DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 30. června 2017

Recenze/review - PAGANIZER - Land of Weeping Souls (2017)


PAGANIZER - Land of Weeping Souls
LP / Box Set / CD / Digital 2017, Transcending Obscurity Records (India) 

for english please scroll down

Miluji rána u nás na hřbitově. Mlha se válí mezi hroby, všude panuje zdánlivý klid i těla v márnici se tváří spokojeně. U hřbitovní zdi vykvetla z krve nemrtvých rudá květina. Mezi náhrobky se začínají trousit pozůstalí a vůbec netuší, že předešlou noc byli jejich předci těmi nejzuřivějšími zombie. Tančili jsme spolu od půlnoci na zaprášených hrobech za zvuků nové desky švédských PAGANIZER.

Na téhle smečce švédských válečníků se mi vždycky líbilo, že umí perfektně skloubit studené melodie s pořádnými utíkajícími nářezy. Letos tomu není jinak. Opět se jedná o esenci toho nejkvalitnějšího severského smrtícího kovu, který je zahrán s obrovským nadšením, odhodláním a znalostmi o záhrobí. Nečekejte nic nového, ani převratného - dostanete opět ránu palicí mezi oči!



"Land of Weeping Souls" je albem, které je doslova narvané klasickými švédskými postupy. PAGANIZER si za dlouhá léta své existence vytvořili svůj vlastní ksicht, který je zcela nezaměnitelný a nepřehlédnutelný. Je jen na vás, zda na jejich morbidní hru přistoupíte. Osobně se rád v podobných záležitostech přehrabuji. Nahrávka mi připomíná exhumaci nějaké hodně staré mrtvoly. Do hrobu byla uložena někdy v devadesátých letech, kdy švédský death metal vznikal. Letos byla rakev plná mrazivých melodií vytažena na světlo boží, rozdrcena palicemi a údery bicích. Tělo rozsekáno na malé kousky, rozsekáno tlakem nové desky a následně rozemleto na prach. PAGANIZER opět odvedli skvělé řemeslo. Švédský death metal, který je esencí chladu, pachu smrti a zběsilé energie! Velmi dobře!



Asphyx says:

I love the mornings in our cemetery. The fog rolls between the graves, everywhere is the seeming peace of mind and the bodies in the morgue have satisfied look on their faces. By the cemetery wall blossomed a red flower from the blood of undead. Between the tombstones begin to trickle the survivors and they do not even know that in the previous night their ancestors were the most ferocious zombies. We danced together till midnight on dusty graves while listening to the new album by Swedish PAGANIZER.

What I have always loved about this Swedish warriors is the fact that they know how to mix cold melodies and great fleeing cuts. They did it this year also. Again, this is the essence of the finest Nordic death metal which is played with great enthusiasm, determination and knowledge of the world beyond. Do not expect anything new or revolutionary – you will get a shot between your eyes, again!

“Land of Weeping Souls” is an album that is literally full of classic Swedish techniques. PAGANIZER has made its own face over the years and it is absolutely unmistakable. It is up to you if you submit to their morbid game. Personally, I like to listen to similar music. This record reminds mi an exhumation of some very old corpse. It was buried in the grave sometimes in the 90s when the Swedish death metal was beginning. This year, the coffin was full of frosty melodies and it was pulled to the light of God, crushed by sticks and drums. The body was cut into small pieces, cut by the pressure of the album and then grounded to dust. PAGANIZER did a great craft, again. Swedish death metal which is an essence of cold, smell of death and frantic energy! Very good!


Track list: 
1. Your Suffering Will Be Legendary 
2. Dehumanized 
3. Forlorn Dreams 
4. Land of Weeping Souls 
5. The Insanity Never Stops 
6. Selfdestructor 
7. Death Addicts Posthumous 
8. The Buried Undead 
9. Soulless Feeding Machine 
10. Prey To Death

Line up: 
Rogga Johansson - Guitars, Vocals (ECHELON, DOWN AMONG THE DEAD MEN, JOHANSSON & SPECKMANN, etc.)
Kjetil Lynghaug - Lead Guitars (ECHELON, MORDENIAL)
Matte Fiebig - Drums (PORTAL, MORDENIAL) 
Martin Klasen - Bass

Recenze/review - NECROT - Blood Offerings (2017)


NECROT - Blood Offerings 
CD 2017, Tankcrimes Records

for english scroll down please


Erebos (latinsky Erebus, řecky Ἔρεβος) je v řecké mytologii bůh věčné tmy a sama věčná tma. Jeho jménem se nazývá nejhlubší a nejtemnější část podsvětí, kde sídlí Hádés. Je jedním z prvních bohů. Vznikl z prvopočátečního Chaosu.

Američtí death metalisté NECROT mi svým novým albem "Blood Offerings" opravdu připomínají řeckého boha temnoty. Novinka je neskutečně tlačící deskou, doslova narvanou černou energií. Člověk má pocit, že jej ze stínu pozorují oči samotné Bestie. Má krev je zkažená, mozek zasažený hnisem a zcela jsem propadl peklu a letošní nahrávce.



"Blood Offerings" pálí jako láva ze starých death metalových časů. Je odkazem, vzpomínkou na BOLT THROWER, DEATH, OBITUARY. Je také pokryta plesnivinou, nezbytným kusem šílenství a hlavně je nahrávkou, u které pukají kosti strachem. Album je určeno pro všechny staré válečníky, kteří ještě ví, o čem je pravá, reálná smrt. Démoni opět promluvili, rozšířili mezi nás pradávné zlo a my se můžeme jen modlit, aby tahle deska nikdy nepřestala hrát. CD si neskutečným způsobem užívám, jsem jím doslova prostoupený a pohlcený. Ano, přesně takhle se má hrát death metal!  Skvělý prašivý zvuk, perfektní nápady a hlas plný chorob, dělají z "Blood Offerings" doslova povinnost pro každého fanouška Smrti. Neurvalé, zběsilé album, které vás zabije tmou a chladem! Vynikající!



Asphyx says:

Those American death metal band NECROT really reminds me the Greek God of darkness with their new album “Blood Offerings”. The new album incredibly push, it is literally filled with black energy. I feel like being watched by the Beast itself. My blood is obscured, brain is affected by pus and I have completely failed the hell and this year´s record.



“Blood Offerings” burns like lava from the old death metal times. It is a reference and memory of the BOLT THROWER, DEATH, OBITUARY. It is also covered with mould, the necessary piece of insanity and most importantly it is a record which makes your bones to crush with fear. This album is for all the old warriors who know what the real death is about. The demons spoke again, they spread the ancient evil among us and we can just pray so that this album never stops playing. I really enjoy this CD, I am totally absorbed and full of it. Yes, this is how death metal should be played! Great dusty sound, perfect ideas and voice full of illnesses – all of this makes from “Blood Offerings” literally a duty for every Death fan. A rowdy, frantic album which will kill you with darkness and cold! Excellent!


Tracklist:
1. The Blade
2. Rather Be Dead
3. Shadows And Light
4. Blood Offerings
5. Empty Hands
6. Beneath
7. Breathing Machine
8. Layers Of Darkness

band:
Luca Indrio
Sonny Reinhardt
Chad Gailey

Recenze/review - BRAINCASKET - Ratchet Of Perdition (2017)


BRAINCASKET - Ratchet Of Perdition
CD 2017, MORBID GENERATION RECORDS


Ukřižovali mé tělo hlavou dolů. Smáli se mi, ponižovali mě a ukazovali mé utrpení svým dětem. Podívej, takhle dopadneš, když nebudeš věřit v našeho boha, říkali. Usmíval jsem se, v mysli zcela nezničen a klidný jako hladina horského jezera. Věděl jsem, že to nebude dlouho trvat a dojdu svého cíle.


Občas přemýšlím, kde se v lidech bere tolik žluče a proč ji musejí stále prskat kolem sebe. Bývám z toho roztrpčený a potřebuji být sám, jen se "svoji" muzikou. Tentokrát jsem si do hlavy narval pod tlakem novinku holandských brutal death metalistů BRAINCASKET. Otevřely se mi všechny staré rány a začala z nich prýštit krev. Takhle má nějak vypadat smrt.



"Ratchet Of Perdition" je krutou a nekompromisní výpovědí ve stylu BEHEADED, ORIGIN, GORGASM, DYING FETUS, HOUR OF PENANNCE, DEEDS OF FLESH. Je také vivisekcí vaší nebohé mysli a šílenstvím, které je možno zažít při veřejných pitvách. BRAINCASKET sice nejsou těmi, kdo by posouval styl či žánr někam dále, ale fanoušci mokvajících ran by měli určitě zpozornět. Odehrává se zde totiž poctivé a upřímné řemeslo, které musí dělat dobře snad každému, kdo se kdy otřel o brutální death metal. Na opakovaná setkání se vždy hodně těším a desku si pouštím obzvláště ve chvílích, kdy jsou mé myšlenky obestřeny temnotou. Za sebe mohu "Ratchet Of Perdition" jen doporučit. Vítejte na opuštěných jatkách. Parádně mokvající album!


sumarizace:

BRAINCASKET letos vydali svoje první album. Je plné klasického brutálního death metalu, krutých melodií a všude přítomné smrti. Neočekávejte nic převratného, ani zbytečně technického. Hraje se zde poctivě, krutě, morbidně a houpavý rytmu je cítit z každého tónu. Osobně si poslech užívám, i když občas se přistihnu, že kapelu přirovnávám k jejich vzorům. Pokud máte rádi krvavé kousky masa v muzice, na nějakou tu špínu nehledíte a užíváte si pořádné hudební masakry, myslím, že budete hodně spokojeni. Album je velmi návykové, příjemné, jako návštěva jatek. V skladbách je kombinován přesně ten tolik důležitý poměr mezi rychlostí a tvrdostí, který je známkou dobré kruté hudby. Brutálně death metalová klasika ve velmi příjemném balení, která se povedla!

Asphyx says:

BRAINCASKET published their first album this year. It is full of classic brutal death metal, cruel melodies and ever-present death. Do not look for something revolutionary not even uselessly technical. These guys play fairly, cruelly, morbidly and you can feel a bouncy rhythm in every tone. Personally I like it and I enjoy the listening although sometimes I compare the band to their idols. If you like bloody pieces of fleshes in music and you don´t care about dirt and you enjoy the real music massacre, I think you would like this a lot. This album is very addicting, nice like visit in a slaughter house. Songs are full of combination of important relationship between speed and hardness which is the sign of a good and cruel music. Brutal death metal classic with very nice cover which is very good!   

Tracklist:
1. Ratchet Of Perdition - The Initiation
2. Go With No Face
3. Blunt Force Intercourse
4. Decapitation Wound Fuck
5. Devouring Connubial Flesh
6. Meat Hump Massacre
7. Sick Sence Of Acid
8. Anger From The Soul
9. Rotten Carcass Collision
10. Syncopathic Bowel Movement
11. When Hate Enlaces Lust
12. Ratchet Of Perdition - The Completion

band:
Sito vd Let - Grunts
Peter Weijer - Grunts
Dennis van Galen - Guitar...
Jeroen Rijpstra - Guitar
Johan Flapper - Bass
Martin Kloosterman - Drums

čtvrtek 29. června 2017

Recenze/review - BROKEN HOPE - Mutilated and Assimilated (2017)


BROKEN HOPE - Mutilated and Assimilated
CD 2017, Century Media Records

for english scroll down please

Propichování citlivých míst těla, vypalování znamení do kůže. Milovali bolest, milovali strach, napětí. Omezovali si přísun vzduchu, imitovali oběšení. Sešli se v utrpení, očištění. Sebepoškozování, touha být ovládán. Našli je v objetí, když si otevřeli své tepny a vykrváceli. Krev se jim smísila v krásných odstínech a na tvářích měli blažený úsměv.

Poslouchám novou desku slavných BROKEN HOPE a mám sto chutí se nechat pověsit na háky. Připadám si jako na starých jatkách, kde se hraje brutální death metal z devadesátých let (se současným přístupem k věci). Přemýšlím, zda se bude novinka líbit i dnešnímu, mladému posluchači zhýčkanému technikou a moderním postojem k hudbě. Hledám svoji oblíbenou sekyru, abych mohl začít porcovat maso. Postupně se do desky dostávám, oceňuji dobrý zvuk, pestrou paletu krvavých nápadů i guturální hlas mistra Damiana "Toma" Leskiho.



"Mutilated and Assimilated" není vlastně nijak výjimečným albem a ani nevybočuje z řady. Je ale velmi dobře odvedeným řemeslem, kusem krvavého masa, které potěší každého obdivovatele opuštěných piteven. Pokud máte rádi klasická alba SUFFOCATION, SKINLESS, DYING FETUS, ale i kousky DEEDS OF FLESH, CANNIBAL CORPSE, DEATH a hlavně kapelu s vlastním ksichtem, tak rozhodně neváhejte. Jen je potřeba se naladit na tu správnou mrtvolnou vlnu. Osobně se mi nejvíc líbí určitá temnota, která hnije ve všech skladbách. Desku jsem si oblíbil až po delší době, uzrála postupně, jako mokvající tělo, odhozené po brutální vraždě do kafilerie. Temný brutální death metal, u kterého se vám srazí krev v žilách. Velmi dobře!



Asphyx says:

A puncturing of sensitive body parts, burning a signs to skin. The loved pain, loved fear and tension. They restricted the supply of air, imitated hanging. They met in suffering and purification. Self-harm, desire to be controlled. They found them hugging each other when they opened their veins and bleed. Their blood blended with beautiful shades and on their face was a blissful smile.

I listen to this new album by the famous band BROKEN HOPE and I want to be hang on hooks. I feel like I am in an old slaughterhausse where sounds brutal death metal from the 90s (with modern attitude). I wonder if this new album will suit for modern young listeners who are shabby by the technology and modern music attitude. I look for my favourite axe so I can start cutting the meat. I gradually get into this album and I appreciated the good sound, colourful palette of bloody ideas and even the guttural voice of the master Damian “Tom” Leski.


“Multilated and Assimilated” is not an extraordinary album nor does it deviate from the line. However, it is a very well done piece of craft, it is a piece of bloody meat which will satisfied every admirer of abandoned dissecting room. If you like classic albums of SUFFOCATION, SKINLESS, DYING FETUS or even pieces by DEEDS OF FLESH or CANNIBAL CORPSE, DEATH and most importantly if you like bands who have their own style – do not hesitate. You just have to be in a particular deadly mood.

Personally, what I like the most is the darkness which decay in all songs. The album is one of my favourites so far but only after a while, it matures like a wet body which has been thrown out of brutal murder into a rendering. Dark brutal death metal which will make your blood to ditch in your veins. Very good!

Tracklist:
1. The Meek Shall Inherit Shit
2. The Bunker
3. Mutilated and Assimilated
4. Outback Incest Clan
5. Malicious Meatholes
6. Blast Frozen
7. The Necropants
8. The Carrion Eaters
9. Russian Sleep Experiment
10. Hell's Handpuppets
11. Beneath Antarctic Ice
12. Swamped-In Gorehog (S.I.G. 25th Anniversary Tribute)

band:
Damian Leski - Vocals
Jeremy Wagner - Guitars...
Mike Miczek - Drums
Matt Szlachta - Lead Guitars

Diego Soria - Bass

Recenze/review - DESULTORY - Through Aching Aeons (2017)


DESULTORY - Through Aching Aeons
CD 2017, Pulverised Records

for english version please scroll down

Koukám se na své vlastní zmrzlé kosti a přemýšlím, jak k tomu vlastně došlo? Umíral jsem pomalu, dlouhá léta, opuštěný a o samotě. Možná jsem byl zavržený, protože jsem chodíval po opuštěných cestách a vzýval temné síly. Teď už je to jedno, rozkládám se, postupně hniji a jediné, co po mě zbude, bude šedivý prach.

Nové album švédských DESULTORY přivádí člověka na poslední myšlenky na tomto světě. Připomíná mi opravdu pomalé umírání o samotě v lesích, někde na severu, kde se potkávají stíny s ozvěnami z onoho světa. Legenda opět promluvila. Ostře, ledově, se smrtícím odérem ve skladbách.


"Through Aching Aeons" je nahrávkou, do které jsem se dostával poměrně dlouhou dobu. Musel jsem mít náladu, zatemněný pokoj a smysly nasměřované na onen svět. Po čase jsem byl odměněn mrazivým albem, které exhumuje death metal devadesátých let, přidává modernější zvuk a hlavně, neskutečnou porci chladu. Pár styčných bodů se zde najde s kolegy UNLEASHED, EVOCATION, CARNAGE. Není to ale důležité. Hlavní je smrt a té DESULTORY rozumí jako nikdo jiný. Novinka se netváří tolik staroškolsky, ale o to víc se mi líbí. Cítím z ní oddanost chladu a zimě, slyším samotnou Smrt, jak našlapuje okolo. Láká mě, přemlouvá, stejně jako nové album. Jde na mě nostalgie, stýská se mi po dávných časech. Ještě, že jsou zde DESULTORY, aby mi znovu řízli do starých ran. Novinka asi nebude vyhovovat každému, ale já se rád nechávám znovu unášet na vlnách smrti. Death metalové album, u kterého praskají kosti chladem! 


Asphyx says:

I look at my own frozen bones and I think how did that happen? I was slowly dying, for many years, alone and by myself. Maybe I was condemned because I used to walk on deserted roads and inviting dark forces. Now, it does not matter. I am gradually rooting and the only thing left behind will be grey dust.

The new album by Swedish DESULTORY brings us to our last thoughts on this world. It reminds me of slow dying alone in forest, somewhere in the North where shadows meet echoes form the beyond world. The legend has spoken again. Sharp, icy, with deadly smell in songs.

“Through Aching Aeons” is an album which took me some time. I had to be in the right mood, have a dark room and my senses had to be focused on the beyond world. After a while, I was rewarded with a frosty album which exhumed death metal of the 90s and ads modern sound and most importantly the unbelievable portion of coldness. There are some points similar to UNLEASHED, EVOCATION, CARNAGE. But that is not important. The main thing is death and DESULTORY understand that like nobody else. The new alum does not feel so old-school but that is why I like it. I feel loyalty to ice and cold. I hear the death itself walking around. It tempt me, persuade me, just like the new album. I feel nostalgia, I miss the old days. It is good that DESULTORY are here to cut our old wounds again. The new album will probably not suit to everyone but I like to listen to it and let myself go on the waves of death. Death metal album which makes my bones crush with cold!

TRACKLIST
1. Silent Rapture  (4:07)
2. Spineless Kingdom  (3:09)
3. Through Aching Aeons  (4:29)
4. In This Embrace  (4:56)
5. Beneath The Bleeding Sky  (6:06)
6. Slither  (3:17)
7. Divine Blindness  (6:19)
8. Breathing The Ashes   (5:03)
9. Our Departure  (6:36)


LINE-UP
Klas Morberg - Vocals/Guitar
Håkan Morberg - Guitar
Thomas Johnson - Drums/Vocals
Johan Bolin - Bass


https://www.facebook.com/Desultory-50447918404/
http://www.pulverised.net/

Recenze/review - RESURGENCY - No Worlds... nor Gods Beyond (2017)


RESURGENCY - No Worlds... nor Gods Beyond
CD 2017, F.D.A. Records

Natáčím hlavu směrem k zemi. Připadá mi, že slyším temnou ozvěnu plnou zničujících slov. Propadám se skrz zeminu, do úst mi lezou červi. Utápím se v beznaději, obalený strachem. Pálí mě tělo, houstne krev v žilách. Najednou jsem ve staré kobce, s nesouměrně naskládanými těly na hromadě. Jsem ještě vůbec živý? Ptám se stále dokola a dávno už vím, že jsem jen skřekem z onoho světa. 

Poslouchám novinku řeckých death metalistů RESURGENCY a jsem ve svém živlu. Jedná se totiž o death metal v provedení, ve kterém se hrával na začátku devadesátých let. Album je plné stínů, otevřených hrobů, temnoty a hlavně, jiskřivě ošklivé energie, která mě doslova nabíjí. Vítejte ve starých katakombách!



RESURGENCY působí jako pohrobci slavných INCANTATION, DEICIDE, IMMOLATION, MORBID ANGEL. Jejich hudba je vytažena z těch neskrytějších chodeb podzemí, je šílenstvím, plná odhodlání, zničit onen svět. Záležitost vyloženě pro všechny pamětníky a pro jedince, kteří mají rádi staré pořádky v death metalu. Řekové se nebojí říznout do živého a i když nepřinášejí zhola nic nového, u nás v márnici se podobné desky cení hodně vysoko. Líbí se mi zvuk, obdivuji nápady a užívám si i všechen ten zápach rozkládajících se těl. Pokud máte zrak i duši upřené stejným směrem, tak rozhodně neváhejte, album stojí určitě za pozornost. Temný reálný death metal, u kterého pukají lebky nemrtvých tlakem! Velmi dobře!


sumarizace:

Album maniaků RESURGENCY bylo nahráno v samotném pekle! Nálada celé nahrávky je neskutečně tíživá, jednotlivé riffy návykové a hlas přerovnává kosti v márnici. Natolik je mocný. Kapela působí jako vyslanci od Belzebuba. Od úst jim zní obrácené modlitby, v jejich přítomnosti je cítit síra. Jejich old school death metal je absolutně uvěřitelný, zahraný s totálním odhodláním. Staré postupy z devadesátých let minulého století znějí v jejich podání hodně uvěřitelně. Jsou jako nějaká zákeřná droga, která vám způsobí halucinace. Budou v nich ožívat staří duchové, nemrtví a ocitnete se v tom nejhlubším podzemí. Svět v záhrobí je těžký, smutný a zlý. Stejně jako novinka "No Worlds... nor Gods Beyond". Připravte se! Zlo přichází. Reálný old school death metal s okultní náladou otevřených hrobů! Vynikající záležitost! Doporučuji!



Asphyx says:

The album by maniacs RESURGENCY was recorded in the Hell itself! The mood of this record is so heavy. Each riff is very addicting and the voice line up bones in mortuary. That is how powerful it is. This band feels like envoys of the Beelzebub. There are backwards prayers coming out of their mouths. You can smell the brimstone from their presence. Their old school death metal is absolutely believable. They play it with so much determination. Old techniques from the 90ths of the last century sounds so believable with their music. These guys are like some bad drug which makes you hallucinate. There will be old ghost and the undeads coming back to live and you will be in the Hades world itself. This world beyond is hard, sad and cruel. Just like the new album "No Worlds... nor Gods Beyond". Prepare yourself! Evil is coming! The real old school death metal with an occult mood of open graves! Amazing thing! I have to recommend this! 

Tracklist:
1. Thresholds Of Infinite Pain
2. Progenitors Of Suffering
3. No Worlds Nor Gods Beyond
4. Upset Sun In Shades Deforms
5. Celestial Commemoration
6. Emancipation By Knowledge
7. Permutation Rites
8. Through The Gate Inside Not
9. Quartered Mental Existence

band:
John - Vocals,

George K. - Guitar,

Tolis - Bass,
Panos - Guitar,
George T.- Drums

středa 28. června 2017

Recenze/review - DYING FETUS - Wrong One to Fuck With (2017)


DYING FETUS - Wrong One to Fuck With
CD 2017, Relapse Records

Na začátek malé upozornění, přátelé. Já ani nevím proč, ale kapela DYING FETUS mi nikdy nepřirostla k srdci. Uznávám sice jejich přínos, oceňuji skladatelské umění, ale také musím říct, že se mnou často jejich alba nedělají vůbec nic. Dokonce ani naživo nejsem nijak nadšen. Dost ale řečí, to je víceméně můj problém. Beru do ruky nové CD, prohlížím si všechnu tu krev, objevuji kvůli násilí opět "zakázaný" klip na youtube. Pouštím si novinku stále dokola a nakonec se do ní přece jen dostávám. Trvalo to, ale najednou mám velkou chuť na syrové maso.




"Wrong One to Fuck With" je esencí brutality, rychlosti a houpavých rytmů, u kterých si velmi často vzpomenete na slavné hororové scény. Stojí v nich šílenec s motorovou pilou v ruce, rozhodnutý, že to budete právě vy, koho dnes naporcuje. Syrový zvuk, riffy ostré jako sekáček na maso, mosh-pit zaručen. Ano, DYING FETUS jdou na to od podlahy, hezky po svém, maniakálně. Novinka je přímočarým masakrem s devastujícím účinkem. Skladby vám rozpůlí lebku na dvě části, vyvrhnou vaše vnitřnosti a ještě za to budete děkovat. Pánové útočí bez varování, koušou kolem sebe jako vzteklí psi. Občas se vkrádá trošku monotónnosti a stereotypu, ale to už k těmto maniakům patří, jako k mrtvému rakev. Spadli jste někdy do laviny z kamení? Pokud ne, tak si pusťte novou desku "Wrong One to Fuck With" a užívejte si ten pocit kruté smrti. Velmi dobré album, které nakonec oceňuji s velkou chutí! Masakr!





Asphyx says:

„Wrong One to Fuck With“ is the essence of brutality, speed and swinging rhythms which will make you think about the famous horror scenes. There is a madman with a chainsaw and he is determined to cut you in small pieces. Raw sound, riffs which are sharp as a meat cutter, the mosh-pit is guaranteed. Yes, DYING FETUS do it in their way, like maniacs. The new album is a straightforward massacre with devastating effect. Those songs will split your skull in two parts, throw off your guts and you will thank them for that. Those gentlemen attack without warning, they bite around them like mad dogs. Sometimes, there is a little bit of a monotonousness and stereotypes but this is what those maniacs have, just like a dead man and his coffin. Have you ever fell into a rock avalanche? If not, turn on this album “Wrong One to Fuck With” and enjoy the cruel death feeling. Very good album and in the end I appreciate it! Massacre!

Tracklist:
1 Fixated On Devastation
2 Panic Amongst The Herd
3 Die With Integrity
4 Reveling In The Abyss
5 Seething With Disdain
6 Ideological Subjugation
7 Weaken The Structure
8 Fallacy
9 Unmitigated Detestation
10 Wrong One To Fuck With
11 Induce Terror (Bonus Track)

band:
John Gallagher - Guitar,Vocals
Sean Beasley - Bass,Vocals
Trey Williams - Drums

Recenze/review - FATHER BEFOULED - Desolate Gods (2017)


FATHER BEFOULED - Desolate Gods
CD 2017, Dark Descent Records

Pocity, které jsem zažíval již od prvního poslechu novinky "Desolate Gods" se dají přirovnat k otevřené ráně. Vytékající hnis, smrad a bolest. Samé nehezké věci, které nechcete už nikdy zažít. Budete si je pamatovat a když je přežijete, budete o to silnější. Skrz obvaz vám prosakuje krev. Deska je to opravdu hodně temná, převážně pomalu se valící vpřed. Podladěné kytary řežou do otevřeného zranění ve stylu „jediného“ pravého death metalu. Do mozku duní bicí. Basa tepe v rytmu srdce pumpujícího stále novou a novou červenou tekutinu. 

Dokonale mohutný zvuk si hned oblíbíte. Monstrózní riffy, morbidní texty se FATHER BEFOULED učili u svých vzorů IMMOLATION, INCANTATION, ale i třeba takových DISMA. Vše je znesvěceno ve stylu 90. let, která byla pro death metal zlatým obdobím. Nečekejte žádné technické finesy. Riffy jsou sice jednoduché, ale kolikrát se budete po jejich poslechu muset oklepat od mrazení, co vám přeběhne po zádech. Bude to pro vás jako rána palicí na solar plexus. Každý milovník old school death metalu bude na vrcholu blaha. Samostatnou kapitolou je zpěvák Justin, který nad tou vší hnilobou kraluje. Opravdu záhrobní hlas. Growl a murmur, při kterém se vám napnou ušní bubínky k prasknutí.



Celková bezvýchodná atmosféra alba mě úplně pohltila. Chvílemi jsem měl opravdu pocit totálního zmaru. Cítil jsem pach spáleného masa. Vzpomínky mě zanesly do doby, kdy světu vládl americký death metal. Je nad temné slunce jasné, že se na této desce neboří mantinely stylu, ani se nevytváří nic nového. Vše už bylo dávno objeveno. Podáváno je ale v nejvyšší možné kvalitě a na zlatém podnosu zbroceném krví. Pořád mě fascinuje, jak je tato nahrávka propracovaná až do posledního detailu. Mám chuť se k poslechu "Desolate Gods" pořád vracet. Baví mě to. Skvělá deska, na které kapela ukazuje, že jí rozhovory se záhrobím nejsou vůbec cizí. 



sumarizace:

"Desolate Gods" je bažinatou esencí temnoty. Na albu najdete všechny potřebné ingredience pro vyvolání všech zlých stínů. Tajemná, ošklivě mokvající, smutně jedovatá, taková je novinka FATHER BEFOULED. Americká pocta záhrobí se vydařila. Některé nápady jsou možná až moc dlouhé, ale jako celek mi nahrávka připomíná starý, černobílý hororový film. Vznešeně smutné melodie, stěny z kytar, pavučiny, utkané ze zbytků světla. Tohle všechno zde nalezneme. Pokud byste chtěli překapat a následně ukovat kousky tmy, FATHER BEFOULED vám budou zdatnými průvodci. Rád se touto deskou nechávám unášet do nekonečných bažin zapomnění. Pokud se rádi bojíte a milujete napětí, vydejte se s námi na dlouhý výlet do tajemných močálů věčnosti. Potkáme bělostné tváře utopenců, nemrtvé a pokud se to podaří, tak i samotné zlo. FATHER BEFOULED nahráli album, které je vstupenkou do záhrobí. Death metalová ozvěna z toho nejhlubšího podzemí! Hodně prašivá nahrávka!

Asphyx says:

"Desolate Gods" is a swampy essence of darkness. On this album you can find all necessary ingredients for invoking of all evil shadows. Mysterious, badly weeping, sadly poisonous, such is the news of FATHER BEFOULED. American tribute to the crypt is a success. Some ideas are perhaps too long, but as a whole reminds me the recording an old, black and white horror film. Noble sad melodies, guitars' walls, cobwebs woven from the rest of light. All of these can be found here. If you would like to filter and subsequently forged pieces of darkness, FATHER BEFOULED will be good guides. I get carried away with this record into endless swamps of oblivion. If you like to be  scared and you love suspense, come with us on a long trip to the mysterious swamps of eternity. You'll meet whitewashed faces of drowned, undead and maybe evil itself. FATHER BEFOULED recorded an album, which is your ticket to Hades. Death metal echo of the deepest underground! Very rotten record!

TRACK LISTING:
Exsurge Domine (Intro)
Offering Revulsion
Mortal Awakening
Exalted Offal
Ungodly Rest
Divine Parallels
Vestigial Remains of… (Instrumental)
Desolate Gods

LINEUP:
Justin Stubbs - Vocals/Guitar
Derrik Goulding - Guitar
Drums - Wayne Sarantopoulos
Bass - Rhys Spencer

facebook.com/FatherBefouled
www.darkdescentrecords.com

Asphyxovy zápisky - Léto budiž pochváleno...


Úvod:
Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.

Léto budiž pochváleno...

"Tatínku, jaký roční období máš nejraději": ptá se mě má desetiletá dcerka s bezelstností malého dítěte. "Všechny, teď momentálně léto": odpovím, protože je to pravda. Ona je ta otázka podobná, jako když se vás potomek zeptá, jestli máte ve větší oblibě jí a nebo bratra. Odpovídám že ji jako holku a malého jako kluka. 

Slunce pálí, notoričtí stěžovači nadávají, že jim je vedro, v práci hádky o klimatizaci, ale taky holky s krásnými výstřihy na ulicích a rozevláté sukně. Ráno ještě trošku chládek, zasmrádlá tramvaj i vůně stromů v ulicích. Nějaký bledý black metalista mi ve své póze zrovna tvrdil, že je celé prázdniny zalezlý doma a nesmí na slunce - protože temnota, vole. Přišlo mi to legrační, nezdravé, ale jeho věc. Já raději vezmu odpoledne kolo a šlápneme se synkem do pedálů, občas bereme i dceru, abych pak házel dětmi do vzduchu ve vodě, dělal blbiny do absolutní únavy. Neopaluji se, lehávám ve stínu a nasávám do nosu vůni léta, žabince i jehličí.

Ptají se mě lidé, jestli vyrazím na nějaký festival. Ano, letos se chystám poprvé do Volyně na ETEF OPEN AIR FEST a  METAL MADNESS do Sušice. Takže jestli mě chcete vidět, prohodit pár slov a dát pivo, najděte si mě:)), budu jen rád. Ve Volyni budu dokonce spát zase po letech pod stanem, tedy jestli ho na chalupě najdu a nesežraly ho škvoři. Moc se těším. Velké festy nedávám už spoustu let. Trošku mě na nich děsí to obrovské množství lidí (už jsou mezi nimi i tupci, neomalenci) a vlastně i kapel, které si pak nepamatuji a ani se na ně nevydržím dívat - jsem už utahanej. Taky jsem z nich již spoustu slyšel a u mnohých si nechci kazit dojem a vzpomínky. 

Těším se na dovolenou, kterou strávím v Čechách (už jsem se narajzoval dost:)). Vždycky zahodím veškerou moderní techniku, ponořím se do lesů, luk a strání a s rodinkou se smějeme s hubama dokořán, protože je krásně i když prší a máme se navzájem. V autě budu všem pouštět metal a začneme od klasiků, hezky zase postupně, nenásilnou formou - možná se děti chytí. Věřím v sílu melodií, tak třeba ano. Už teď malá miluje MOTORHEAD a PARADISE LOST. Syn bude spíš pankáč, protože je mu úplně jedno, co hraje, ha!

A manželka bude vařit na chalupě na kamnech a nadávat, že připálila oběd a že za to může špatné dřevo, co jsem donesl. Zasmějeme se tomu a já všem objednám v Lučanech nad Nisou na koupališti umaštěný bramborák a žlutou limonádu, protože tam je mají ještě poctivé. Vypadá to tam jak z reklamy na Kofolu a voda je ledová i v hicech. Budu se koukat na holky, na ty z hor, co mají vypracovaná lýtka, jak chodí pořád do kopců. Taky jsou menší a trošku oplácané (jo - to chci!), ale oproti těm hubeným z Prahy (které jsou vyhnané prášky a debilními radami z časopisů) doslova čiší zdravím.

Rozpustí si vlasy, já koutkem oka uvidím na své ženě, že trošku žárlí, ale dopřeje mi ten požitek z krásy, protože ví, že je stejně pro mě ta jediná, nejlepší, nejsladší. Chodí vždy dvě, jak z lesbického pornofilmu. Jedna černovlasá, druhá blonďatá. Mají tam s sebou kluky, ale ti sedávají na pivu a ládují do sebe jedno za druhým. Polehávám na dece pod starými smrky a zadírám si při cupitání šišky do chodidel. Mají tam dřevěné převlékárny jak z Hrabalových povídek, s nápisem Zahrádkáři Kersko podle šablony. Skočím do bazénu a za chvíli mám pocit, že jsem celý složený z vody. Jsem vydrou, delfínem. Má milá si ze mě dělá celý život srandu, že když někde vidím vodní plochu, musím do ní vlézt (ano, koupal jsem se i na zatopených haldách).

"Necákej na mě, seš normální": budou na mě křičet manželka i dcera, protože ženský mají v sobě úplně jinak nastavený výměník tepla. Budu cákat dál, abych byl potom málem utopen. Ale budu zažívat okamžiky absolutního štěstí za pár korun kousek za chalupou. 

Večery s pivem na lavičce na zápraží, s pohledem na Ještěd a vinyl na půdě a kazeťák v okně (a taky pořád dokola - pojď už na oběd - ještě chvilku, jen dočtu kapitolu. Ty můj knihomole!). Nekonečné vyprávění, nejdřív dětem pohádky a strašidelné příběhy, že se pak budou bát dojít na záchod temnou chodbou. Psaní recenzí na starém notebooku značky DELL. Srnec - blbec na ranní louce, nebojácný. Spousta vos, komárů, vážek, noční houkání sov a jsem zvědavý, jak na tom bude letos rodinka jestřábů. 

Zrzečka prodavačka, kráska nesmírná, úžasná, milá a s úsměvem plným rajcu. "Na dovolené? Copak to bude? Zase třicet rohlíků? A co paní, přijela s vámi?": bude se mě ptát, jako každý rok. Ucítím v jejím hlase chvění a hedvábí, které tam mají ženy, které by mi daly, kdybych byl o dvacet let lehčí a možná i teď, ale nejde to - takže sorry baby, ale jen tu tašku plnou chleba a rohlíků a mléka. Já zase půjdu, ale díky za ten úsměv.

Budu žít stylem žhavého léta. S metalem v srdci, v krémem na obličeji (musíš se mazat, zas budeš vypadat, jak spařený prase!), se spoustou klukovských nápadů. Budu se potit při sekání dřeva na zimu, dřít v lese s kamarády dřevorubci, abych pak nemohl skoro sníst pro klepot rukou polévku. Načerpám sílu, utužím ještě víc rodinu (tatíííí, my už nechceme do aquaparku, vem nás radši na kofolu na koupaliště do Lučan, tam byla větší sranda), budu sát místní piva, i když nejsou nejlepší, ale protože tím chci ocenit práci a dobrotu tamních lidí. Budu se objímat se ženou na večerních procházkách a doufat, že to nikdy neskončí.

Přeji vám všem, abyste si jaro, léto, podzim a zimu užívali stejně jako já. Zahodili vždy alespoň na čas všechny starosti za hlavu a jen tak si v pohodě žili. Nic lepšího totiž není a nikdy nebude, než rodina, pohoda, klídek, voda, pivo, metal a vůbec...

Přepínám se na letní režim a možná nebudu tak rychle reagovat na vaše dotazy, emaily, zprávy - prosím vás a děkuji za trpělivost. Trošku omezím i počet recenzí (na jednu denně:)). Mějte se krásně. Léto budiž pochváleno!

úterý 27. června 2017

Recenze/review - MADROST - The Essence of Time Matches No Flesh (2017)


MADROST - The Essence of Time Matches No Flesh
CD 2017,  vlastní vydání

Lidé se vždycky shlukovali kolem umírajících. Jakoby je chtěli převézt na druhou stranu, na onen svět. A možná také proto, aby se ubezpečili, že oni jsou ještě živí. Ještě pár let, nás tohle jen tak nepotká. Záměrně neříkali slovo SMRT nahlas, aby na sebe nepřivolali zlé prokletí. Stáli okolo a dívali se, jak přerušovaně dýchá. Nikdo nepomáhal, nemělo to už cenu. Zvrátil oči v sloup, ocitl se ve smrtelné křeči a celý davem se rozlehlo tiché šumění. Dokonáno jest. Život jde dál a Smrt stále čeká. Možná i na vás.

Kombinace death metalu a thrashe mi vždy dělala moc dobře. Možná nejvíc ze všeho. Líbí se mi rychlost, kombinovaná s temnotou. Kalifornští MADROST se pohybují někde na pomezí americké a švédské death metalové školy. A samozřejmě přidávají thrash v podobě, v jaké ho hrávaly kapely jako KREATOR, SABBATH, CORONER, DARK ANGEL, pak samozřejmě death a slyším i ozvěny NOCTURNUS. Celek je pak velice nechutně přitažlivý. 



Z MADROST je hodně slyšet, že nad hudbou přemýšlejí, skládají s nadhledem a přesto si zachovávají takový ten hrozně příjemný nakopávající efekt. Letošní album není rozhodně záležitost na pár poslechů, chce čas, musí vám v přehrávači doslova začít zahnívat. Zpočátku se tváří až nepříjemně, odmítavě, občas i komplikovaně. Po delší době mám najednou pocit, že se na mě valí lavina temných riffů, snaží se mě rozdrtit, upěchovat, totálně zničit. Slabší kusy odpadají, zůstávají jen šelmy, které mají tlamy od krve. Hltají zkažený hnis, který z "The Essence of Time Matches No Flesh" doslova tryská na všechny strany. Pokud death thrash metal, tak prosím v této chladné podobě. Album, které si mě podmanilo až magickou silou. Promyšlený masakr lidské mysli. Hail MADROST! Zabijácká deska!


sumarizace:

"The Essence of Time Matches No Flesh" je temným poselstvím z onoho světa. Pokud bychom hledali nějaké vyslance záhrobí, museli bychom zákonitě narazit na americké death metalisty MADROST. Fascinuje mě přístup, jakých uchopila kapela staré smrtící pořádky, přetransformovala je to dnešní doby a stvořila album, které připomíná rozzuřené monstrum. Peklo opravdu existuje! Novinka těchto maniaků je toho jasným důkazem. Narovnejte prašivé kosti do úhledných hromad, otevřete dveře do záhrobí a povolejte nemrtvé! Američtí uctívači old school death/thrash metalu jsou opět zde! Řvou mocně, hlasitě a jejich hlas je podobný samotné Bestii. Skvělé nápady, temná a zlá atmosféra, naléhavost, dravost. Tohle všechno dělá z posledního CD MADROST absolutně zahnívající záležitost. Album bylo nahráváno snad někde v podzemí, v opuštěných chodbách vedoucích do obrovské márnice. Old school death/thrash metal, který vás na věky prokleje! Smrt je při poslechu velmi blízko! Zlo přichází. Excelentní nahrávka!

Asphyx says:

"The Essence of Time Matches No Flesh" is a dark message from the world beyond. If you were looking for delegate from the world beyond you would have to find these American death metal band MADROST. I am fascinated by their attitude – they hold the old deadly orders transformed them into today´s world and made an album which sounds like an angry monster. The Hell is real! This album proves it. Line up your ashy bones into neat lumps, open the doors into the world beyond and call the undead! These Americans which worship old school death/thrash metal are back! They are screaming so powerfully and loudly! Their voice is like the Beast itself. Great ideas, dark and cruel atmosphere, immediacy, drive. This is what makes the new album by MADROST something absolutely mouldy. The album was recorded in the underground in abandoned halls which lead into an enormous dead house. Old school death/thrash metal which will curse you forever! The Death is very close when you listen to this album! The evil is coming. Excellent record!

Track listing:
1. Eyes of the Deceit
2. The Silence in Ruins
3. From Sand to Dust
4. Abstractions
5. No Future
6. Scorned
7. Dimensions

Line-up:
Tanner Poppitt - Vocals/Guitar
Richard Orellana - Bass
Mark Rivas - Drums
Necro Nick - Guitar

Recenze/review - DWOOM - Pale Mare Demo MMXVII (2017)


DWOOM - Pale Mare Demo MMXVII
demo cassette 2017, Bloodsoaked Records

Poprosil bych vás, abyste zklidnili své pohyby a usadili se do oblíbeného křesla. Kuřáci nechť si zapálí a předvedou dlouhý dým. Doom metal se má poslouchat s lehkou hybernací v těle a sklenicí dobrého nápoje v dlaních. Zapínám přehrávač a nejednou jsem na opuštěné pěšině uprostřed starého hřbitova. Do těla se mi opírá studený vítr a pořád dokola přemýšlím, kdy na mě přijde řada. Polykám syrové kousky tmy.



Tři mrazivé skladby ve stylu legendárních CANDLEMASS, TROUBLE, SAINT VITUS, SOLSTICE, CATHEDRAL, ale i třeba BLACK SABBATH. Demonahrávka zní velmi uvěřitelně. Opravdu mě zase ukládají do hrobu a já doslova cítím vůni čerstvě ohoblovaného dřeva mé rakve. Kývám se, užívám si všechnu tu sílu, pradávnou energii. Pokud takto bude znít i dlouhohrající album, je opravdu na co se těšit. Málokdo umí zahrát tento styl tak, aby mě z něj mrazilo v kostech a DWOOM se to povedlo na výbornou. Mají cit pro melodie, velmi dobrý vkus na zvuk a ještě navíc určité temné chvění, které dělá z dobrých desek ty skvělé. Starodávný doom metal, u kterého se scházejí nad hrobem smuteční hosté. 



sumarizace:

Doom metal v podání švédských DWOOM je velmi smutný. Pánové přesně vystihli náladu nekonečných procházek mezi náhrobky. Všude je smutek, tma a smrt. Z desky je cítit obrovské nadšení pro záhrobí. Nálada je pochmurná, skladby monumentální a bolestivé. Nechce se mi ani věřit, že je to první demonahrávka kapely. Beru album do ruky čím dál tím častěji a rád se nechávám unášet pomalými tóny "Pale Mare Demo MMXVII". Venku zase mrzne a do našich duší vstupuje nekonečná temnota. Album, které vám probodne srdce kouskem ledu!


Asphyx says:

Doom metal made by Swedish DWOOM is very sad. Gentlemen exactly described the mood of  endless walks among the tombstones. There is sadness, darkness and death everywhere. You can feel huge enthusiasm for the dead on the album. The mood is somber songs are monumental and painful. I can't even believe that this is the first demo of the band. I take the album to my hand more and more often, and I let me be carried by "Pale Mare Demo MMXVII". Outside it freezes again and the darkness is coming into our souls. The album, that will pierce your heart with a piece of ice!


DWOOM is:
Gustav Lund (Blister Brigade) - Vocals
Viktor Klingstedt (Feral) - Bass
Markus Lindahl (Feral) - Lead guitar
David Nilsson (Feral) - Rhythm guitar

DWOOM online:
Facebook: www.facebook.com/dwoom
Youtube: Dwoom Official

BLOODSOAKED RECORDS online:

Bandcamp: https://bloodsoakedrecords.bandcamp.com/
Facebook: https://www.facebook.com/bloodsoakedrecords

TWITTER