sobota 24. září 2016

Report, photos, video - PATIOR ERGO SUM - MY LAMENT, ET MORIEMUR, BLUES FOR THE REDSUN - club Divadlo pod Lampou, Plzeň - 23. 9. 2016

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS zde/here - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Slovo DOOM lze přeložit jako zkáza, záhuba, zánik, pocit zatracení, beznaděj. Přiznám se, že v pátek ráno jsem se v přesně takovém stavu nacházel. Předchozí neděli jsem si rozhodil celý týden cestou na koncert do Olomouce, v práci pak bloumal jak mátoha a potom vyrazil služebně na dva dny do Berlína. Seděl jsem tak odpoledne doma a říkal si, že nejlepší, co bych měl udělat, tak si dát pár kousků piva, pustit si nějakou jednoduchou komedii a pak konečně usnout.

Jenže to bych nebyl já, starý pan Asphyx. Doom metalový koncert jsem už dlouho nenavštívil a ET MORIEMUR jsem prostě vidět musel, minule mě totiž „rozhodili“ na několik týdnů. Pojal jsem celý večer jako takový odpočinek, pár prchavých chvilek zklidnění v dnes jinak tolik rychlém světě. Omluvil jsem se dětem a slíbil jim celý následující den – dcera mi pochválila tričko BLACK SABBATH, speciálně pro tento večer vyžehlené, pohladil manželku po tváři a už jsem seděl v tramvaji. Metabolismus se mi postupně zpomaloval a na Chodském náměstí jsem v Plzni vystupoval už zcela klidný a připravený na DOOM.


Blues for the Redsun
Vlezu do klubu, dýchne na mě takové to zvláštní příšeří a chvilku mi trvá, než se rozkoukám. Pivo si dávám s chutí, ihned mě hodí do "lepší - klidnější" nálady. Doomaři jsou z mého pohledu tiší intelektuálové a tak se snažím „nerušit“. Potkávám pár známých (méně než normálně, ale doom metal je největší současný underground, tak se není čemu divit), chci prohodit pár slov o posledním albu CANDLEMASS, které miluju přes dvacet let, ale pak raději mlčím, nikdo se totiž na moji starobu nechytá.

Musím si, utahaný z práce a vůbec, na chvilku sednout. Na pódiu už ladí první kapela. Cítím najednou na zátylku takovou zvláštní tíhu. Dneska to bude úplně o něčem jiném, než bývám zvyklý, říkám si pod vousy jako starý prašivý death metalista. Očekávám s napětím začátek, už potřebuji pustit žilou.

Setkání s BLUES FOR THE REDSUN bylo pro mě premiérou. Něco málo jsem si na internetu o kapele zjistil a byl jsem na jejich sludge doom metal hodně zvědavý. Stál jsem a nechal na sebe všechen ten nihilismus působit. Zpočátku jsem byl rozpačitý, ale naše vlnové délky byly ten večer hodně podobné a tak jsem měl najednou pocit, že jsem potkal čtrnáctiletou Christiane F. z knihy My děti ze stanice Zoo. To byla esence zhudebněného lidského hnusu a pro mě osobně velmi silný a zajímavý zážitek.





ET MORIEMUR jsou v doom metalu pojem. Kapela umí namíchat doom a death metal v přesně tom smutném poměru, jak to mám moc rád. Pryč byla najednou únava celého týdne, pryč bylo všechno kolem. Byl jsem náhle Starcem na moři, Tulákem po hvězdách i François Villon tvořícím právě svoji Baladu. Ne, pro moji maličkost to nebylo vystoupení, ale spíš mrazivé ráno u nás na chalupě, když na podzim vyjdu bosý do jinovatkou pokryté trávy. Pomalu, postupně si mě pánové omotali do svých doomových sítí a já se na nich houpal jako loďka na vlnách. Říkám a opět tvrdím - krystalický smutek a doom metal s velký D! Díky za to krásné smutnění!





Belgičtí MY LAMENT pokračovali v náladě celého večera. Jejich doom metal byl stejně naléhavý, bolestivý i návykový a pánové uchopili smutek také po svém. Slyšel jsem z jejich tvorby inspiraci u OFFICIUM TRISTE, u SATURNUS, u ATARAXIE. Byla to povedená zádušní mše. Klubem létaly jako rozčilené vážky dlouhé vláčné melodie, zpěvák vyprávěl příběhy o žalu, smrti o filozofii dlouhých stínů. V čistých vokálech byl ale falešný a tahal doslova za uši. Přesto jsem stál a páteří mi chvílemi projížděly dlouhé záchvěvy zimomrazu. Belgický pohřeb se také vydařil.





Návštěvnost bych odhadoval na takových padesát lidí. Zvuk byl slušný a nemám žádných výraznějších námitek. K organizaci snad jen jedna připomínka. Celý večer nabral poměrně časový skluz. Pro nás, starší a pokročilé to je pak pěkně náročné. Přeci jen, vstávám celý týden v půl páté a souboj se spánkem jsem chvílemi díky tomu dost prohrával. 



U nás před domem poblikává do šera lampa. Slétávají se k ní můry ze širokého okolí. Stojím u zdi a močím z vysoka na beton. Pořád mi v hlavě zní doom metalové melodie a neustále dokola si říkám, že to byl opravdu vydařený večer. Jdu spát se zváštním pocitem, jakobych se byl právě vyzpovídat knězi a všechna tíha ze mě spadla. Víc doom metalových koncertů v Plzni, prosím. Děkuji pořadatelům za opravdu krásný večer. DOOM!

  • author of photos Jakub Asphyx
VIDEOS zde/here - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
Promotion!

info: