DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 8. března 2017

Home » » Rozhovor - HYPNOS - Nové album „The Whitecrow“ je o mladém klukovi, který se rozhodl skončit s podřizováním se většinovým názorům a myšlenkovým klišé.

Rozhovor - HYPNOS - Nové album „The Whitecrow“ je o mladém klukovi, který se rozhodl skončit s podřizováním se většinovým názorům a myšlenkovým klišé.


Rozhovor s českou death metalovou kapelou HYPNOS.
- odpovídal Bruno.

Ave HYPNOS! V březnu vydáváte nové album „The Whitecrow“. Na co se mohou posluchači těšit? Naživo jsem slyšel dvě skladby z novinky a obě byly pomalejší, chladnější. Představ nám prosím album z tvého pohledu.

Ahoj Jakube. Mně se to hodnotí těžko, protože jsem desku skládal, nahrával a teď už ji skoro rok poslouchám, takže nemám moc objektivní pohled. Pokud bych se o něj ale pokusil, tak bych napsal, že deska je zase trochu jiná než ty předchozí. Asi odkročila od klasické death metalové šablony, přestože si myslím, že toho death metalu je tam pořád nejvíc. Je trochu atmosféričtější a určitě i pomalejší, čehož se pravověrní fans asi trochu obávali. Celkově se mi zdá i trochu „měkčí“, jsou tam asi decentní odkazy na black metal a kupodivu na doom metal, s čímž jsem de facto ani nepočítal. Určitě se hodně povedl zvuk, zdá se mi ještě lepší než na předchůdci, je to hodně syrové až rock´n´rollové znění s minimem moderních digitálních zvuků, dokonce i bicí kromě kopáků nejsou vůbec samplované. Asi si to zhodnotí až posluchači sami a nepochybuju o tom, že názorové rozpětí bude hodně široké. Ostatně, to je úděl muzikantů, nosit kůži na trh. Nějakých rizik jsme si byli vědomi, ale chceme pokoušet i jiná teritoria, bezpochyby by nás nebavilo opakovat při skládání 20 let stejnou šablonu. Takhle je to mnohem víc fresh a zajímavější….



„The Whitecrow“ je podle mě skvělý název. Jasný, stručný, zároveň tajemný a přitažlivý. Co se pod ním ale ukrývá? Je to příběh? Nějaké téma? Kdo nebo co je „The Whitecrow“?

Přestože mezi texty není přímé příběhové pojítko, hlavní témata skladeb mají společného jmenovatele a točí se okolo pozitivna, proto bych řekl, že se jedná o monotematickou desku. „Whitecrow“ je mladý kluk, který se rozhodl skončit s podřizováním se většinovým názorům a myšlenkovým klišé, vymanit ze špatných nálad a názorů a dokonce se svým záměrem zaměřit se na pozitivní věci ve svém okolí vyjít mezi lidi a působit na ně. Možná to vysvětluju trochu složitě, ale ve skutečnosti je to hrozně jednoduché. Nemusíme automaticky přijímat to, co se nám předkládá. Můžeme používat vlastní hlavu a rozum a kvalitu svého života si ovlivňovat sami. Ber nebo nechej ležet, toto právo nikdo nikomu nemůže vzít.



Bruno, ty jsi v HYPNOS takovým kapitánem, člověkem, kterého si každý hned všimne. Pegas sedí v zadu u bicích a není tolik vidět. Spolu ale tvoříte hlavní dvojici kapely. Za poslední roky jsem vás viděl hrát s Igorem Hubíkem u kytary, pak s Cannim a Vlastou. Kdo je teď vlastně stálým členem kapely a kdo se podílel na nahrávání „The Whitecrow“?

Igorr se rozhodl na vlastní žádost HYPNOS opustit po turné s AMON AMARTH v roce 2014, aby se mohl věnovat hlavně ROOT. Canni v té době už za něj občas zaskakoval a byl první logickou volbou, takže od té chvíle jej můžeme považovat za stálého kytaristu HYPNOS. Vlasa je s námi od roku 2010 a o Pegasovi zřejmě ani není třeba mluvit. Musím říct, že nám tato sestava hodně sedí, nemáme mezi sebou žádné problémy, což je moc důležité. V kapele vládne dobrá atmosféra a já nemusím řešit žádné personální věci a můžu se naplno věnovat tvorbě a podpoře HYPNOS, resp. přidruženým aktivitám.

Jakým způsobem jste skládali songy pro nové album? Někde jsem četl, že má mít padesát minut? To už je pořádná porce materiálu. A jaký z něj máte pocit? Myslím tím teď, že když porovnáš nové skladby se staršími deskami, kam jste se jako HYPNOS posunuli?

Ano, bez pár vteřin 50 minut, náš dosavadní rekord. Šlo to docela přirozeně, máme sice zaužívaný stereotyp, že skládáme vždy 8 skladeb, což platilo většinou i u Krabathor, ale nic jsme uměle nenatahovali. Na desce jsou navíc 3 akustické skladby od Igorra plus mluvené slovo Paula Speckmanna a jako celek to působí hodně kompaktně. Pocit z toho máme všichni velmi dobrý, hlavně se těšíme na reakce posluchačů, protože deska je natočená přesně jeden rok, tak jsme netrpěliví.



Na HYPNOS se mi vždycky líbila jedna věc. Vše u vás sedí v jednom celku. Koncerty, grafika alb, merchandise, všechno má svůj jasně daný a jednotný rukopis. Vypadá to, že tomu přikládáte velký význam (a je to moc dobře). Zajímalo by mě, kdo za tím vším stojí? Působí to na mě dojmem, že máte v pozadí nějakého výtvarníka, člověka, který na „vaši značku“ dohlíží. Je někdo takový?

Zkus hádat :).

Když jsme u té grafiky, kdo dělal obal na novou desku „The Whitecrow“?

Měl jsem základní představu, jak by měla celková grafika vypadat, že by měla být bílá, jednoduchá, že by měla obsahovat motiv morového lékaře, který léčí lidi z moru zloby a nenávisti… nechal jsem ušít masku, udělali jsme patřičné fotky s Frodysem z Awrizis/Postcards from Arkham a poslali Joovi Merciecovi z Malty, který dělal už grafiku pro „Heretic Commando“, která se nám moc líbila. Jo poslal několik draftů, z nichž jsme vybrali ten finální. Bohužel Jo nemohl pak kvůli vlastní zaneprázdněnosti grafiku na album dokončit, takže nás zachránil výše zmíněný Frodys, který v šibeničním termínu udělal celý booklet jak pro CD, tak pro LP. Navíc máme spolu rozdělané 3 videoklipy, z nichž je ten první k titulní skladbě už zveřejněný na internetu. Druhý začínáme natáčet už tuto sobotu a jsem na to strašně zvědavý. Všechny 3 klipy na sebe budou volně navazovat, bude to taková hudební trilogie.

Na předchozí desce „Heretic Commando – Rise of the New Antikrist“ jste měli vynikající, mohutný, studený a temný zvuk. Nahrávali jste v bzeneckém Shaark studiu a zvuk vám míchal mistr Børge Finstad. Někde jsem četl, že na „The Whitecrow“ jste volili stejný postup? Nechtěli jste změnu? Měli jste třeba nějakou starou desku jako vzor? Nevím, jak to chodí s vámi ve studiu, ale dokážu si představit, že tam stojíš a říkáš: „Ty kytary mi dejte víc do starých MAYHEM!“

Ale hledal jsi na netu jméno Børge Finstad a pro jistotu jsi ho do otázky zkopíroval, co? Bylo totiž trošku jiným fontem:). Změnu jsme nechtěli, se zněním předchozí desky jsme byli spokojeni a zvolený systém je na samé hranici našich finančních možností. U nás se říká, že vítězný tým se nemění a já jsem věřil, že tím, že už jsme spolu dělali a známe se, že můžeme novou produkci ještě zdokonalit, což se nakonec i povedlo. Já vždycky usiluju o to, aby naše nahrávky snesly mezinárodní měřítka a nemůžu se zbavit dojmu, že přestože máme u nás moc šikovné zvukaře, handicap toho českého „ocásku“ tam vždycky slyším a to jsem nechtěl. Zkopírovat zvuk jiné kapely moc nejde, každý hraje a skládá jinak a každý zvuk je otiskem těch daných osobností. Proto jsme neporovnávali s žádnou jinou nahrávkou, ani s naší, chtěli jsme v rámci možností udělat co nejlepší zvuk teď a z toho, co jsme nahráli tentokrát.



Na novince bude spousta hostů V. Santura (DARK FORTRESS, TRIPTYKON), Martin Missy (PROTECTOR), Paul Speckmann (MASTER), & Christopher (KRABATHOR)). O jaké “hostování” se jedná? Jsou to pouze vokály nebo i sóla apod.? A jak si vlastně hosty na novinku vybíral?

Je jasné, že hosté se na alba zvou především z toho důvodu, aby se zvýšila atraktivita nahrávky a tím pádem i její prodejní síla. Ale na druhou stranu musím napsat, že mám v hlavě stále určité osobnosti nebo kapely, které obdivuju, a se kterými bych si přál spolupracovat. Tak tomu bylo i v tomto případě a jsem rád, že to vyšlo víc než dobře. Jako sóloví kytaristé na desce hostují Victor Santura a Børge, Paul Speckmann se postaral o průvodní slovo vypravěče, autor scénické hudby Martin Štědroň o orchestrace a efekty, akustické kytary nahrál Igorr z Root, a nakonec svůj hlas k dílu přiložilo i několik zpěváků: Martin Missy, Christopher, Zuzana Jelínková z Dying Passion a Skuny ze Shatoon. Malá opera :).

Bruno, v jednom rozhovoru si zmínil, že death metal je dvacet let za zenitem. Je pravdou, že také poslouchám převážně desky z devadesátých let, ale on se také smrtící kov vydal úplně jinou cestou. Dnes se hraje o hodně víc technicky, až někam u hranice lidských možností. Hudba je často doplňována počítačem. Co si myslíš vlastně třeba o technickém brutálním death metalu? A oslovily tě vůbec některé nové moderní skupiny?

Na ten rozhovor si pamatuju, mrzí mě, že ten titulek nebyl nejšťastněji zvolený. Byl trochu mimo kontext. Ale určitě jsem zdůraznil, že ačkoliv si myslím, že zenit death metalu probíhal před cca 25 lety, stále vchází spousta desek, které jsou výjimečné. Fakt je ale ten, že ty zmiňované supermoderní technické kapely nás moc neoslovují, přijde nám to spíš jako sport, řeší se jen to, kdo zahraje víc BMP za minutu a zapomíná se na to, že jde hlavně o skladbu samotnou. Komu utkví v paměti, kdo si na ni za 10 let vzpomene, komu udělá radost a kdo si ji přehraje v hlavě. Muzikantské umění by podle mě mělo být jen prostředkem k tomu, jaká skladba se vytvoří. Ale nechci nikoho kárat, každý má právo si dělat co chce a trh určí sám, kdo bude úspěšný a kdo ne. Mě osobně v současnosti na poli death metalu oslovují nejvíc polští HATE a Fischerův TRIPTYKON, ale obecně máme ten záběr všichni hodně široký a nejenom v metalu.



V knize Revoltikon, kterou jsem četl už snad desetkrát, si se ukázal i jako velmi zdatný spisovatel. Možná by někdo mohl namítnout pár připomínek, ale kniha se opravdu skvěle četla. Neuvažuješ o jejím pokračování? V Revoltikonu si krásně shrnul a popsal „starou dobu“, ale co současnost? Neláká tě to?

Láká, mám to dokonce v plánu, ale musí mezitím zase uplynout nějaký čas, aby bylo o čem psát. Druhá věc je taky čas, který bych si na psaní musel najít, fakt je ten, že posledních pár let jsem v jednom kole a moc si nevydechnu. Můj představu stihnout to ke svým padesátinám za 3 roky, ale je to jaksi moc brzo:).

Ono vůbec, já vždycky hrozně rád čítával tvoje reporty třeba na Volumemax. Pro mě byl hlavně zajímavý právě pohled hudebníka, člověka, který je „přímo v tom“. Pro nás fanoušky to byly články, které jsme doslova hltali. Přiznám se, že třeba report z vašeho podzimního turné s DEBUSTROL jsem očekával – říkal jsem si, že bych si jej s chutí přečetl. Proč si vlastně přestal reporty psát?

Ani si to neuvědomuju, ale zřejmě kvůli nedostatku času. Starám se o muziku, booking, management, merchandise, teď o vše okolo nového alba Hypnos, jezdím koncerty, dělám promo, rozhovory atd. Navíc chodím denně do práce. Potřeboval bych, aby den měl víc hodin, někdy si připadám trochu uštvaný, ale baví mě to, nikdo mě nenutí. Další věc je ta, že jsme trochu ustoupili ze slávy a už tak moc do zahraničí na turné nejezdíme, jsou tady kapely, které už dokonce lítají hrát na jiné kontinenty (Cult Of Fire, Tortharry, Ingrowing, Contrastic, Fleshless….), takže ti mají daleko víc zážitků z tour než momentálně my. Taky tištěná média jsou na velkém ústupu a extrémní metal není středem pozornosti, chybí Rock Report, Bang, Whiplash a přiznám se, že psát několik dní report, který si pak někde na webu přečte 20 lidí, to je pro mě neefektivní vynakládání sil.


Když jste se s HYPNOS znovu vrátili na scénu a opadl takový ten prvotní šok a nadšení, jak si viděl současnou metalovou scénu v Čechách (a ve světě)? Masivně nastoupil internet, mladší posluchači berou a vnímají hudbu úplně jinak. Dnes stačí pár kliknutí, jeden poslech a mnohdy smazání. Vše je rychlejší, míň osobní. Mělo tohle všechno vliv třeba na návštěvnost i vašich koncertů? Na prodejnost desek? Jak vlastně dnešní dobu vnímáš jako muzikant, tvůrce ve vztahu k tvým začátkům?

Ano, v podstatě s tebou souhlasím, ale doba se měnila vždy. Pokud chce kapela přežít, musí to umět kdykoliv, vždy tu byla konkurence a těžké podmínky a ti nejlepší se nakonec vždy prosadili. Nic není zadarmo a je potřeba velkých obětí. Když se podíváme dnes například na Behemoth nebo Gojiru, vidíme, že i na poli extrémního metalu to pořád jde dostat se hodně vysoko.

S HYPNOS budete novinku „The Whitecrow“ opět vydávat u německých Einheit Produktionen. Vypadá to tedy, že se u předchozího alba osvědčili. Co všechno pro vás vlastně label dělá? Vydává jen album nebo vás propaguje i v médiích, rozesílá CD na recenze, případně vám domlouvá koncerty?

Pravda je mnohem prozaičtější. Vydavatelských firem pro kapelu naší úrovně moc není a ty co jsou, o nás moc velký zájem nemají. Každý to řeší hlavně přes návratnost svých investic a já tomu rozumím. Já jsem každopádně chtěl vydat album v zahraničí, aby byl zajištěn alespoň základní mediální servis, recenze a rozhovory v nejdůležitějších (zejména) západních magazínech (Rock Hard, Metal Hammer, Legacy, Metallian, Deaf Forever atd.), celosvětová a zejména kvalitní evropská distribuci (např. Soulfood) atd. To všechno Einheit dělá perfektně. Přestože se nestará o koncerty, což mě mrzí, jsem moc rád, že nás v tom ostatním opět podržel, přestože co se prodejnosti týče, jsme jednou z nejhorších kapel u firmy. Na naši obranu musím ale říct, že Einheit je firma zaměřená na pagan, folk a black metal, takže nemáme úplně jednoduchou pozici, jsme u nich taky docela „bílá vrána“. Určitě v tom hraje nějakou roli i mé dlouholeté přátelství s šéfem Olafem, který při nás stojí už od poloviny devadesátých let, a já si toho moc cením. Doufejme, že s novou deskou bychom tyto statistiky mohli vylepšit.



„The Whitecrow“ vyjde jako CD, LP a digitální download. Když jsme spolu naposledy dělali rozhovor, říkal si, že na turné prodáte mnohdy více LP než CD. To bylo ale před pěti lety. Pořád zájem o LP trvá? Kde dneska vlastně kapela jako HYPNOS prodá nejvíc nosičů? Jsou to koncerty nebo běžná distribuce?

Zájem o LP už stagnuje nebo možná lehce opadá, myslím, že prodejnost obecně je strašně válcovaná internetem a zejména možností bezplatného stahování. My prodáváme zhruba půl napůl doma a v zahraničí. Ještě bych možná dodal, že distribuci CD a limitovaného digipacku s DVD dělá opět Mystic Production, LP potom vydává Monster Nation, jejich e-shopy fungují bez problémů.

Na závěr nezbytná otázka. Co chystají HYPNOS v nejbližších měsících a kde vás můžeme vidět naživo?

V nejbližší době nás čeká natáčení druhého klipu „One Flesh, One Blood“ a pak už koncerty, viz níže:

17.3.    AUT      Wr. Neustadt  SUB Club
18.3.    CZ        Dolní Němčí u UH Robfest
24.3.    CZ        Praha   Nová Chmelnice
25.3.    CZ        Brno    Brooklyn
8.4.      CZ        Ostrava   Barrák
26.5.    CZ        Lesnice u Zábřehu Hřiště
27.5.    CZ        Krnov    Kofola
3.6.      GER     Gahlen Moscht festival (Spremberg)
17.6.    CZ        Czech Death Fest  Červený Kostelec
1.7.      CZ        Basinfire festival   Spálené Poříčí
15.7.    CZ        Týnec nad Labem Týnecký Mazec
22.7.  SVK        Gothoom festival  Žarnovica
16.9.  CZ          Kyjov/Sobůlky   Sportovní hala
27.9.  CZ          České Budějovice Velbloud
28.9.  CZ          Praha  Modrá Vopice
29.9.  CZ          t.b.a.
30.9.  CZ          Pardubice Ponorka
20.10. GER      t.b.a.
21.10. GER      Berlin  Blackland
15.11.  SVK      Bratislava Randal
16.11.  SVK      Banská Bystrica    Tartaros
17.11.  SVK      Košice  Colloseum
18.11.  SVK      Celestial Helpfest Bánovce nad Bebravou
22.12.  CZ        t.b.a.
23.12.  CZ        Uherské Hradiště  Mír

Děkuji moc za rozhovor a přeji albu „The Whitecrow“, aby se rozletělo do světa a dobře se prodávalo. Ať se tobě i celé kapele daří nejen na pódiích, ale i v osobních životech.

Moc díky Jakube! 



Share this games :

TWITTER