úterý 19. července 2016

Recenze/review - HEMOTOXIN – Biological Enslavement (2016)


HEMOTOXIN – Biological Enslavement
CD 2016, Unspeakable Axe Records

Podzemní stoka pod naším městem je krásné místo. Plné roztodivných zvuků, pachů, cupitajících potkanů, kteří vytlačili díky své větší odolnosti slabší krysy. Ze stropů odkapává věčnost, po stěnách se plazí jako malinkatí hadi odlesky sliznatých pavučin. Hloupý je ten, kdo se otřepe hnusem nad bělostnými slimáky, kteří nikdy nespatřili světlo. Tady, mezi nádobami odpadních stok, pod přepadem podzemních stok se zdá být svět kupodivu čistší a jasnější, než ten náš, známý jen přes neprůhledné zrcadlo reklam. Zde se nikdo nepřetvařuje, nepitvoří, ani vám nemaže med kolem huby. Pod nánosy špíny, tmy a zapáchajícího vzduchu, se ukrývají poklady. Novinku amerických progresivců HEMOTOXIN jsem našel právě zde, pod hromadami opadané omítky. Otevřel jsem krásně vyvedený booklet, zasnil se nad texty o smrti, světě páně Lovercrafta, vědě a vesmíru a musel rychle vylézt po žebříku na světlo. Cestou jsem se zalykal a popadal dech. Měl jsem co dělat, aby mě nepohltila tma.

Druhé dlouhohrající album v řadě je krásnou ukázkou toho, jak mě může dosud jinak neznámá kapela zcela pohltit. Kombinací old schoolových postupů plných starodávného thrashe, deathu a lehké progrese v mezích rozumu, mi způsobili pánové doslova vyrážku. V přítomnosti jejich novinky jsem se drbal jako nakažený leprou. Plesnivé postupy osmdesátých a devadesátých let, nadhled a jakási samozřejmost, s jakou HEMOTOXIN sázejí jeden neotřelý riff za druhým, mi dává velkou naději do budoucna. Tady se zrodilo monstrum, nekompromisní, se schopností zabíjet elegantně a s čistým štítem. Lidé jsou stejně divný druh, submisivní ve svém pudu sebezáchovy. Vždyť kdo jiný dělá všechno pro to, aby se měl na světě špatně? Bída, nesmyslné války, tuny nenávisti. Já vím, zlo je víc vidět, úsměv aby člověk pohledal, ale obraz dnešní doby není příliš růžový. Američané nám pomocí své hudby nastavují zrcadlo, nutí nás k zamyšlení. Nechybí jim vznešenost, odlehčený přístup. Do ničeho se nenutí, jejich skladby jen tak plynou. A přesto jsou doslova nakažlivé a nebál bych se napsat i magické.


Kousky skla z roztříštěné vázy nezpůsobí sedm let neštěstí, ale spíše krvavý šrám na vaší ruce. Obrací se vám žaludek, když pohlédnete do střepů. Zračí se v nich pokřivený obraz, záblesk temné stránky vaší mysli. Četl jsem kdysi zápisky jedné dívky, která si v koupelně každý den ubližovala ostřím rozbitých zrcadel. Byla krásná, milá, hodná, přesto ji trápilo zlo. Nedokázala unést tíhu světa a poblíž nebyl nikdo, kdo by ji vzal za ruku a vyvedl na světlo. Umřela osamocená, ale s úsměvem na tváři. Zbytečně. Pouštím si novinku HEMOTOXIN a před očima se mi odehrávají samé podobné smutné příběhy. Pokud má být pro mě dobrou deska ta, která ve mně probudí nějaké emoce, tak zrovna tento počin doslova jitří moji mysl. Prolíná se zde rychlost thrashově hozených DECEASED s géniem DEATH. K tomu si ale připočtěte až „vtíravý“ pocit pomalu bující bezmoci. Ano, jsem při poslechu jen kusem hadru, vlajkou vlající v prudkém větru. HEMOTOXIN si se mnou dělají, co chtějí. Heavy metalové vyhrávky mě uzemní, domlátí a zůstávají mi v hlavě ještě dlouhou dobu po tom, co vypnu přehrávač.



„Biological Enslavement“ je albem, které mě zasáhlo jako blesk z čistého nebe. Přiznám se, že tolik síly a energie jsem opravdu nečekal. Album mě doslova smetlo, rozsekalo a donutilo pokleknout. HEMOTOXIN nahráli desku, která vás rozdrtí. Mám při poslechu pocit, že na mě padá zeď. Dusím se, povstávám jako bájný Fénix z popela a ničím vše ohnivým mečem. Pestrá, lehce progresivní, s velkým množstvím skvělých nápadů, taková je nová deska HEMOTOXIN. Riffy jsou ostré a zůstanou mi vyryté v hlavě ještě dlouhou dobu, možná dokonce navěky. Líbí se mi lehkost a jakási vznešenost, s jakou pánové skládají. Připadám si, jako bych stál na skále a čekal, kdy každou chvíli skočím dolů. Stane se tak v podobě jednotlivých songů. Padám dolů a nechávám se unášet na vlnách lehké progresivity. Letošní počin mě doslova uhranul, podmanil si mě a já musím kapele vyseknout velkou poklonu. HEMOTOXIN se pokusili pomocí své hudby vyjádřit věčnost. Povedlo se! Vynikající album!

Asphyx says: 

 The album “Biological Enslavement” hit me like a flashlight from a clear sky. I have to admit that I didn´t expect this power and energy. The album smashed and cut me and I was forced to go on my knees. HEMOTOXIN recorded an album which will kill you. When I listen to this album I feel like the walls are falling on me. I cannot breathe. I am rising from ash like the mythical Phoenix and destroying everything with my fire sword. Colourful, slightly progressive, with a big amount of great ideas – that is the new album by HEMOTOXIN. The riffs are sharp and I will have them in my head for a long time – maybe forever. I like the lightness and gracefulness of those guy´s music. I feel like I am on a mountain and waiting to jump. The songs will make me jump every time I listen to them. I am falling, letting myself to flow on a waves of the slight progressivity. This year´s album just bewitched me, overpowered me. I have to give a big compliment to this band. HEMOTOXIN tried to express eternity by their music. Successfully! An excellent album!

Seznam skladeb:

1. Decadence
2. Regression
3. Minus Human
4. Not of this World
5. Forgotten Faces (The Human Construct)
6. The Alchemist
7. Bleak Prognosis
8. A Journey Through Dreams
9. Transparent Eyes



Čas: 33:48

 

Sestava/band:


Brandon Wilcox – bicí
Michael Chavez – kytara, zpěv
Nathan Fruth - basa
Michael Rohwer - kytara