DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 23. října 2016

Home » » PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh šedesátý třetí - Mosh-pit!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh šedesátý třetí - Mosh-pit!


Příběh šedesátý třetí - Mosh-pit!

Ze školy doslova letím. Čeká mě krásný víkend. Rodiče jsou už na chalupě, Kačenčiny také a tak se těším, že budeme jen sami dva. Házím si věci ze školy do předsíně, pokračuji do města, kde ve starém domě bydlí má černá víla. Kupuji cestou lahváče a jednu vodku, to abychom si udělali trošku náladu. Zvoním dlouze a nedočkavě. Otevře mi, má na sobě tričko svých (našich) oblíbenců Saxon a jinak jen kalhotky. Napadají mě ihned myšlenky, na které jsme my chlapi naprogramováni. Všimne si toho, usměje se, já se ztratím v jejích kaštánkových očích, vstoupím do bytu a během několika minut i do ní. Jsme zamilovaní, že zapomeneme lahváče na chodbě. 

Ležíme, koukáme do vysokého stropu. Kačenka je jedináček, dítě pana veterináře a bankovní úřednice. Po stěnách pokoje jsou vylepeny plakáty kapel, mezi nimi zvířata. Na první pohled to působí legračně, ale má černá víla je ten typ dívky, která se rozplývá nad kdejakým psem, ty toulavé si bere domů a spoustu zvířat chová. Má tu morčata, papoušky, hady, želvu vodní i suchozemskou. Jsem nadšen, nejsem tu sice poprvé, ale konečně je čas taky na něco jiného než na rychlou milostnou akci. "Miláčku, Smrťáčku": zašeptá a já mám co dělat, abych si zachoval image tvrďáka. Pijeme vodku, moc nejíme a svět se začne točit v nekonečných kruzích. Stejně jako kotoučák, na kterém šustí pořád dokola Saxon. 

Je ráno a snídáme pivo, panáka vodky a sebe navzájem. Čeká nás koncert v Boleslavi, dojdeme tam pěšky, nikam nemusíme a tak je spousta času. Oblékám si džínovou bundu, pár nových ukořistěných nášivek, sedne mi perfektně přes křiváka. Kačenka natahuje kalhoty a otočí se ke mě nejkrásnějším zadkem na světě. Oblékáme se díky tomu snad tři hodiny. Venku září slunce, jdeme do parku na Štěpánku. Lavičky obsypané důchodci, krmícími veverky. Stoupáme nahoru, až k letnímu kinu. Máme tam své tajné místo pod lípou. Probíráme muziku, zavěšeni do sebe. "Takhle bych s tebou chtěla dopadnout": ukáže má milá směrem ke dvěma šourajícím se postavám. Paní, skoro osmdesátiletá, o hůlce a drží zamilovaně za ruku svého manžela. Slyší nás, usměje se, tak jak to umí jen chytré dámy. 

Chvíli vidím před sebou dvě ženy, které se nikdy do té doby neviděly. Koukají na sebe, mládí v rozpuku, vrásčité stáří. Dva páry očí, které se chápou navzájem. My chlapi stojíme opodál a nejsme tam vůbec potřeba. Je to krásný okamžik. Jakoby Kačenka čerpala z té krásné babičky veškeré vědomosti a moudrost ženství. 

Necháváme je daleko za sebou a slibujeme si věčnost. Čeká nás garáž, sice nedávno vykradená, ale postupně opravovaná. "Aaaa, naše hrdličky": vítá nás Prcalík, Dostáváme každý jednu kuželku piva a rozvalujeme se na gauči. Kazety se převalují, přesně si pamatuji, že někdo tenkrát přinesl album švýcarských CORONER - No More Color. Líbí se nám to všem. Podupáváme nohama, těšíme se na večer. Už je tady celá parta džínových vagabundů a garáží se ozývá hlasitý smích. Ještě hodinku a jde se na to. Někdo přehodí kazetu, je potřeba se naladit na večerní Debustrol. Otevřeme dveře garáže dokořán a paříme jako o závod. Připomínáme chovance z ústavu duševně chorých, ale nám to nevadí. Jednou jeden soused říkal, že mu zdálky přijdeme jako po úrazu elektrickým proudem.

Patří nám ulice i celý večer. Držím Kačenku za ruku a jdeme v čele celé hordy. Cítím tu sílu davu, připojují se další. Bude metal! Před kulturákem se kouří, dopíjejí lahváče. Když stará paní uvaděčka otevírá prosklené dveře, málem je vyvalíme. V sálu jsme mezi prvními a zaujímáme pozice hned pod pódiem. První hrajou punkáči Visací zámek. Žeru jim to i s navijákem. Známe je dobře od kamarádů a předvádíme první veletoč. Kačenka mi dvakrát spadne na zem, ale pokaždé ji zvednu. "Jede traktor, jede do hor, orat brambor": skandujeme hymnu a je konec. Následuje pivo, opět na značky, co nejblíž reproduktorů.

"Tak se všichni userte, je tady Debustrol!": zařve Kollins a jde se na to. Někdo převrátil stůl u okna, pár lidí se servalo. Klasika. Řveme texty z plných plic, umíráme a znovu se rodíme v nekonečném mosh-pitu. My jsme většinou tenhle náš "taneční prvek" také nazývali hezky česky veletoč. Asi to napadlo kdysi Prcalíka (koho jiného). Pro nás to byla ale hlavně pařba. Propojení mezi námi a kapelou. Sálala z toho energie. Podporovaná alkoholem a mládím. Skočil jsem, dopadl blbě na stranu a něco mi křuplo v noze. Skákal jsem dál. Masakr, šílenství. Propocená trika, ulepené vlasy. Líbačka stranou s Kačenkou, byli jsme oba šťastní a znovu do kotle. Paroháče nahoru, přeskakuje mi hlas. "Kurva, kurva, kurvááá": řvou Kytka s Prcalíkem a berou holky na ramena. Přidáváme se a Kollins na nás křičí z pódia, že dneska se tady bude mrdat.

Vypadneme po poslední, několikrát přidávané skladbě. Prcalíkovi totiž přivezli nějací kamarádi několik lahví slivovice a protože pít se má s přáteli, tak se s námi prý na panelech podělí. "Dneska chci šukat až do rána!": haleká do noci náš kamarád a stává se z toho nejednou náš společný pokřik. "Držte huby": zkouší to nějaký nevyspalý dělník z okna na sídlišti, ale jeho milá prosba není vyslyšena. Všichni jsou asi rádi, že jsme konečně na panelech. Sedám si s mojí černo modrou vílou, které to dnes až andělsky sluší, úplně nahoru. Koluje lahev řetízkující slivovice a pár lahváčů. K tomu kazeťák a znovu CORONER. Několik maníků, kteří už toho mají plné kecky, začíná pařit.

Zdrháme dneska dřív, je už po půlnoci a máme pro sebe jenom pár hodin. Musíme na Staré město, skoro utíkáme. Ostatní zůstávají a někteří na panelech spí až do rána, naleznou je tam pejskaři, jak padli za thrash metal. "To byla taková nádhera, to byl skvělej koncert a ještě s tebou": tiskne se ke mě Kačenka a já se cítím hrozně silně. Šeptám slova, která jsem žádný holce nikdy předtím neřekl, protože nebyla potřeba a neměl jsem je. Pak jen tak z mladické energie beru svoji dívku kolem pasu a tančíme pomalu chladnoucí ulicí. Směje se, září a já si ty chvíle pamatuji celý život. "Ty si tak krásná": nedá mi to a jsem najednou něžný. Kdyby mě tak kluci viděli, pomyslím si a pak raději pronesu něco drsnějšího. 

Tichá lampička v bytě, postelové království. Tiší Saxon linoucí se pokojem. Zvířata, která ožívají v noci a my dva. Obrýlený hubený kluk a nádherná dívka ze snů. Tu noc nespíme a jen v mezičase polykáme slova, o které se s vámi pochopitelně nepodělím. Je najednou to prokleté ráno a já bych měl vyrazit domů, mezi kapky deště. Nechce se mi z vyhřáté postele. Kačenka s božským zadkem, tlapající po dlouhých chodbách starého kvartýru. "Bylo to krásný": dostávám pusu a optám se, zda myslí celou naši noc nebo ten šílený mosh-pit. "Oboje Smrťáku, oboje": zazáří jí lesk v kaštánkovitých očích a já jsem v tu chvíli nejšťastnější metalista pod slunce. Přetáhnu si límec křiváka přes krk, zapnu se a vyrazím do studeně šedivého rána. Začíná mě šíleně bolet noha - do té doby jsem nic necítil, asi jsem si ji opravdu pořádně narazil.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Share this games :

TWITTER