neděle 24. září 2017

Recenze/review - SEDUCED - Discarding The Mask (2017)


SEDUCED - Discarding The Mask
CD 2017, vlastní vydání

"Pohřbil jsem tě zaživa má milá, aby si věděla, jak mě má touha k tobě bolela. Nevážila sis mého obdivu, nechtěla si být mojí loutkou. Plakala si, prosila, ale já nemám slitování. Vždyť tě miluju...navždy": řekl jí a hodil na její rakev poslední lopatu hlíny. Tichý pláč, ozývající se ze země pomalu utichal.

Smíchejte dohromady black metal s thrashem, přidejte nezbytné death metalové přísady. Navíc pak vše ozdobte dobrou produkcí, neotřelými nápady a vaše perversní představy dostanou jasnou myšlenku. Ano, rakouští maniaci SEDUCED tohle všechno umí a dokáží nás pohřbít zaživa. Všechny.



"Discarding The Mask" je třetím řadovým albem kapely a je také krásně morbidní výpovědí o perversních praktikách, satanistických rituálech, antikřesťanství, temnotě a zlu. Deska odsýpá převážně v rychlém tempu a jsou do ní umně roubovány košaté vyhrávky plné chladu a špíny. Líbí se mi zvuk, který je čitelný a ostrý zároveň, obdivuji schopnost téhle smečky složit zapamatovatelný motiv. To vše zabaleno v úchylném blackovém kabátě. Přichází pomalu podzim a když jdu takhle ráno šerou ulicí, mám "Discarding The Mask" na uších, tak se mnou hudba dělá doslova divy. SEDUCED jsem si pro sebe objevil teprve nedávno, ale o to větší silou mě smetli. Splňují totiž vše, co mám u dobrého metalu rád. Nepostrádají tlak, síru, smrt, šílenství a ještě navíc řežou jako čerstvě nabroušený skalpel. Black/thrash/death metalové album, které zmasakruje vaše zkažené duše! Skvěle!


sumarizace:

SEDUCED jsou na své první dlouhohrající desce velmi chladní. Ostré, nekomplikované riffy se střídají s dunivými pasážemi. Dýchá na mě studený vítr ze severu a moje mysl je při poslechu čistá, jako hladina horského jezera. Pro odpočinek, relax, celkový restart organismu a očištění mysli, jsou tihle šílení Rakušané velmi vhodní. Nejedná se o nic převratného, ani dokonalého, ale drobné nedostatky jsou vyváženy nadšením a energií. Přijdu si jako při tanci, ke kterému mě vyzvali samotní nemrtví. Skáčeme do rytmu ze záhrobí, pijeme jen čistou krev a relaxujeme v ledové vodě. SEDUCED jsou zajímavým úkazem. Jejich hudba nepatří k těm objevným, ale dokáže mě svázat, vylouhovat a podchladit. Dávám si ji rád do hlavy ve chvílích, kdy je mi úzko a má hlava je zanesena přemírou informací. Black, thrash, death, který vás zmrazí a rozseká! Velmi dobrá deska!

Asphyx says:

SEDUCED are very cold on their first long-play album. Sharp, not complicated riffs are mixed with booming passages. I feel the cold wind breathing at me from the north and my mind is clear during the listening, like a level of a mountain Lake. For rest and relax, a restart of your organism and clearing your mind, this Austrian crazy guys are great for this. This is not something special, unusual, or perfect, however those few small mistakes are perfectly combine with enthusiasm and energy. I feel like I´m dancing with the dead creatures. We are jumping in the rhythm from the other world, we are drinking a pure blood and relaxing in a freezing water. SEDUCED are an interesting phenomenon. Their music is not a breakthrough music but it can hold and tie me, draw and refrigerate me. I like to listen to it when I have anxiety and my head is full of information. Black, thrash, death which would freeze and chop you up! Very good album! 

Tracklist:
1. Delusional
2. Discarding The Mask
3. Between The Shadows And The Light
4. Juliette
5. When The Taste Of Wine Is Gone
6. Bewitched
7. In Your Blue Eyes
8. Smirched By The Semen Of Many
9. Bloody Canvas
10. Burning Skies
11. Human Goat Jigsaw
12. Teufelseintreibung
13. Vorhöllensymphonie
14. Slay The Fucking Jesus Christ
15. The Blazing Son Of Dawn

band:
Georg: Vocals
Craig: Guitar
Dominik: Guitar
Lorenz: Drums
Lukas: Session Bass

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto jedenáctý - Uteču všem


Příběh sto jedenáctý - Uteču všem

Seděl jsem v rohu a všeobecnou radost všech ostatních jsem příliš nesdílel. Sabath byl ve svém živlu a na kulečníkový stůl vyskládal celou kořist. Přijel včera z Polska a přivezl několik igelitek plných CD a kazet. Jedna byla pro mě, měl jsem dneska svátek. Ráno pršelo a předešlá noc nás všechny doma hrozně bolela. Mě tedy nejvíc, protože už jsem to nemohl vydržet. Všechny ty nekonečný hádky, řvaní, pláč, smutek, strach.

Nebolelo mě ani tak nateklé oko, ale spíš duše, protože jsem se ve svých sedmnácti poprvé naplno postavil svému otci. Alkoholik ve vrcholné formě, kdysi táta, který byl snem každého kluka. Co my jsme se spolu nadělali kravinek, jak já ho miloval. Postupně se ale rozložil šedivým městem, tvrdou prací v továrně a hlavně chlastem, který dělá z lidí trosky. Už jsem se na to nemohl dívat a tak jsem se někdy kolem třetí v noci, kdy hádka zrovna vrcholila, rozčílil, zařval a šel mu všechno vyprsknout do tváře. Nikdy do té doby nikoho nebil, ani mámu, ale tentokrát udeřil. Měl jsem tu čest být první. 

"Smrťáčku, to bude dobrý, uvidíš, vždycky se to uklidní...hej Sabathe, Smrťákovi je smutno, pusť mu Krabathor": líbala mě a utěšovala Kačenka. Pak přišly postupně všechny holky, objaly mě a Jana odněkud vytáhla lékárničku a začala mé oko ošetřovat. Dostal jsem od svého otce, ještě nedávno tak skvělého chlapa, zásah přímo do té vší čisté modře, jak říkávala moje černosnubná víla. Všem jsem poděkoval, přihnul si piva a začal vykládat kazety a CD na svůj stůl. Dostal jsem dárek, který se stal jedním ze základů mé mohutné sbírky. Samé dobroty, občas s podivně zkopírovanými obaly, ale alespoň na chvíli se mé jmeniny trošku rozjasnily.

Vader - "The Ultimate Incantation", Voivod - "The Outer Limits", Bathory - "Twilight of the Gods" - tyhle obaly mě zaujaly asi nejvíc a ihned jsem si zabral kazeťák. Nikdo nic nenamítal, všichni věděli, že mi není zrovna nejlépe. Mí skvělí kamarádi byli jako smečka vlků, vždycky jsme vycítili nálady těch ostatních. A když byl jeden smutný, ostatním také moc veselo nebylo. První šli na řadu Voivod. Řezali pěkně a to natolik, že se celá hospoda proměnila v jednu obrovskou pařbu. Musel jsem ze sebe všechnu tu bolest, to ponížení dostat. Pohádal jsem se s otcem tak, že mi řekl, abych se už nikdy nevracel. A tak jsem neměl kam jít.

Pil jsem až do rána a ani nešel Káču doprovodit. Zalezl jsem si dozadu do skladu, mezi staré kulisy po divadelnících, hned vedle loutek a stejně nemohl spát. Pořád jsem před sebou viděl všechen ten pláč i zlej obličej chlapa, kterýho jsem ještě před pár lety tolik obdivoval. Byl mým vzorem, táta, který se uměl tak krásně smát a dokázal všechno na světě. Bylo to pryč a zůstala jen prázdnota, zklamání. Vstal jsem brzy ráno, ještě víc opuchlý než včera a pustil si na rozjezd Bathory. Načepoval si pivo a začal uklízet. Nechtěl jsem zůstat nikomu nic dlužen.

Toulal jsem se a přespával u svých kamarádů celý týden. Vím, že mě máma hledala, ale všichni mě zapřeli. Byla to celé blbost, mámy se trestat přece nemůžou, jenže my byli mladí, naštvaní a té nespravedlnosti bylo už všude kolem moc. Jedl jsem co a kde se dalo. U Kačenky doma se sprchoval, ale nemohl přečkat noc. Stačil mi jejich plesnivý sklep a tuna zavařenin. Ráno uplakaná Káča, která mě přemlouvala, že takhle to dál nejde. Vždyť co chudák máma? Měla pravdu, ale já byl poníženej, ztratil jsem jeden velký kus sebe samého. Byla se mnou těžká řeč. Hrdej, mladej, blbej death metalovej chuligán. 

Někdy v první polovině srpna, v teplém létě 1993 jsem se ocitl sám a beze všeho. Neměl jsem už žádné peníze z brigády, neměl jsem nic. Jen kazety, CD, co jsem si ve vzteku sbalil a dvě trika - Vader a Sodom. Taky džínové kraťasy a vestu, párek počmáraných čínských kecek. Jinak vůbec nic. Čekal jsem, až mi skončí poslední prázdniny a v říjnu nastoupím do lakovny jako THP pracovník. Místo mi sehnala máma. Mě to bylo jedno, stačilo mi, že jsem dostal odklad z vojny. Víc mi nebylo třeba.

Nejhorší byla rána, když jsem se probudil, většinou rozlámaný, párkrát dole u řeky, jak starej bezdomovec. Umyl jsem se v Jizeře, otřásl zimou i hladem a většinou se rozplakal. Musel jsem sám, nechtěl jsem před ostatními, protože přece drsňáci nebrečí. Kačenka na mě byla šíleně hodná, nosila mi jídlo, líbala mě na špinavou tvář a pálilo ji všechno jako mě. Jenže já byl vzteklý, asi na ní i ošklivý, pohádali jsme se hodně. Hodně moc, jako zatím nikdy. Kvůli mé bolesti, kvůli všemu, co na mě padalo. Jasně, mohl jsem za to já, jen já, nikdo jiný.

Mládě, ztracené v šedivém zlém světě. Tak jsem se cítil a najednou mi cvaklo v hlavě, že už jsem všem na obtíž. Asi jsem i byl. Nikdo mi nikdy nic neřekl, ale já to nějak vycítil. Ani nevím, co mě to napadlo. Napsal jsem na starý karton, na kterém jsem spal dole u řeky, fixou omluvná slova a báseň o tom jak ji miluju. Hodil jsem to své milé Kačence před dveře, smířen s tím, že už jsem na konci svých sil. Musel jsem vypadnout, utéct, utéct všem.

Asi jsem byl v nějakém divném šoku, k tomu zničený a vyhublý. Nevím, proč jsem se vydal zrovna tímhle směrem. Možná proto, že v bělských lesích a u Máchova jezera jsem zažíval nedávno překrásné chvíle s Kačenkou. Lidská mysl je občas nevyzpytatelná a nejvíc si pamatuju, jak jdu po silnici. Kolem sviští auta, ale já je vidím rozmazaně, přes vzteklé provazce ze slz.

První noc o samotě spím zahrabaný v listí kousek od silnice. Jím jen lesní plody, rozhodnutý, že to nějakou dobu vydržím a pak se všem pomstím. Opravdu jsem to tak cítil, chtěl jsem si z kořenů a lýčí uplést provaz a přehodit ho přes nejbližší strom. Mladý, smutný kluk, který si nevážil toho, že má nejkrásnější holku na světě, skvělé kamarády a hlavně mámu, která by pak na všechno zůstala sama. Já takhle ale nepřemýšlel.  

Nejhorších několik hodin bylo u jedné studánky, hned vedle Máchova jezera. Asi jsem se spletl a snědl nějaké bobule, co mi způsobily šílené křeče v břiše. Ležel jsem na zemi, řval bolestí a doslova trhal zem kolem sebe. Přešlo to v bolavém průjmu, já se šel vykoupat do Mácháče a pak mě popadl hroznej hlad. Vydal jsem se na cestu. Říkal jsem si, že bude má poslední. Ještě jednou se najím, něco někde ukradnu (představoval jsem si uzenou kýtu) a pak se vrátím. Provaz byl připraven. 

Dojdu do Bělé pod Bezdězem, pěšky, utahaný jako tažný kůň. Sedí tam na lavičce mánička a hned odkud jsem. Od prvního pohledu alkáč, ztracená existence, vlastně něco jako zrovna já. Dá mi loknout rumu, koupí mi párek v rohlíku. Tak díky, musím jít, mám něco na práci, odpovím mu, ale on mě nepustí. Opije mě, nezkutečným způsobem zrychtuje, že bliju na náměstí do kašny. Pak zmizí, vypaří se nebo se mi to jen zdá - je jak umolousanej strážnej anděl, kterej se z ničeho nic objevil a chlastem mi zachránil život. Lehnu si na lavičku a zdá se mi o tom, jak jsme s Kačenkou zalezlí v peřinách na chalupě. V krbu praská dříví a já jí koukám na zadek, jak jde pro něco k jídlu. V mém tričku. Překrásná.

"Tak copak mladej, koukej mazat domů": slyším jakoby z dálky. "Jdi do prdele, já jsem sem přišel chcípnout": odseknu a odpovědí je mi rána do zad obuškem. Policajti ze staré školy, napadne mě. Ihned naloží moje tělo do auta, odvezou na záchytku. Ještě mi probleskne hlavou, že teď už si to nestihnu asi hodit. Musím to všem hned říct. I mladé slečně doktorce, které v ožralosti tvrdím, že se jmenuji Michael Jackson a že kdyby chtěla, že bych ji uměl hezky polaskat. Stačí říct. Pak rozsypu všechny kazety a CD po ordinaci a snažím se je sebrat. Moc mi to nejde a shodím stojan s léky. Připoutají mě raději k posteli a já pak spím až do rána. Igelitku se svými metalovými poklady mám u bosých nohou a příjemně mě chladí.

"Proč, proč mi tohle děláš": pláče mi druhý den ráno nad postelí máma. Sepisujeme papíry s pupkatým panem policistou. Vidím na nástěnce svoji fotku (je mi na ní tak patnáct a tvářím se na ní jak debil, asi nějaký narozeniny a máma vzala do ruky první, kterou měla po ruce). Nechali mě hledat, svého nehodného syna, který si ničeho neváží. Je tu i otec, k mámě se chová jako gentleman, ale všichni víme, že tohle alkáči umí na výbornou. Cestou do Mladé Boleslavi sedím vzadu v autě na sedačkách. "Podívej se na to, to je ta tvoje výchova. Furt se jen fláká s kamarádama, chodí za holkama a poslouchá ten hroznej metal": brblá otec a vůbec mu nedojde, že synové se pěstí do obličeje nemlátí. A že když řeknou, tak dřu všude, na chalupě i na polích v Sovinkách, bez keců, práce mi nikdy nevadila.

Doma spím snad dvanáct hodin. Večer zvonek, vykouknu z okna a tam stojí úplně všichni. Sabath, Prcalík s Prcalinkou, Jana a Kytka s Mirkou. Uprostřed nich Kačenka. Sejdu dolů. "Čau Kubo, doufám, že už přestaneš dělat blbosti...hele ty vole, všichni máme něco, ale tak jsme tu jeden pro druhýho...ne, ty vole blbej, tohle nemůžeš, to nejde...": promluví na mě Kytka a Káča mi skočí do náruče. "Smrťáku, tohle už mi nikdy v životě nedělej, nikdy! Já měla takovej strach!": šeptá mi do ucha a já vidím nahoře v okně paneláku svoji mámu, jak pláče. Vypadá to, že už pochopila, co pro mě moje parta znamená, pro nás všechny.

Na panelech se všichni sesednou kolem mě a já musím vše vyprávět. Snažím se být vtipný, shazovat se, ale když se dostanu k momentu s provazem z lýčí, všichni začnou pokašlávat, odvracet tváře a je na nich vidět, že je to bolí. Radši vše převedu v legraci, ale musím pak s Kačenkou do lesíka na naši mýtinu. Prší, ale nám to vůbec nevadí. Omlouvám se jí, pořád dokola, až už konečně nepláče a rozplyneme se jeden v druhém. Pak dostanu facku, protože se o mě bála, protože jsem jí ublížil a protože beze mě by tady v tomhle šedivým světě taky nezůstala. Potom už je všechno zlé najednou pryč, mě se vrátí do žil síla a smutek jen tak pohořívá dole pod povrchem. Nakonec jsem vlastně nikam neutekl, protože sám před sebou člověk jednoduše neuteče, nejde to. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 23. září 2017

Report, photos, video - IMMOLATION, AZARATH, MELECHESCH, SINCARNATE - club Nová Chmelnice, Prague - 22. 9. 2017

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

club: Nová Chmelnice - http://www.novachmelnice.cz/
promoter: Obscure Promotion - http://obscure.cz/cs/events/

Už zase zní zvony. Bijí do rytmu pohasínajícího srdce. Svolávají nás k bohoslužbě za všechny, kteří odešli z tohoto světa. Slyšíte ten krásný zvuk umíráčku? Jsem zase jak na trní, v práci k neudržení, natěšený. Do Prahy mi totiž přijedou IMMOLATION a AZARATH. Kapely, jejichž hudba mi koluje v krvi snad odnepaměti. Vstupenku jsem koupil asi jako jeden z prvních, doma nabil baterie do foťáku, zařídil si, abych mohl dřív na vlak, křivák vyleštěn:). Můžu vyrazit, jsem připraven.

Azarath

Manželka kroutí hlavou. Zase vlakem? A přijedeš až ráno v sobotu? Kývám jen souhlasně do rytmu. Ona to ví, vždyť mě zná a je metal, ale přesto má starost, holka moje hodná. Ví o našem prokletí, ví o zvonech, určitě jí také zní hlavou. V pátek jdu do práce v křivákovi, vyslechnu si pár hlášek od disko kolegů. Jen se usmívám, vím své. Nějak moc nevnímám své pracovní povinnosti, provádím je automaticky, jako robot. Poslouchám k tomu poslední alba výše zmíněných kapel a představuji si, jak to bude večer vypadat.

Melechesch

Jdu rovnou na vlak, odjíždíme ve tři. V Rokycanech se nalodí Mr. Opat (jinak kytara a hlas Mallephyr). Vítané zpestření a super doprovod. Jsme sice s tímhle talentovaným klukem od sebe pár let a trošku vypadám jako jeho táta (tedy ten vypadá lépe než já, ale zní to dobře), ale metal nás spojuje. Je o čem se bavit, je sranda - děkuji moc pane za společnost! Dáváme pivko, to se musí, cesta pak lépe utíká. Najednou jsme na hlaváku v Praze a čeká nás MHD. Kupujeme lístky a pohltí nás hlavní město.

Hospoda naproti Chmelnici je najednou vietnamská, se vším co k tomu patří. Vodové pivo a tuna nudlí. Kecáme a pomalu se dostáváme do koncertní nálady. To se nám brzy podaří a už jsme v sále.

Immolation

Klub Nová Chmelnice je takovým zvláštním prostorem. Alespoň tedy pro mě. Oni se hodně snaží, ale pořád se tam cítím poněkud divně. Ani vlastně nevím proč. Možná mi to tam připomíná staré socialistické diskotéky, nevím. Každopádně, pivo konečně Plzeň (47 Kč,- !) a pitelná. Čekáme na první kapelu a zdravíme známé. 

SINCARNATE - rumunský death doom metal, který sice dopředu neznám, ale baví mě. Připomíná mi lehce australské PRAETORIAN, případně francouzské DEATHRONIC. Každopádně, zajímavá hudba, po které se budu muset pohlédnout. Very dark, cold and maniacal death doom gig! I was satisfied!



AZARATH jsem neviděl strašně dlouho, vlastně si ani moc nepamatuji, kdy naposled. Odnepaměti patří k jedněm z mých nejoblíbenějších z polské scény a svému legendárnímu statusu tahle bezbožná parta šílenců obstála i v Praze. A to s velkou ctí. V okruhu několika kilometrů musely jeptišky brečet strachem. Hudba mnou prostoupila, rozdrásala, zničila, vyvrhla moji černou duši na parket a roztrhala ji jako vzteklí psi. Vynikající koncert po všech stránkách. Death/black metalové inferno s obrovskou silou! Polish maniacs played with enthusiasm, energy and are able to draw up their dirty play. Their cruel stories really come to life while desecrating everything holy. Totally right godless black/death metal! Hell!








Interview - AZARATH - The main theme of this album is Death.

MELECHESCH  mám tak trošku problém. Mám rád jejich první alba, pak se vydali cestou, která mě příliš neoslovuje. S pražským vystoupením to bylo podobné. Pánové sice málem na pódiu vypustili duši, ale já se chvílemi trošku ztrácel. Jako celek ale dobré. Very good performance!







IMMOLATION a jejich "roztahaně" umrlčí melodie. Co se vlastně dá k této legendě a jejich absolutně profesionálnímu přístupu napsat? Byl to temný masakr, se stovkami krkolomných riffů, typického démonismu a šílenství. Možná chvílemi trošku spadl řetěz, ale to bylo způsobeno komplikovaností a délkou skladeb. Jako celek jsem si americké rouhače neskutečně užil. Bylo peklo? Bylo! A smrdělo sírou. Staré rány byly otevřeny, mokvaly v dunivém zvuku, kroutily se jak červi v mém mase. Ano, tohle byl death metal! Starý, poctivý, přesto propracovaný a drtivý. Kult a za mě opět skvělý zážitek! 


We were dance on the graves of our death metal's ancestors, we think about immortality and rattled  bones to the rhythm of the only one true death metal. American cult IMMOLATION is alived again with incredible strength and energy. Doom mood of open ed graves breathes from all sides at me. This gig was a obligation for all old school death metal maniacs. Welcome to hell! American deadly maniacs that knocked nails in our coffin! Excellent and morbid! Cult!












Recenze/review - IMMOLATION - Atonement (2017)

Zvuk byl solidní, i když jsem zaslechl názory, že nebyly slyšet bicí. Já jsem byl vcelku spokojen, i když je fakt, že třeba AZARATH měli bubny fakt utopené. 

Návštěvnost bych odhadoval na cca dvě stovky? Ale já fakt nemám odhad. Čekal jsem více lidí, ale death metal holt davy netáhne.

Organizace byla v pořádku. Jen pro nás z daleka se mohlo končit klidně o hodinu a půl dřív. Já vím, byl pátek, ale i tak jsme museli čekat až do 5 do rána na vlak. Což je už záležitost spíš pro mladší ročníky a tahle skutečnost může spoustu lidí odradit.

Poděkovat musím všem starým i novým známým, všem kamarádům za velkou podporu, kterou mému vašemu blogu projevujete - jste skvělí! Děkuju moc!

with MELECHESCH


Končí se, ti co, přijeli autem, jsou už nervózní, protože je čeká dlouhá cesta do domovů - loučíme se a přejeme - dobře dojeďte! My máme spoustu času. Teď to bude teprve masakr, říkám si a přehazuji tělo do úsporného režimu. Ještě, že jsem si vzal prášky. Jdeme noční Prahou, probírá se koncert a já si říkám, jak je to super, že mohu podobné večery prožívat. Pro mě, pro starou metlu se jednalo o příjemný death metalový večer po všech stránkách. Náročný, ale poctivý. Jde s námi Monika, která si chudák zkusí od dvou opilých metalistů spoustu popichování. Drží se ale velmi statečně a ještě jí to sluší. Rád jsem tě poznal kočko! Usadíme se cestou v jedné hospůdce, za mnou chodí teplý číšník a nosí mi speciály. Zavíráme a jde se na nádraží. Taková koncertní klasika. 

with AZARATH

with AZARATH

Vlak s trakčním motorem, který jsem sám kreslil se pomalu posouvá do Plzně. Ocitám se v takovém tom rozpoložení, kdy melete z posledního. Musím vydržet! Proč taky ne, jsem nabitý metalem. V Plzni studená tramvaj, přesednout a doma otevřená teplá náruč manželky, která právě vylezla z postele. Stejně ji miluju, že to se mnou vydrží. Tu moji nevyspalost, nevrlost, která mě provází celou sobotu.


with IMMOLATION



Mám už to dneska postavené tak, že si z toho nepřeberného množství koncertů hodně vybírám. Chtěl jsem vidět hlavně AZARATH. Ještě předtím, než odejdu jednou do death metalového důchodu. Sen se mi splnil. Díky moc za to! IMMOLATION mohu vidět vždycky, ale pro mě byli nekorunovanými "vítězi" večera Poláci. Možná jak jsem je dlouho neviděl nebo že jejich poslední desku protáčím hodně často. Skvělý byl ale celý večer, zvony na chvilku utichly, jakoby se chtěly nadechnout a odpočinout si. Já ale myslím, že nebude dlouho trvat a zase někam vyrazím. Mám totiž neodbytný pocit, že v dálce slyším umíráček...přeji hezký den a děkuji za pozornost! 

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

-------------------------------------------------------------------------------
Promotion!


info:



info:

Recenze/review - CRIPPER - Follow Me: Kill! (2017)


CRIPPER - Follow Me: Kill!
CD 2017, Metal Blade Records

K německým CRIPPER mám takový zvláštní shovívavý vztah. Z desek se mi jejich tvorba vlastně vůbec nelíbí, ale naživo je ocením pokaždé vcelku rád. Každopádně, díky tomu, že mají za mikrofonem dámu s drtivým vokálem Brittu, nemohou nikdy ujít mé pozornosti.

Novinka je vlastně pokračováním předešlých alb. Je plná ostrého a nekompromisního thrashe, jedovatých melodií i deathových pasáží. Občas nechá v některých momentech vzpomenout na kolegy HATRED, HOLY MOSES, SENTINEL BEAST, BRAIN DEAD, IZEGRIM, KREATOR, někdy i MESHUGGAH, PANTERA, POWER TRIP. Jen s tím rozdílem, že letošní album postrádá jakékoliv zapamatovatelné nápady. Podle mě se jedná jen o vypiplaný produkt dnešní doby, bez větší přidané hodnoty.






Vždycky když slyším podobné desky, tak si říkám, co k tomu muzikanty vede. Chápu, kdyby šlo o peníze, případně o slávu, ale vzít tisíckrát provařené riffy, poskládat je vedle sebe a přidat zvuk jak ze základní metalové školy, no co to má být? Možná jsem úplně někde jinde, asi jsem vyrůstal na jiných kapelách a oceňoval u hudby úplně jiné hodnoty, ale při poslechu "Follow Me: Kill!" mě naplňuje jen a jen prázdnota. Na letní festivaly s masovou účastí asi dobré, ale není to málo? Vždyť album vůbec neřeže, nepálí, nesype. Je jen plastovým kusem čehosi, co se prodává v supermarketech ve slevě. Nebudu vám poslech radši dál kazit, ale tohle opravdu, OPRAVDU ne. Hrozná nahrávka.



Asphyx says:

sumarizace:

Sorry, ale tohle je opravdu šílená nuda! Nemám slov.


Asphyx says:

Sorry, but this CD is absolute boredom! I have no words!




Tracklist:
1. Pressure
2. Into the Fire
3. World Coming Down
4. Mother
5. Shoot or Get Shot
6. Bleeding Red
7. Comatose
8. Pretty Young Thing
9. Running High
10. Menetekel


band:
Britta "Elchkuh" Görtz – Vocals
Christian "Knitzel" Bröhenhorst – Guitars, Backing Vocals
Jonathan Stenger – Guitars
Christian "Lommer" Lommer – Bass Guitar
Dennis Weber – Drums

https://www.facebook.com/Cripper.Official/
http://www.cripper.de/
http://www.metalblade.com/us/ 

pátek 22. září 2017

Recenze/review - FLESHKILLER - Awaken (2017)


FLESHKILLER - Awaken
CD 2017, Indie Recordings/Facedown Records 

Znáte to, člověk si surfuje, poslouchá videa na youtube. Najednou na něj vyskočí nová deska úplně do té doby neznámé kapely. Zaujme a vy pak strávíte celé odpoledne a následně několik dní poslechem. A přesně tohle se mi stalo u smečky FLESHKILLER.

Jejich debut s názvem "Awaken" mě totálně smetl. Je doslova narvaný progresivním death metalem, šílenstvím, ale hlavně absolutní energií. Občas připomíná CYNIC, sem tam OPETH, nechá vzpomenout i na staré dobré DEATH, případně na DEVINA TOWNSENDA, ANIMALS AS LEADERS, THE BURIAL - vyberte si. Kapela složená ze samých slavných osobností se semkla, aby mezi nás vyvrhla dílo hodné mistrů. Já to tak alespoň cítím.



Obrovsky mě baví hravost, propracovanost celého díla. Skvělé je, že přes všechnu košatost, pestrost i složitost si FLESHKILLER zachovávají jasnou čitelnost. Rozhodně se nejedná o dnes tolik častou hudební onanii bez vyšší přidané hodnoty. Naopak. Riffy, melodie, nápady, zvuk, vokál - tohle všechno si budete pamatovat. "Awaken" je albem, které je plné vnitřního pnutí, objevování nových neprobádaných prostorů lidské mysli a ještě ke všemu je neskutečně zábavné. Tady prostě tryská talent na všechny strany a já jsem hrozně rád, že celé téhle explozi můžu přihlížet. Progresivní metal mě neosloví zase tak často, ale o FLESHKILLER jsem se musel zmínit. Vzali mě totiž na průlet kovovým vesmírem. Díky moc za to! Skvělé album a pro mě osobně debut roku!



sumarizace:

Progresivní metalová kapela FLESHKILLER, je skupinou, ze které doslova tryská talent na všechny strany. Jejich debut  "Awaken" je po okraj narvaný nápady, energií a tlakem. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a ochutnáváte z pestré palety bohatého talíře extrémního metalu, bude vám určitě chutnat. Fascinuje mě lehkost a samozřejmost, s jakou je debut nahraný. Poslech je srovnatelný s pohledem do kaleidoskopu. Pestré riffy, zajímavé bicí a všemu nasazuje korunu vokál, vytažený až odněkud ze samého nitra. Songy působí velmi vyrovnaně, chutně, naléhavě a přesto jsou až uklidňující. "Awaken" se tak pro mě stává jakousi meditací. Progresivní metal, který připomíná průlet vesmírem. Vynikající záležitost. Noblesní deska! Velmi doporučuji!



Asphyx says:

Talent gushing right and left, progressive metal band FLESHKILLER. Their debut "Awaken" is to the brim full of ideas, energy and pressure. If you like thinking by listening and tasting from a variet range of rich menu of extreme metal, you will definitely like it. I am fascinated by the lightness and obviousness the single is recorded. Listening is comparable with the view into a kaleidoscope. Colourful riffs, interesting drums and vocals, pulled up from somewhere inside. Songs are tasty, urgently, however, relaxing. The "Awaken" is for me a kind of meditation. Progressive metal, resembling the flight through the universe. Excellent stuff! I recommend very much!

Tracklist:

1. Parallel Kingdom 
2. Salt of the Earth 
3. Wisdom 
4. Secret Chambers 
5. Awaken 
6. Inherit 
7. Evil Eclipse 
8. True Image 
9. Warfare 
10. Window of Time 



Line Up:
Ole Børud: guitar/vocals (Extol)
Elisha Mullins: guitar/vocals (The burial, A hill to die upon)
Ole Vistnes: bass (Shining, Tristania)
Andreas Skorpe Sjøen: drums (Umpfel)


čtvrtek 21. září 2017

Recenze/review - COME BACK FROM THE DEAD - Caro Data Vermibus (2017)


COME BACK FROM THE DEAD - Caro Data Vermibus
CD 2017, Transcending Obscurity Records (India)

Říkali mi, abych tam nechodil, že prý si tam dávají dostavení temné síly. Bylo to tak lákavé. Pořád jsem na tu starou kobku, stojící stranou od všech ostatních hrobů, musel myslel. Šoural jsem se po pěšině a ani nevím jak, ale najednou vrzly vrátka a já byl uvnitř. Teď už mě nikdo ven nedostane, poslouchám zde totiž nové EP španělských COME BACK FROM THE DEAD, které je plné starého poctivého death metalu.

Máte rádi plesnivinu v podání třeba takových BOKLUK, AFFLICTION GATE, PAGANIZER, URSINNE, WARCRAB, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY, VANHELGD, UNDERGANG. Pokud ano, tak neváhejte a po těchto šílencích se poohlédněte. Mají v sobě totiž sílu a tmu ze starých časů.




"Caro Data Vermibus" jsem poslouchal a u toho četl horory z osmdesátých let. Všechno mi zapadlo krásně do sebe. Do mokvavě černého celku, kdy jsem najednou viděl za každým rohem monstrum s obrovským nožem, pod postelí si dávaly polibky krásné zombie a svět byl jako jedna obrovská střelnice. Kdo byl cíl zajisté uhodneš sám, můj milý čtenáři. Líbí se mi sněť slezinná, která z alba doslova odkapává, líbí se mi zvuk, líbí se mi zahnívající nápady, jak vystřižené z čerstvě otevřených hrobů. Tohle EP smrdí strachem, je šílené ze své podstaty. Old school death metalový masakr, který vás pokryje plesnivinou. Skvělé album, které je doslova narvané hnisem!


sumarizace:

"Caro Data Vermibus" od španělských COME BACK FROM THE DEAD je albem, u kterého se samy otvírají staré hroby. Death metal, který je nám zde předkládán je ostrý, nekompromisní, starý, ošklivý a šíleně návykový. Vydejte se spolu s kapelou na výlet do dávných dob, kdy se ještě hrálo poctivě, reálně a skupinám nechybělo nadšení. Oceňuji velmi dobré, chytlavé nápady, pořádně plesnivý zvuk a hlavně určitou jiskru, kterou cítím z každé skladby. Tohle je muzika pro všechny pamětníky, kteří ještě nezapomněli na to, jak správně death metalem nakopat všem zadky. Mírně se rozkročte, rozpusťte své vlasy, zvedněte ruce a začněte pařit. Starý smrtící kov z devadesátých let opět ožívá. A to pěkně hlasitě a ostře. Kdo z vás si vykope vlastní hrob? Songy plné záhrobí, které jsou nabroušené, jako rezavá kosa. Z nahrávky jsem doslova nadšený a užívám si ji plnými doušky. Old school death metal, který rozmetá vše živé i neživé! Skvělá hrobnická práce! 

Asphyx says:

"Caro Data Vermibus" from Spain COME BACK FROM THE DEAD is an album that opens old graves. Death metal presenting here is sharp, uncompromising, old, ugly and insanely addictive. Come with the band on a trip to ancient times, when it was played fair, really and groups don't miss enthusiasm. I appreciate very good, catchy ideas, really moldy sound and the spark I feel from each song. This is music for all contemporaries who haven't forgotten how to kick all asses with death metal. Stand with your legs apart, pick up your hands and start partying. Old death metal from the nineties comes to life again. And it's pretty loud and sharp. Who wants to dig his own grave? Four songs full of Crypt, sharp like a rusty scythe.  I'm excited about this recording and I enjoy it. Old school death metal, that will explode everything animate and inanimate! Great gravedigger job!



Track list: 
1. Vomits of a Demonic Infestation 
2. Caro Data Vermibus 
3. Endless Bloodshed 
4. Carnivorous Craving from Beyond 

Line up: 
Marcos - Drums (ex-MACHETAZO) 
Héctor - Guitars (NASHGUL) 
Iago - Bass (BOKLUK) 
Miguel - Guitars 
Paul - Throat