čtvrtek 22. června 2017

Recenze/review - RUNNING DEATH - DressAge (2017)


RUNNING DEATH - DressAge
CD 2017, Punishment 18 Records

Bylo už na čase odříznout ze svého života všechny nihilisty. Potkávat je každý den a pořád dokola poslouchat jejich stěžování na cokoliv, bylo už značně unavující a člověk byl vší tou negativní energií doslova nasáklý. Zvedl jsem hrdě hlavu, nadechl se z plných plic a pustil si novou desku německých RUNNING DEATH.

Takhle to vypadá, když někdo hraje pro radost. Z čerstvé nahrávky "DressAge" doslova srší energie, hravost, nadšení z hudby jako takové. Velmi příjemný zpěv, hráčská jistota a spousta dobrých nápadů, dělá z těchto thrasherů doslova povinnost pro všechny obdivovatele poctivého metalu. Přidávám volume, ztrácím se v mosh-pitu a zpívám si spolu s kapelou. Co si přát víc?




RUNNING DEATH mi připomínají mláďata kočkovitých šelem, která se učí lovit. Jen s tím rozdílem, že jejich novinka strčí s přehledem do kapsy mnohé současné desky jejich učitelů. Slyším zde lehkou inspiraci MEKONG DELTA, DESTRUCTION, DEATHROW, XENTRIX, FORBIDDEN, ale hlavně obrovskou porci talentu. Skladby mají vyloženě hitový potenciál, poslouchají se víceméně samy. Jsem u přehrávače opravdu doslova nabitý pozitivní energií. Němci si zkrátka na nic nehrají, ale oni opravdu tvoří, hnětají, sochají svými riffy, studenými melodiemi, zpěvností, takovým tím správně "ujetým" bláznostvím. Pokud ještě patříte mezi fanoušky, kteří poslouchají hudbu hlavně pro radost, tak u "DressAge" určitě zbystřete pozornost. Minulé nahrávky byly velmi dobré, ale letošní album doslova drásá. Kristova noho, tahle deska ale řeže! Klaním se až k zemi.


sumarizace:

Už dlouho jsem neslyšel thrash metal, který by byl takhle dobře zahraný. člověk má chuť zaskákat si do rytmu, zapařit, rozseknout sekyrou vlastní hlavu na dvě části. Líbí se mi zvuk, nápady i celková jiskřivá atmosféra. "DressAge" je albem, které je doslova narváno nápady a energií. Mám chvílemi pocit, že na mě útočí smečka rozzuřených pitbulů. Netrhají mě najednou, ale hezky postupně, svoji kořist si užívají. Chlemtají moji krev, řežou mě tesáky a riffy do celého těla a nakonec mě rozdrtí ve svých čelistech. Tohle je hudba pro fajnšmekry, pro gurmány, kteří rádi vyhledávají ryzost, zemitost, zběsilost. RUNNING DEATH jsou skvělí v tom, že si na nic nehrají, nic nepředstírají. Jdou rovnou k jádru, k samotnému základu věci. Výsledkem je album, které ničí vše živé v okruhu několika kilometrů. "DressAge" působí jako právě odpálená vodíková bomba. Je heavy, neskutečně natlakované a má v sobě velký kus energie. Přiznám se, nečekal jsem to a odměnou mi budiž nahrávka, u které praskají kosti. Thrash metal s vysokým oktanovým číslem! Vynikající! 

Asphyx says:

It has been a long time since I have heard such thrash metal which would be so nicely played. You want to jump in the rhythm and gash your own head in two parts with an axe. I really like the sound, ideas and the whole sparkling atmosphere. "DressAge" is an album full of energy, literally. There are some moments when I feel like there is a pack of angry pit-bulls attacking me. They are not tearing me at once but gradually, they are enjoying their prey. They slurp my blood, cutting my whole body with their teeth and riffs and finally crushing me in their jaws. This music is for gourmets who like genuineness, earthiness and fury. RUNNING DEATH are great, they do not pretend. They go straight to the point, to the substance of the case. The result is an album which destroys all living in a radius of several kilometres. "DressAge" feels like just detonated hydrogen bomb. It´s heavy, unbelievably pressurized and has a big chunk of energy. I have to admit that I was not expecting that and the reward is this record which makes my bones crush. Thrash metal with high octane number! Excellent!

Tracklist:
1. Courageous Minds
2. Dressage
3. Delusive Silence
4. Heroes Of The Hour
5. Duty Of Beauty
6. Numbers
7. Beneath The Surface
8. Anthem Of Madness (Instrumental)
9. Safety Second
10. Refuse To Kill

band:
Simon Bihlmayer: Vocals, Guitar
Julian Gruber: Guitar, Shouts
Jakob Weikmann: Drums, Acoustic guitars
Max Bauer: Bass