pondělí 3. července 2017

Rozhovor - TANKARD - Nejsme tak divocí jako na začátku, ale občas pořád ještě dokážeme udělat pořádnou párty.


Rozhovor s thrash metalovou legendární kapelou TANKARD.

Odpovídal Gerre.

Přeložila Duzl, děkujeme!


Ave TANKARD! V červnu jste vydali čerstvou novinku „One Foot in the Grave“. Zrovna ji poslouchám a musím říct, že zrajete jako dobré víno. Album působí hodně svěžím dojmem. Tam, kde někteří vaši kolegové už jen zmateně tápou, vy všechno svým thrash metalem rozsekáte. Jak vidíš s odstupem novou desku ty? A proč vlastně „jednou nohou v hrobě“? To už se cítíte tak staří?:))

Díky moc za tvá vřelá slova! S výsledkem jsme stále velmi spokojeni a doufáme, že se fanouškům nové album bude také líbit. S názvem to není tak vážné, je to jen takový „Tankardovský“ vtip, protože už jsme velmi staří chlápci ...smích... po 35 letech jsme si museli udělat přestávku a teď se zas těšíme na dalších 35 let!


Můj první koncert TANKARD proběhl 18. června v roce 1993 v německém Chemnitzu. Vyrazili jsme tenkrát s kamarády a byl to pro nás neskutečný zážitek. Dostal jsem nějaké peníze od babičky za maturitu a i když jsme skoro všechno propili, pořád mi zbylo dost na nášivku, kterou jsem pak dlouhé roky nosil na své džínové bundě. Už tehdy mě fascinovalo, jak na mě působilo vaše vystoupení hrozně pozitivním dojmem. Naposledy jsem vás viděl v roce 2015 na plzeňském Metalfestu a odcházel jsem se stejnými pocity. Jak to prosím tě děláte? To nejste nikdy unaveni? Jestli máš nějaký recept na to, jak si zachovat dobrou náladu, tak sem s ním, prosím!:)

Pořád nás baví hrát tenhle styl hudby, pořád jsme zapálení do thrashe. Hraní naživo je něco úžasného, rozdáváš energii a dostáváš ji zpět. A receptem je: „Žij zdravě, nepij alkohol a říkej „ne“ rychlému občerstvení“….smích


První, co každému vyskočí v hlavě, když se řekne TANKARD, tak je spojení thrash metalu a piva. Jenže vy ve svých textech kritizujete i spoustu dnešních problémů. Nevyhýbáte se politice, sociálním tématům a musím říct, že vaše texty mají hlavu a patu. Jak vlastně vznikají a o čem jsou na novém albu? Kupříkladu „Syrian Nightmare“ je vyloženě aktuální záležitost.

Vždy se snažíme o směsici vážných a zábavných témat. Dnes žijeme ve velmi zvláštní době a proto se soustředíme na vážnější témata. Když jsme s Tankardem začínali, hodně jsme usilovali o tenhle obraz, později jsme se ho chtěli zbavit, ale selhali jsme. Dnes si děláme srandu sami ze sebe, nebereme se příliš vážně, ale zároveň nejsme slepí a to je důvod pro skladbu jako „Syrian Nightmare“. Na jednu stranu je nám líto, co se tam děje, ale na druhou stranu nás to štve, protože do tohoto konfliktu je zahrnuto mnoho zemí, ale nikdo se opravdu nezajímá o obyčejné lidi, ti musí trpět a umírat!

Vaším dlouholetým poznávacím znamením jsou obaly od Patricka Strogulského. Letos se jedná obzvlášť o povedený kousek. Takhle se přesně cítím, když každý den ráno vstávám do práce:). Jak jste se vůbec dali s Patrickem dohromady? 

Byl studentem mocného Sebastiana Krügera, který vytvořil mnoho starých legendárních obalů Tankard. Pan Strogulski pro nás pracoval poprvé v roce 2012 a vytvořil titul "A girl called cerveza". Nový obal se mi opravdu líbí, je jedním z mých TOP pěti.


„One Foot in the Grave“ má opravdu hodně dobrý zvuk. Ostrý, řezavý a zároveň krásně čitelný. Jakým způsobem vlastně TANKARD nahrávají nová alba? Máte už nějakou zaběhnutou rutinu nebo je to pokaždé jiné? Jak bys srovnal práci ve studiu ve vašich počátcích a v současnosti? Technologie jsou dnes úplně někde jinde.

Náš kytarista Andi napsal sedm skladeb a tři napsal Frank. Dostal jsem nějaké kytarové party a snažil se tam nasázet vokály, pak se vždycky potkáme u Andiho, protože on má takové malé nahrávací studio. Diskutujeme, které vokály můžeme zpívat společně a které ne. Samozřejmě už je to jednodušší, než před 30ti lety, kdy jsi musel všechno dělat ve zkušebně a to zabralo mnohem více času.

Letos slavíte 35 let, což je obdivuhodné číslo. Jak se vám vůbec povedlo udržet kapelu tak dlouho pohromadě? Vždyť spousta rodin nevydrží takhle dlouho. Neměli jste někdy ponorkovou nemoc? 

Když jedeme na turné, opravdu si připadáme jak stará rodina. Samozřejmě, že občas nastanou nějaké problémy, ale to je normální, když jsme spolu tak dlouho. Ale nikdy jsme se nechtěli navzájem pozabíjet…. Smích…..a navíc po pár pivech jsme zas nejlepší kámoši!

Určitě budete tohle krásné výročí oslavovat a dovedu si i představit jak, ale co fanoušci? Máte pro ně připravený také nějaký dárek? Myslím tím teď třeba trička, kompilace, různé vinylové limitované edice apod.

Bude speciální edice nového alba, barevný vinyl a limitovaná edice vinylu modré barvy. Ale nejdůležitější je oslavit to společně s fanoušky na našich koncertech. Opravdu milujeme své fanoušky a bez nich by žádný Tankard nebyl, takže jsme opravdu vděční, za to, že jsme už 35 letech součástí metalové scény!


Gerre, když se ohlédneš dozadu, které období TANKARD považuješ za nejlepší? Prožil jsi toho již spoustu, jsi ikona thrash metalu. Jak vidíš thrash metal v čase? Vy jste byli u jeho počátků, stali jste se inspirací pro spousty dalších smeček. Myslíš, že se tenhle styl dá ještě někam posunout? 

Thrash byl velmi úspěšný na začátku osmdesátých let. Od poloviny devatesátek už nikoho nezajímal, až do roku 2000, kdy došlo k jeho oživení. Jsme opravdu rádi, že jsme to nikdy nevzdali, ani v těch horších časech a myslím, že thrash opravdu přežije. Vždycky tady budou různé vlny metalu a thrash bude jednou více a jednou zase méně populární, ale přežije a my doufáme že toho budeme součástí tak dlouho, jak jen to bude možné.

Jste kapelou, která poměrně hodně koncertuje. Nejste už zrovna „nejmladší“. Doby, kde jste se každý večer opili do němoty a další den jeli dál, jsou asi pryč. Nebo se pletu? Jak to vlastně funguje na turné v TANKARD? Parta chlapů, pořád pohromadě. Nelezte si třeba občas na nervy?

Samozřejmě, že už nejsme tak divocí jako na začátku, ale občas pořád ještě dokážeme udělat pořádnou párty. Nechceme se navzájem pozabíjet, to je jasné, ale pořád se vzájemně dobíráme, děláme vtipy a to je stále velká zábava!


Jsi už pamětník, který toho zažil jako muzikant spoustu. Svět a hudební průmysl nevyjímaje, se za tu dobu hodně změnil. Nastoupil internet a stahování hudby, CD se prodávají čím dál tím méně, generace fanoušků zestárla a má dnes už úplně jiné starosti než muziku. Thrash metal také není už dávno „moderní“. Jaký měly všechny tyto změny vliv na fungování TANKARD ? Musíte kupříkladu víc koncertovat, abyste vydělali peníze? 

Jelikož všichni máme svá stálá zaměstnání, nežijeme z hudby. Takže je jedno, zda prodáme spoustu nosičů. Všechno se změnilo, to je pravda, ale my jsme zkameněliny a dotáhneme to až do konce!

Pátral jsem ve starých rozhovorech, dokonce si vytáhl i tištěné časopisy a nikde jsem nenašel, kdo je vlastně autorem loga TANKARD? 

Pokud si to dobře pamatuji, byl to metalový nadšenec stojící za časopisem z počátku osmdesátých let, ale neptej se mě na jeho jméno… smích...


Máš vůbec v tom všem koncertování a nahrávání čas na poslech své oblíbené muziky? Sleduješ dění na scéně, objevuješ rád nová alba? Pokud ano, co za nahrávku tě zaujalo v poslední době?

Pořád jsem metalový fanoušek a kupuji si CDčka, Občas pracuji i jako DJ. Koupil jsem si teď nové Iced Earth, Hellbringer, Dezperados, Alestorm, Dream Evil, Infernal Majesty, ……pořád hledám nové věci...moje dlouhodobě oblíbené kapely jsou Exodus, Exciter, Anvil a mnoho dalších...

Děkuji moc za odpovědi, jste mojí srdcovou kapelou od vašich počátků a bylo mi ctí s vámi dělat rozhovor! Gratuluji ještě jednou k 35 výročí kapely a přeji vám jak v osobním, tak hudebním životě spoustu úspěchů, davy poctivých fanoušků a prodané hudby.

Díky za tvoji podporu, doufám, že se potkáme na koncertě a dáme si spolu pomerančový džus.