pondělí 3. října 2016

Rozhovor - PROTECTOR - V muzice spíše preferujeme oldschoolový zvuk!

Rozhovor s thrash metalovou legendou PROTECTOR.

- odpovídal Martin Missy.

přeložila Markéta, díky!

Recenze/review - PROTECTOR – Cursed and Coronated (2016)

Ave PROTECTOR! Od února máte venku novou desku „Cursed and Coronated“. Jak ji vnímáš teď, s odstupem času? Co na ní říkají fanoušci? A jak dopadla u hudebních kritiků?

Myslím, že je to velice povedené album a povedlo se nám zachytit takového toho ducha 80. let, oldschool. To jsme se vlastně snažili udělat i na našem come-backovém album „Reanimated Homunculus“. Kritici zatím mají pozitivní reakce a to vlastně platí i o fanoušcích.

První, co člověka doslova uhodí do očí, tak je skvělý obal alba. Již podruhé jste spolupracovali s Kristianem Wahlinem. Jak jste se vůbec dali dohromady a proč právě on? Jak jste motiv na album vybírali? Slyšel třeba Kristian vaše nové skladby pro inspiraci?

My jsme se vlastně s Kristianem nikdy nesetkali osobně. Vybrali jsme si ho, protože to, co udělal pro jiné umělce, bylo skvělé a moc se nám to líbilo. Já měl vlastně takovou základní vizi, jak by celý cover měl vypadat, ale nakonec vlastně obal vybíral Kristian. Před tím, než začal pracovat na malbě, vlastně žádný song neslyšel. Chtěl po nás jen název alba.


Když se řekne PROTECTOR, tak se každému jako první vybaví vaše album „Golem“ z roku 1988. Hrajete stále starý, plesnivý thrash metal. Je těžké docílit v dnešní době podobného zvuku? Přeci jen, technologie a i způsob nahrávání se za ty roky změnil. Kde jste vlastně „Cursed and Coronated“ nahrávali a mluvili jste hodně do výsledného zvuku?

Členové naší kapely s mixingem a masteringem žádné zkušenosti nemají. Všechno pro nás dělají profíci. V našem případě je to Tomas Skogsberg (mix) a Patrick W. Engel (mastering). Jen jsme jim řekli, že nechceme, aby album znělo moderně. V muzice spíše preferujeme odlschoolový zvuk. Podle mě Tomas a Patrick udělali skvělou práci.

V thrash metalu se občas zapomíná na texty. Vy zpíváte o smrti, válce, politice. O čem jsou texty na novém albu a kdo je jejich autorem? Snažíte se jimi něco sdělit, předat nějaké poselství?

Já žádné zvláštní poselství svými texty předat nechci. Jen chci vyprávět příběhy, které by lidi zajímaly a/nebo v některých případech, aby je donutili se zamyslet. Na tomhle albu jsem napsal songy o válce, fantazii, náboženství, drogách, science-fiction a xenofobii.


Jak vlastně probíhá vlastní proces skládání nových songů? Využíváte třeba internet, posíláte si nápady? Nebo se scházíte hezky postaru ve zkušebně?

Většinou tři členové kapely, kteří žijí ve městě Uddevalla, asi 500km od Stockholmu, kde žiju já, napíšou riffy a dají dohromady píseň. Pak mi pošlou song nahraný na zkoušce a já si k tomu napíšu text. Jeden song na albu jsem dokonce napsal i já. „Cursed and Coronated“. Zhruba 2x až 3x za rok se sejdeme ve zkušebně v Uddevalle, nebo Stockholmu a zkoušíme songy společně.


Martine, jsi posledním ze staré sestavy PROTECTOR, který v kapele zůstal. Jak se vlastně účastní ostatní „noví“ členové dění kolem kapely? Máte nějak rozdělená autorská práva na alba? Jsi ty tím, kdo má vždy poslední slovo?

Ostatní ex-členové PROTECTOR mají už jiné zájmy a starosti. Líbil se jim nápad, abych pokračoval v kapele s mými třemi švédskými členy kapely, a podporují „nový Protector“. Pořád jsme vlastně v kontaktu, a když hrajeme ve Wolfsburgu, většina z nich se ukáže. Každý bývalý člen také od nás dostává LP a CD poslední nahrávky PROTECTOR, aby si mohli poslechnout co se se jménem Protector momentálně děje.

Pamatuji ještě dobu, kdy jste vydali první čtyři alba. Pocházím z malého města v Čechách a pro nás jste byli (a jste) obrovský kult. Přehrávali jsme si pořád dokola vaše kazety a každý měl vaši nášivku na džínové bundě. Jak vnímáš zpětně devadesátá léta ty? Je něco, co bys zpětně změnil, kdyby si mohl? Byli jste na velmi dobré cestě se zařadit hned vedle SODOM, KREATOR, DESTRUCTION a vy jste se místo toho na dlouhých dvacet let odmlčeli.

Začátek devadesátých let byl pro Protector velice úspěšný. „A Shedding of Skin“ je, tedy alespoň pokud vím, pořád nejprodávanějším albem kapely. Byla škoda, že se rozhodli dát si pauzu přímo uprostřed devadesátek. A přestože bubeník Marco Pape pokračoval s novými členy, Protector už nikdy nedosáhl takové popularity, jako na začátku 90.let.

Kdybych mohl něco změnit a vrátit se v čase, byly by to drogy. To byl důvod, proč jsem odešel z Protector po tom, co jsem měl psychické problémy s kouřením hašiše. Kdyby se to nestalo, tak bych asi určitě zůstal v kapele a možná bychom pokračovali o trošku déle, nebo možná až do dnes. Ale kdo ví…


Jsi už dnes pamětník, tvé jméno je a bude navždy spjaté s PROTECTOR. Doba je ale díky internetu a globalizaci úplně jiná. Když se ohlédneš zpět a porovnáš dnešek s minulostí, změnilo se toho pro tebe jako muzikanta hodně? Myslím teď třeba přístup promotérů, fanoušků, labelů apod.

Změnila se samozřejmě spousta věcí. Především trh elektroniky (telefony, domácí počítače, internet). Ale pro mě je nejdůležitější udržet si toho oldschoolovského ducha, který jsme vytvořili s Protector. A strašně si užívám, když vidím fanoušky na koncertech a oni pořád vypadají jako z 80. let s jejich vestami, pásky s nábojnicemi a dlouhými vlasy.

Jak to má vlastně PROTECTOR v současnosti s koncerty? Nevystupujete zase tolik často. Jak na vás reagují fanoušci? Přeci jen, hrajete hudbu spíš pro starší fanoušky.

To je pravda. Naživo moc nehrajeme. Náš basák Mathias a náš kytarista Michael mají další kapely, ve kterých hrají. Já mám rodinu (dva kluky, 4 roky) a všichni členové kapely mají klasická zaměstnání. Máme vlastně čas jen na zkoušení, hrajeme asi 5 až 7 koncertů za rok a zvládáme dát dohromady album, jednou za čas. Pokud jde o muziku „pro starší fanoušky“:...Máme také mladé fandy, kteří chodí na koncerty ve svých vestách plných nášivek se starými značkami. Je super, že je spousta thrash metalistů, kteří jsou poměrně mladí.

Vzpomeneš si ještě, kdo vytvořil logo PROTECTOR? Nedávno jsme se o tom hádali v hospodě s kamarády a výsledkem bylo kromě toho, že jsme se opili, pouze zjištění, že vlastně nevíme.

Logo vytvořil náš kytarista Hansi Müller, který zakládal Protector v roce 1986 společně s Michaelem Hassem.


Jste kapelou, kterou jsem viděl naposledy v devadesátých letech. Bylo to někdy krátce po pádu Železné opony (tuším rok 1990?). Jestli se nepletu, tak ty jsi ale tenkrát v Praze s kapelou nehrál? Paměť už mi tolik neslouží, ale pak jste u nás v Čechách vystupovali už jen na Obscene Extreme. Chtělo by to nějaký klubový koncert! Nechystáte třeba nějaké menší turné k podpoře nového alba? Co vlastně plánují v nejbližších měsících PROTECTOR?

To je pravda. V ČR jsme hráli jen jednou s „novým Protector“ (Obscene Extreme). Začali jsme v roce 2006 hrát jako „coverband Protector“ se jménem „Martin Missy and the Protectors“. S touhle kapelou jsme v Praze hráli v roce 2008. V roce 2011 jsme zase oficiálně začali hrát s Protector (ve stejné sestavě). Děláme pouze jednotlivé gigy (možná 2-3 najednou) a zatím tedy pro Českou republiky nic nemáme, alespoň v současné době, bohužel. V budoucnu budeme hrát ve Stockholmu, Eindhovenu (2016) a Oberhausenu, Emdenu, Rostocku a v Drážďanech (2017). Momentálně také píšeme nové písně pro další album.

Děkuji moc za rozhovor a přeji tobě i kapele jen samé vyprodané koncerty a ať vám fanoušci utrhají ruce u stánku s merchandise. Ať se ti daří i v osobním životě.

Moc díky za rozhovor. Zůstaňte metaloví!



Carl-Gustav Karlsson - Drums
Mathias Johansson - Bass
Michael Carlsson - Guitar
Martin Missy - Vocals