tak předvádějí, zcela bez účelu, bez nějaké vize. Kapele chybí dobrý skladatel. Technicky jsou na tom sice pánové vcelku dobře, ale nápadů se jim nedostává. Je to velká škoda, protože kdyby se podle mě téhle smečky ujal nějaký slušnější producent, třeba by z ní něco vykřesal.


Zajímavé je, že když poslouchám desku delší dobu, jsem k ní ještě odmítavější než na začátku. Jakoby měli INHUMAN nějaký recept na to, mě odradit. Bývám většinou hodně shovívavý, moc dobře vím, že vymetu kde jaký death metalový kout a mnohdy se mnou spousta lidí nesouhlasí, ale u „Conquerors of the New World“ pořád tápu a nevím, co si s kapelou počít. Rád bych ji někam zařadil, vytáhl alespoň nějaké melodie, které bych mohl pochválit, ale hrozně nerad lžu. A jak známo, kdo lže, tan krade a do pekla se hrabe a to bych tedy opravdu nerad. Připadám si jako krysa, zahnaná do kouta, která marně hledá únikovou cestu. Postupně se ve mně také vaří krev a po několika minutách vždy vztekle CD odhodím na postel s tím, že na tohle nemám opravdu nervy. Dokonce mám i problém vůbec něco vyplodit na tu „šíleně bílou stránku wordu“.



„Conquerors of the New World“ je nahrávkou, která se vyloženě nepovedla. A to dokonce po všech stránkách. Desce chybí jakékoliv nápady a trpí absencí dobrých melodií. Poslech se pro mě stával čím dál tím víc větším utrpením a nerad jsem se k ní vracel. Kapele bych doporučil, aby si sehnala pořádného producenta, zapracovala na zvuku a hlavně doplnila do svých řad nějakého skladatele. Pokud tak neučiní, budeme se nadále setkávat u nahrávek, které jsou monotónní, nudné a obyčejné jako pondělní vstávání do práce. Kostaričané sice disponují poměrně dobrou technikou hraní, ale to pro dobrou desku rozhodně nestačí. Nevím už dál, co bych napsal a tak raději skončím. Přesně takhle by se technický death metal neměl hrát! Bohužel.

Asphyx says:

The album “Conquerors of the New World” is a record which is definitely not good. In every case of this album, it´s bad. This album lack any ideas and it absents good melodies. During the listening I was more and more upset about it and I didn´t like to come back to it. I would suggest some kind of a good producer and take a look on the sound and definitely add some new composer to the band. If not, we´ll meet again and again by this records which are monotonous, boring and ordinary like a morning alarm clock for a work. These Costa Ricans have a good playing technique, however that is not good enough for a good album. I don´t know what else to say so I´m going to end it here. This is exactly how a technical death metal shouldn´t sound. Unfortunately. 


Seznam skladeb:

1. Conquerors Of The New World
2. Soulless Dead Eyes
3. Hold Your Crucifix
4. Extermination By Depopulation
5. Feed On Human Flesh
6. America Rises
7. The Chalice
8. Stabbed To Death


Čas: 43:08

 

Sestava:


Vocal: Sergio Munoz
Bass: Carlos Venegas
Guitar: Jonathan Sanchez
Drums: Eduardo "Tato" Chaves


úterý 29. prosince 2015

Minirecenze/minireview - SACROPHOBIA - Dark Requiems (2015)


SACROPHOBIA - Dark Requiems
CD compilation 2015, Xtreem Music

Přeji dobrý den, vážení a milí přátelé. Dnes bych vás rád pozval na takový lehký výlet do minulosti. SACROPHOBIA je totiž kapela, která fungovala pouze v letech 1990 - 1994. Od té doby nevydala vůbec nic a byla uložena k ledu. Letos se rozhodl label Xtreem music, že vydá kompilaci pro všechny pamětníky a fanoušky. Přiznám se na rovinu, že z dob svého mládí se snad pamatuji, že mi někdo o téhle skupině něco říkal, ale žádné jejich demo jsem v ruce nikdy neměl. Ono tedy na rovinu, když si poslechnete, co pánové hrají, tak ani v dávných dobách to nebylo nic světoborného. Jedná se sice o solidní, klasický death metal, který tenkrát mohl někoho šokovat, ale spíše asi jen na lokání úrovni. Potíže mám trošku se zvukem, který dělá z celé nahrávky jakousi těžko vstřebatelnou kouli. Uznávám, kapela se určitě zasloužila o propagaci smrti a požívá jistě kultovního statusu, ale na mě ten chaos příliš nezabírá. Možná si jej užijí pamětníci, pár hledačů ve starých archívech a to je tak vše.

Kompilace je velmi syrová, dnes ale již poměrně nevýrazná a svým způsobem nezáživná. Moc dobře chápu, že některé songy se ve starých časech museli kopírovat na kazetách o sto šest a já si sypu popel na hlavu, že jsem o SACROPHOBII nic nevěděl, ale i tak se mnou tahle nahrávka příliš nedělá. Možná ze studijních důvodů, případně k založení do archívu dobré. Můžu také svým kamarádům říkat, cože to mám doma za zvláštnost, ale jinak nic moc. Mám rád staré desky, mám rád dobu svého mládí, ale tady se jedná jen o takový průměr.

SACROPHOBIA letos vydala kompilaci svých death metalových vzpomínek. Je určena věrným fanouškům a všem, kdo si na kapelu pamatují. Nemám k téhle skupině žádný osobní vztah a tak na mě jejich muzika působí velmi obyčejně a průměrně. Špatný je také zvuk, který někdy doslova bolí. Nechci nikomu hanit kult, ale nepřijde mi, že by SACROPHOBIA byla něčím zajímavá i v devadesátých letech. Kompilace je tak určena asi opravdu jen pro posluchače, kteří kapelu kdysi zažili. Ostatní spíše neocení. Jako vzpomínka dobré, jinak nic moc. 




Asphyx says:

SACROPHOBIA publish a compilation of their death metal memories this year. It is for loyal fans and everyone who wants to remember the band. I don't have  personal relationship to this band and their music is very ordinary and average. Also the sound is wrong, it  hurts sometimes. I don't want to defame the cult, but I think, that SACROPHOBIA wasn't interesting in the 90th too. The compilation is intended for listeners who knows the band. The others won't appreciate it. As the memory well, otherwise no great shakes.

pondělí 28. prosince 2015

Recenze/review - IN UTERO CANNIBALISM – Butcher While Others Obey (2015)


IN UTERO CANNIBALISM – Butcher While Others Obey
CD 2015, Sleaszy Rider Records

Zahnívající části lidských ostatků. Neskutečný, skoro až nasládlý pach, zbytky zetlených tkání. Genocida, šílenství. Stejně je to svým způsobem zvláštní a pořád mě to nepřestane udivovat, čeho jsme jako lidé schopni. Návštěva téhle vesnice měla být původně romantickým turistickým cílem. Pro návštěvníky bylo uděláno vše. Ženy zatancovaly, muži předvedli svá řemesla. Všichni měli smutné pohledy. Jakoby je něco tížilo. Bylo to kolektivní svědomí. Tiché ozvěny vražd. Je to moje chyba, neměl jsem chodit mimo vyznačené cesty. To bych pak neobjevil tenhle hromadný hrob. Historie by nás měla učit, ale ne vždy tomu tak je. Zmateně a smutně odlétám pryč. Utíkám do svého pokoje a před očima mám pořád zkroucená těla v až tragikomických polohách. Svět se zase jednou totálně zbláznil. Musím se nějak odreagovat, dát všemu zase řád. Pouštím si novinku řeckých IN UTERO CANNIBALISM a po chvilce zjišťuji, že se mé vzpomínky na tenhle krvavý výlet neustále a znova vrací.

Řekové hrají přesně ten druh syrového death metalu, který by mohl zaujmout všechny příznivce gore záležitostí. Všechno je zde surové, neotesané, zabíjí se rovnou, bez nějakých zbytečných technických vymožeností. Rána palicí do hlavy, případně pořádně nabroušená mačeta. Vrcholem umění je motorová pila. Hudba vše jen krásně podkresluje, nikde nic nebolí, ani nedrásá. Je to trošku problém. Album tím trošku ztrácí na tlaku a energii. Není to první liga, ale hodně dobrá druhá. Nápady nejsou z nejoriginálnějších, ale myslím, že to tentokrát nikomu moc vadit nebude. Riffy jsou ostré, nálada morbidní a o to by nám mělo především. Rozhodně na nové desce nehledejte nějakou progresi, ani novátorský přístup. Spíš bych album zařadil mezi takovou tu hodně dobře zahranou klasiku. Problémem je, jak už to tak u podobných kapel bývá, určité monotónní vyznění. Pro koncerty a večerní odpočinek rozhodně slušné, ale jinak poměrně nezáživné.


Přes všechny mé připomínky a negativní reakce, pořád v téhle smečce cítím určitý potenciál. Rozhodně se nejedná o nějaká ořezávátka, ani nezkušené mladíky. Kapela přeci jen hraje od roku 2004 a letošní počin je již jejich čtvrtým dlouhohrajícím albem v řadě. Jako dobré řemeslo je nová deska opravdu kvalitní. Horší je to ale v případě, pokud chcete od poslechu také něco navíc. Mám trošku problém s tím, že si CD vždycky několikrát narvu do hlavy, otřepu se a po chvíli zjišťuji, že mi toho v ní příliš nezůstalo. Jsou chvilky, které bych hodnotil hodně vysoko a zajímavě, ale nelezl jsem i pasáže, které bych s chutí vystřihl. Možná by to chtělo zapracovat trošku víc na produkci, které se mi zdá poněkud nevýrazná. Také pan vokalista nepatří zrovna k příliš variabilním zpěvákům. Snaží se ze sebe sice vmáčknout všechno, ale znáte to. Komu není z hůry dáno…



IN UTERO CANNIBALISM nám letos přinášejí pořádně morbidní desku. Je plná klasických, tradičních melodií a postupů. Pokud máte rádi syrový a surový death metal toho nejhrubšího ražení, myslím, že byste mohli být spokojení. Mě osobně přeci jen chybí trošku víc energie a tlaku. Nápady jsou si navzájem opravdu hodně podobné a po nějaké době se dostavuje pocit velkého stereotypu. Album bude určitě vyhovovat všem, kdo nehodlají řešit originalitu a přimhouří oči nad stále stejnými postupy. Jako celek působí novinka velmi dobře, ale na první ligu to ještě rozhodně není. Potenciál zde cítím velký, ale v dnešní době nadprodukce je to bohužel zatím málo. Nahrávku bych hodnotil jako velmi dobrou, nadprůměrnou, ale ne vynikající. Kapelu bych doporučil pořádně zapracovat na produkci.  Death metalové album, které vás zabije tak napůl.

Asphyx says:

IN UTERO CANNIBALISM brings us very morbid album. It is full of classic, traditional melodies and actions. If you like a raw and cruel death metal the cruelest one, I think you would be happy. For me there is not enough energy and pressure. The ideas are very similar and after a while it became a stereotype. This album would be great for someone who doesn´t care about originality. As a whole it seem very good, however this should be a first league and that is not good enough album for that. I feel a big potential but in today’s over-production it is not enough. I would say that this album is good and maybe above standard but not excellent. 


Seznam skladeb:

1. Silent Abuse
2. Dawn Of Devotees
3. Exile
4. For Those Who Defy
5. Butcher While Others Obey
6. Vile Blessings
7. Prevail
8. Born To Degenerate
9. Exorcized
10. In Cold Despair
11. Solitude Eternal
12. The Mutants
13. Static Empire

 

Sestava/band:


Bill: Vocals Alex: Drums kostas katsantonis:guitars(senserase) stefanos koutsouropoulos:bass(senserase)

Minirecenze/minireview - BONEHUNTER - Evil Triumphs Again (2015)


BONEHUNTER - Evil Triumphs Again
CD 2015, Hells Headbangers Records

Když jsem tyhle thrash punkové šílence z Finska viděl u nás v Plzni, na větvi jsem z jejich vystoupení rozhodně nebyl. Vadila mi určitá monotónnost a postrádal jsem takový ten těžko definovatelný tlak, který mám u živých koncertů tolik rád. Z desek jsou pánové jiní, zdají se mi přeci jen o něco lepší. BONEHUNTER hrají přesně ten "fuck off" thrash punk, který si dávám do hlavy ve chvílích, kdy si potřebuji pořádně vyčistit hlavu. Je velmi příjemné si jen tak sednout a relaxovat, když kolem vás lítají imaginární postavy při mosh-pitu. BONEHUNTER nejsou rozhodně žádná první liga, spíš bych je zařadil na přední místo do ligy druhé, ale co se týká undergroundu, tak si své jméno budují vcelku poctivě. Na novince najdeme vlastně přesně to, co jsme všichni čekali. Jeden zásek střídá druhý, vyhrávky jsou jen chvilkovými úlety a hlavní slovo dostává kopanec přímo do obličeje.

Stylově lze BONEHUNTER s klidem zařadit po bok TOXIC HOLOCAUST, SABBAT, SACRILEGE, BLACKRAT, ale i třeba lehkým blackem načichlé AURA NOIR, GEHENNAH, BARBATOS.  Zkrátka a jednoduše, podobných kapel je dnes obrovské množství a bývá už trošku problém je od sebe odlišit. BONEHUNTER měli a mají tu výhodu, že naskočili na vlnu retro thrashe v roce 2011, kdy byl po podobných zvěrstvech velký hlad. Problém bych viděl v jedné, zato pro mě velmi zásadní věci. Je to již výše naznačená vzájemná podobnost veškerých skladeb. Pro pařbů dobré, ale po poslechu si nějak nevybavím žádný song, který bych si pamatoval řekněme i třeba za rok. Chápu plně stylovou příslušnost, nekompromisní přístup i rychlost (vždyť v první a jediné pravé thrashové vlně jsem se v osmdesátých letech metalově narodil), ale chybí mi něco navíc, co od kapel z první ligy očekávám a je pro mě nutností. 

BONEHUNTER na své nové desce pokračují tam, kde minule přestali. V undergroundovém thrash punku, který vás rozseká na malé kousky. Horší už je to s nápady a pestrostí skladeb. Po nějaké době se do poslechu vkrádá monotónnost a celé album se slévá v jeden celek. Nápadů je zde dost, ale jsou si navzájem hrozně moc podobné. Na první thrashovou ligu to ještě není, ale na přední místo v druhé lize ano. Thrash punková deska, která mě vzala tak na 70%.



Asphyx says:

BONEHUNTER continue on their new album there, where they ended last time. It's underground thrash punk that will cut you into small pieces. The ideas and the variety of songs are worse. After some while the listening becomes monotonous and the album coalesces into one whole. There are lots of ideas, but they're so much similar. It isn't the first thrash league, but it's a prominent place in the second division. Thrash punk plate I accept for 70%.

neděle 27. prosince 2015

Minirecenze/minireview - THE FIFTH ALLIANCE - Death Poems (2015)


THE FIFTH ALLIANCE - Death Poems
CD 2015, ConSouling Sounds


Sludgeoví poutníci THE FIFTH ALLIANCE hrají na svém druhém dlouhohrajícím albu přesně tu kombinaci hard coru, sludge, post metalu, která je dnes poměrně žádaným artiklem. Velmi dlouhé, mnohdy absolutně deptající skladby, vokalistka se zajímavým (i když někdy až "nepříjemným") hlasem a nálada totálního nihilismu. Máme tu před sebou kapelu, která se s tím moc nemazlí, je svá a nebojí se lehkých experimentů. Nejsem sice v podobné hudbě nijak kovaný a vyhledávám ji opravdu jen nárazově, ale musím ocenit nasazení a přístup. Trošku horší už je to s nápady, ale pokud se rádi necháváte muzikou spíše unášet, než abyste sledovali počty kmitů po hmatníku, myslím, že by vás tihle Holanďané mohli oslovit. 

Pro poslech je opravdu nutné mít náladu a doporučoval bych se hned od začátku oprostit od zavedených postupů. THE FIFTH ALLIANCE nejsou sice nijak originální, podobných smeček dnes napočítáte deset v jedné kavárně, ale také jsou pro mě něčím zajímaví. Vlastně by se také dalo říct, že prošli důmyslným sítem, které mám vytvořeno, abych oddělil plevy od zrn. Společná setkání jsou velmi smutná, deptající, naléhavá, hozená až někam do doom metalu. Zvláštní je, že celá tahle absolutně netypická kapela, byla pro mě takovým velmi naplňujícím odpočinkem. Možná jen ten vokál, tak je někdy opravdu hodně řezající a ošklivý, ale ono to tak asi má být.

Máte rádi kombinaci sludge, doomu, hard core, post metalu? Tak potom by pro vás měli být holandští THE FIFTH ALLIANCE jasnou volbou. Jejich novinka je totiž nádhernou ukázkou toho, jak se i s minimálními výrazovými prostředky dají dělat velké věci. Nálada alba je velmi temná, zákeřná, svým způsobem neskutečně smutná. Musíte si sice zvyknout na zpracování vokálů, ale právě ony jsou tím, co odlišuje tuhle skupinu od spousty dalších. Dlouhé, pečlivě vystavěné a absolutně deptající songy, odvrácená tvář lidské mysli. Upozorňuji, že tato hudba může způsobovat deprese! Zajímavé album se zvláštní atmosférou.




Asphyx says:


Do you like a combination of sludge, doom hard core and post metal? Ok, so you should listen to these Dutch guys THE FIFTH ALLIANCE. Their new album is an amazing example of how you can do great things with a minimal wordage. This album´s mood is very dark, cruel and in a way very sad. You have to get use to their work with vocals, however these vocals are the main reason why this band is so unique. Long, accurately worked out and absolutely depressing songs, a reverse face of human mind. Warning! This album might cause you depressions. An interesting album with a very strange mood. 

https://www.facebook.com/thefifthalliance
http://thefifthalliance.bandcamp.com/album/death-poems
http://www.consouling.be/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh dvacátý druhý – Lemmy je bůh


Příběh dvacátý druhý – Lemmy je bůh

Psáno také jako úryvky do reportu při plzeňském koncertě Motorhead.

"Lidé evidentně nesnáší pravdu, ale já ji miluju. Miluju jí, protože tolik lidí vytáčí. Když totiž posté vyvrátíte jejich blbé argumenty, tak možná jednou, jeden z nich řekne: Oh! Počkat – to je špatně. Žiju pro tenhle okamžik. A občas se i zadaří, to vás ujišťuji." (Lemmy)

Léta Páně 1990
Vylezl jsem ven se psem. Pobíhá okolo mě a najednou proti mně po ulici peláší jeden z nejlepších metalových spolubojovníků Mára. Je mu 13 a už je znát, že jednou bude mít velkou pleš. Usmívá se. Drží v ruce nějakou kazetu. „Ty vole, Jakube, z tohohle se posereš, je to stará kapela, ale super!“: prohlásí místo pozdravu a podává mi jednu BASFku na které září ručně namalovaný obal MOTÖRHEAD. A já byl po několika hodinách, když jsem poprvé vložil ty muchlající se pásky do přehrávače, poprvé proklet. Lemmy v plné síle na mě řval „Ace of Spades“. Neurvalé, šílené, do té doby nepředstavitelné. Štval jsem s tím všechny okolo pořád do zblbnutí, kreslil si logo neustále do školního sešitu, ručně jsem si udělal tričko, zkrátka, tenkrát můj kamarád způsobil, že já a MOTÖRHEAD jsme se stali navždy nerozlučnými přáteli. Plakát, který jsem si nechal okopírovat u známého, jsem sundával po 25 letech nedávno při rekonstrukci bytu, ve kterém jsem se narodil. Čas utíkal dál…

"Zatím v celém mém životě jsem potkal pouze dva druhy lidí: ty, kteří mě brali, a ty, kteří mě nesnášeli. Naučte se mezi nimi rozlišovat, protože je snadné občas je zaměnit." (Lemmy)

Léta Páně 1995
Je brzy ráno a já jsem nemohl dospat. Už půl roku mám na krku dvacetileté výročí svého narození a cítím se silný jako nikdy. Dneska 10.5.1995 jedeme do Prahy. Holky z nástavby si vyřvaly nějakej muzikál, ale s kamarádem máme plán, že zdrhneme, přelezeme plot a pokusíme se dostat do Malé sportovní haly na koncert Lemmyho a jeho přátel. Mám u sebe 150,- kč, co mě zbyly z brigády a na sobě to stále stejné triko MOTÖRHEAD. Utíkáme z představení, kde někdo oslavuje Ježíše Krista, při zdolávání plotu si trhám džíny v rozkroku. Dovnitř se nám nepovede dostat, ochranka je nekompromisní a úplatek sto padesáti korun na ní nefunguje. Je mi do breku. Pak kamarád zahlédne asi v pěti metrech nad zemí otevřené okno. Moje nechuť k výškám je nejednou nepodstatná a za chvíli už visíme za prsty a koukáme, jak zrovna Lemmy přichází na pódium. Je to bůh v plné síle (stejně jako my). Řveme z parapetu všechny známé songy, velebíme právě probíhající turné k albu „Sacrifice“ a s rozedranými klouby i zmoženými koleny jsme na vrcholu blaha. Utahaní, roztrhaní a totálně zničení jsme pak doma v Boleslavi za největší hrdiny. Pokouším se půl roku žít jako Lemmy. Dochází u mě k několika intoxikacím, jednomu kolapsu a nakonec zjištění, že to zkrátka nejde. A čas plynul pomalu, ale jistě kupředu…

"Narozen k prohře, žij jako vítěz." (Lemmy)

Léta Páně 1997
Jedu vlakem do Plzně, do školy. Proti mně usedá slečna s hrozně krásným a plným tričkem na těch správných místech. Usmívá se, mohu na ní oči nechat. Potkávám ji znovu za několik dní v baru na vysokoškolských kolejích, u záchodků se osměluji a oslovuji ji. Pak spolu chodíme, spíme, pořádáme nekonečné disputace o muzice a já zjišťuji, že jsem v tom až po uši. Je to něco nádherného a jen tak mimoděk ještě posilněno společným souzněním v muzice. Pro nás oba je Lemmy pořád bůh. Kupujeme každou desku, hodnotíme každý nový song. Svět je tak krásný. Jsme jedno tělo, duše a zažíváme obrovský kopec srandy. Čas je nám ale přesto odpočítáván nekompromisně a bez slitování neustále ve stejném rytmu…

"Celá tahle generace jsou samé fňukny, víte? Vypadá to, že si nikdo neužívá sám sebe. Jenom se navzájem kritizují za to, když se má někdo dobře a užívá si to." (Lemmy)

Mezidobí, aneb život mezi léty Páně 1997 a 2015
Život nás ukoval ve snad ještě silnější dvojici. Máme krásné děti, obrovskou kupu starostí, práce, kde se snažíme jako šílení. Pomalu spolu stárneme, kolikrát stačí pohled očí, náznak a už nemusíme ani nic říkat. Já si k rodině, práci a sportu ještě přibral psaní o muzice a tak jsou chvíle, kdy „se nic neděje“ opravdu vzácné. Zkrátka a jednoduše. Obyčejný život obyčejných lidí. Nic „zajímavého“ pro ostatní. Jako kulturní referent rodiny sleduji nové desky a když MOTÖRHEAD nějakou vydají, tak ihned automaticky objednávám. Na jaře letošního roku náhodou zjišťuji, že bude možnost zase Lemmyho (hergot, znáte vůbec „většího chlapa“?) a jeho partu vidět, A to dokonce u nás v Plzni. Děti závidí, sledují se mnou záznamy koncertů z poslední doby a já si najednou uvědomuji, že těch dvacet let uběhlo rychle a zběsile jako songy téhle rockerské party. Potají, abych překvapil, kupuji lístky a dávám jeden manželce k narozeninám. Ta cesta, která měla dojít svého naplnění právě včera, v sobotu 4.7.2015 v Depu Plzeň, našla svůj konec. Vše se začalo spojovat v jedno a já i přesto, že moc dobře vím, že v 69 nemůžu chtít po starém pánovi s baskytarou žádné zázraky, jsem byl odhodlán si tenhle koncert pořádně užít. Čas běžel jako o závod…

"Smrt je nevyhnutelná, že? Tohle si uvědomíte o to víc, když se dostanete do mého věku. Já ale nemám strach. Jsem na ni připravený. Když odejdu, tak odejdu při něčem, co dělám nejlíp. Když bych zítra zemřel, nebudu si stěžovat. Užil jsem si." (Lemmy)

4.7. léta Páně 2015 – Plzeň….den D
Včera jsem usínal do vedra a ráno to není jiné. Vstávám a první myšlenka, která mě napadá, tak směřuje ke zdravotnímu stavu Lemmyho. Dá to v těch vedrech? Zvládne vůbec koncert? Manželka mě uklidňuje a po obědě jsem jak na trní. Odcházíme kolem čtvrté hodiny do restaurace a „děláme si jako za starých časů náladu“. Rock for People je pro nás jen koncertem MOTÖRHEAD a zbytek kapel nás nezajímá. Sedíme, klábosíme, smějeme se. Pak se vydáváme do areálu. Prostory nebudu hodnotit, osobně bych si dovedl představit lepší, ale s tím nic nenadělám. Pivo bylo na festivalu teplé a stálo se na něj opravdu dlouho. A pak už jen netrpělivě čekáme. Čtyřicet let na scéně, nespočet alb, nekonečná řada hitů. Legenda. Modla. Hudební bůh. Nemůžu se dočkat. Čas se náhle zastavil, naplnil a kruh se uzavřel.

Koncert jsem si i s manželkou neskutečně užili. Byl jsem naměkko. Hrozně jsem to prožíval a dodnes si o tom spolu se ženou vyprávíme. Byl to hodně osobní zážitek.

Současnost.

Přiznám se, Lemmy je takovou mojí ikonou, člověkem, ke kterému vzhlížím jak hudebně, tak lidsky. Mám rád, když se říkají věci na rovinu a mám rád, když jsou chlapi osobnostmi. Smutné je koukat, jak se můj oblíbenec pere se zdravím a věkem. Některé jeho výroky jsou už jen stařeckými výkřiky, sem tam už hraničící s trapností, jenže já si pokaždé vzpomenu, co jsme „spolu prožili“ a usmívám se. Nechci myslet na to, kdy odejde Lemmy do věčných lovišť a ani si nepředstavuji, jaký bude svět „po Lemmym“. Ono se asi nic nestane, čas nezastavíš, ale u mě stejně bude jedním z největších muzikantů a chlapů, co jsem kdy potkal. Amen. Victory or Die!
------------------------------------------

28.12.2015

Jsem na horách, odstřižen od všech informací. Přesto se díky SMS od kamaráda dozvím, že Lemmy zemřel. Hlava mi najednou přepne do podivného režimu a jsem celý den mimo. Chodíme po kopcích, já pořád koukám do dálky a promítám si v hlavě všechny ty překrásný zážitky, který jsme s MOTÖRHEAD prožili. Když vám odejde srdcová kapela, bolí to. A to hodně. Ani jsem to nečekal. Pomalu se stmívá a já odcházím před chalupu. Beru do ruky lahev slivovice, prokládám ji pivem a upíjím se do nicoty. "Proboha, co blbneš!": budí mě žena v mínus šesti stupních, ležícího na louce, pokrytého jinovatkou. "Chceš to odstonat?": dodává a já jen smutně přikyvuji. Jdu si raději lehnout s pocitem, že tenhle den budu mít navěky v hlavně zapsaný jako absolutní esenci smutku. Zemřel totiž nejen jeden z mých hudebních bohů, ale i obrovský kus rock´n´rollu. 

31.12.2015 

Pořád se z toho nějak nemůžu vzpamatovat. Celou cestu do Plzně pouštím všechna CD, která jsou v autě. Mám pořád neskutečnou touhu být sám. Odstřihnout se od všeho a jenom pít a poslouchat. Další slova jsou zcela zbytečná. Zbývá říct jen jediné. Děkuji Lemmy, byla to neskutečná jízda! 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 26. prosince 2015

Minirecenze/minireview - ENDSEEKER - Corrosive Revelation (2015)


ENDSEEKER - Corrosive Revelation (2015)
EP 2015, F.D.A. Rekotz

Až budou jednou naše těla v hrobě hnít, až nás budou červi žrát, tak potom už bude pozdě na to, něco změnit. Možná bychom si měli uvědomit, že čas, který nám byl vyměřen na tomto světě, není věčný. Proto je nutné využít každou chvíli a vychutnávat si ty nejlepší kousky old school death metalu. Jsem poslední roky hrozně rád labužníkem, který si dává do uší jenom to, co mu dělá dobře. Možná mohu působit jako zhýčkaný "ochutnávač", ale tentokrát je všechno přesně podle mého gusta. Němečtí ENDSEEKER a jejich prvotina "Corrosive Revelation" je pro mě přesně tím kouskem plesnivého masa, který si dám vždy s chutí. Švédský death metal v jejich provedení je hodně ostrý, studený a splňuje ty nejvyšší požadavky na kvalitní krmi. Co na tom, že zrovna tahle porce je pořádně špinavá, zahnívající, mokvající a plná zmítajících se červů. 

Proces rozkladu byl započat, vnitřnosti již dávno skončily v zažívacích traktech červů, kosti jsou ohlodány až do světélkující běloby. Všechno sedí, jak má. Hudba v rytmu starých GRAVE, NIHILIST, DISMEMBER, ENTOMBED je zahrána s dobrým vkusem a jsou dodrženy všechny atributy stylu. Líbí se mi hlavně energie, se kterou mezi nás pánové vypustily všechny ty ledově kovové riffy. Jako pocta záhrobí se mi zdá novinka velmi zdařilá. Žádné kudrlinky, žádná přeprodukovaná záležitost, jen poctivý, nekompromisní materiál, který nechá zavzpomínat na ty nejlepší záležitosti z devadesátých let ve Skandinávii. Ze starých učebnic se cituje doslovně, s nadšením a odhodláním v srdci. Album sice asi ocení jen příznivci stylu, ale myslím, že to rozhodně nevadí. Naopak, líbí se mi hlavně ten přístup, včetně obalu, provedení, celkového výrazu, neočekával jsem nic "nového", ani "překvapujícího".

První album německých ENDSEEKER  je velmi dobrou poctou švédskému death metalu. Songy byly složeny s nadšením a hnilobou v srdci. Staré hroby jsou opět otevřeny, kříže obráceny směrem dolů a exhumovány staré death metalové postupy. Novinka byla zahrána ve stínu rozpadlých náhrobků s maniakálním nadšením. Kosti zase praskají, lebky se smějí do tmy a já si užívám old school death metal toho nejryzejšího provedení. Líbí se vám na hudbě poctivost, opravdovost a reálný základ? Milujete zvuk a pořádky devadesátých let? Potom jste zde správně. Album má velký drive i feeling. Víka od rakví opět praskají! Tohle EP je nutností pro každého poctivého fanouška. Švédský death metal z Německa, který připomíná seknutí sekerou přímo do vaší hlavy! Skvělá severská záležitost!




Asphyx says:

The first album of German ENDSEEKER is a very good  tribute to the Swedish death metal. The songs were composed with ardour and rot in the heart. Old graves are opened again, the Cross is turned downwards and the old death metal methods are exhumed. The news was played in the shadow of broken tombstones with manic enthusiasm. Bones are cracking again, skulls are laughing in the darkness, and I'm enjoying the old school death metal of purest version. Do you like the music of honesty, sincerity and a real basis? Do you like the sound and the orders of the nineties? Then you are right. The album has great drive and feeling. Lids from the coffins are bursting again! This EP is a must for every honest fan. Swedish death metal from Germany, that resembles a chop with an axe directly into your head! Great Nordic thing!

TWITTER