úterý 20. září 2016

Rozhovor - MORTIFILIA - Melodický death metal ze Šumavy!

Rozhovor s českou death metalovou skupinou MORTIFILIA.


Ave MORTIFILIA! Máte venku čerstvou novinku „... When I Killed The God“. Právě ji poslouchám a říkám si, že jste dnes jednou z mála českých kapel, které hrají melodický death metal. Jak vlastně nové skladby vznikaly? Kdo je autorem hudby? Mě vždycky zajímá, jak která kapela tvoří. Kdo přinese riffy, kdo má hlavní slovo, kdo je pořád nespokojený apod. Jakým způsobem tvoří MORTIFILIA?

Zdravím tě, Asphyxi! Ano, máš pravdu, v Čechách se melodickýmu death metalu fakt moc kapel nevěnuje. U nás tohle stylový vyhranění bylo celkem jasný hned od začátku, všichni jsme vyrůstali na západě Čech a chtě nechtě jsme řádně nasáklí tím naším starým dobrým západočeským bigbítem, který melodiemi vskutku nešetří. A teď si k tomu přičti tu naší zálibu v death metalu a vyjde ti z toho, že ani nic jinýho hrát nemůžeme, haha, drží se nás to, je to jak prokletí!

Co se týče tvůrčího procesu v MF – muziku mám na svědomí já, všechno kromě zpěvu to smolím a nahrávám doma, klukům posílám k nastudování takřka komplet hotový věci. Na zkoušce už pak jen ladíme detaily, Vrbís si promejšlí bicí, a když je hotovej i zpěv, nahrajeme, poslechneme, tu notičku přidáme, tu notičku ubereme, zkrátka nedáme si pokoj, dokud ona pomyslná třešínka nedřepí na dortu se vší parádou.


Album vyšlo v krásné digipackové CD edici i jako vinyl. Je vidět, že s provedením jste si dali opravdu záležet. Kdo vlastně stojí za grafickou stránkou nové desky a kdo je autorem obalu? Z kolika prací jste vybírali a proč nakonec zvítězil černobílý? Nic ve zlém, ale je to teprve druhý obal MORTIFILIE, který se mi líbí (spolu s předchozím k „Fate“). 

Musím tě opravit, album vychází jen jako CD. Ale máme slíbeno, že až se doprodá náš předchozí vinylový počin Fate, vyjde v této podobě i ...When I Killed The God. Mimochodem, máš už Fate na vinylu?

Za obalem stojí naše vydavatelství Magic Disk Musick v čele s Berrym. Stejně jako u Fate spolupracoval s jedním místním grafickým studiem. Berry si vzal obal komplet na starosti a měl od nás ve všem, jak se říká, volnou ruku. Jsme tomu rádi, opravdu má pro grafiku cit, málo platný, nás zajímá přece jen víc ten obsah… Autorem coveru je Mexikánec Erick Gonzaga, je to asi rok co nás oslovil s nabídkou spolupráce a poslal i nějaké ukázky práce, takže když jsme řešili co na obal, šli jsme takříkajíc najisto. A proč černobílý? Zkoušeli jsme všechny možné varianty, ale tahle vypadá nejlíp!


První, co mě velmi mile překvapilo, byl zvuk novinky – je studený, průrazný a živočišný zároveň. Nahrávali jste u Honzy Kapáka v Hellsound studiu. Jak probíhalo samotné nahrávání? Kolik dní trvalo a kdo všechno do výsledného zvuku mluvil? 

Díky za pochvalu, přesně kvůli tomu jsme se do Hellsoundu vrátili – studený, průrazný, živočišný zvuk. To je ono! Všechno výše uvedené nám Honza dokázal splnit, byli jsme s ním maximálně spokojeni, je to zkrátka šmátek na svým místě. Hodně se nám líbil zvuk Fate, o tom žádná, ale chtěli jsme na nahrávku dostat víc syrovosti, takové té správné „špíny“. V tomhle jsme si s Honzou nadmíru rozuměli, vše šlo jak po drátkách. Nahrávání včetně mixu a masteringu trvalo cca deset dní, tedy deset dní nabitých bujarým veselím a radovánkami. Výsledný zvuk jsem měl na starosti já s Honzou, dohodli jsme se, že do toho nebudeme remcat všichni, dopadlo by to jak vaření pejska s kočičkou. Kluci dostali domů nahrávku k připomínkování, ale musím říct, že naše názory se nijak výrazně nelišily a s celkovým zvukem jsme všichni víc než spokojeni.

„... When I Killed The God“ jste vydali u Magic Disk Musick. Jak jste s tímto labelem spokojeni?V Čechách se jedná o jméno, které opravdu (právem!) dobře zní, ale přeci jen je to spíše domácí label. Nelákalo vás třeba oslovit někoho venku, kdo by „rozšířil“ vaší muziku i do zahraničí?

Nejedná se o naší první spolupráci, u MDM jsme toho vydali poměrně dost, navíc je Berry náš kamarád a bývalý manažer, takže obě dvě strany dobře ví, co můžou jedna od druhé očekávat. První dvě oficiální CD jsme vydávali v zahraničí, konkrétně u španělských Mondongo Canibale Records, tedy u bubeníka Haemorrhage, ale jak asi víš, zázrak se nekonal, furt musíme stát v šest u píchaček.


Když si projíždím vaši tvorbu, ušli jste opravdu dlouhou cestu. Je hodně znát, že na sobě jako kapela pracujete. Jak často vlastně MORTIFILIA zkouší? Jste poctivou skupinou, která se pravidelně schází nebo jste spíš pankáči, kteří tomu nechávají volný průběh?

Zkoušky máme celkem pravidelně, nepodceňujeme je, pokud o víkendu nehrajeme, tak se scházíme každou neděli. Když jsme začínali, tak jsme zkoušeli i dvakrát týdně, ale to jsme ještě byli bezstarostní cucáci, dnes už je to z časových důvodů pasé. Důležitá je i příprava doma, ale odehrané hodiny ve zkušebně v žádným případě nic nenahradí.

Vaše tvorba je ovlivněna severskými, převážně švédskými kapelami, které v devadesátých letech hrály melodický death metal. Posloucháte je dodnes? Máte vůbec nějaké vzory, někoho, kvůli komu jste kdysi začali hrát death metal? 

Tak jasně, sever nás hodně ovlivnil, to je bez debat. A hlavní vzor? V době našeho vzniku jednoznačně Dismember a deska Massive Killing Capacity. Nijak se tím netajíme, začínali jsme v roce 1997 jako hard rocková kapela, ve stejný sestavě jako dosud, ale samozřejmě pod jiným názvem. Moc nám to však nedávalo, tápali jsme, pořád jsme hledali ten správnej směr, chtěli jsme hrát rychlejší a hlavně tvrdší muziku. A jednoho dne nám Vrbís, takto náš bubeník, pustil tuhle nahrávku z roku 1995 a bylo rozhodnuto. Jo, cesta nalezena!

Už nějaký ten pátek se pohybujete na scéně, pořádáte skvělý METAL MADNESS FESTIVAL, jezdíte koncerty a vůbec jste činná kapela. Neleze na vás někdy ponorková nemoc? Já si nějak nedovedu představit partu chlapů, kteří jsou pořád spolu. Chodíte třeba jen tak na pivo? Pokecáte? A co rodiny, taky už nejste žádní zelenáči a vaše protějšky musí mít s vámi svatou trpělivost.

Za těch takřka dvacet let, co jsme takhle hezky pohromadě, určitě nějaký ty krize proběhly, vzpomínám si asi na dvě hádky a jedno trucování, ale pro chod kapely nic zas tak zásadního. Už se mě na to pár lidí ptalo, čím to, že jsme tak dlouho spolu, no a když jsem o tom tak podumal, zjistil jsem, že se spolu vlastně my čtyři moc nebavíme, jsme všichni spíš takoví plaší, chvílemi až nezdravě zamlklí, rozumíš, takový ty do sebe uzavřený povahy, haha. Zkrátka čtyři šumavští podivíni. A tím pádem, s těmito osobnostními rysy, to se ani nejde pořádně pohádat. Asi tak.

Na pivo jsme spolu chodili dřív, ještě v počátcích kapely, hlavně ve výše zmíněném období tápání. Dnes si dáme společně do nosu už jen na tom našem festu. Myslím, že jednou za rok je to tak akorát.

A rodina? Naše ženy a družky jsme poznali až dlouho potom, co Mortifilia vznikla, takže všechny dobře věděly, do čeho že to jdou. A jelikož se mi má manželka dívá přes rameno, musím napsat, že u mě dobrý!

Často se zapomíná na lidi, kteří se kolem každé kapely motají, pomáhají jí. Na řidiče, na organizátory apod. Máte někoho ve svém okolí, komu byste chtěli poděkovat? Kdo všechno je vlastně v „teamu“ MORTIFILIA?

Tak ani náš tým se léta nemění, jsme to stále my čtyři, náš textař Marek a hlavně Berry, který stál společně s námi u našeho vzniku a byl cca do roku 2012 i naším manažerem. A jelikož neoplýváme literárním nadáním, o promo všech akcí, které jako kapela pořádáme, se nám stará náš kamarád Bhut, takto člen Echoes zinu. Břímě festu nám pomáhá nést víc lidí, ale jmenovat nebudu, nerad bych na někoho zapomněl, však oni dobře ví...


Jste ze Sušice, což je poměrně daleko od všeho „hlavního“ dění v Praze. Často se setkávám s tím, že moravské kapely nehrají moc v Čechách, české zase na Moravě. Ono se taky trmácet přes půlku republiky, když pak někdy přijde pár lidí, je k vzteku. Máte to ale blízko do Německa. Kde se vám hrálo nejlépe, kde byli nejlepší fanoušci a kam se vždycky rádi vracíte? Co vy a zahraniční koncerty?

Republiku máme projetou celou skrz naskrz, nejraději se vracíme do Ostrova, máme tam za tu dobu skvělé kamarády, těšíme se k nim jak malí kucí, fakt. 

V Německu jsme párkrát hráli, je to tam stejný jak tady, vážně nemohu říct, že by nás to nějak obohatilo. Pravda, od posledního koncertu tam už uběhlo pár let, chystáme se tam znovu letos v listopadu (to se mimochodem chystáme i na tebou zmíněnou Moravu), tak uvidíme, jestli se to nějak nezměnilo. 

Ve vaší novější tvorbě je doslova hmatatelný větší příklon k melodičnosti. Jsem tomu rád a líbí se mi takový ten chlad a zima, který z vaší hudby cítím. Jakou cestou se chce MORTIFILIA vydat v budoucnu? 

Určitě budem pokračovat ve stejném stylu, žádný experimenty s harfou vážně čekat netřeba. Možná krapet přitvrdíme, možná krapet vyměknem, ale dokud to nezabalíme, pořád to budeme my, tím jsem si víc než jist. Do dalšího počinu ještě daleko, tři čtyři roky a budeme mít jasno.


Pořádáte skvělý METAL MADNESS FESTIVAL v Sušici. V krásném prostředí, s perfektním zázemím. Byl jsem už na druhém ročníku a zase si to neskutečně užil. Ta atmosféra je neopakovatelná. Jak jste byli spokojeni vy, jako pořadatelé? Bylo něco, co vám třeba kazí radost nebo co byste chtěli ještě zlepšit? A co kapely? Podle jakého mustru je vybíráte? 

My si přímo vrněli blahem, kamaráde! Počasí skvělý, lidi skvělí, kapely skvělý, co víc si přát? Jasně, pořád je co zlepšovat, nerad bych to tady nějak veřejně ventiloval, ale něco málo bodů k nápravě máme.

K těm kapelám – pár podmínek pro jejich výběr máme, ale tou asi nejpodstatnější je, že se nám musí líbit jejich muzika.


Děkuji moc za rozhovor. Přeji novému albu dobré prodeje a vám osobně jen to nejlepší. Budu se těšit zase na nějakém vašem koncertě!

I my ti děkujeme, Asphyxi, za prostor a za podporu! Ať se daří!