čtvrtek 29. června 2017

Recenze/review - DESULTORY - Through Aching Aeons (2017)


DESULTORY - Through Aching Aeons
CD 2017, Pulverised Records

for english version please scroll down

Koukám se na své vlastní zmrzlé kosti a přemýšlím, jak k tomu vlastně došlo? Umíral jsem pomalu, dlouhá léta, opuštěný a o samotě. Možná jsem byl zavržený, protože jsem chodíval po opuštěných cestách a vzýval temné síly. Teď už je to jedno, rozkládám se, postupně hniji a jediné, co po mě zbude, bude šedivý prach.

Nové album švédských DESULTORY přivádí člověka na poslední myšlenky na tomto světě. Připomíná mi opravdu pomalé umírání o samotě v lesích, někde na severu, kde se potkávají stíny s ozvěnami z onoho světa. Legenda opět promluvila. Ostře, ledově, se smrtícím odérem ve skladbách.


"Through Aching Aeons" je nahrávkou, do které jsem se dostával poměrně dlouhou dobu. Musel jsem mít náladu, zatemněný pokoj a smysly nasměřované na onen svět. Po čase jsem byl odměněn mrazivým albem, které exhumuje death metal devadesátých let, přidává modernější zvuk a hlavně, neskutečnou porci chladu. Pár styčných bodů se zde najde s kolegy UNLEASHED, EVOCATION, CARNAGE. Není to ale důležité. Hlavní je smrt a té DESULTORY rozumí jako nikdo jiný. Novinka se netváří tolik staroškolsky, ale o to víc se mi líbí. Cítím z ní oddanost chladu a zimě, slyším samotnou Smrt, jak našlapuje okolo. Láká mě, přemlouvá, stejně jako nové album. Jde na mě nostalgie, stýská se mi po dávných časech. Ještě, že jsou zde DESULTORY, aby mi znovu řízli do starých ran. Novinka asi nebude vyhovovat každému, ale já se rád nechávám znovu unášet na vlnách smrti. Death metalové album, u kterého praskají kosti chladem! 


Asphyx says:

I look at my own frozen bones and I think how did that happen? I was slowly dying, for many years, alone and by myself. Maybe I was condemned because I used to walk on deserted roads and inviting dark forces. Now, it does not matter. I am gradually rooting and the only thing left behind will be grey dust.

The new album by Swedish DESULTORY brings us to our last thoughts on this world. It reminds me of slow dying alone in forest, somewhere in the North where shadows meet echoes form the beyond world. The legend has spoken again. Sharp, icy, with deadly smell in songs.

“Through Aching Aeons” is an album which took me some time. I had to be in the right mood, have a dark room and my senses had to be focused on the beyond world. After a while, I was rewarded with a frosty album which exhumed death metal of the 90s and ads modern sound and most importantly the unbelievable portion of coldness. There are some points similar to UNLEASHED, EVOCATION, CARNAGE. But that is not important. The main thing is death and DESULTORY understand that like nobody else. The new alum does not feel so old-school but that is why I like it. I feel loyalty to ice and cold. I hear the death itself walking around. It tempt me, persuade me, just like the new album. I feel nostalgia, I miss the old days. It is good that DESULTORY are here to cut our old wounds again. The new album will probably not suit to everyone but I like to listen to it and let myself go on the waves of death. Death metal album which makes my bones crush with cold!

TRACKLIST
1. Silent Rapture  (4:07)
2. Spineless Kingdom  (3:09)
3. Through Aching Aeons  (4:29)
4. In This Embrace  (4:56)
5. Beneath The Bleeding Sky  (6:06)
6. Slither  (3:17)
7. Divine Blindness  (6:19)
8. Breathing The Ashes   (5:03)
9. Our Departure  (6:36)


LINE-UP
Klas Morberg - Vocals/Guitar
Håkan Morberg - Guitar
Thomas Johnson - Drums/Vocals
Johan Bolin - Bass


https://www.facebook.com/Desultory-50447918404/
http://www.pulverised.net/