úterý 11. dubna 2017

Recenze/review - FLESHDOLL - Hearts of Darkness (2017)


FLESHDOLL - Hearts of Darkness
CD 2017, Great Dane Records

Chtěl jsem zavolat samotnému Bohu a trošku si mu postěžovat, jak to tady vedeme. A že by taky mohl občas přiložit ruku k dílu a aspoň někdy srovnat vše do náležitých kolejí. Jenže hovor byl nedostupný. "Dovolali jste se do hlasové schránky a starejte se sami o sebe. Už dávno mě nezajímáte, zavrhl jsem vás!": ozvalo se průvodní slovo a potom někdo výsměšně zaječel. Po chvíli mi došlo, že bylo mé volání přesměrováno k ďáblovi.


Vtipný úvod, co říkáte? Inspirovali mě k němu francouzští brutální death metalisté FLESHDOLL  a jejich nové album "Hearts of Darkness". To je také plné humoru, nadsázky a samozřejmě nezbytného brutálního death metalu. Pánové hrají takovou tu naši oblíbenou klasiku ve stylu CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL, NILE, CARCASS, BOLT THROWER. Tyto smečky mají alespoň na svém profilu kapely. Samozřejmě, to vše zabalené v plášti plném hudební krutosti a nekompromisních postupů. Nic nového na pitevně, dalo by se také napsat. Přesto se jedná o velmi solidní řemeslo, za které by spousta skupin prodala vlastní ledvinu.






"Hearts of Darkness" velmi hezky odsýpá, poslouchá se více méně samo. K nijakým překvapivým momentům sice nedochází, ale vždyť přece všichni nemusí hrát jenom nové a objevné věci, no nemám pravdu? Občas je dobré si odpočinout, nechat na sebe hudbu působit, otevřít si pivko, k tomu nohy nahoru. Právě pro tyto chvíle se mi zdají FLESHDOLL nejvhodnější. Obrovskou výhodou je, že mě baví album poslouchat, že nemám výhrady ke zvuku, k nápadům, ani provedení. Nenašel jsem nic, co by mě vyloženě iritovalo, ale také nic, co bych si pamatoval řekněme za půl roku. Každopádně, pokud přistoupíte taky na trochu té legrace v brutálním death metalu, tak neváhejte. Sype to pěkně. Solidní deska se spoustou zajímavých momentů, které ale nevybočují z toho, co už byl zahráno.  


sumarizace:

FLESHDOLL nám letos předkládají pořádně hnilobný náklad syrového masa. Brutální death metal v jeho klasické podobě zde zní velmi chytlavě a napínavě. Tradiční riffy, surový zvuk, houpavý rytmus dělají z nahrávky pořádně krvavou hostinu. Vítejte na zakázaných jatkách. Mistři řezníci zvládají svoje řemeslo nadmíru dobře. Nečekejte nic převratného, ale dobrou práci, kterou pánové opravdu umí odvést. Po stěnách stéká krev, někdo zase přinesl motorovou pilu a všichni amatérští patologové se usmívají. Dneska mají svůj velký den. Hudba je vhodná pro pitevní sály, pro operace bez narkózy i pro všechny ty, kdo se rádi bojí u hororů. Skladby doslova mokvají, cáká z nich hnis a morbiditě se meze nekladou. Osobně jsem si tenhle syrový death metal užil dosytnosti. Pokud máte rádi tradiční hodnoty ve smrtícím kovu, buďte vítáni. Dobrá a pořádně krvavá deska, která se opravdu povedla!

Asphyx says:

FLESHDOLL gives us a very purid load of a raw meat this year. The brutal death metal in its own classic form which sounds very catchy and dramatic. Traditional riffs, raw sound, swing rhythm makes those records very bloody dinner. Welcome to forbidden slaughterhouse. The mister butchers know very well how to do their job. Do not expect anything special or unusual, however this is a very good piece of work. There is a blood running down the walls, someone brought a chainsaw again and all of the amateur pathologists are smiling. Today is their big day. This music is great for a dissecting room, for operation without an anesthesia, for everyone who likes to be scared while watching horrors. These songs are weeping, there is a lot of septic and there are no boundaries in case of morbidity. I really enjoyed this raw death metal. If you like the traditional merits in death metal, you are welcome. Good and very bloody album which is very good! 

Tracklist:
01. Silent Faces of Stone
02. Room 101
03. Tanka
04. Ophidian Slough
05. Into the Abyss
06. Octantis
07. Blood Red Path
08. Beast in You
09. At the Heart of Darkness
10. Black Formulas

band:
- Bastich : vocals
- Chili : guitars
- Billy : guitars
- Judas : bass
- Michaël Martin : drums