DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 28. února 2017

Recenze/review - ABORTED FETUS - The Art of Violent Torture (2017)


ABORTED FETUS - The Art of Violent Torture
CD 2017, Comatose Music

Říkali mi, že se mám také podívat. Tak jsem zapnul slavný internetový kanál a shlédl jeden přímý přenos ze zabíjení. Byl jsem asi poslední, kdo se pozvracel. Té krve na mě bylo moc. Všichni sice přidávali samé vtipné komentáře a vybízeli účastníky k ještě většímu násilí, ale mě tahle hnusný virtuální rituál doslova ničil. Vypadalo to, že svět se dokonale zbláznil.

Oproti tomu, co se někdy děje kolem nás, jsou ruští brutal death metalisté ABORTED FETUS "jen" takovým ošklivě nastaveným zrcadlem. Jejich novinka "The Art of Violent Torture", zahraná ve stylu ABOMINABLE PUTRIDITY, DEVOURMENT, CEPHALOTRIPSY je plná perverzností současného světa. Houpavé, syrové rytmy, kruté výjezdy kytar a guturální hlas, přednášející slova plná hnusu. Jsme jen kouskem masa, tupým stádem, určeným na porážku. Už dávno jsem ztratil víru v lidskou rasu, říkám si při poslechu a přidávám hlasitost.




Dejte mi do ruky sekyru a já vám ukážu, jak se to má správně dělat, řvu do virtuálního světa stále častěji. Nějak takhle mluvil vrah, který poprvé ochutnal pravou krev. ABORTED FETUS jsou na brutálně death metalové scéně pojem. Není divu, jejich hudba poctivě odsýpá, na nic si nahraje a útočí na nás rovnou a bez varování. Vyčíst se dá snad jen lehká monotónnost, ale ta je u tohoto stylu spíše žádaná, než kritizovaná. Nemám žádných námitek proti provedení, zvuku, nápadům, ani desce jako celku. Přehrabuji se v "The Art of Violent Torture" jako v břiše čerstvého těla. Pustil jsem si ke své pitvě znovu jeden slavný virtuální kanál plný smrti a pak jsem to vzdal. Vždyť jsme vlastně stejně nakonec jen zvířata, pronesl jsem do ticha nemocničních stěn a zařízl skalpel pořádně hluboko. Nebožtík se sice chvilku zmítal, ale nakonec si hudbu užíval stejně jako já. Syrový a surový brutální death metal, který vás vykostí bez varování!


sumarizace:

Novinka ruských ABORTED FETUS je krutá, zlá a ošklivá. Morbidní melodie se střídají s ještě nechutnějšími motivy. Tohle je brutální death metal v jeho klasické podobě. Syrový, masakrující. Z desky cítím obrovský tlak a energii. Možná se občas Rusové nevyhnou určité monotónnosti, ale to tak nějak k tomuto stylu patří, jako k hrobníkovi lopata. Užívám si houpavé melodie, chrlím spolu se zpěvákem chorobné texty. Jsem u poslechu po lokty ponořen v krvi a spolu s ABORTED FETUS provádím pořádně nechutnou pitvu. Pokud se potřebujete odreagovat od dnešního ošklivého světa, neznám nic lepšího, než si narvat do hlavy "The Art of Violent Torture". Co na tom, že zde ožívají mrtvoly a pánům chirurgům všichni na operačním sále zemřou? Tak to má být a tak je tomu v brutálním death metalu správně. Letošní album vás smete jako tsunami. Berte a nebo nechte být! Skvělá řeznická práce!


Asphyx says:

The new album by Russian ABORTED FETUS is cruel, bad and ugly. Morbid melodies are changed by more disgusting motives. This is a brutal death metal in its classic form. Raw, cruel. I feel the huge pressure and energy from this album. There is some monotonous passages, however this is something typical for this style like a shovel for a grave digger. I enjoy their melodies and I have to sing the lyrics with the singer. During the listening of this album I´m lying in the blood and with the ABORTED FETUS I´m doing a disgusting necroscopy. If you have to clean yourself from today´s ugly world I don´t know better way how to do it than listen to the "The Art of Violent Torture". Who cares that death bodies are coming back to live and every person who is being operated by surgeon will die? This is how it´s supposed to be in the real brutal death metal. This album is going to take you like a tsunami. Take it or leave it! Amazing butcher work! 

Track Listing:
1. The Art of Pain
2. Boiled Alive
3. Hanged on the Hook by the Rib
4. Blinded by the Flame
5. Pouring Molten Lead into a Throat
6. Awaiting…
7. Burning at Stake
8. Axe Decapitation
9. Buried Alive
10. Impalement
11. Breaking Wheel
12. Hanged and Quartered
13. The Last Way

band:
Alexander "Meatgrinder" - Guitar
Sergey- bass
Igor- vocal
Sergey"Hammer"- drums

Recenze/review - CARNAL DECAY - You Owe You Pay (2017)


CARNAL DECAY - You Owe You Pay
CD 2017, Rising Nemesis Records

Vaří se mi mozek ve vlastní šťávě. Mám pocit, že je mi lebka malá. Hrozně se těším, až provedu na sobě svou vlastní trepanaci. Bude to úžasné, osvobozující a všechen ten tlak se dostane ven s obrovskou silou. Stejně jako nové album švýcarských CARNAL DECAY.

Brutální death metal má pro nás, pro jeho fanoušky spoustu různých podob. Od krvavých, surových nuancí až po dunivé masakrální patrioty, kteří jedou jako odjištěný parní válec. Švýcaři se řadí mezi šílence, kteří vyznávají staré dobré DYING FETUS, GORGASM. Novinka "You Owe You Pay" je  pořádným kopancem, který je směřován přímo do vašich obličejů.



CARNAL DECAY se s tím zkrátka nepářou. Vyznávají jak klasický brutální death metal, tak deathgrind, ale nebojí se i lehkých náznaků deathcore. Znějí tak tradičně a zároveň moderně. Hráčské výkony odpovídají smrtící vysoké škole a zvuk je ostrý jako skalpel vybalený rovnou od výrobce. Švýcaři sice nepatří k hledačům nových zákoutí, ale svoji krvavou práci odvádějí na výbornou. Houpou se do rytmu, jako parta rozvášněných řezníků, které na nějaké party zavřeli do jedné místnosti. Co na tom, že na konci nepřežije ani jeden? Vždyť jde hlavně o hudbu . A  ta je na "You Owe You Pay" drsná, šílená, tlačící, nekompromisní, maniakální. Masakr! Nechte si chutnat!


sumarizace:

CARNAL DECAY na svém dalším albu dodávají porci tradičního brutálního death metalu, pořádně okořeněného temnotou. Celkově vyznívá novinka chytlavě, je zcela masakrující a i když pánové nepřinášejí nic nového, velmi dobře se poslouchá. Švýcaři připomínají buldozer, hrnoucí před sebou tuny lidských koster. Neznají slitování. Ke konci je sice album už trošku monotónní, ale jinak je velmi chutným pokrmem. Deska je opatřena řezajícím, pořádně syrovým zvukem. Je hodně znát, že za skladbami stojí zkušení muzikanti. Nápadů a krvavých motivů zde naleznete opravdu velké množství. Krutost střídá masakr, jeden ostrý riff druhý a vy nakonec stojíte a máte co dělat, abyste si neumlátili hlavu v headbangingu. "You Owe You Pay" je počinem, který se rozhodně povedl. Ocení všichni příznivci apokalypsy v brutálním death metalu! Masakrující nahrávka!

Asphyx says:

CARNAL DECAY gives a portion of traditional brutal death metal on their next album, it is very spicy darkness. As a whole this new album seems catchy and it is a real massacre. Although these guys don´t bring anything new or original it is nice to listen to it. This Swiss reminds a bulldozer which shoves a tones of human skeletons. They do not have a pity. In the end this album is a little bit monotone, however it is a tasteful piece of food. This album has a cutting and raw sound. You can tell that behind these songs are very experienced musicians. There is a lot of ideas and bloody motives on this album. Cruelty is changed with massacre, one sharp riff is changed by another one and you are standing in the end and you have to really focus to not band your head in headbanging. "You Owe You Pay" is a work which is very successful. Every fan of apocalypse in brutal death metal will appreciate this album! Very cruel record!


Tracklist:
01. No Sequel
02. Until You Die
03. Decimating the Living
04. Show Your Fucking Face
05. Murder a la carte
06. Not Worth a Bullet
07. Your Guts My Glory
08. Freed from the Leash
09. I Crush Your Dreams
10. Trick or Treat

pondělí 27. února 2017

Recenze/review - BENIGHTED - Necrobreed (2017)


BENIGHTED - Necrobreed
CD 2017, Season of Mist

Zohavená torza mrtvých těl. Hlavy nabodané na kůly. Lepkavá krev čvachtající a vydávající mlaskavé zvuky. Zvedá se vám žaludek z nasládlého pachu smrti. Musíte projít až do poslední místnosti. Vše působí mocným, monumentálním dojmem. Nakonec spatříte sochu z ostatků, která trčí do prostoru jako tiché memento lidské nenávisti.

BENIGHTED jdou na samou hranu snesitelnosti. Jsou krvaví, brutálně death metaloví, grindoví. Nekompromisní úderné plochy se zde setkávají s občasnými "oddechovými" chvilkami plnými temnoty. Potom další výmaz, další vyhlazení lidské mysli. Až vás někdo opravdu naštve a budete mu chtít způsobit pořádný šok, nasměřujte reproduktory do jeho tváře a uvidíte, že se časem v jeho očích bude zračit děs. Pravý, nefalšovaný strach.




Na novince "Necrobreed" je skvělé vlastně vše. Nápady, zvuk, obal i vokál, který dodává celé zběsilosti na ještě větším maniakálním výrazu. BENIGHTED jsou nádhernou ukázkou toho, že i v dnešní době lze nahrát extrémní desku, která vás dokáže překvapit. Není to ani tak tím, že by pánové přinášeli něco nového, ale spíše celkovým výrazem, vyzněním. Novinka má obrovský tlak, je doslova narvaná energií, hudební nenávistí a špinavou atmosférou patologie. Album jsem poslouchal stále dokola a stalo se pro mě jakousi hlukovou drogou, bez které se již dnes neobejdu. Jednou za čas se k téhle desce musím vrátit a znovu si ji narvat do hlavy. Nahrávka se tváří jako obličej masového vraha. Podmaní si vás, uhrane, rozdrtí a na konci vyplivne a pohodí někde u cesty jako kus nepotřebného hadru. Death grind metal v podobě, ve které zabíjí! Vynikající!



sumarizace:

BENIGHTED jdou na samou hranu snesitelnosti. Jsou krvaví, brutálně death metaloví, grindoví. Nekompromisní úderné plochy se zde setkávají s občasnými "oddechovými" chvilkami plnými temnoty. Na novince "Necrobreed" je skvělé vlastně vše. Nápady, zvuk, obal i vokál, který dodává celé zběsilosti na ještě větším maniakálním výrazu. BENIGHTED jsou nádhernou ukázkou toho, že i v dnešní době lze nahrát extrémní desku, která vás dokáže překvapit. Není to ani tak tím, že by pánové přinášeli něco nového, ale spíše celkovým výrazem, vyzněním. Novinka má obrovský tlak, je doslova narvaná energií, hudební nenávistí a špinavou atmosférou patologie.  Nahrávka se tváří jako obličej masového vraha. Podmaní si vás, uhrane, rozdrtí a na konci vyplivne a pohodí někde u cesty jako kus nepotřebného hadru. Death grind metal v podobě, ve které zabíjí! Vynikající!


Asphyx says:

BENIGHTED went to the very edge of tolerability. They are bloody, brutal death metal and grind. Uncompromising striking surfaces are meeting some “peaceful” moments of darkness. The new album “Necrobreed” is awesome and basically everything on it is great. The ideas, sound, cover and the vocal which makes the whole album even more maniacal. BENIGHTED are a great example of how a band can record an extreme album which manages to surprise you. These guys don´t bring anything new, however their whole expression and feel. This new album has a great pressure and it is literally full of energy, musical hate and dirty atmosphere of a pathology. This records feels like a face of a serial killer. It will conquer you, bedevil you and crush you. In the end it will split and toss you in the middle of nowhere like a piece of useless rag. Death grind metal in a killing form! Excellent!

Tracklist:
01. Hush Little Baby
02. Reptilian
03. Psychosilencer
04. Forgive Me Father
05. Leatherface
06. Der Doppelgaenger
07. Necrobreed
08. Monsters Make Monsters
09. Cum with Disgust
10. Versipellis
11. Reeks of Darkened Zoopsia
12. Mass Grave

band:
Vocals : Julien Truchan,
Guitar : Olivier Gabriel,
Drums : Romain Goulon,...
Guitar : Emmanuel Dalle,
Bass/Backing Vocals : Pierre Arnoux

Recenze/review - MORDBRAND - Wilt (2017)


MORDBRAND - Wilt
CD 2017, Carnal Records

Její pohled začínal mít popelavou barvu unavené šelmy. Dříve tak energická dívka se pomalu ztrácela před očima. Nespala již dlouhé měsíce. Unavená, se zvláštním smutkem ve tváři. Trápily jí děsivé noční můry. Bála se nechat poklesnout svá víčka. Umírala. Přesto každý večer poslouchala novou desku MORDBRAND.

Novinka "Wilt" byla pro mě jednou z nejočekávanějších novinek letošního roku. Jako oddaný fanoušek švédského death metalu jsem byl nadmíru potěšen, když mi do mé schránky přistálo nové CD. Opět morbidní láska na krhavý pohled, znovu nepříjemně přitažlivý mráz v kostech. Tohle všechno byly mé první pocity z novinky. Album pak časem ještě uzrálo a neustále jsem objevoval nová a nová temná zákoutí, neotřelé riffy, ledové nápady. Tuhne mi krev v žilách!



Novinka MORDBRAND zní jako ozvěna starých dobrých ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, GRAVE, EVOCATION, potažená plesnivou vrstvou ledu. Jednou za mnou zaklaplo víko od sklepa v horské chalupě. Zapomněli na mě ve tmě a za těch pět hodin, které jsem tam strávil, jsem potkal všechny své démony. S "Wilt" je to hodně podobné. Také má v sobě ošklivě temnou jiskru starých pohřebišť. Chladné jsou melodie na této desce, morbidní je hlas. Líbí se mi celková nálada, vlastní výraz, fascinuje mě schopnost kapely na mě přenést tunu smutně černých emocí. Nové album opravdu zní jako ozvěny nemrtvých ze záhrobí. Drsně, švédsky, studeně. Připomíná mi opuštěnou kobku, někde na severu, kde si dávají rande démoni se smrtí. Vynikající, ledový death metal plný temnoty! 


sumarizace:

Novinka MORDBRAND zní jako ozvěna starých dobrých ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, GRAVE, EVOCATION, potažená plesnivou vrstvou ledu. Jedná se opět o morbidní lásku na první pohled, znovu mám nepříjemně přitažlivý mráz v kostech. Album časem ještě uzrálo a neustále jsem objevoval nová a nová temná zákoutí, neotřelé riffy, ledové nápady. Tuhne mi krev v žilách! Nahrávka má v sobě ošklivě temnou jiskru starých pohřebišť. Chladné jsou melodie na této desce, morbidní je hlas. Líbí se mi celková nálada, vlastní výraz, fascinuje mě schopnost kapely na mě přenést tunu smutně černých emocí. Nové album opravdu zní jako ozvěny nemrtvých ze záhrobí. Drsně, švédsky, studeně. Připomíná mi opuštěnou kobku, někde na severu, kde si dávají rande démoni se smrtí. Vynikající, ledový death metal plný temnoty! 

Asphyx says:

The new album by MORDBRAND sounds like an echo of the good old ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, GRAVE, EVOCATION and it is covered with mouldy ice layer. Again, this is a morbid love at first sight. I have the uncomfortable cold in my bones, again. The album matured over time and I was discovering new dark corners, fresh riffs and cold ideas with every time I listened to this. My blood solidifies in my veins! The album has a dark sparkle of old graveyards. The melodies are cold, the voice is morbid. I really like the whole mood, expression and I am fascinated by the band´s ability to bring tons of dark black emotions on me. The new album honestly sounds like echoes of undead from graves. Harshly, Swedish, coldly. It feels like an abandoned dungeon somewhere in the North where Death and daemons are having dates.  Excellent cold death metal full of darkness! 

Tracklist:
1. Bleed into Nought
2. Delivering the Gods
3. Worship Predation
4. At the Larvae Column
5. Throes of Glorious Death
6. To Pursue Damnation
7. Venomous Myrrh
8. Wilt
9. Give in to Oblivion

neděle 26. února 2017

Recenze/review - IMMOLATION - Atonement (2017)


IMMOLATION - Atonement
CD 2017, Nuclear Blast

Pokání je v běžné řeči i v náboženském významu symbolická činnost, kterou člověk dává najevo, že pochybil, a snaží se své viny zbavit. V křesťanském pojetí znamená výraz lítosti, vnitřního obrácení k Bohu a proměny dosavadního života.

Hoďte kamenem, kdo jste bez viny! Chce se mi doslova řvát, když poslouchám novou, opět mohutnou a temnou desku "Atonement" americké legendy IMMOLATION. Měl bych odčinit své hříchy, pokleknout před jejich hudbu a sklonit se k odvrácené modlitbě. V současné době se postup - lítost – obrácení – odpuštění nemůže stát obecným pravidlem, jsme na to už moc zkaženi sami sebou. Zahledění do vlastních pohnutek. Existuje jen jedno rozhřešení - nová deska "Atonement". Pojďme se vydat na dlouhou, trnitou cestu plnou temnoty, opuštěných katedrál, drtivých riffů, smrti, beznaděje a smutku. Jsou zde noví IMMOLATION!




Album "Atonement" je dalším pokračovatelem, morbidním kouskem death metalového zla, které znesvětí vaše hroby. IMMOLATION jedou pořád po své, temné, pomalejší, hutné a divoké linii. S lety se nemění. Již nepřinášejí nic nového. Kdo by to po nich ale chtěl? Já rozhodně ne. Novinka samozřejmě tolik nebolí, jako alba z jejich počátků, ale je více než jen solidním pokračovatelem. Asi nejvíc oceňuji hru s černými náladami, tlak, sílu, energii napěchovanou do jednotlivých skladeb. Nahrávka u mě roste každým dnem, pomalu mi proniká až do morku kostí a zahušťuje krev. Smrt mi podává svoji studenou ruku a já s radostí přijímám. Novinka není nijak převratným počinem, ale velmi podařeným materiálem, nahraným hlavně pro fanoušky IMMOLATION.  Berte a nebo nechte být! Nic jiného mezi tím neexistuje. Nastavuji svoji tvář onomu světu a nechám se vést spolu s "Atonement" nejtemnějšími zákoutími lidské mysli. Legenda opět promluvila! Mocně, návykově, tajemně, šíleně! Skvělé death metalové album doslova narvané nihilismem a tmou!




sumarizace:

Hoďte kamenem, kdo jste bez viny! Chce se mi doslova řvát, když poslouchám novou, opět mohutnou a temnou desku "Atonement" americké legendy IMMOLATION Měl bych odčinit své hříchy, pokleknout před jejich hudbu a sklonit se k odvrácené modlitbě. Existuje jen jedno rozhřešení - nová deska "Atonement". Pojďme se vydat na dlouhou, trnitou cestu plnou temnoty, opuštěných katedrál, drtivých riffů, smrti, beznaděje a smutku. Jsou zde noví IMMOLATIONAlbum "Atonement" je dalším pokračovatelem, morbidním kouskem death metalového zla, které znesvětí vaše hroby. IMMOLATION jedou pořád po své, temné, pomalejší, hutné a divoké linii. S lety se nemění. Již nepřinášejí nic nového. Kdo by to po nich ale chtěl? Já rozhodně ne. 

Novinka samozřejmě tolik nebolí, jako alba z jejich počátků, ale je více než jen solidním pokračovatelem. Asi nejvíc oceňuji hru s černými náladami, tlak, sílu, energii napěchovanou do jednotlivých skladeb. Nahrávka u mě roste každým dnem, pomalu mi proniká až do morku kostí a zahušťuje krev. Smrt mi podává svoji studenou ruku a já s radostí přijímám. Novinka není nijak převratným počinem, ale velmi podařeným materiálem, nahraným hlavně pro fanoušky IMMOLATION.  Berte a nebo nechte být! Nic jiného mezi tím neexistuje. Nastavuji svoji tvář onomu světu a nechám se vést spolu s "Atonement" nejtemnějšími zákoutími lidské mysli. Legenda opět promluvila! Mocně, návykově, tajemně, šíleně! Skvělé death metalové album doslova narvané nihilismem a tmou!


Asphyx says:

Whoever is without sin, cast the first stone! When I listen to this new album “Atonement” by the American legend IMMOLATION, I literally want to scream. I should expiate my sins, kneel in front of their music and bow down to a reverse prayer. There is only one indulgence – the new album “Atonement”. Let´s go on a long, thorny path full of darkness, abandoned cathedrals, crushing riffs, death, hopelessness and sadness. The new IMMOLATION are here! The album “Atonement” is a next successor, a morbid piece of death metal evil that will defiles your graves. IMMOLATION still do their thing which is the dark, slower, dense and wild line. They haven´t changed over years and they don´t bring anything new to the music industry. But who cares? I don´t.


The new album does not hurt as much as the previous albums, obviously. However, it is a solid successor. What I appreciate the most is the game with dark moods, the pressure, the power and energy which is in every single song. It grows in my every day and it slowly penetrates into my bones and thickens my blood. The death gives me its cold hand and I gladly accept it. This album is not revolutionary but it is very good material which was recorded especially for IMMOLATION fans. Take it or leave it! There is no between! I face myself to the other world and I let the album “Atonement” to take me to the darkest corners of human mind. The legend spoke again! Powerfully, addictively, mysteriously and crazy! Great death metal album which is crowded with nihilism and darkness! 


Traсklist:
01. The Distorting Light
02. When The Jackals Come
03. Fostering The Divide
04. Rise The Heretics
05. Thrown To The Fire
06. Destructive Currents
07. Lower
08. Atonement
09. Above All
10. The Power Of Gods
11. Epiphany

Line-Up:
Ross Dolan - Bass, Vocals (1988-present)
Robert Vigna - Guitars (1988-present)
Steve Shalaty - Drums (2003-present)
Alex Bouks - Guitars (2016-present)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh osmdesátý první - Já nesnídám sám


Příběh osmdesátý první - Já nesnídám sám

Ta touha vypadnout ze šedivého města byla obrovská. Už když jsme šli s Káčou dolů na nádraží, usmívali jsme se v představě, že strávíme na chalupě pár dní jen spolu. Vzal jsem s sebou i psa, který teď vesele poskakoval okolo a očůrával rohy, které normálně nepotkává. Kupujeme jízdenky a v kupé hned propleteme svá odžínovaná těla jako malá háďata. Jarní prázdniny v Jizerkách, kde je momentálně metr a půl sněhu. Co si víc může člověk v sedmnácti přát?

"Jen nějak nevím, co budeme jíst, mám jen pár řízků, nějaký paštiky a chleba": vrká mi jako správná ženská do ucha má modrá víla. Moc to nevnímám, mám oči jen pro její tričko s boulemi, kde je pod nápisem Saxon i něco pro mě. Tulím se, jsem neodbytný, ale pořád se mezi nás snaží narvat žárlivý malý knírač. "Mazej dolů": snažím se ho zahnat, ale nedá se. Je tvrdá palice s krví teriéra v žilách. Normálně mě poslouchá, ale tentokrát si dělá, co chce. Je to rebel.

Nějak to na nás přijde a někde mezi Bakovem a Turnovem jsme zavřeni v milostné křeči na záchodcích. Romantika nic moc, ale nám to nějak nevadí. Koukám do kaštánkových očí a mám pocit, že se v nich za chvíli utopím. Udýchaní se vracíme do kupé a pes nám mezitím za trest sežral svačinu. Roztahané věci po sedadlech a jeho bezelstný pohled nás rozesmějí. Uklidíme a nasadíme na sluchátka Bathory. Ty nám doporučil nedávno Sabath. Že prý je to dobré. A je. Moc.

"Dobrý den, je tu volno?": zazní v Turnově na nádraží a do kupé vstoupí dva štíhlí manželé (poznám podle prstýnků) s vlasy až po zadek, 40 let a s sebou asi pětiletého caparta. "Mamíííí, to je ale krásnej pejsek, můžu si ho pohladit?": usmívá se klučina a já mu říkám, že radši ne, že je to potvora vostrá. "Tak ne, ale nekousne mě, ne?": ještě se zeptá a já radši psovi nasazuji náhubek. Dáváme se do řeči, vytahuji lahváče na cestu, seznamujeme se s Markem a Šárkou.

Jsou tak trošku jako my, jen nám připadají šíleně staří. Je jim lehce přes čtyřicet, dvě věčný máničky, znají z doslechu Sabatha a nám najednou připadá, že jsme snad na tohle setkání čekali. Holky se, z nějakého mě dodnes neznámého důvodu, hned sesednou k sobě a švitoří, jako kdyby byly ze stejné rodiny. My s Markem z toho máme radost a kecáme o muzice. Musím si vytáhnout notýsek, kam si píšu nové skupiny, co si musím poslechnout a abych nezapomněl. Dostanu spoustu tipů na sedmdesátkové a osmdesátkové kapely. Chlápek je hlava otevřená a myslím, že mé "znalosti" na něj udělají také velký dojem. 

Pak najednou koukám, jak Kačce jihnou oči, zírá na toho malýho špunta a já na ní vidím zase ten pohled, který mají ženský, které v sobě mají dar mateřství. Možná to tenkrát, jako malý mlíko zase tolik nechápu, ale cítím to. V Jablonci musíme vystoupit. Čekají nás ještě 4 kilometry v hlubokém sněhu. Po dvou Káča nemůže, tak ji posadím na autobusovou zastávku a vydám se do chalupy pro sáňky. Na otočku mi to chvilku trvá, ale Kačenka mi neumrzla, tak házíme její bágly na sáňky značky Ještěd a šlapeme do kopce. Dělám trošku machry a chvilku ji táhnu za sebou, ale pak uklouznu a padnu hubou rovnou do sněhu.

"Takovýho kluka bych chtěla jednou mít": pronese do ticha ojíněných stromů modro snubná víla a já jen kývnu hlavou. Až k chalupě se bavíme o tom, že hned po maturitě, až si seženu práci, tak na to vlítneme. Sice nemáme zatím kde bydlet, ale já jsem kus 60 kilového chlapa, tak se postarám, říkám, ale zatím vůbec nevím jak. Uvnitř chalupy je teplo stejně jako venku. Jdu pro dřevo a zatápím v kamnech. Objevíme rum, co tam má máma a zavdáme si oba s velkým záklonem. Kačenka pak u ohně chutná jako rumová pralinka a znovu nás přemůže touha. Jsem šťastný kluk.

Ani nevím, jak usnu, jen z dálky vnímám, že má milá chodí v noci přikládat. Od mala spím jako dřevo a tak jsem rád. Ráno je na stole chleba s paštikou, ještě trošku zmrzlou, ale je to jídlo, které bych mohl jíst pořád. Připravila ho Káča. Úžasné, pomyslím si, já nesnídám sám. Je kolem desáté a čekají nás běžky. Jdu na půdu, pro šusťákové kalhoty a bundu z NDR, mám dvoje, jedny po mámě. Mažu lyže vosky až z Prahy (obchodní dům Kotva, jojo). Jezdím na běžky od malička, otec na nich závodil.

Jsme dva retro maniaci. Šusťáky nakonec nebereme, jsou na nás hnusný a Káča prohlásí, že v nich vypadám jako jeden německý pornoherec. Chvíli přemýšlím, jestli jsem ten film viděl, ale jak známo, na děj se v těchto příbězích moc nedá a tak to nechám být. Kačenka mezitím vyrazila na půdu a objevila staré hadry po dědovi a babičce. Úplně září radostí, jakoby objevila poklad. Dostávám cylindr, ostře kostkovanou šálu, která řeže na krku, kalhoty s puky, sáčko a k tomu vestu o které vím, že v ní chodil děda kouřit do kamen. 

Pak musím dolů, protože se přede mnou má milá nechce převlékat. Ví moc dobře, že jinak bychom se nikam nedostali. Ono, když člověk vidí jen kousek tak krásného nahého těla a zadek k zulíbání, tak si prostě nemůže pomoct, no. Čekám, přikládám mezitím do kamen a mažu psovi tlapky indulonou, aby ve sněhu tolik netrpěl. Pak se rozrazí dveře a mě málem vyhrknou slzy. Kačenka je neskutečně podobná jedné fotce, na které je moje babička s dědou v době, kdy spolu chodili. "Tedáááá, ty jsi...nádherná": koktám a vidím na své milé, jak je si s sebou jistá. Ještě trošku dívka, ale už kus ženský.

Dáváme ruma a jedeme. Pes okolo pobíhá, štěká radostí a občas se po břicho ponoří do sněhu. Jsme jak dva běžkaři z dob před druhou válkou. Bambusové hůlky, dřevěné lyže, šály za námi vlají a kdo nás potká, směje se a my taky. Je to krásné, jede se na rozhlednu Černá studnice, pak dolů na Berany, na Muchov. Pak sjezd do Smržovky, tam pivko v hospodě, ale jen dvě, aby nám nevyhasly kamna. Vrátíme se utahaní jako koťata. V chalupě trošku větší teplo, ale ne zase moc. Ještě nás čeká pár dní a tak ani nejdeme dolů do vsi na pivo. Radši se zachumláme do peřin z pravého kachního peří a děláme věci, které máme rádi.

Asi chvilku usnu, ale pak s sebou trhnu. Nade mnou sedí Kačenka, má takový ten kaštánkovitě zasněný pohled, jako nějaká vědma, šamanka rodu a kouká na mě. Když vidí, že se probouzím, pohladí mě po tváři a řekne: "Dlouho jsem přemýšlela, já vím že mi je teprve šestnáct, ale tvojí mámě bylo sedmnáct, když ses narodil. Co bys řekl na to, že bychom si pořídili dítě? Jakmile odmaturuješ, co ty na to?" 

A já se, ve svém hubeném flanelovém pyžamu posadil a nevěděl co říct. Protože tohle mi ještě žádná holka nikdy neřekla a protože jsem si vždycky připadal jako vošklivej a spíš intouš, než kluk, se kterým by nějaká chtěla mít dítě. Jenže ona na mě má líbezná koukala pohledem, že byste ji snesli modré z nebe, tak jsem kývl, i když jsem si vůbec nebyl jistý.

K snídani jsem druhý den, po ranním skotačení a přiložení do kamen, dostal chleba s máslem a marmeládou, kterou dělala moje máma v létě. Ještě v pyžamu, protože byly prázdniny a Kačenka jen v kalhotkách a v čistém tričku Iron Maiden. Žvýkal jsem studenou snídani, koukal své dívce do očí a oba jsme přemýšleli o tom, co jsme si včera řekli. Ještě jsem nevěděl, jak všechno bude, měl jsem přeci jen pár měsíců před maturitou, ale byl jsem hrozně rád, že nesnídám sám. A věděl jsem že podobného caparta, jako měli Marek a Šárka, chci taky. Teď už jsem si byl jistý na sto procent - ráno bylo ten den opravdu moudřejší večera. Musel jsem to své bohyni hned všechno říct. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Report, photos, video - Gram Bazaar Vol. X - TÁBOR RADOSTI, NIKANDER, SELF-HATRED - Papírna Plzeň - 25. 2. 2017

Tábor radosti
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos



"Opovaž se!": řekne mi v sobotu odpoledne na rozloučenou z legrace manželka. Moc dobře ale ví, že je na mě spolehnutí. Nejsem vinylovej, jsem CDčkovej. Mám doma sbírku čítající přes pět tisíc kousků, některé už dnes mají velkou sběratelskou hodnotu a svůj "fetišistický" koníček nějak moc normálně nekrotím, ale vinyly už bych opravdu neměl kam dávat. Jsou krásné, spoustu jich na chalupě v Jizerkách skladuji a přehrávám, ale nejsem lapen. Proč jsem tedy vlastně šel do plzeňské Papírny na bazar gramodesek? Vlastně hlavně za kamarády, na pivko, muziku, pokecat, udělat si pohodu. A že byla, to vám povím.

Odpoledne jsme dali hospodu, pár piv, probrali novou hudbu, zanadávali si na svět a smáli se jak prokopnutí. Pěkné to bylo, ani se mi do klubu nechtělo. "Ještě dáme jedno a pak už opravdu půjdeme": říkali jsme několikrát za sebou, ale pak už jsme se fakt zvedli.


Self - hatred
Papírna je takové to současné industriálně moderní kulturní centrum. Na mě osobně působí dost uměle, divně (mapy mi vyhodí, že je tu HATE FREE ZONE, což asi znamená, že se tam nesmí lidé rozčilovat a nadávat sprostě nahlas - vtip). Ale tak, já jsem stará škola, vylezlá z prašivého undergroundu, po mě nemůžete chtít, abych obdivoval hipsterská doupata. Vrazíme do sálu a zrovna všichni s bazarem končí. Mě to tolik nevadí, ale kolega se chtěl přebírat gramodeskami. Nakonec se mu povede alespoň jednoho prodejce odchytit a když vidím na jeho tváři ten spokojený výraz, chvilku ve mě hlodá myšlenka, že bych se mohl také stát vinylářem.


Nikander
Nejvíc jsem byl samozřejmě zvědavý na kapely. Jen jedna, plzeňští SELF-HATRED, jsou mými oblíbenci a dvě další neznám. A na rovinu. Z přípravných poslechů doma jsem byl z TÁBORU RADOSTI a NIKANDER trošku rozpačitý. Hodím do sebe ještě fakt už poslední žejdlík, to abych si navodil náladu a zaujmu pozici pod pódiem.  


SELF-HATRED jsou smutkaři přesně podle mého gusta. Rozvážní, melodičtí, s hudbou, která je narvaná šedivými emocemi. V Papírně předvedli jeden ze svých tradičně dobrých setů. Z pódia čišela vyzrálost, vzájemná chemie i zkušenost se smutkem. Byla to v sobotu velmi zdařilá doom metalová panychida, to vám povím. Studený obřad.






NIKANDER - špinavý, hutný, zahnívající hlukoskop z Brna. Byl to hodně zlej a ošklivej sludge metal s načernalým skřehotem, parní válec, drtící spíš svojí razantností a jednoduchostí, než technickou šikovností. Chvílemi jsem si připadal, jako kdyby mi to chytlo nohu do žentouru. Naživo mě tahle smečka surovců bavila a byla pro mě během večera asi nejlepší skupinou.






TÁBOR RADOSTI - z vystoupení jsem cítil tíživost, hudbu protkanou depresemi, odlidštěnost, smutek a strach. Chvílemi to celé sice znělo jako ševel strojů u nás v továrně na dílně, ale když jste dali všemu čas, naladili se na stejnou vlnu, tak to stálo za to. Doma bych si jejich album nikdy nepustil, ale troufám si tvrdit, že TÁBOR RADOSTI můžu doporučit deseti z deseti lidem se sebevražednými sklony. 







Zvuk byl celý večer solidní. Lidí bylo na kapely něco kolem padesáti. Organizačně byl celý večer v pořádku. Všichni kluci byli vousatí, s kostěnými brýlemi a patkami. Holkám to slušelo. Snad jen ten plešatý kluk, který nás okřikl ať nemluvíme, když se TÁBOR RADOSTI připravoval na vystoupení, mě trošku zarazil. Zažil jsem to na koncertě poprvé v životě. S kolegou nás docela naštval. Co to má jako být? Troufám si tvrdit, že tohle by se mi na death metalu nestalo.

Fernetově zmatená cesta pěšky domů přes celé město nepatřila k nejlepším. Ujely mi všechny tramvaje a na noční autobusy bych čekal skoro hodinu. Potkávám jen skupinky opilců a pár bezdomovců, jimiž je Plzeň doslova prolezlá. Ploužím se jako bych měl na zádech padesátikilový batoh z piva a panáků.

Doma mi tentokrát trošku hučí v hlavě. Je to divný, protože po brutálním death metalu se mi to třeba nestává. Usínám s radostným pocitem, že jsem se taky utrhl a podíval se na nějakou akci v Plzni. Byl to roztodivný večer, takový úplně jiný, než na jaké jsem zvyklý. Gramofon si domů nekoupím, nechám ho radši na chalupě. To aby pro mě bylo pouštění desek pořád obřadem, spojeným s horami, zimou na půdě a vzpomínáním u ošoupaných vinylů. Příjemná akce.



- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos






-------------------------
Promotion!

info:

sobota 25. února 2017

Recenze/review - DESERTED FEAR - Dead Shores Rising (2017)


DESERTED FEAR - Dead Shores Rising
CD 2017, Century Media Records

Spím už nebo ještě bdím? Kdo ví? Jsem doma sám a soused právě přišel jako každý den z hospody. V bytě pod námi padá nábytek, sem tam se ozve nadávka. Je opravdu hodně hlučný. Něco cvaklo, asi otevřel dveře. Nebo že by to byl zámek u nás? Padne na mě povědomá tíha, že je někdo cizí v chodbě. Ale ne, nesmíš být strašpytel! Přesto se mi sevře žaludek v divné křeči. To není možné, u nás fakt někdo je! Ne, hloupost, vždyť jsem zamykal. Opravdu? Přemůže mě spánek a dnešní noc je také mou poslední na tomto světě. Ráno už se neprobudím.

Němečtí death metalisté DESERTED FEAR jsou se svojí třetí deskou nočním stínem, závanem studeného větru, který opentlí vaši tvář  při čekání na smrt. Jsou krutí, přesto melodičtí, pořád čerpají inspiraci z BOLT THROWER, ASPHYX, OBITUARY, VADER, WATAIN a švédské melodické školy jako DARK TRANQUILLITY. Potkává se zde to nejlepší z Gothenburgu a jsou přidávány vlastní neotřelé ingredience. Baví mě dlít v této temnotě, to vám tedy povím.





Houstne mi krev strachem, umírám touhou po světle. Místo toho trávím dlouhé hodiny s albem "Dead Shores Rising". Vnímám jeho jemné nuance, hru s melodiemi i pestrost vokálu. Někdy bývá těžké vysvětit, proč se vám nějaká hudba líbí. Tentokrát je důvodem určitý chlad, návykovost, které z novinky cítím. Hrozně se vždycky těším, až si ji pustím. Nejsem limitován žádnými předsudky, nemusím chválit technickou zdatnost. Je to deska pro chvíle pohody, plyne si tak nějak sama kolem, ale zároveň se mi zadírá pěkně pod kůži. Pro někoho to bude málo, já si spokojeně pomlaskávám, jako bych právě jedl nějakou oblíbenou laskominu. Death metal v podání DESERTED FEAR je melodický, přitažlivý a nebál bych se napsat i sexy. Skvělé album!


sumarizace:

Cítíte ten morbidní zápach? Slyšíte ty ozvěny z podzemí? To DESERTED FEAR znovu promluvili. Švédský death metal té nejvyšší kvality, okořeněný rockovým feelingem. Podle mě jedna ze skladatelsky nejlepších skupin současného severského death metalu. Oceňuji všechnu tu plíseň, hnilobu, kousky pavučin rozpuštěných v jednotlivých skladbách. Sleduji tuhle kapelu od jejich počátků a přijde mi každým albem lepší a lepší. Pánové jakoby zráli, jako dobře uleželá mrtvola. Líbí se mi chlad a jakýsi smutek, který zde cítím v každém okamžiku. DESERTED FEAR na novince oživili odkaz švédských předků z devadesátých let, přidali kousek sebe a vytvořili další skvělé dílo. Ne, téhle nahrávky se jen tak nezbavím, musím ji poslouchat stále dokola. Má v sobě kousek něčeho magického, přitažlivého. Vynikající "švédské" death metalové album, které exhumuje staré hroby!


Asphyx says:

Do you smell that morbid reek? Can you hear those echoes from the underground? DESERTED FEAR spoke again. Swedish death metal of the highest quality, spiced with rock feeling. For me one of the best groups of composer of today's Nordic death metal. I appreciate all this mold, rot, pieces of cobweb dissolved in individual songs. I watch this band from their beginnings and they seem to be from each album better and better. Gentlemen mature as well ripened corpse. I like the cold and sadness that I'm feeling here in every moment. DESERTED FEAR revived the link of Swedish ancestors of the nineties on the news, they added a bit of themself and create more great job. No, I can't get rid this recording, I have to listen to it over and over again. It has a bit of something magical, attractive in. Excellent "Swedish" death metal album that exhumes the old graves!

Tracklist:
01. Intro
02. The Fall of Leaden Skies
03. The Edge of Insanity
04. Open Their Gates
05. Corrosion of Souls
06. Interlude
07. Towards Humanity
08. The Carnage
09. Face Our Destiny
10. Till the Last Drop
11. Carry On

band:
Manuel Glatter - Vocals, Guitar |
Fabian Hildebrandt - Guitar, Bass |
Simon Mengs - Drums

pátek 24. února 2017

Recenze/review - SINISTER - Syncretism (2017)


SINISTER - Syncretism
CD 2017, Massacre Records

Znásilnění jeptišky zlem, zvaným víra. Navštěvoval ji každý večer, když zrovna dohořívala poslední svíce. Nejdříve se zjevil jako tichý stín na stěnách její cely, pak ukázal své krásné tělo a rozšklebenou tvář. Trpěla, úpěla bolestí i rozkoší. Poděkovala a zmizel jako krvavý otisk ve studených chodbách kláštera. Neposkvrněné početí, znásilněná mysl. Za několik měsíců porodila svého vlastního démona.

Novinka SINISTER - "Syncretism" je, jak už to bývá u téhle legendární death metalové skupiny z Holandska nepsaným pravidlem, plná rouhání, odmítání dobra, špinavosti, zla a nenávisti. První, co každého věrného fanouška zarazí, je větší příklon k melodičnosti a temnotě. Oproti předchozímu záseku "The Post-Apocalyptic Servant" se nejedná o tolik natlakovanou záležitost. Sází se spíš na atmosféru plnou tmy a beznaděje. Hojně jsou využívány klávesy, které nemusí každému vyhovovat, ale za moji maličkost - zvykl jsem si hodně rychle a přes počáteční odmítáni bych si bez nich novinku už nedovedl ani představit.



"Syncretism" je hodně bezbožným dílem. SINISTER velmi dobře kombinují staroškolské death metalové postupy s moderním soundem. Oceňuji snahu kapely se posunout, tvořit stále něco nového, hledat další černá zákoutí lidské mysli. Líbí se mi mocné atmosférické plochy i klasické vyhlazovací pasáže, které jsou schopné srovnat se zemí vše živé i neživé. Přiznám se, album se mi dostávalo do žil o něco delší dobu než předchozí počiny, ale o to déle tam zůstane. Drtí mě kruté kytarové nástupy, skvěle znějící bicí i neskutečně morbidní vokál. SINISTER letos vydali album, které vyvolává ty nejskrytější noční můry. Už jste potkali svého vlastního démona? Ne? Tak si poslechněte novou desku a zemřete opuštěni ve starých katakombách znesvěceného kostela. Inferno! Blasfemie! Smrt! "Syncretism"! Vynikající death metal, který vás přenese do horoucích pekel!



sumarizace:

Novinka SINISTER - "Syncretism" je, jak už to bývá u téhle legendární death metalové skupiny z Holandska nepsaným pravidlem, plná rouhání, odmítání dobra, špinavosti, zla a nenávisti. "Syncretism" je hodně bezbožným dílem. SINISTER velmi dobře kombinují staroškolské death metalové postupy s moderním soundem. Oceňuji snahu kapely se posunout, tvořit stále něco nového, hledat další černá zákoutí lidské mysli. Líbí se mi mocné atmosférické plochy i klasické vyhlazovací pasáže, které jsou schopné srovnat se zemí vše živé i neživé. Přiznám se, album se mi dostávalo do žil o něco delší dobu než předchozí počiny, ale o to déle tam zůstane. Drtí mě kruté kytarové nástupy, skvěle znějící bicí i neskutečně morbidní vokál. SINISTER letos vydali album, které vyvolává ty nejskrytější noční můry. Už jste potkali svého vlastního démona? Ne? Tak si poslechněte novou desku a zemřete opuštěni ve starých katakombách znesvěceného kostela. Inferno! Blasfemie! Smrt! "Syncretism"! Vynikající death metal, který vás přenese do horoucích pekel!



Asphyx says:

The new album by SINISTER called “Syncretism” is full of blasphemy, denial of good, dirt, evil and hate. It is like an unwritten rule for this legendary death metal band from Holland. “Syncretism” is very wicked. SINISTER are good in combining old-school death metal techniques with a modern sound. I appreciate the effort of this band to move on and form something new all the time. They are looking for the black corners of human mind. I really like the powerful atmospheric faces and the classic exterminatory passages that are able to kill everything alive and dead. I have to admit that it took me a while to get this album into my blood (a little longer than the previous albums by this band) but I am sure that it will stay there much longer. I am crushed by the cruel guitar entrances, great sound of drums and the vocal is incredibly morbid. This year´s album by SINISTER raises the deepest nightmares. Have you ever met your own daemon? No? Listen to this new album and you will die abandoned in old catacombs of a profane church. Inferno! Blasphemy! Death! “Syncretism”! Excellent death metal which will take you to the Hell!

Traсklist:
1. Neurophobic 5:44
2. Convulsion of Christ 5:38
3. Blood Soaked Domain 6:29
4. Dominance by Acquisition 5:18
5. Syncretism 5:24
6. Black Slithering Mass 3:42
7. Rite of the Blood Eagle 5:58
8. The Canonical Rights 3:57
9. Confession Before Slaughter 6:07

Line-Up:
Aad Kloosterwaard - Drums (1988-2003), Vocals (2005-present)
Toep Duin - Drums (2011-present)
Bas Brussaard - Guitars (2011-present)
Dennis Hartog - Guitars, Bass (2011-present)
Ghislain van der Stel - Bass (2016-present)
Ricardo Falcon - Guitars (2016-present)

TWITTER