středa 16. března 2016

Recenze/review - ABYSSUS – Into the Abyss (2015)


ABYSSUS – Into the Abyss
CD 2015, Memento Mori

Řecko je pro mě v současnosti velmi zajímavou zemí. Tedy pokud se týká jejich přírodních krás, lidí a hlavně death metalu. Poslední dobou se zdá, že tento styl v této krajině zažívá svou renesanci. Většina kapela je sice brutálně death metalových, případně blackově špinavých, ale najdou se i tradiční, old school death metalové. Jednou z nich jsou maniakální ABYSSUS. Ti se zhlédli v tvorbě slovutných OBITUARY (a sem tam starých SIX FEET UNDER) a podřídili tomu vlastně vše. Hudba je opravdu hodně podobná, dokonce i frázování zpěvákovo je skoro stejné, jako má John Tardy. Nabízí se tak ihned myšlenka, celou smečku zavrhnout do největšího podzemí se slovy o kopírování. Není to tak úplně pravda. Jednotlivé odlišnosti sice poznají jen ti nejcitlivější posluchači, ale i přesto si myslím, že zrovna tahle skupina by mohla zaujmout staré poctivé fanoušky natolik, že by ji poctili alespoň několika poslechy. Muzika zde totiž hezky odsýpá, nikdo si na nic nehraje. ABYSSUS jsou mi jednoduše sympatičtí svým projevem a vlastně i zvukem.

Pod olivovníky se válí opuštěná mršina. Slunce pálí a máte pocit, že se vám za chvíli zadřou klouby ve svých jamkách pískem. Vrásčitá stařena pozvedá svoji ruku a ukazuje vám směr, kterým jít. Ano, tady někde je vchod do Hádovy říše. Stačí překročit pár omšelých kamenů, neupadnout přes propletené kořeny a budete tam. Člověk by ani neřekl, že tahle vrátka, jak vystřižená z dětských románů, jsou dveře do samotného pekla. Zavržou v pantech, ovane vás zápach hniloby a najednou máte pocit, že sem patříte odnepaměti. ABYSSUS právě pořádají jeden ze svých nekonečných koncertů, podupáváte si u toho do rytmu a těšíte se na kotle s rozžhaveným kovem. Až mě jednou pověsí v podzemí na řetězy a budou mě mučit za mé hříchy, bude mi dobře. Do ohnivé lázně chci vstupovat očištěný a srovnaný sám se sebou. Pohřebnictví má v Řecku, zdá se, velkou tradici. Prostředky, které kapela volí, jsou sice již mnohokrát použité, ale to by se dnes dalo říct i o kapelách, které mnozí považují za novátorské.



První deska bývá pro kapelu vždy velkým úspěchem, radostí z odvedené práce a mnohdy trpí mladickými nedostatky. ABYSSUS ale již nejsou úplnými nováčky, mají na svém kontě od roku 2011 několik splitek, EP a i když je novinka první dlouhohrající, věci jako zvuk a produkce jsou v pořádku. Jediný menší problémy bych viděl v tom, že se skladatelsky příliš drží při zemi. Pánové sice odříkávají poctu starým pořádkům upřímně, s nadšením a odhodláním, ale chybí mi zde kousek zla a energie navíc. Možná to bude jen můj dojem, ale já bych příště poprosil té plesniviny trošku navíc. A abych nezapomněl, tak klidně mohou přihodit několik kilo tmy a chladu. Potom bude vše v úplném pořádku a kapela dojde mého blahořečení. Pro tentokrát odpouštím drobné nesrovnalosti, oprošťuji se od lehkých, mě nepříjemných věcí a nakonec si album vlastně docela užívám. Uzavřu se do své death metalové ulity, naladím se na smrt a pak to přijde samo. Ona v téhle desce síla je, jen je ukryta pod lehkým nánosem nevýraznosti.


„Into the Abyss“ je dobrým, klasickým death metalovým albem. Nápady jsou sice mnohdy velmi podobné se slavnými OBITUARY, ale pokud nad tím přivřete oči, naleznete pod povrchem slušné tradiční nápady. Nahrávka mě sice nijak nebolí, ani nešokuje, ale je to dobré řemeslo a to se cení. Příště bych kapele doporučil, aby trošku zapracovala na ostrosti a průraznosti. Potom bude vše v nejlepším pořádku. U nás v záhrobí si ale už ABYSSUS své ostruhy vysloužili. Líbí se mi celkový přístup, krásný obal i určitá patina, kterým jsou skladby pokryty. Smrt je už opravdu velmi blízko. Chybí už jen kousek a smete vás obrovskou silou. Album bych zařadil někam do lepší poloviny, co loni bylo vydáno, ale na první ligu to zatím není. Budu se ale těšit příště, zrovna v téhle smečce cítím velký potenciál. Old school death metalové album, které je zlé a ošklivé tak na sedmdesát procent. Dobrá práce!

Asphyx says:

“Into the Abyss” is the good classic death metal album. Sometimes there are similar ideas as with OBITUARY however, if you pass it you can find a lot of traditional ideas under the ground. Although this album does not shock or hurt me, I can feel the good work and that´s what counts. Maybe I would suggest to work a little bit more on sharpness and forcibility, then everything will be better. ABYSSUS already have their spurs in the other world. I like the attitude, the great cover and also the patina which covers all the songs. The death is very close right now. There is only one little step and we all will be throw down by this enormous power. I would say that this album is in a better half on a scale of albums which were published last year. But it´s not the first league, not yet. I´m looking forward to another album because in this band I can honestly feel a big potential. This is an old school death metal album which is bad and ugly for like 70%. GOOD JOB!

Seznam skladeb:

1. Into the Abyss
2. Across the Fields of Death
3. Echoes of Desolation
4. Intent to Kill
5. Revenge
6. Those of the Unholy
7. Enthrone the Insane
8. Visions of Eternal Pain
9. R.I.P.
10. The Ritual


Čas: 39:22

 

Sestava/band:


Kostas Analytis – zpěv
Panos Gkoumpaliotis – kytara
Costas Ragiadakos - basa