středa 26. dubna 2017

Asphyxovy zápisky - Vše nejlepší, paní Asphyxová!

Pivo v Jizerkách
Úvod:


Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.


Vše nejlepší, paní Asphyxová!

Už jenom pár dní a budeme sedět doma, s našimi ratolestmi a slavit tvé narozeniny. Zrovna jsem vzpomínal, jak jsem tě potkal poprvé před mnoha lety ve vlaku na Plzeň a měla si černé vypresované tričko a džíny. Koukal jsem na tebe (ty víš moc dobře kam), asi až příliš drze a neomaleně, protože sis mě pamatovala i na vysokoškolských kolejích. Viděli jsme se u hajzlíků a tys mě poprosila, jestli ti nepomůžu zbavit se dvou otravných kluků. A protože jsi měla úsměv, který mě okouzlil a oči plné modře, splnil jsem vše, co sis přála. Nikdy jsme spolu pak nechodili, protože jsem se k tobě na pokoj nastěhoval hned druhý den.

A bylo to o vzájemné živočišnosti a povídání, o dlouhých večerech, kdy jsem ti připravil gurmánský lunch metal s chlebem a hořčicí. Čítával jsem ti své básně, které nikdo nikdy jiný nečetl. Chodili jsme ruku v ruce Plzní, pili levné pivo v cikánské hospodě a hltali jeden druhého. Miluješ Paradise Lost a tak jsem ti sehnal všechna jejich alba, vzal tě na koncert a ty jsi se postupně stala ženou mého života. Vydržela si všechny mé náladovosti, civilní službu, kdy se mi při tahání mrtvol vrátili zpět všechny běsi. Zocelili jsme se i rok na vsi, kde nám netopili a spali jsme pod třemi spacáky, zahřívajíce jeden druhého tělem jak tučňáci.

na výletě na Gutštejn
Hledali jsme vlastní byt, kde jsme pár let na matracích a u holých zdí snili o nábytku. Postupně, bez dotací od kohokoliv, jsme si všechno vybudovali za zvuku metalových mohykánů. Dokázala si ze mě udělat nejšťastnějšího chlapa na světě a připravila si mě na to, že budu jednou fotřík. A že to nebylo s našimi dvojčaty jednoduché, několik let beze spánku, jen vyčerpání a pořád ten tvůj úsměv, který mě provází i ve snech. Jsi jako moje svatořečená babička, jako žena všech žen, bohyně, která sestoupila na zem, aby jednou tvrdě, ale pokaždé spravedlivě vládla naší domácnosti. Dokážeš vytvořit pohodu, jsi mojí jistotou a napadají mě jen slova, podobná těm vznešeným a patetickým z reklam. Jenže je to pravda. Jsi moje paní Asphyxová, matka mých děti a za pár dní budeš mít narozeniny.

Mladá Boleslav - hledání ztraceného času

Nejlepší stejně je, když tu naši havěť vypustíme ven a jdeme pořád ruku v ruce, jako za starých časů lesem a loukami. Povídáme si, ty mě plísníš, protože jsem přeci jen nedokonalý chlap, se spoustou občasné mrzutosti, nepraktičnosti a koníčků. Pomáháš mi s metalem, překládáš, jsi mojí zpětnou vazbou, někdy možná moc krutou, ale nakonec uznám, že máš pravdu, protože jo! Držíš mě na zemi, sundáš mě z těch mých fantasií a postavíš před realitu. Koupím ti za několik dní tvé oblíbené víno a kytici rudých růží, které ti dávám vždycky, protože jsou jako krev, jako spojení, které mezi námi pořád funguje. Kdysi jsem ti říkal, že existuje jen velmi malá pravděpodobnost, že se na světě potkají dva lidé, kteří k sobě pasují. Nám se to povedlo a ošleháni životem koukáme dopředu, já s křečovými žílami na nohou a nadváhou. Ty pořád s dobrou náladou a vším, co pro mě vždycky bylo synonymem ženství.

metal? ano, metal!

Pamatuješ, jak jsem ti posílal kdysi dávno dopisy? Máš je všechny schované a čteš si je jen občas, aby to nikdo neviděl. Tak si zapiš za uši, že všechno pořád platí. Budu ti gratulovat a převedu všechno ve srandu, jak to vždycky dělávám. Protože u toho budou prckové a malá bude zářit, že se rodiče mají rádi. Malej prohodí něco vtipného, protože se v sobě navzájem vidíme a bude chtít být jako já. Věř ale tomu, že tomu manželskému slibu, rozšířenému tenkrát mojí básní pro tebe, stále věřím. Jsem i ve víru všedních dní ten šťastný chlap, který ti přeje hlavně zdraví, pevné nervy se všemi námi a o zbytek se už postarám. Některými slovy se má šetřit jako šafránem, aby byla vzácná a člověk si jich víc vážil, ale musím tu teď přede všemi a naplno vyřvat do celýho světa, že tě... a ty víš co, píšu ti ta slova každý den v ranní SMS, šeptám ti je i večer, když ulehneš vedle mě... 

Vše nejlepší, paní Asphyxová! Vše nejlepší k narozeninám!

Jizerky, náš Jelení kout na tokání