úterý 1. listopadu 2016

We are 2 - thank you!/ slavíme dva roky, děkujeme!


Vážení a milí čtenáři, rád bych vám moc poděkoval za přízeň! Dnes jsou to dva roky, co byl založen tento skromný fanouškovský blog. Jsem moc rád, že mě/nás navštěvujete a hlavně že se vracíte. Hrozně moc si toho vážím a vaše kladné ohlasy mě nabíjí další energií. Nejsem/nejsme a nebudeme nikdy klasický webzine, nejsem a nebudu přísný hudební kritik. Stále jsem jen obyčejným fanouškem, který s vámi rád popije pivo, zařádí s chutí pod pódiem a pokecá o nové hudbě. 

Máme za sebou 1276 článků, denní návštěvnost vytaženou z prvotních 200 každodenních čtenářů, po dvou letech na cca 2500 denně (valná většina ze zahraničí), což je myslím, na jednoho malého českého blogera a dva roky psaní, snad slušné číslo. Neusínám ale na vavřínech, pořád věřím na poctivou mravenčí práci. 

Nemůžu psát a podporovat všechny, dokonce ani nemůžu být na všech koncertech, není to v lidských silách. Ale snažím se, co síla, peníze a čas dají. 

S dovolením bych rád poděkoval holkám překladatelkám (Markéta, Duzl a manželka), které mají tu sílu a překládají ty mé mnohdy komplikovaná souvětí, rozhovory. Díky Michalovi za skvělé fotky (a za celkovou podporu!), protože bez něj bych měl na stránkách jen ty své, které se mnohdy nepovedou.

Hlavně ale díky vám všem, kteří se mnou máte trpělivost, přijdete a poděkujete. Vážím si toho. 

Svůj první rok oslavily i Příběhy mrtvého muže, které jsou takovou mojí soukromou výpovědí a soupisem zážitků z devadesátých let. Příběhy jsem původně začal psát jako takovou poctu, vzpomínku. Jsem rád, že se vám líbí. Slíbil jsem si, že budu ještě rok pokračovat. Pak uvidím, zda je nevydat knižně, případně navážu zážitky z Plzně, kam jsem se přesunul. Tam začalo být na vysokoškolských kolejích pěkně veselo. Ale to je všechno ještě ve hvězdách. 

Poděkovat musím hlavně svoji rodině za trpělivost, že jsou shovívaví u mých nevyspání z koncertů, za večery, kdy místo toho, abych se věnoval jim, tak smolím slova o muzice. 

Dělám tohle všechno zadarmo, ctím pravý underground, jsem srdcař. Někomu se to nemusí líbit, ale já už zkrátka jiný nebudu. Ano, zažil jsem už i tvrdou kritiku - občas si někteří myslí, že musím být všude, musím psát o všech a že jsem hudební webzine - ne, není to tak! Jsem jen stará metla, která píše o svých pocitech z desek, dělá rozhovory s kapelami, které mám rád a chodí na koncerty, na které chce - nic jiného v tom nehledejte.

Díky vám všem přátelé, kteří ještě v dnešní době čtete! Jakub, zvaný Asphyx

--------------------------------------

Thank you very much to all who visits our DEADLY STORM blog! We celebrate second birthday today! Cheers! Support underground and good extreme music