neděle 2. července 2017

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh devadesátý devátý - Nesvatý týden mladého muže




Příběh devadesátý devátý - Nesvatý týden mladého muže

"A ne že budete chodit po hospodách! Musíš se učit, je to jen na tobě a bez maturity seš dneska nikdo!": volala za mnou ještě máma, když jsem odcházel obtěžkán obrovskou krosnou z domova. Zamával jsem na pozdrav, smutně se usmál a těšil se na Kačenku. Čekala na mě na autobusáku a už z dálky jsem obdivoval její vlnivé pohyby. Měla pružný, odlehčeně taneční krok a když šla proti mě, tak jsem si představoval všechny ty krásné věci, co jsme spolu o samotě dělávali. A ty vlasy...joj!

"Tak Smrťáčku, budu se o tebe hezky starat a budeš se učit, až se z tebe bude kouřit": řekla mi po líbacím pozdravu a dlouhém objímání. Pak mi nezapomněla sdělit, že mám celý týden utrum se sexem, protože příroda. Můžu se prý tak soustředit hlavně na učení a maturitu. Propadl jsem skoro depresi a celou cestu přemýšlel, proč já se blbec ty čtyři roky pořádně neučil. Místo toho jsem ve škole koukal z okna učebny na zahradu, snil o metalu a své holce.

Už jsem měl za sebou slohovou práci z češtiny, kde jsem se s tématem "Co budu dělat po maturitních zkouškách" popral myslím dobře. Nebyl jsem si sice úplně jistý, zda komise ocení moji smršť filozofie, naděje, odhodlání a touhy mít "obyčejnou normální rodinu, chodit do práce a milovat svoji ženu", ale byl jsem uklidněn učitelkou češtiny, že  byla u mé práce několikrát dojatá, dvakrát plakala a četla ji osmkrát po sobě. Prý dostanu za jedna a velkou pochvalu.

Jenže teď mě čekaly odborné předměty, spousta počítání, matematika, čeština a já byl dutý jako sud. Vytáhli jsme bágly do kopce, vyvětrali chalupu a já se nadšeně posadil pod kaštan s tím, že se do toho pořádně opřu. Kačenka, se sešitem od své mámy a od Jany, kde měla recepty, rozdělala oheň v kamnech takovým způsobem, že jsem radši běžel do potoka pro kýbl s vodou. Čoudilo to po celé louce, sousedi se přišli ptát, co se děje. A má holka byla umouněná od popela a slušelo jí to ještě víc. "Nech to být Popelko, namažeme si chleba a bude fajn...": volal jsem na ní a objímal jí, až mě prosila, abych ji nerozmačkal.

Počítal jsem celé odpoledne, četl stohy učebnic a pořád měl pocit, že si nic nepamatuji. Stovky technických popisů, nákresů, logických úvah. Pomalu mě jímal strach. Vždyť já to neudělám, chodil jsem se napít do chalupy, kde v křesle seděla má milá, byla nebezpečně sexy a já nemohl nic. Tak jsem se aspoň přitulil, ona mě líbala úplně celého, až jsem vybouchl radostí, slastí. Pak se zase dostavil smutek. Místo muchlování učebnice, místo hudby počítání. Myslel jsem, že mi hrábne.

K večeru si sedla proti mě do rozkládacího sofa, dala si nohu přes nohu, jako to dělávají dámy v šatech a pokládala mi kontrolní otázky. A já se mnohokrát zasnil, až mě musela kopnout pod koleno, protože místo chemie, fyziky, strojních součástí, jsem přemýšlel nad tím, kolik stejných odstínů najdu mezi jejím pohledem a spadanými kaštany. "Takhle to nepůjde, musíš se soustředit": byla na mě najednou ostrá jak máma a já okecal (jo, to by mi šlo) další maturitní téma.

V noci jsem se budil, chodil bosý po chalupě jako duch, padl na mě splín z toho, že nic neumím a raději jsem seděl v křesle a díval se na svoji modrou vílu, která se ve spaní protahovala jako kočka. Jo, byl jsem zamilovanej snad ještě víc, než na začátku. Taky mi bylo sedmnáct a chtěl jsem mít už konečně za sebou školu a koupit si malý byt, splácet ho celý život a mít spoustu dětí a taky jednou psa a jen tak být a žít si. K tomu tuny dobré hudby, sem tam koncert a zestárnout spolu. Přemohl mě spánek a ráno bych spal donekonečna.

"Takhle by to fakt nešlo, máš už jen pár dní, pokud nezabereš, tak tě vyhodí": probudila mě s kritikou na plných (sladkých jako černý rybíz) rtech Kačenka. Vypadala v tom mém tričku Sodom jako Francouzka, jako dívka a žena v jednom. Probudila mě až ledová voda a tvrdý chleba k snídani. Usedl jsem znovu pod kaštan a poprvé za celé mé působení na střední škole jsem to začal brát celé vážně. Až do té doby jsem tak nějak proplouval, učil se jen o přestávkách a pořád poslouchal, že jsem línej, že kdybych se tomu víc věnoval, tak mám samý jedničky. Mě stačily dvojky a sem tam trojky. 

Šla na nákup s batohem po babičce a přinesla několik litrů mléka, rohlíky a obrovskou čokoládu pro mě. Sedli jsme si na lavici, jedli čerstvé pečivo, přikusovali sladkou hnědou hmotu a zapíjeli ji mlékem. Chtěl jsem jí tu čokoládu líbat ze rtů, ale odehnala mě zase pod kaštan. Rozložil jsem si před sebe geometrii a pak už to šlo všechno tak nějak samo. Dodnes nepochopím, jak k tomu došlo, ale já opravdu za těch pár dní doslova nasál učivo za celé čtyři roky. Jediné, co jsem nevstřebal, byla učebnice elektriky - a od té doby k ní taky mám velký respekt.

Maturita u nás na škole nebyla jednoduchá. Měl jsem maturovat z matematiky, češtiny, z bloku odborných předmětů (kterých bylo sedm!) a pak praktická část. Z té jsem měl asi největší strach, protože jako panelákové dítě jsem se k soustruhu dostal jen u dědy, ale ten na něm obráběl pouze dřevo. A strojařští učitelé z dílen byli největší kurvy pod sluncem.

Chodil jsem bosý po louce, opakoval si do rytmu texty ze sešitu a mozek mi připadal jako obrovská houba, do které doslova zarývám informace. Učil jsem se vždycky tři hodiny v kuse, pak někde po chalupě našel Kačenku, přemluvil ji buď na jídlo nebo na mazlení a takhle jsme strávili tři dny. Pak mi připadalo, že mám hlavu jak vodojem. Obrovskou a narvanou spoustou textu, čísel a chaosu.

Kačenka na mě byla přísná a musím říct, že vlastně díky ní jsem nakonec u maturity uspěl. Na biflování vzpomínám nerad, přišlo mi tenkrát, že mě bolí. Přitom to bylo oproti zkouškám na vysoké škole jen minimum, ale to jsem tenkrát ještě nevěděl. Nejraději jsem měl večerní procházky po horách, kdy jsem si dvě hodiny čistil hlavu v lesích. A pak taky jídlo, protože Káča se vařit teprve učila. A já dělal, že mi ty připálený kousky masa chutnají a že kyselá polévka je ta nejlepší na světě. Když jsem ji totiž viděl v té květované zástěře, jak vaření šíleně prožívá, tak jsem neměl to srdce jí říct pravdu. Dojídal jsem se po nocích starými kompoty a džemy.

Před spaním mi šeptala plány do budoucna. O svatbě, která bude metalová, o bytě, o dětech, o životě. Byly to krásné sny, u kterých jsme se šíleně nasmáli. Když si to vezmu kolem a kolem, tak má milá sice byla o rok mladší než já a čekal jí ještě rok školy, ale měla to v hlavě o hodně víc srovnané. Pak mě zase chytl starý démon všech básníků a spřádal jsem slova jemně, hedvábně, roztouženě. Usínala mi v náručí, oddychovala klidně a chtěla po mě, abych nikdy nepřestal. Leskly se jí kaštánkovité oči ve svitu staré lampy. Byla opravdu jako Francouzka ze starých filmů ze šedesátých let. 

Když byla konečně sobota, věděl jsem, že jsem se "všechno" naučil. Zvládl jsem to. Sice jsem si moc nevěřil, ale byl jsem doslova narvaný vědomostmi. Šli jsme večer do hospody. Za výčepem obrovský chlap, prý bývalý dřevorubec, který vyklátil snad všechny ženský v okolí. Na Káču měl taky řeči, jednou se o ní dokonce pokusil otřít mezi stoly, ale zaprskala na něj jako kočkovitá šelma. A já zařval, i když jsem věděl, že kdyby došlo k bitce, rozmázl by mě jako štěnici. Jen se usmál, řekl něco sprostého a my šli radši ven.

Naskládal jsem učení do krosny, snědl okoralý chleba s paštikou a čerstvě natrhanými jahodami. Nesvatý týden mladého muže byl u konce. V Boleslavi na mě čekala zkouška z dospělosti, starosti s vojnou a spousta metalu a piva. Už jsem se těšil, až budu mít maturitu za sebou. Bral jsem ji jako nutné zlo, abych mohl vypadnout z domova, založit s Káčou rodinu a žít si vlastním životem. Když jsme vylézali z autobusu, držel jsem svoji milou křečovitě za ruce. Ještě pár dní a předstoupím před komisi starých socialistických učitelů, kterým byly moje pačesatá hlava a drzý úsměv trnem v oku. 

Ukázal jsem ještě Kačence paroháče do okna, zamával jejím rodičům a pomalu se šoural domů. Na stole vzkaz, že si mám ohřát párky a dlouhý dopis, že máma je s bráchou u tety, protože se zase s otcem rozvádějí.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html