středa 27. července 2016

Recenze/review - IDES - Sun of the Serpents Tongues (2016)


IDES - Sun of the Serpents Tongues
CD 2016, Vic Records

Nedělní ráno na malé vsi. Babičky, šourající se mlhovinou do starého kostela. Pokřižují se u vchodových dveří, čelem k oltáři, smočí prsty ve svěcené vodě. Myslí na své blízké a usedají do dřevěných lavic. Jejich řady jsou již notně prořídlé, víru u mladých dnes už nehledejte, šeptají si mezi sebou. Těší se na mši, na kázání. Přichází postava, zahalená v kápi. Z pod kapuce je možno tušit ostrý pohled. Všichni sklánějí hlavu před služebníkem božím. Z ulice sem doléhá hlasitý lomoz. Nad hlavou podivného kněze začne hořet kříž, zablýskne se. Všichni s údivem zvednou tváře a spatří rozšklebený obličej samotného pekla. Na kostelním ochozu utichnou varhany a místo toho se oprýskanou stavbou začnou ozývat tóny death doomových nováčků IDES. Holandských příznivců a vyznavačů táhlých melodií, smutných pochodů a ďábelského ohně. 



Smíchejte dohromady postupy, které kdysi (a vlastně hrají doteď) hráli i PARADISE LOST, WINTER, MY DYING BRIDE. Doomová klasika v každém momentě je dodržována s až urputnou silou. K tomu si připočtěte odkazy na špinavost INCANTATION. Dobrá hrobnická práce, říkám si pořád dokola, když jejich prvotinu "Sun of the Serpents Tongues" poslouchám. IDES jsou v prokletých kostelech, na záhrobních mších i okultních seancích jako doma. Jejich hra je přesvědčivá, zpestřená sem tam lehkými chorály. Přijdu si opravdu jako na nějaké nedělní bohoslužbě, jen s tím rozdílem, že hlavním tématem dne je negace všeho toho neuvěřitelně "krásného" nebe. Melodie díky své chtěné vleklosti dávají dostatek času k zamyšlení, k rouhání, k obracení křížů kratší stranou dolů. Nevím jak odborníci a hudební mudrlanti, ale mě tahle deska oslovila. Došlo mezi mnou a ní k přenosu emocí, k rozdrásání mé šedé kůry mozkové. Některé motivy jsou sice hodně předvídatelné, ale to je v tomto stylu poměrně obvyklé. Hlavní je to, že se dokážeme spolu s Holanďany naladit na stejnou vlnu. Takhle nějak si představuji dobře zahraný tradiční doom metal. 


sumarizace:

IDES jsou dávnými posly ze starých časů. Hrají převážně pomalu, naléhavě, s magickou silou. Vítejte na okultním obřadu. Namalujte pentagram, obětujte kozla a sepněte ruce k obrácené modlitbě. Hudba je na první dlouhohrající desce těchto Holanďanů velmi chladná, odtažitá, temná a ponurá. Po celou dobu poslechu jsem ani na chvilku nevyšel ze stínu. Kdo jste bez viny, hoďte kamenem! Budete prokleti, naporcováni a rozemleti v nekonečný prach. Doom metal, prokládaný smrtícím kovem působí jako ostré hroty mučicích nástrojů. Proniká do těla lehce, jen s malým odporem. Tolik špíny, hniloby, tmy a nenávisti, jsem už hodně dlouho neslyšel. Fanoušci starých časů by měli zbystřit svoji pozornost, hraje se zde totiž pro všechny příznivce old school doom death metalu. Album, které zabíjí jako jed. S jistotou a krutostí. Vstup do země stínů se opravdu vydařil.


Asphyx says:

The IDES are the past embassadors from the old days. They play more slowly and urgently with a magical power. Welcome to an occult ritual. Draw the pentagram, sacrifice a goat and clasp your hands together to the reverse prayer. Music on the first long-playing album by these Dutch guys is very cold, abstract, dark and sad. During the time I listen I´m in the shadow and I don´t go out of it. Let the one who is without sin cast the first stone. You will be cursed, carved and smashed in an infinite ash. Doom metal which is mixed with dead metal which seems like sharp peaks of torturing instruments. It sinks into your body easily with just a little grudge. So much dirt, blight, darkness and hate…so much that I haven´t heard it for a while. Fans of the old days should pay attention because this is the music for fans of the old school doom death metal. The album kills like a poison – with confidence and cruelty. The entry to the world of shadows is a very good job!


Tracklist:
01. The Circle Closes (8:31)
02. Erosion (12:54)
03. A Forgotten Farewell (8:42)
04. The Ever Falling (13:21)
05. After The Final Hour (5:48)
06. Survivors of the Revolution (11:33)