sobota 16. ledna 2016

Recenze/review - TRAUMATOMY – Monolith of Absolute Suffering (2015)


TRAUMATOMY – Monolith of Absolute Suffering
CD 2015, Morbid Generation Records

Poslední dobou mi přijde, že když už se dneska někdo rozhodne hrát death metal, tak volí jeho nejbrutálnější odvětví. Těch krutých a bohužel i hodně si navzájem podobných kapel je opravdu velké množství. Mimo těch několika starých jmen se ale bohužel většinou jedná jen o další pokračovatele, o několikátou kopii již dříve slyšeného. To by zase tolik nevadilo u smeček, které hrají pestřeji a zajímavěji. Největším problémem brutalistů zůstává stále stereotyp a monotónnost. Překvapuje mě, jak je tento způsob vyjádření populární v Jižní Americe a Asii. Pohled fanoušků je přeci jen asi trošku jiný, než ten náš evropský. Každopádně, všechny tyto mé připomínky splňuje i mezinárodní uskupení, které si říká TRAUMATOMY. Skupina, složená z muzikantů z Japonska a Ruska se zhlédla v DEVOURMENT, KRAANIUM, VULVECTOMY, ABOMINABLE PUTRIDITY, CEPHALOTRIPSY a spoustě dalších. Pokud této hudbě holdujete, dosaďte si své oblíbence, určitě jich najdete spousty.

Co musím pochválit, tak je rozhodně zvuk, produkci a celkové provedení. Obal určitě zaujme, i když nepatří zrovna k nejoriginálnějším. Horší už je to s tím, co se ukrývá uvnitř. Brutální metalové motivy jsou opentleny slammovými riffy. Stávají se tak houpavými a já marně vždycky čekám, kdy už přijde nějaká změna. Není to svým způsobem špatné a dokážu si představit pařbu na koncertě s pivem v ruce, ale doma v pokoji mě to nudí. Nemůžu si pomoct. Stále stejný vokál, navzájem si podobný, jen občas změněný rytmus sice asi dělá dobře všem dělníkům krve, ale pokud chcete od hudby také něco navíc, tak zde to nedostanete. Je to jen a jen rubanice toho nejhrubšího zrna. Klidně bych to překousl, ale proč zní každá skladba stejně jako ta předchozí? Jasně, je to stylové, je to sekající, je to underground. Akorát mě to vůbec nebaví.


Připadám si, jako bych stál někde u pásu na lince v továrně a dělal pořád stejné pohyby. Jsou kapely, které podobným způsobem umí navodit až jakýsi rauš. To se ale TRAUMATOMY nepovedlo. Dovedu si sice představit, jak budou nad jejich novinkou fanoušci vrnět blahem a hovořit o pořádném nářezu, mě ale chybí něco navíc. Chápu, že někdo ty splašky dole pod nemocnicí musí vybrat, ale nějak nevím, proč bych to měl být zrovna já. Je to extrém, který mě příliš nebolí. Moje myšlenky těkají při společném setkání pokaždé někde jinde. Vždycky si říkám, že to ještě jednou zkusím, že na tom něco bude, když to poslouchá takové množství lidí, ale nakonec album raději znovu odkládám do hromady CD, ke kterým se už nebudu vracet. Novým kouskům zkrátka starého psa nenaučíte. Leda že bych sám sebe někdy ve spánku pokousal.


TRAUMATOMY nahráli desku pro všechny maniaky, kteří mají rádi brutal death metal se slammovými prvky. Pro někoho bude nahrávka tím nejlepším, co letos slyšel, pro mě je ale jen dalším krvavým kouskem krve v řadě. Kapela mi nepřijde ničím výjimečná ani zajímavá. Zvuk a provedení jsou na velmi dobré úrovni, horší je to už s nápady. Jsou stále stejné, opakují se a tak se po čase dostavuje pocit prázdnoty a nudy. Příznivci stylu asi budou mít radost, já raději od CD přehrávače odcházím. Album je brutální, je kruté, je ošklivé, ale je také monotónní a stereotypní. Nic dalšího mě vlastně ani nenapadá. Tahle hudba se mnou zkrátka nic nedělá. Bohužel. TRAUMATOMY nahráli obyčejnou brutálně slammovou desku. Nic víc, nic míň.

Asphyx says:

TRAUMATOMY recorded an album for every maniacs who like brutal death metal with slam pieces. For someone this album will be the best of this year but for me it is just another bloody piece of blood in a row. This band is nothing special or unordinary for me. The sound and work is on very good level, however there are the ideas and they are not good. The ideas are the same and it repeat all the time so after a while you feel the emptiness and boredom. Fans of this type of music will be probably happy but for me I go away from the player. This album is brutal, cruel, ugly, however it´s monotone and stereotypical. Nothing more to say here. This music does nothing to me. Too bad. TRAUMATOMY recorded an ordinary brutal slam album. Nothing more, nothing less.   


Seznam skladeb:


01. Growing Venomous Trichomes
02. Pathogenic Impulse of Absolute Suffering
03. Conversion of Purulent Ulcers
04. Intracranial Decomposition
05. Mortification By Corporal Oxidation
06. Necrotic Transformation
07. Accumulation of Degraded Cells
08. Splitting of Decomposed Emotions

Čas: 30:31

 

Sestava/band:


Constantine Chevardin – kytara, bicí, programování
Haruka Kamiyama – zpěv
Boris - basa