středa 14. června 2017

Asphyxovy zápisky - Podivné setkání


Úvod:

Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.

-------------------------------------



Podivné setkání

Sedím sám v opuštěné hospodě. Všichni jsou venku na terase a kouří. Cítím se trošku odstrčený, ale aspoň mám čas na čtení. Nemohl jsem to už doma vydržet. Byl jsem druhý týden sám a musel jsem ven, mezi lidi. První co mě napadlo, byla hospoda. Vzal jsem si poslední knihu od Stephena Kinga, objednal si jedno točené a těšil se na klid, na hořkou chuť na jazyku.

Jenže mi nebylo přáno. Někde uprostřed jedné kapitoly, přesně v momentě, kdy jsem se začal naplno nořit do příběhu, se nade mnou ozvalo: "Ty vole, ty seš ten, no...ty vole, já tě znám, ty hraješ v nějaký kapele, ne?" Stál nade mnou kluk, něco kolem 25 let, vousy skoro až po pupík, nějaký ty kérky, očividně dnešní prototyp nažehleného "nezávisláka". 

"Nejsem z žádný kapely": odpovím a nahodím obličej, kdy se mračím, jsem nevrlý a snažím se chlapce odradit, protože si chci prostě číst a mít klid.

"Já už vím, my jsme se viděli v Praze, na koncertě, to ti bylo super": a začal mi vyprávět o jedné kapele, která tam sice hrála, ale já ji jen fotil, protože stála za vyliž prdel.

"Asi jo": snažím se být NE - komunikativní.

"Já už vím, už si vzpomínám, ty se jmenuješ po tý kapele, jak ona se jenom...": nedá si tenhle metalcore hipster pokoj a nechápe, že to není moje jméno, ale přezdívka.

"Jo, to jsem já, hele, prosím tě, kouříš? Já jen, že by sis měl jít ven zapálit": snažím se ho neomaleně odehnat. Jenže mladý muž je vychovaný internetem, ten nedovede moc číst v tvářích a nuancích hlasu a mluví překotně dál.

"Já nekouřím a jsem vegetarián...": musí mi ihned sdělit (a významně u toho mrká) a já mám najednou sto chutí si zase po 15 letech natruc zapálit a prsknout mu krvavou tlačenku přímo do ksichtu.

Udělá nejhorší možnou věc. Přisedne si, hned mi řekne, že Stephen King je komerce a bohužel mě pozná. Dojde mu, že mám svůj malý blog a začne mi vykládat, co všechno dělám špatně.

"Měl bys víc podporovat metal core a death core. Taky grindu tam máš málo a stoneru a post rocku samozřejmě...": pokračuje a já si sundám brýle, zaklapnu knihu a začínám být naštvaný.

"Nojo, jenže já si dám radši starej metal, mě tyhle nový směry zase tak nebaví nebo si spíš hodně vybírám. A hlavně, já si píšu o čem chci, nejsem nikde organizovanej, jsem jen obyčejný fanoušek": udělám tu chybu, že se chytnu rozhovoru.

Dostanu ihned přednášku jak vystřiženou z Googlu zkříženého s Wikipedií. Chlapec papouškuje útržky z facebooku a asi po pěti minutách si najednou uvědomuji, že on vlastně nemá vlastní názor. On je (musí asi být!) tak nezávislý, až je na tom všem tak závislý, že se chudák motá v kruhu. Jemu už nestačí ani pravda, ani argumenty, které mám podpořené tím, že jsem byl přímo u toho. Žije si ve svý virtuální debilitě a nic víc nepotřebuje. Začnu se usmívat a bavím se. Pak si chce se mnou udělat selfie, tak se zašklebím, jako kdyby mi právě někdo vrazil pěst mezi nohy. Ihned jsem sdílen, olaikován a zaplať Satan nepoznán.

"Hele, to co mi tady všechno říkáš, je super, ale já si stejně dám radši do hlavy stokrát raději nějaký starý páky nebo mlaďase, co hrají pravěk, než ty tvý šampóny": nahodím mu udičku a následuje další smršť slov.

Copak už si dneska tihle kluci neumí nic užít? Kde je kurva kus rebelie, hektolitry chlastu, ženský a hlavně NADHLED? Chvilku nad tím přemýšlím a na vousáčovi je vidět, že některé pózy si snad musel zkoušet doma před zrcadlem. Trošku mi připomíná takové ty ženské z posiloven a solárek, které místo šukání raději zvedají železo.

Má na sobě upnuté tričko s nějakým zaručeně šokujícím nápisem schváleným snad samotnou Evropskou unií. Vousy drsňácky, ale přesto přesně zastřižené podle poslední módy. K tomu i v tom vedru dřevorubeckou flanelovou košili (jsem si ho představil v lese a musel jsem se smát). Vlasy na patku. Znát ho jeden Boleslavský teplouš z dob mého mládí, asi by ho rovnou ohnul přes stůl. I muži holt chtějí dnes vypadat krásně. Na oblíbenou kosmetickou řadu jsem se fakt raději neptal.

"Hm, já si dám ještě pivo": pokusím se přerušit tok jeho myšlenek, ale nejde to. Patří očividně k lidem, kteří si o sobě myslí, že sežrali Šalomounovo hovno (samozřejmě recyklované). Pokud to tedy není v rozporu s nějakým momentálně moderním světonázorem.

"No, já už ne, já piju jen ochutnávky v malých pivovarech...": pokračuje dál a vyblekotá mi vše od výroby piva, přes degustaci, až po zrovna prý nejlepší značky.

"Uffff......": odfrknu si. Zkusím ještě běžky, na kterých jezdím od dětství a vím o nich vše, pak plynule přejdu na starý Dismember, Nihilist, zabrousím k Incantation, Autopsy.

O všech kapelách a vlastně úplně o všem "ví" tenhle zakuklenej nezávislej hipster úplně všechno. Tedy, neví o tom nic, protože to nezažil, ale vykládá takový nesmysly, že už se jen usmívám. Prej že starý Dismember stáli naživo za hovno, debil...nedali byste mu tečku mezi voči?

Trvá to hodinu a asi na něj koukám jako vědec, který zkoumá své pokusné zvíře. Dokonce se na něj přijde podívat i výčepák, kterému nezapomněl cestou ze záchodu citovat vyhlášku o WC. Koukáme na něj a ono mu snad dělá dobře, že je středem pozornosti. Franta od pípy zakroutí hlavou a jde radši ven na cigáro.

Ve mě to začne vřít. Jsem starej pes, kterej je poslední dobou na podobný kecy, pozéry a situace hodně alergickej. Chci mít svůj klid. Na čtení, na práci, na muziku, na svět.

A tak se zvednu a on proti mě vypadá jako malá vymóděná a vystrašená myš a pošlu ho s takovou chutí do prdele, že se začnou v hospodě chvět špinavá okénka.

"No ale, já...potřeboval bys zajít k psychologovi, uklidnit se, očistit svou mysl. Mám doma nějaké čaje...": zmateně a skoro plačtivě pokračuje klučina.

"Říkám ti, jdi do prdele, nech mě bejt, mám tě plný zuby nebo tě mám vyvést?": zahřmím ještě hlasem, za který by se nemusel stydět ani brutálně death metalový zpěvák a který používám opravdu jen když jsem naštván.

Otočí se, zmizí a já za něj ještě zaplatím to jedno nedopitý pivo. Bylo to hodně podivné setkání.

Franta mi pak říkal, že se chlapi na něj chodili koukat jak do zoo, že prej tohle už dlouho neviděli. Musel jsem si dát rum.