středa 21. června 2017

Asphyxovy zápisky - Ty jako furt sbíráš CD? To seš fakt už dost starej!

obrázek je pouze ilustrační, má sbírka je přeci jen už dávno o dost větší

Úvod:

Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.

-------------------------------------

Ty jako furt sbíráš CD? To seš fakt už dost starej!

"Ty jako furt sbíráš CD? To seš fakt už dost starej": nechápavě kroutil hlavou jeden můj kamarád. Pak proběhla klasická unavující debata, kdy mi bylo vysvětlováno, že dnes stačí mít vše na hard disku a nic víc nepotřebuješ. Dokonce na mě machroval, že má něco přes 80 GB metalu různě v MP3.

"Nedělej ze mě blbce, já pracoval s počítačema, když ještě tvůj táta nevěděl, jestli je na holky": pokusil jsem se kontrovat, ale pořád jsem nějak věděl, že takhle ho asi nepřesvědčím. 

A tak mě napadlo zajet v rámci brigády k nám na chalupu do Jizerek, pak se stavit u mámy v Mladé Boleslavi na oběd a zakončit to svačinou u nás doma v Plzni. No a pak pivo a bude dobře.

Nutno říct, že kamarád je velký dříč a se dřevem mi pomohl jako nikdo jiný. Až jsem chvílemi koukal, kde se v něm bere ta urputnost a síla. Dali jsme po obědě lahváče a já ho zavedl nahoru na půdu. Otevřel jsem dveře, pustil na nás zatuchlinu a pak mi zase luplo v hlavě.

Byl jsem ve svém živlu, ke každému vinylu, ke každému CD, kazetě jsem měl svůj příběh, zážitek, kus hmatatelné historie. Kolem se prášilo, kluk jeden nešťastná mi zlomil jednu jehlu na gramci, ale bylo na něm vidět, že pomalu začíná chápat. Jasně, je to svým způsobem sběratelská úchylka, ale také kus mě samého, propojení s kapelami, s hudbou jako takovou. Moderní formáty samozřejmě používám také, vyhovuje mi si poslechnout nahrávky dlouho dopředu a hlavně dostávám skoro všechno na recenze kolikrát několik měsíců před vydáním - ale není to ono.

Není to ani o kvalitě zvuku, ani o obalu a textech, ale spíš o tom vzájemném rozjímání, když se ženete domů z obchodu nebo čím dál častěji z pošty a marně se pokoušíte rozlepit ten hnusnej plastovej igelit. Tohle mi nikdy nešlo a vlastně celý život jsem kvůli tomu terčem posměchu. Ale když se dostanu dovnitř, tak mám o to větší radost. Kupuji samozřejmě mnohdy s ročním zpožděním, už jen CD ověřená časem. 

Hezký je zvyk mnohých kapel, který ani nevím, jak vznikl, obdarovávání mé maličkosti kazetami. Ty mají pro mě pořád takové zvláštní kouzlo, asi usazené někde uvnitř mé osoby od mých počátků. Vždyť je to taky už třicet let, s pár přestávkami, ale pořád si jedu na té své, sběratelské vlně.  

"Tedy, to je taková krása, vždyť v tom máš šílený prachy": kochá se kamarád a já se jen hrdě usmívám. "Já vím, já vím...tady vidíš, že se to mé staromilství vlastně nedá vysvětlit, ono se musí zažít. Každý nosič má svůj příběh, který mi pokaždé vytane na paměti, když jej beru do ruky": pokračuji ve své obhajobě.

"Třeba tyhle starý Dismember jsem si koupil v Praze na koncertě, byl jsem tenkrát tak šíleně opilej, že jsem vlastně ani nevěděl, co si přesně kupuju": zasním se. "A tuhle kazetu jsem poslouchal se svoji první holkou pořád dokola, takže když si ji teď pustím, tak je to pro mě hrozně intimní záležitost...": mumlám a na mém kamarádovi je vidět, že na mě kouká jako na starého muže, co vypráví černobílé příběhy z války.

Jedeme do Boleslavi, kde nás přivítá máma a já vytahuji ze sklepa další kazety a CD. Vyslechnu si již po 1854 té, že si mám všechno odvézt. Ne, nechci. Já se musím vracet a přál bych si, aby bylo všechno tak, jak jsem to před mnoha lety opustil. Tak je to správně, odmítavě škádlím ženu, co mě porodila.

Jedu jako ďas a v autě mi zní několik nových CD. Kolega kouká do bookletů, čte si cestou texty. Najednou zjišťuje, že začíná tu kterou kapelu vnímat jako celek, ne jen jako pár souborů, které můžete kdykoliv smazat. Za každým CD, vinylem i kazetou je také kus práce, předané energie, jsou také artefaktem, mým oceněním, jako prostého fanouška, že se mi ta která hudba líbí.

Člověk by chtěl podporovat, kupovat víc, ale každý máme rodiny, starosti a ne všichni nad tím přemýšlí. Lidi mají tendenci si vše ulehčovat. Je jednoduší třikrát kliknout a máte ZADARMO doma novou hudbu, mnohdy kolik měsíců před vydáním. Mě to ale nebaví, jsem na to už moc starý, poctivý a hlavně, já hudbu miluju! Dává mi totiž radost, sílu a kolikrát mě dostala i z takových stavů, které bych vám nikomu nepřál zažít.

Dáme v Plzni pivo a kamarád si jde po víkendu zkompletovat první diskografii svojí oblíbené kapely, kterou má rád. Asi už je taky starej.:)