pondělí 28. března 2016

Report, photos, video – EMBRIONAL, GUTTED, AVENGER, HEAVING EARTH – club Modrá Vopice, Prague – 26. 3. 2016

Embrional
OSTATNÍ FOTKY/OTHER PHOTOS - author of photos Jakub Asphyx

Nad hlavou mi krouží dvojice jestřábů, před chalupou v Jizerských horách pomalu tají poslední zmrazky sněhu a do kostí se mi vkrádají marné záchvěvy zimy. Je bílá sobota velikonoční, sedím u praskajících kamen, nohy mám výš než srdce a prožívám takové ty překrásné rodinné chvilky štěstí. Děti pobíhají okolo, řeší pro ně životně důležité věci, manželce to neskutečně sluší a já se u nové knihy Stephena Kinga usmívám. Ráno jsme byli na procházce a já se pořád na kopcích zastavoval a kochal se dlouhými pohledy do krajiny. Odpočívám, nasávám zelenou energii hor a hořkost dobrého piva už třetí den. Byl by hřích, celou tuhle atmosféru přerušit. Přesto to udělám. V Praze totiž, v mé oblíbené Modré Vopici, pořádají kluci koncert polských EMBRIONAL.

Embrional
Nikomu nic nevysvětluji. Nemusím, všichni ví, že by to bylo zbytečné, když si něco tvrdohlavě umanu, stejně se mnou nikdo nehne. Dostávám jen spoustu dobrých rad, požehnání a když se pak ohlížím ve zpětném zrcátku, jak mi mávají ratolesti, pomyslím si něco o tom, že těch 103 km, které mi vyhodila navigace v telefonu, budu mít o čem přemýšlet. Kolem mě ubíhá dozadu nejdřív Jizerské pohoří, pak dole za „Paceřákem“ postupně už jen rovina, dlouhá, s polabským obilným krajem. Vždycky, když jezdím naší zemí, líbí se mi, jak je krásně pestrá. Jenže už jsem najednou kousek od Prahy, tady jsou už hnusné kostky montážních hal a skladů. Zabočím u Černého mostu do hlavního města a chvilku mi přijde, že se mi zbláznil telefon. Zastavím a „přenastavuji“ navigaci. Ne, do čínské restaurace se stejným názvem Modrá Vopice opravdu nechci.

Gutted
Parkuji na štěrku, otevírám dveře dřevěného klubu a zdravím podobně prokleté. Místo toho, abychom doma s rodinami velebili den ticha, bílou sobotu, čas kdy Ježíš ležel stále v hrobě, se scházíme v bezbožné seanci, čekáme na death metal a já přemýšlím, jestli jsem vlastně udělal dobře. Jenže pak na mě padne taková ta „modrovopičí“ dobrá nálada a já se těším na první kapelu jako malý kluk. Jsem holt srdcař a s tím nic neuděláte. Popíjím nealko sladké limonády, kroutí se mi po nich žaludek, ale nevadí, jsem tu hlavně na muziku.

Avenger
Celý ohavně laděný večer odstartovali HEAVING EARTH. Mí oblíbenci, o kterých jsem psal už tolikrát, že by to vydalo na menší brožovanou knihu. Co dodat dalšího? V sobotu skvělé, zase o nějaký ten kousek víc natlakované, s brousící silou navíc. Komplikovanost, která mi normálně spíše u kapel vadí, byla podávána ostře, na plesnivém podnose a s krutým výrazem všech zúčastněných. Byl jsem uveden do síně plné mrtvol, nabroušených riffů a mohutně vystavěných skladeb. Škoda jen do dvou třetin vystoupení nevýrazných kytar a přepáleného vokálu. Přesto pánové opět potvrdili status jedné z nejlepších nejen českých death metalových kapel, uvrhli mě do země stínů a já litoval, že jsem si sebou nevzal z chalupy kosu, krásně bych totiž doplnil celou atmosféru smrti, která se ten večer spolu s HEAVING EARTH v Modré Vopici odehrávala. Morbid!

Heaving Earth

AVENGER jsem neviděl už hodně dlouho. Přitom pro kombinaci dobrého deathu a blacku mám velkou slabost. Tradice, tma, skřeky za záhrobí! Kdo Volyňské znáte, asi víte, co očekávat. Ano, převážně tmu. A té se nám také na této nesvaté seanci dostalo. Ač jako řidič absolutně střízlivý, polil mě zvláštní pot, jako když se zbavujete včerejší dávky alkoholu. Přes sítnicí se mi začaly míhat černobílé filmy s okultní tématikou a plně jsem se vystoupení těchto mistrů v oboru poddal. Legenda promluvila, pohltila mě a vyvrhla vlastně až na konci poslední skladby. Mocné to bylo. Syrové, ošklivé a zároveň studené jako ruka umrlce. Výborně!

Avenger
GUTTED – technický maďarský death metal s brutálně temným přídechem. Vystoupení se mi líbilo moc. Bylo totiž přesně podle mého gusta. Surové, neučesané, nekompromisní a krvavě zastřené. Na těchto řeznících bylo hodně znát, že hrají již od roku 2000 (pod jménem Genocide dokonce od léta Páně 1996). Hudba se zmítala někde mezi technickými variacemi a death metalovou klasikou. Sem tam vylezl na povrch i lehce neučesaný grind. Nebudeme si nic nalhávat, tohle byla smečka, která mi dokázala vyloudit na tváři pořádně morbidní škleb. Líbilo se mi to moc. Pro našince velmi zajímavá (i když ke konci už trošku stereotypní) zkušenost a další doplněné smrtící vzdělání (šel jsem si ihned koupit CD). Ještě jsem neměl tu čest a na poprvé mě tenhle syrový kousek hniloby opravdu přesvědčil. Kreeeeev!

Gutted
Polští EMBRIONAL byli hlavním cílem mé dlouhé misie. Kapela, kterou jsem kdysi před lety potkal díky několika demonahrávkám zaslaným na recenze. Smečka, v kterou jsem od začátku věřil a jako nějaký zbloudilý poutník našel konečně svůj death metalem zohavený grál. Pro mě osobně hrozně nadaná skupina, kterou až nekriticky zbožňuji, mě hned první skladbou vzala za svoji práchnivějící ruku a přenesla mimo tento svět. Ne, nepřeháním. Znám každý tón, mám všechna dosud vydaná CD i triko. Brána pekelná se otevřela, z podzemí vyběhla smečka rozzuřených vlků a začala jako klubko bestií vše ničit, kousat, prskat, hltat naši krev. Cítil jsem, jak mě brní tepny u zápěstí, stahuje mě neskutečný vír riffů někam do hlubin temných zákoutí lidské duše. Dunící bicí připomínaly na hrubo nasekanou tmu. Byl jsem den předtím na horském hřbitově, položit kytky příbuzným a kamarádům na mramorové desky a při tomhle vystoupení mě popadla úplně stejná tíseň.

Embrional
Plíživé, smutné, zároveň tíživě deptající bylo vystoupení EMBRIONAL. Abych se přiznal, tak marně hledám slova. Místo toho, abych klepal do klávesnice, raději obracím oči v sloup a stále vzpomínám na to, jaká to byla temně jiskřivá krása. Vynikající černě death metalový obřad, který žhnul jako vroucí magma!

Embrional

Až na zmíněné HEAVING EARTH byl zvuk dle mého skromného názoru v pořádku. S návštěvností už to bylo trošku horší. Myslím, že čtveřice skvělých kapel si zasloužila víc než něco mezi padesáti až šedesáti příchozími. Když si ještě vezmu, že kolega Michal přijel z jihozápadu a já ze severu, každý přes půl republiky, Pražáci se moc tentokrát nevytáhli.

Gutted
Organizace byla v pořádku, snad jen pozdní začátek EMBRIONAL zamrzel. Copak o tom, my dalece dojíždějící jsme vydrželi, ale pražští fanoušci pomalu mizeli. Je to škoda, protože zrovna Poláci byli ten večer doslova zjevením.

Slušelo by se tradičně poděkovat pořadatelům – tentokrát mistru Žlababovi a HEAVING EARTH, že tento Bohu odporný večer v čas velikonoční uspořádali. My jsme vlastně, stejně jako křesťané, také rozjímali, jen death metalově a já si to užil opravdu nadmíru. Díky! A abych nezapomněl, kladné reakce, které jsem od vás slyšel na můj blog jsou úžasné, jsem poctěn a klaním se vám přátelé, moc si toho vážím!

Avenger
Je půl hodiny po půlnocí a den se láme do neděle. Ani nepřemýšlím nad tím, že mi během cesty přeřadí čas na letní. Zajímá mě spíš, abych za volantem neusnul. Vydávám se jako nějaká noční hlídka na cestu zpět do hor. Řadím pomalu, opatrně, s rozvahou. Projíždím blikajícím městem, pak se napojuji na dálnici na sever a už to svištím temnou krajinou. Mám období VADER, tak přidávám volume na CD přehrávači a popíjím cestou další odporné sladké limonády. V kostrbatých cestách Jizerek dávám pozor na noční výlety zvířat do silnice a nejednou parkuji před chalupou. V okně se ještě svítí, má milovaná žena na mě v půl druhé ráno pořád čeká.

Mr. Asphyx

Plný dojmů prohodím pár slov a jde se spát. Něco nade mnou šramotí, to se nám zase na půdě usadila kuna (nebo se nějaký dávný duch předků přehrabuje v mých zaprášených vinylech, zní to také jako přerovnávání kostí, pomyslím si ještě v polospánku). Usínám s pocitem, že jsem zažil další parádní death metalový koncert. Krásně temný večer to byl! 

OSTATNÍ FOTKY/OTHER PHOTOS - author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound