neděle 13. listopadu 2016

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh šedesátý šestý - Princezna mnichovské noci - část I.


Příběh šedesátý šestý - Princezna mnichovské noci - část I.


"Prosímtě, když už jedeš s děvčetem na chalupu, tak se aspoň pořádně uprav. Seš pořád vlasatej, máš roztrhaný džíny, vypadáš jak vágus": klade mi máma zase na srdce. Pouštím to ale jedním uchem tam a druhým ven. Jsem rád, že nás vůbec s Kačenkou pustila. Těším se moc. Prodloužený víkend, sice za sychravého počasí, ale jen my dva, nová deska Obituary a moře piva. Mám pro svoji modro černou džínovou vílu překvapení.

Makal jsem na tom čtyři měsíce, bral si samé noční služby a uklízel i jeřáby, kam bych normálně jako mladý kluk ještě ani nesměl. Byly to hodně tvrdě vydřené peníze. Jenže Káča měla narozeniny a já si už cestou na nádraží představoval, jak před ní pokleknu, otevřu obálku a dám ji dárek. 

"Čau lásko, ty jediná, nejlepší, jediná zdááááááár, metáááál": řvu u Kačenky před barákem. Zvou mě radši nahoru, pan otec mi dává lehce výhružnou radu, abych byl na jeho dceru hodný (kdyby jen věděl, co už máme všechno za sebou). Maminka na mě kouká jako na svatej obrázek. Matky mých dívek mě měly vždy rády, ani nevím proč, ale platí to dodnes. Byl bych schopen slíbit všem všechno a jsme oba rádi, když za námi zaklapnou dveře. Otočím se a vidím, jak paní "Kačenková" stojí u okna s kapesníkem a pláče. "Pořád si myslí, že jsem panna": směje se má princezna. Vezmu ji za ruku, dáme si pusu a jdeme na nádraží.

Ve vlaku je šílená zima, jen samí divní lidé a když v Turnově přestoupíme, tak se radši zašijeme do úplně posledního vagónu. Každý jedno sluchátko na uších, walkman na plný koule a v nich Obituary. Jejich syrová a studená deska nám připomíná okolní přírodu, která pomalu utíká dozadu podél vlaku - Slowly we rot. Konečně Jablonec nad Nisou, bágly na záda a výšlap až nahoru na chalupu. Na louce je už jinovatka, klíč ještě tenkrát nahoře nad dveřmi, lidi si tak nějak všichni víc věřili. Otevřu dveře, zevnitř na nás dýchne zatuchlina a já ihned běžím ke kamnům. Kačenka mezitím dle mých instrukcí ohřívá vodu na plynové bombě. Romanticko sexuálně alkoholicky hudební víkend může začít.

Naše parta je na nás naštvaná, Prcalík dokonce sprostý, ale chtěli jsme být spolu. Jen spolu. Nebo spíš Kačenka, která na mě právě teď kouká těma nejnádhernějšíma kaštánkovýma očima, co jsem kdy viděl. První akce je v ledových peřinách. Intenzivní, lačná, úžasná. Ležíme vedle sebe, kecáme o všem možném a popíjíme pivo. Jdu zase přiložit a teplo je na chalupě až někdy kolem půlnoci. Venku leje a na mě přijde romantická nálada. Zamilovanej až po uši poklekám a přeji Kačence ke sladkým šestnáctinám. "Má milá, kočko moje, tady máš ode mě dárek": podávám ji obálku.

"Neeeeeeeee, to nemůžu přijmout, Smrťáku ty jsi blázen, to prostě nejde": dojatě říká zmatená slova a já vím, že jsem ji asi pořádně zaskočil. "To je hrozně moc, jako Kubo, dva lístky na koncert Saxon do Mnichova, jseš blázen, šílenej blázen": pokračuje a dodává, že je to snad nejkrásnější dárek, jaký kdy dostala. Hlavou mi probleskly všechny ty noci v továrně, v kanálech, při uklízení, pak to shánění přes Prcalíkova otce, ale dobré dílo se podařilo. "Doufám, že mě vezmeš s sebou": směju se a končíme zase v ručně draných peřinách. Povídáme si až do rána, usínáme a v kamnech praskají velká dubová polena.

Musím druhý den ukázat Káče všechny místa, kam chodím od svého dětství, každý kout, strom, ke všemu příběhy o prvním polibku, prvním sexu, prvním zlomeném kotníku. Znám kdejaký kámen, jména všech psů. Vylezeme nahoru na Černou studnici, jdeme i na rozhlednu, pak pár piv v hospodě a dlouhá noční procházka lesem na chalupu. Kamna nám vyhasla, ale nám to nevadí. Jsme tu jen jeden pro druhého. Další probdělá noc. Ráno bouchání na dveře, že mám přijít odpoledne do hospody, prý kontrola z domova.

Moc nejíme, ale o to víc pijeme. Rodiče volají v šest večer. Jsme po krásném dni, jednom smaženém lunch meatu, chlebu a ledové vodě z kohoutku. Znáte to, dva mladí, žijící jen ze své podstaty, jeden z druhého. "Tak už vám volaj, máš novou holku, Kubo?": křičí na mě výčepní a já se ženu k telefonu. Kačenky táta má pro mě jen pár odměřených slov a chce svoji dceru. Ta je u telefonu o hodně déle. "Musela jsem říct, co jsme jedli. Že máme teplo a že jsme byli na krásném výletě": jemně a milosrdně lhala moje milá svému otci, jak už se to rodičům dělává. Objednávám další pivo a večer se pomalu rozplývá nad lesklými půllitry. 

Opil jsem se jako carský důstojník, Kačenka mě vede domů a já pořád dokola opakuju, jak jsem s ní šťastný. Ulehnu a probudí mě někdy dlouho po půlnoci známá melodie. "Saxon, kde se tady vzali?": zamumlám a otevřu oči. Přede mnou stojí má tentokrát éterická víla, jen v takové té košilce, co holkám tolik sluší a tančí. Z kazeťáku řve Biff Byford a v chalupě je přetopeno. "Někdo se o tebe musel postarat a já ti budu dobrou ženou": směje se na mě a najednou mám co dělat, abych ji neumuchloval k smrti. Probíráme, jak se do Mnichova dostaneme, jak si to Káča zařídí u rodičů (těm mým to stačilo oznámit, měli svých starostí dost). "Neboj, s tím se počítá": uklidňuju ji a vůbec nevím, jak to zařídím. Tančíme, řveme spolu se Saxon a rozštěkáme tím psy v celé vesnici. 

Odvezu vlakem Kačenku až domů. Nemáme peníze, jsme v otrhaných džínách, v sepraných metalových tričkách. Batohy přes záda a v hrudi neskutečnou hrdost, že máme jeden druhého. Rozmluvím se před dveřmi a předvedu dosud jeden ze svých nejpřesvědčivějších projevů. Pan otec chvilku kývá hlavou, rozmýšlí, pak se mi podívá do očí, jakoby mě chtěl probodnout a řekne NE, s tebou nikam nepojede. Jsem skleslý a jdu pryč. Na schodech mě dohoní maminka Kačky (je v takové té skládané sukni a já si uvědomím, po kom je moje dívka tolik krásná). "Neboj se, my ho přesvědčíme, my to s ním umíme, on vždycky takhle zpočátku dělá tvrďáka, ale pro Kačenku by se rozkrájel....to je vztah otce a dcery...nemusíš mít strach a já vám pomůžu, jsi hodnej kluk": snaží se mě utěšit. Moc jí ale nevěřím.

"Hej, hej, hurá, sláva....já se snad zblázním.....Smrťákůůůůůůůůů, já tě tak miluju.........jedemeeeee na Saxon! Já uvidím Biffa Byforda!": ječela radostí Kačka druhý den, když šla po louce k panelům. Přemluvily svého tátu a manžela. Celá parta závidí, holky se shluknou k sobě a špitají si o našem víkendu na chalupě. My dáme s klukama pivo a já jsem tak trošku za tvrďáka, že jako jedu na Saxon hlavně kvůli Kačce, že jinak jsem o hodně drsnější, o čemž svědčí moje nášivka Vader na zádech (přitom už Saxon dávno miluju taky). Prcalík ještě prohodí něco vtipného, ale to už nemůže přerušit tok mých myšlenek. Už si představuji, co všechno budeme v Německu s Káčou dělat. O tom ale až v dalším příběhu příští týden. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):