pondělí 27. března 2017

Recenze/review - NECROBLOOD - Collapse of the Human Race (2017)


NECROBLOOD - Collapse of the Human Race 
CD/LP 2017, Iron Bonehead / Amor Fati

Pálí mě dlaně, tepe mi opět hnis v žilách. Už za ty roky jeho přítomnost vycítím. Začíná to vždycky neklidným spaním, zdánlivě bezpředmětným smutkem, alergií na světlo a postupnou nenávistí ke všemu živému. Když ho, svého pána, spatřím po dlouhé době poprvé, je to jako láska na zhnisaný pohled. Bolestivá, umrlčí, nechutná. Ze stigmat mi začala prýštit zkažená krev. Konečně je tady.


Brouzdám se podzemím, ochutnávám z různých death metalových a blackových desek a vybírám si pro sebe jen ty nejlepší kousky. Musí smrdět sírou, bolet chladem a musí ve mě probouzet nějaké emoce. NECROBLOOD. Francouzští potemníci napěchovali do svého prvního dlouhohrajícího nosiče "Collapse of the Human Race" pořádnou porci černoty a špíny. Líbí se mi intenzita, rouhavost jednotlivých skladeb, i studeně odmítavý zvuk. Bez kompromisů, s vyhlazovacím účinkem. Tak na mě působí tihle šílenci asi nejvíce.




NECROBLOOD jsou typickými představiteli undergroundové scény. Splňují všechny vysoké požadavky na zběsilé seance plné vyvolávání temných sil. Při poslechu je opravdu možno spatřit stíny zahalenou tvář samotného Belzebuba. Songy mají tu správnou zákeřnou atmosféru, člověk si ani nevšimne, že album dohrálo. Působí spíš jak hustá voda v řece Styx. Nedoporučuje se jí pít, ale když ono je to tak přitažlivé. Hltám, nechávám se proklít, zničit. Antihumánní black death metal s otiskem starých časů. Neosobní výpověď o temných stránkách lidské mysli. Jdi a obětuj své tělo! Pomaž se krví z neviňátek a nakresli žhnoucí pentagram na zeď. Tohle už není hudba, ale spíš obřad, spirituální vyvolávání bestií minulosti. Black death metal, který působí jako odvrácené zrcadlo vašich špatností! Skvělá nahrávka!


sumarizace:

NECROBLOOD na své první dlouhohrající desce působí jako vyslanci temnot! Album připomíná ozvěny ze samotného podsvětí. Nihilisticky znějící motivy, chorobný vokál, smrt ve vašich očích. Všechno tohle na novince naleznete. Doslova mě fascinuje zlá a ošklivá nálada celé nahrávky. Takhle nějak si představuji, že zní samotné peklo. NECROBLOOD se pohybují na hranici mezi naším a oním světem s morbidní elegancí. Hudba zde připomíná zápach zahnívajícího masa, zákeřnou nemoc, po které začnete hnisat zaživa. Je jako prasklý vřed, plný špíny a zkažené krve. Death/black metal, který vás přenese do záhrobí! Absolutní inferno!

Asphyx says:

NECROBLOOD are on their first full-length album like envois of darkness! The album recalls the echoes from the underworld itself. Nihilistic sounding themes, morbid vocals, death in your eyes. All these can you find on the new album. I'm fascinated by bad and ugly mood of the record. This is how I imagine sounds of hellNECROBLOODmove on the border between our and other world with morbid elegance. The music here reminds the smell of rotting meat, insidious disease, because of you start to fester alive. It's like a ruptured ulcer, full of dirt and rotten blood. Death/black metal, which takes you to Hades! Absolute inferno!

Rozhovor - DEHYDRATED - Slovenská death metalová legenda je zpět!


Rozhovor se slovenskou death metalovou kapelou DEHYDRATED.

Odpovídal Dragan a Brano.

Ave DEHYDRATED! Zdravím na Slovensko vaši znovu obnovenou smečku. Když jsem nedávno četl, že se dáváte zase dohromady, udělalo mi to obrovskou radost. Vaše album „Ideas“ z roku 1997 patří pořád do zlatého fondu mých CD. Jako první se samozřejmě nabízí otázka? Proč jste vlastně tenkrát přerušili činnost?

Nazdar:). Tych príčin bolo viacej, personálne problemy predovsetkym, caste prichody a odchody hráčov, nedostatok spolahlivych ludi na rovnakej vlnovej dlzke ci uz hudobne alebo po ludskej stranke.Toto zacalo otriasat aj pevnym jadrom, cize mnou a Vladom Pagáčom. Dalsou pricinou bol moj odchod do zahranicia, neplanoval som odist dlhodobo, no nejak sa to vsetko zvrtlo a ostal som tam skoro 6 rokov.



Nedávno jsem vás viděl v Praze v Modré Vopici. Přiznám se, že jsem byl nejdřív trošku skeptický. Kapela, která nehrála tolik let. Nový zpěvák, spousta změn. Ale byl jsem z vašeho old school death metalu velmi příjemně překvapen. Zahráli jste sice jen pět skladeb, ale bylo to pořád tam! Byli jste všichni nemocní, nachladnutí, ale přesto jste odvedli perfektní výkon. Jaké jste měli z koncertu pocity vy, jako muzikanti?

Ten koncert bol uplne skvely, atmosfera a odozva fanusikov fantasticka. Boli sme nadmieru spokojny a ta vnutorna radost v nas stále ostava, jednoducho nadherny pocit, na ktory sa nezabudne. Aj napriek tomu, ze sme hrali len 5 skladieb, prisiel do kapely novy bicmen a nestihli sme nacvicit za kratku dobu dlhší program.

Máte ve svých řadách nového zpěváka Dragona, který kdysi zpíval u DEPRESY. Jak jste se vlastně dali dohromady a proč právě on? Osobně mi k vám perfektně sedne a naživo je to démon, ale původně s vámi zpíval Vlado Pagáč. Oslovili jste i jeho?

S Draganom sa poznam velmi dlhu dobu, máme vela spolocneho a velmi dobře si rozumieme navzajom. Vedel som, ze sa po vsetkych tazkostiach v zivote vrátil spet k muzike, tak som neváhal a oslovil ho, bez váhania suhlasil a bola ruka v rukáve. Som velmi rád, ze je s nami v kapele. Co sa tyka Vláda Pagáča, nemám s nim par rokov ziaden kontakt, je mi to trocha luto, no je to tak, zije uz dlhsiu dobu v Skotsku a nedava o sebe vediet…



Neuvažujete o znovu vydání, případně nahrání starých desek? Pro nás, sběratele by se určitě hodil nějaký pěkný digi pack. Představuji si třeba album „Ideas“ a jako bonusy demonahrávky. Co vy na to?

Urcite nas napadlo nieco taketo, nejaka reedicia „Ideas“ by nebola od věci. Toto však zalezi hlavne na tom najst vydavatelstvo, ktore to zrealizuje. Mame nejaky tip, no nechceme o tom hovorit predcasne. Nad demonahrávkami este porozmyslame, ani to nie je zla myslienka….




Vím, že u vás hrával v počátcích na bicí Pegas, který v současnosti drtí bubny v HYPNOS. Jak byl vlastně dlouho členem kapely? A proč odešel?

Pegas bol při zrode kapely, hral s nami asi 4 roky. Potom odisiel do Krabathoru, co docela chapem. V tej době to bola velka banda na vyslni, k nám sa potom vratil na nahratie albumu „Ideas“, pretoze nášho bubenika Maroša Julinyho odviedli do armády. Po skonceni vojny sa vrátil na post bubenika on.

Když se kouknu na váš rozpis koncertů, začali jste jezdit poměrně hodně. Znamená to, že jsou tedy DEHYDRATED definitivně zpět a můžeme se těšit i na novou desku? Máte už něco připraveno? Navnaď trošku fanoušky.

Dragan: Samozrejme, pripravujeme sa už na nahrávanie nového albumu, ktorý bysme v máji mali v študiu nahrat, tak verím, že všetko vyjde ako má a fans sa možu tešiť na najtvrdší album od Dehydrated…



Od roku 1997 uplynulo dlouhých dvacet let. Hudba, fanoušci, všichni zestárli, nastoupila úplně nová generace, pro kterou je samozřejmé stahování z internetu. Hraje se jinak, techničtěji, hlasitěji, komplikovaněji. S troškou nadsázky by se dalo říct, že vaše hudba je dnes už „pro starý“. Jak vnímáte svůj návrat z této strany? Chcete si hrát dál „to svoje“ nebo se chcete vyvíjet směrem třeba k větší brutalitě, technice?

Dragan: Metal sa vyvinul na vela odnoží, subžánrov, ale klasické štyly stále zostali a mladí hraju oldschool pomerne dost, pozri len Nemecko, Holandsko o severe ani netreba hovorit. My na skuške dáme napady a potom sa to už nabaluje, vždy sa niečo potom vyhodí, proste klasicke skladanie songov ako vačšina kapiel, ked hráš klasický death metal a nedávaš tam iné vplyvy ako elektroniku, efekty, klávesy, tak to ide dobre, nám stačí basa a dve gitary z bicími a spevom, abysme tvorili killer music, netreba byt žiadny virtuoz, aj ked nástroj treba vediet ovládat a stíhať rýchlosti, mi zase tak rýchlo nehráme.



Nezměnila se jen doba a fanoušci, ale i technické vybavení. Hrát před dvaceti lety a dnes je určitě rozdíl. Nástroje i zvuk prošly také vývojem. Udržovali se DEHYDRATED v kondici? Chodili jste si třeba jen doma zahrát, měli jste i jiné kapely? Nebo ležely nástroje ve skříni a měli jste úplně jiné starosti? Sledovali jste dění na scéně, technické novinky?

Dragan: Nehrali sme okrem Eleva (ex-DEPRESY) nikto, ale muziku a novinky som ja osobne sledoval a určite aj chalani. Hudobne máme dost podobný vkus, čo je dobre a u nás je demokracia a može si počúvať každý, čo len chce aj Lenku Filipovú (mám CD z podpisom).

Díky internetu vnímám současnou slovenskou death metalovou scénu hodně pozitivně. Máte spoustu starých, stále hrajících kapel, ale i mnoho nových, mladých. Slyším a čtu o skvělých koncertech, festivalech. Vnímám a sleduji i vaše webziny a časopisy. Můj dojem zkrátka je, že to u vás neskutečně žije. Zajímalo by mě, jak to vnímáte vy jako kapela?

Trocha sa to nakoplo v poslednej dobe, na akcie aka Beluša Death Fest, Fleshka alebo Hoyasov Celestial Help Fest chodí vždy okolo 500fans a lokálne koncerty ked su víkendovo, tak 100-150fans chodí, cez týžden je to slabšie - do 50fans, ale také akcie sú málokedy a vacšinou zrovna nejaké zahraničné kapely, ako nedávno BASTARD GRAVE zo Svedska, ktory mali volnú nedelu a išli okolo tak si zahrali, nic ani nechceli, len prespali a stravu, velmi príjemný a skromný Svedi a oldschool jak prase.



Pro každou kapelu jsou určitě důležité cíle, kterých chce dosáhnout. Pro někoho je to vydání alba, pro jiné být u skvělého labelu, někdo si chce zahrát se slavnou skupinou. Jaké sny, představy o své budoucnosti mají DEHYDRATED?

Dragan: moj sen je hrat turné z AUTOPSY

Brano : moj ciel je nahrat a vydat nadupany album, pri ktorom si vsetci ludia, co to budu pocuvat, povedia, ze Dehydrated este nepatri do stareho zeleza !!! A zahral by som si na turne s CARCASS.


Děkuji moc za rozhovor a přeji jen samé vyprodané koncerty. Ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a ať se vám daří i v osobních životech!

Dragan: dík moc Jakub aj Tebe, to čo robíš, robíš výborne, hudobne sme na tom rovnako a my starý kokoti už iný nebudeme, len mám strach o mladých, ten nezáujem, nič nepoznaju, ked tak tretotriedny black  alebo slam, my sme pocuvali v 90 rokoch všetky štýly a bolo to prirodzené, ale títo nový pseudo metalisti, ani to dlho nevydrzia, príde baba , deti a Lenka Filipová:).




Interview - DEHYDRATED - Slovak death metal legend is back!


Interview with Slovak death metal band DEHYDRATED.

Answered Dragan and Brano.

translated by Markéta, thank you!

Ave DEHYDRATED! Greetings to Slovakia to your again renewed band. I have recently read that you are forming the band again and I was so excited. Your album “Ideas” from 1997 has its own place in my golden fund of my CDs. So here is the first question I want to ask you: Why did you stopped playing?

Hi! There were more reasons – the most important were personal problems, the members were leaving, new members were coming, there was not enough reliable people on a personal or musical level. And that was why the solid core of your band began to fell, which was me and Vlado Pagáč. The next problem was me going abroad. I did not want to leave for a long time but it just happened and I stayed there for almost six years.


I have recently saw you play in Prague´s music club Modrá Vopice. I have to admit that I was quite sceptical at the beginning. Your band had not played for a few years. New singer, a lot of changes. However, I was pleasantly surprised by your old school death metal. You only played 5 songs but you still got it! The whole band was sick and had cold but you did a perfect performance. How did you feel about the concert as musicians?

The concert was amazing, the atmosphere and the response of our fans was fantastic. We were really satisfied. The inner joy still lingers. It was just a beautiful feeling which will not be forgotten. We only played 5 songs because we had a new drummer and we had no time to rehearse for a longer program.

You have a new singer Dragon who used to sing with DEPRESY. How did you managed to work together and why did you chose him? Personally, I really like him with the band and I when you play live he is like a demon. Initially your singer was Vlado Pagáč. Did you talk to him?

I have known Dragan for a long time. We have a lot in common. I knew that he came back to music after he had some problems so I did not hesitate and asked him. He agreed and that was it:). I am really glad that he is in our band. And about Vlado Pagáč, I have not been in contact with him for a long time because he lives in Scotland and we don´t know anything about him….


Have you ever thought about re-issuing or recording your old albums? For us, the collectors, it would be great to have a nice digi pack. I can imagine the “Ideas” album and as a bonus your demo records. What do you think?

We have thought about something similar, some reedition of “Ideas” would be nice but it also depends on us finding a label which will do this. We have an idea but we don´t want to jinx it. Well, demo records are also not a bad idea and we will think about it…

I know that at the beginning your drummer was Pegas who know plays with HYPNOS. How long was he a member of your band? Why did he left?

Pegas was the original member of our band and he played with us for like 4 years. He left to play with KRABATHOR which we understood because at that time they were a big famous band. He came back to us to record the “Ideas” album because our drummer Maroš Julin had to go to the army. After he came back from the army he was the drummer again.


When I look at your concert schedule I can see that you play a lot. Does it mean that DEHYDRATED are finally back and we can look forward to a new album? Do you have something prepared?

Dragan: Of course, we prepare to record the new album and we should have it recorded in May. So I believe that everything will work out and our fans can look forward to the hardest album by DEHYDRATED so far…

It has been a long twenty years since 1997. Music, fans, everything is older, and there is a new generation which downloads music from the internet. People play differently, more technically, louder, more complicated. We can say that your music might be for “the old people”. How do you feel about you coming back? Do you want to still play “your music” or do you want to evolve to more brutal and technical music?

Dragan: Metal has evolved into many different kinds, subgenres. But the classic styles still remain and young people play a lot of oldschool. Just look at Germany, the Netherlands and we don´t even have to talk about the Nordic countries. When we have a rehearsal, we talk about ideas and then we are putting it together. There is always something which we dismiss, so the composing is quite usual, just like the other bands do. When you play a classic death metal and you don´t put there factors like electronics, effects, keyboards, it´s not that difficult. We just have a bass, two guitars, drums and vocals. That is all we need to make killer music. We don´t have to be any virtuosos, we just need to know how to play an instrument and control the speed. But we don´t play that fast anyway.


Time and fans have changed but also the technical equipment. There is a difference between playing today and before. Instruments and sound have developed. When DEHYDRATED had a pause did you even play together to stay musically fit? Were you going to each other’s house to play just for fun, did you play in other bands? Or you just let your instruments in a closet and focused on different things? Did you follow the music industry and technical innovations?

Dragan: We didn´t play except Elev (ex-DEPRESY). But me personally, I followed the music and new things and I think that the other guys did also. We have musically a very similar taste which is good. But we have a democracy in our band so everyone can listen to anything they want – even Lenka Filipová (famous Czech folk singer from the 90s). I have her CD with her own signature.


Thanks to the internet I perceive today´s Slovak death metal scene very positively. There is a lot of old but still playing bands, however there are new young bands too. I hear and read about all those great concerts, festivals and so on. I see your webzins and magazines. In short, I feel like Slovakia is incredibly alive. I wonder how you feel about it.

There is much more happening now thanks to the events like Beluša Death Fest, Fleshka or Hoyasov Celestial Help fest. There is approximately around 500 fans. During weekends there are local concerts and there can be around 100-150 fans. There is less people in the concerts during the week, around 50 fans. But concerts are not every day and sometimes there are bands from abroad like BASTARD GRAVE from Sweden who just had a Sunday off and they were near, so they stopped to play. They didn´t even want anything and they played just for food and good sleep. They were very nice and modest Swedes and it was olsdchool like hell.


For each band, there is obviously important to have some goals which they want to reach. Some people want to release an album, other wants to have a great label or to play with a famous band. What goals and dreams about its future has DEHYDRATED?

Dragan: My dream is to play on a tour with AUTOPSY.

Brano: My dream is to record and release a killing album which will make all listeners thing that DEHYDRATED are not old!!! And I would love to play on a tour with CARCASS.


Thank you so much for this interview and I wish you sold out concerts. I wish you fans who want your merchandise so bad. And of course I wish you a success in your personal life!

Dragan: Thank you so much, Jakub. What you do is great and you do it good. We are musically similar and we are old dicks who will stay the same. I am just afraid about the young – there is a lack of interest, they don´t know a lot. They might only know a secondary black or slam. We listened to all genres in the 90s and it was natural. But those new pseudo metal-heads will not last long – there will be a girl, kids and Lenka Filipová:).

Report, photos, video - DEHYDRATED, DISSOLUTION, POPPY SEED GRINDER, ATTACK OF RAGE - club Modrá Vopice, Prague - 14. 1. 2017



neděle 26. března 2017

Recenze/review - INVASION - Destroyer of Mankind (2017)


INVASION - Destroyer of Mankind
CD 2017, Abyss Records

Vyhlásil jsem kdysi, válku samotnému nebi. Nevěřil jsem řeči usměvavých kněží, nevěřil jsem v nenávist. Přesto mě poslali na frontu, bojovat se zbraní v ruce. Zabíjel jsem, ničil a páchal zlo. Prý ve jménu dobra. Vyhráli jsme a já jsem přesto ten poražený. Opuštěný ve svých děsivých snech. Dostal jsem řád s honosným jménem, ale mám pocit, že jsem prohrál celý svůj život.

Válka je tématem, které patří k death metalu, jako k mrtvému zimník. Američtí thrash/deathoví maniaci INVASION, kteří datují vznik své kapely do roku 1989, jsou věrni odkazu kapel jako BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DEMONICAL. Rozvíjejí starý, valivý smrtící kov a i když nepřinášejí vůbec nic nového, odsýpá jim to stejně dobře, jako prázdné nábojnice z kulometu. Pokud nehledáte a neočekáváte od hudby nic novátorského a spokojíte se s klasikou a tradicí, tak si album "Destroyer of Mankind" užijte stejně jako já. A to i přesto, že je poměrně monotónní. 



Na hromadě naskládaných kostí stojí můj spolubojovník a nechává se fotit na památku. Stýská se mi po domově, mé ženě a klidu. Poslouchám raději novinku "Destroyer of Mankind" a říkám si, jak INVASION dobře vystihli náladu opuštěného bojiště. Death metal je zde starý, spíše chladnější a připomíná buldozer, který za chvilku přijede, aby vše srovnal se zemí. Vypadá to, že Američané mě umí naladit na válku. Jejich novinku považuji za zdařilou a i když bych mohl mít spoustu připomínek k nepůvodnosti, dělat to nebudu. Z jednoho prostého důvodu. Album mě baví! Válečný death metal zahraný způsobem starých mistrů! Na zteč!


sumarizace:

"Destroyer of Mankind" je albem, které připomíná náladu, která je na bojišti po nějaké hodně krvavé bitvě. Studené melodie, krutý hlas, nálada rovná mrazu. Tohle všechno na novince amerických INVASION naleznete. Čtvrté album v řadě, čtvrtý zásek do death metalové knihy smrti. Mám pro tyhle vojáky velkou slabost a ani letos mě nezklamali. Jejich nahrávka je hodně návyková, nepostrádá velkou spoustu zajímavých motivů a nápadů. V mém osobním žebříčku ji řadím na přední místa nahrávek tohoto roku. Fascinuje mě energie a nakažlivost, která je cítit snad z každého tónu. Tohle je přesně ten druh death metalu, který mi koluje v krvi. Drsný, zběsilý, ale zároveň melodický a ostrý. Nezbývá mi tak nic jiného, než novou desku všude chválit a doporučovat. Nemám absolutně žádných připomínek. Takto nějak by to mělo vypadat. Válečný death metal zahraný způsobem starých mistrů! Na zteč! Vynikající záležitost.

Asphyx says:

"Destroyer of Mankind" is an album reminding me mood on the battlefield after some bloody battle. Cold melodies, cruel voice, frozen mood. All this you’ll find on the news of American INVASION. The four album in the line, the four cut in the death metal book of Death. I have a weakness for this solders and they don’t disappoint me even his year. Their recording is addictive, it doesn’t miss huge number of interesting ideas. I give it on the front places in my charts. I’m fascinated with energy and contagiousness, that I feel from each tone. This is the death metal flowing in my blood. Rough, furious, but also sharp and melodic. I have no other choise and I must praise and recommend this album. I have no comments. War death metal played in the way of old masters! Attack! Excellent stuff!

track list:
1. I Am the Enemy         
2. Approaching Cauldron of Horror         
3. The Divine Wind         
4. Iron Bottom Sound         
5. Dying on the Beaches of Normandy         
6. A Satisfying Death         
7. Play the Devils Piano         
8. Summon the Wolfpack         
9. Shores of Betio Island

band:
Phlegm - Vocals/Bass
;DK - Drums -
;Tyrant - Lead Guitars
;Desolation - Lead/Rhythm Guitars

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh osmdesátý pátý - Jednou umřu na půdě


Příběh osmdesátý pátý - Jednou umřu na půdě


Venku už tají i poslední zbytky sněhu. Chodíme s Kačenkou po Jizerkách, zavěšeni do sebe a šeptáme do větru slova o tom, jak se nikdy neopustíme. Moje džínová vesta je posetá nášivkami kapel, které máme oba rádi. Má holka je sama vyšívala, kolikrát si prsty propíchala až do krve a já jí pak z konečků a bříšek sál sladkou krev. Koukáme na sebe mezi prvními sněženkami, občas se propadnu do bahna a pak ještě víc, protože jsem gentleman a přenáším svoji modrou vílu přes potok. Nateče mi ledová voda do bot značky Prestige. Studí, mám mokro a nasáklo v ponožkách a chce se mi čůrat proti větru.

Večery trávíme před chalupou, usazeni na lavičce, kterou vyráběl před mnoha lety můj děda. Repráky vytažené se starou věží do oken. Obituary, Sodom, Vader, Saxon. Opíjíme se rumem, tančíme bosí a zmrzlí po anglickém trávníku, který mě od dětství neskutečně štve, protože ho musím pořád sekat. Pak padneme na záda, vlasy jí voní mládím a jarem a já ji neslušně ohmatávám na místech, která se nám chlapům tolik líbí. Směje se a musím ji za taktů metalové nakládačky odnést do pokoje, kde jsme jen my dva, vyhaslá kamna a touha. Dokonáno jest a já dřímám hluboce a znaveně. 

"Smrťáku, musíš mi ukázat půdu, jak si slíbil": jsem probuzen hlasem posazeným přesně tak, jak to mám rád. Trošku hlouběji, což by nikdo od tak křehké bytosti nečekal. Mírně nakřáple, přitažlivě. Lezeme po dřevěných schodech nahoru a já plácám svoji milou do zadku v napresovaných džínách v rytmu dohrávající kazety. Pak žebřík, jistím ji, aby se nepropadla přes trouchnivějící příčky. Jo, měl bych ho opravit, ale až jednou, až bude čas. Vytáhnu se jako gymnasta na okraj půdy a ucítím vůni sena, která tam bylo skladováno naposledy před mnoha a mnoha lety, zatuchlinu starých knížek a okoralost ohmataných vinylů. "Hele, gramofon": vyjekne radostně dívka mých snů a pohladí mě po tváři. Vidím jí v kaštankovitých očích další svůdnou jiskru. Je mi sedmnáct a testosteron dostane zase zabrat. Tam mezi starými zaprášenými svazky knih ještě po Němcích, kterým byla chalupa kdysi zabavena.

Jak dýcháme, jako bychom byli dva mladí nezkrotní koně, rozvíříme prach. Musíme se tomu smát. Vikýřem se proplete na půdu jarní, už zapadající slunce a jako mávnutím proutku se rázem ochladí. Naskáče mi husí kůže a mám divný pocit, chvilkovou předtuchu, na které jsem nikdy nevěřil. Kačenka objeví černobíle zažloutlé fotky mé babičky a dědy a usmíváme se nad jejich válečnou láskou. Slezu dolů a Káča mi podává krabice s poklady. Chytám ji do náručí, mačkám, silně, až trošku zakňourá, stejně jako to dělávají kočky. Sedneme si před chalupu, přehodíme kazetu. Chci něco klidnějšího a probíráme se vinyly po dědovi.

Samá vážná muzika, ruští, němečtí, italští skladatelé. Vytáhnu svého miláčka Brahmse a pokouším se zapojit starý gramofon. Nejdřív to nejde, nemáme nikde jehlu a tak se vydám na další výpravu na půdu. Musím si už vzít baterku. Nacházím a dole sedí Káča uprostřed louky a pláče. "Já se omlouvám, ale jsem zvědavá": čte dopisy, které psala babička dědovi a obráceně, když byli totálně nasazení. Mávnu nad tím rukou, oba jsou již bohužel po smrti a sednu si vedle ní. Brahms nám ukazuje, že kdysi dávno skládal taky tak trošku metal.

Zmizím pro rum. "Neplakej, má panenko neplakej": prozpěvuji a podávám Kačence loka. Ohne jej do sebe, mezi slzami se usměje a já si ten pohled pamatuji navždy. Má v očích takovou zvláštní barvu, odlesk, který už pak nikdy nevidím. Asi ten rum, možná Brahms nebo dopisy z války. Kdo ví? Ochladí se a uklízíme všechny kabely, krabice i po louce roztahané dopisy, kazety a gramodesky. Jde se dovnitř, zatopíme v kamnech. Jenže nám to nedá, přijde nám, že něco nahoře na půdě šramotí.

"To jsou duchové": bojácně šeptá Kačenka, ale já vím, že je to kuna. Nechám ji ale v tom, holky když se bojí, tak dodávají pak člověku větší pocit mužnosti. Bereme baterky, deku pod zmrzlé zadky a vydáváme se na půdu. Naše touha hltat historii je velká. Nikdo tam není, přesto šeptáme. Nechceme narušit ponurou atmosféru místa. Musím na záchod a napadne mě divná myšlenka. Beru nahoru spacáky a ani nemusím své dívce nic říkat. Oba víme, že tuhle noc strávíme mezi starými knihami a deskami. Je to jako zkouška odvahy, opředená tajemnem. Dlouho do noci si vyprávíme příběhy plné strašidel, já přidám ty jizerské, o dávných vraždách, vlkodlacích, o Němcích i Rusech po válce. 

Pak pomalinku tiše oddychujeme, šťastní, že jsme jen my dva spolu, bez celé party. Čeká mě za pár měsíců maturita, ale já místo učení divočím s Káčou v peřinách, piju hektolitry piva, rumu a poslouchám spolu s ní metal. Nad tím vším přemýšlím, přitulený ve spacáku a dychtivý do dalších dní. Oddechuje neklidně, přerývavě, asi byly mé zkazky moc hororové. Odhalím ji jako upír pramen vlasů z krku, aby jej nevdechla a napadne mě, že pokud jednou umřu, tak bych si přál, aby to bylo tady, nahoře na půdě, mezi vzpomínkami, v horách, se svou modrou vílou po boku. Přitisknu si její zadek do svého klína, spí se mi tak nejlépe a za chvilku dřímám splynutý s celou scenérií. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

sobota 25. března 2017

Recenze/review - ANNIHILATOR - Triple Threat (2017)


ANNIHILATOR - Triple Threat
2CD/DVD Live album 2017, UDR Music


Jeff Waters a jeho thrashoví ANNIHILATOR patří už dlouhodobě ke smečkám, které si dám vždy s chutí. Je sice pravda, že mám nejraději jejich starší alba, ale poslední záseky měly také něco do sebe. Letošní živák "Triple Threat" jsem si koupil vlastně náhodou. Šel jsem do prodejny s CD a zbývalo mi zaokrouhlit částku za muziku na celé číslo. A bylo to. Teď tu sedím sám, s rodinou na jarních prázdninách a mám "svůj večer". Chvíli se kochám obalem, nasávám vůni bookletu a pak pouštím DVD. 





Techničtěji laděný thrash metal alá ANNIHILATOR mě zcela pohltí. Dohromady 23 songů, ostrých jako břitva, k tomu ječák, řežba i spousta skvělých melodií. Jestli měla být tahle deska takovou pozvánkou na koncert, tak bych s chutí hned vyrazil. Dvojalbum mě naladilo, vcuclo a občas se mi dokonce chtělo skandovat spolu s davem na obrazovce. Pokud máte tuhle legendární skupinu rádi, tak neváhejte. Je to sice opravdu jen záležitost pro fanoušky, ale o tom to celé je, no nemám pravdu?! A teď mě prosím omluvte, musím do lednice pro další pivo. Pak budu pokračovat a asi si dám všechno ještě jednou dokola. Povedená deska a hezký sběratelský kousek!


Asphyx says:


I have no words. An excellent album for all loyal fans! The obligation for all the devotees, who likes ANNIHILATOR! Thrash metal gods in excellent form! Wow.


Tracklist:
CD 01:
01. Sounds Good to Me
02. Bad Child
03. Innocent Eyes
04. Snake in the Grass
05. Fantastic Things
06. Holding On
07. Stonewall
08. In the Blood
09. Crystal Ann
10. Phoenix Rising

CD 02:
01. King of the Kill
02. No Way Out
03. Creepin' Again
04. Set the World on Fire
05. Welcome to Your Death
06. Never, Neverland
07. Bliss
08. Second to None
09. Refresh the Demon
10. Alison Hell
11. Phantasmagoria
12. Crystal Ann
13. Phoenix Rising


TOURING BEASTS: Jeff Waters (vox, guitar), Fabio Alessandrini (drums), Rich Hinks (bass) & Aaron Homma (guitar)

pátek 24. března 2017

Recenze/review - INFAMOVS - Under the Seals of Death (2017)


INFAMOVS - Under the Seals of Death
CD 2017, Memento Mori

Pořád mě dokážou překvapit. Stále odcházím raněný. Lidé, o kterých si myslíte, že jsou rovní, najednou přijdou a vrazí vám zezadu nůž do ledvin. Bez čekání, s úlisným výrazem ve tváři. Mrzí mě to a jsem najednou slabý, bezbranný, odhalený jak malé děcko. Utíkám rychle do své ulity, roztržitě hledám CD na uklidnění. Do očí mě uhodí rudě temný obal chilských INFAMOVS. Padám na kolena a modlím se, abych dostal rozhřešení.

INFAMOVS jsou jako klubko hadů, jako společenství padlých kněží. Jsou rouhaví, blasfemičtí, neurvalí, šílení, ale pořád mají čistší štít, než v úvodu zmíněný bývalý přítel s přetvářkou na obličeji. Jejich death metal je starosvětský, vycházející ze starých dobrých INCANTATION, MALEVOLENT CREATION, IMMOLATION. Na své prvotině se sice pohybují pouze ve starých prašivých mantinelech old school death metalu, ale jsou velmi přesvědčiví, živočišní a vzteklí jako rozzuřené bestie. A hlavně, jejich dlouhohrající prvotina "Under the Seals of Death" mě jako fanouška baví poslouchat.



Nemám vlastně s ničím problém, líbí se mi jak zvuk, tak nápady a hlavně černá aura, která jednotlivé skladby provází. Pro někoho málo, pro mě tak akorát, abych se uvolnil, naladil na záhrobí a desku si užil. Nejedná se o nijaké posouvání stylu. Na to ale také INFAMOVS nehrají. Jsou to staromilci, kteří hrají pro pamětníky. Nic jiného nečekejte. Že je to málo? Nemyslím si. Jsem rád, že podobné kapely pořád hrají. Je to sice vlastně jen retro jdoucí na samou svou podstatu, ale je to také album, které je temně pestré, zákeřné, postupně zahnívající. Zasáhne vás náhle, přepadne zezadu, nemilosrdně. Velmi solidní old school death metal z Chile!


sumarizace:

První dlouhohrající album INFAMOVS se opravdu povedlo. Kombinace studených melodií, krutého zpěvu a neskutečné energie na mě opět funguje. Ze záhrobí povstali všichni nemrtví a svět je doslova zahalen krví. Nahrávka působí jako rozkládající se mršina. Old schoolové motivy, smrt v očích a nekonečné utrpení. Tohle všechno při poslechu zažijete. Budete odcházet od svých hi-fi věží rozsekáni na malé kousky, vaše mysl bude čistá a krev nakažená. CD s klidem mohu doporučit všem poctivým fanouškům reálného death metalu, kteří se rádi prohrabují starými kostmi. Exhumujte staré mrtvoly, vypusťte zombie na tento svět! Přijdu si jako v nějakém hodně krutém hororu. Morbidita, špína, hnus a neskutečný tlak. To všechno na "Under the Seals of Death" naleznete. Tento masakr jen tak někdo nepřežije. Old school death metal, u kterého praskají víka od rakví! Velmi solidní záležitost!


Asphyx says:

The first full-length album INFAMOVS came really off. The combination of cold melodies, harsh vocals and incredible energy works again. The dead and undead rose from the beyond and the world is wrapped in blood. The recording acts like a decomposing carcass. Old school motifs, death in the eyes and endless suffering. All this you'll experience during listening. You'll leave from your hi-fis cut into small pieces, your mind will be clear and blood infected. I can recommend this cd to all honest real death metal fans who likes rummaging in old bones. Exhume old corpses, let zombies out into this world! I'm coming like in very brutal horror. Morbidity, dirt, filth and surreal pressure. This all you'll find on "Under the Seals of Death". This massacre can survive only someone. When you are listening this old school death metal, the lids from the coffins are cracking! Very solid thing!

Traсklist:
1. Into the Death 1:16
2. Dawn of the Black Dance 5:11
3. Call upon Blasphemovs 3:02
4. Impure Plaguiarisms 3:04
5. God of Pestilence 3:38
6. Of Force and Plague 5:20
7. Interlude 3:54
8. Serpent of Sin 4:54
9. Chaos-Madness 3:51

Line-Up:
A . M - Drums (2014-present)
S . D - Guitars (2014-present)
F . U - Vocals (2015-present)
F . G - Bass (2016-present)
R . B - Guitars (2016-present)

Recenze/review - MORAST - Ancestral Void (2017)


MORAST - Ancestral Void
CD 2017, Totenmusik / Ván Records


Vynořil jsem se ze tmy, velký a tajemný. Zářily mi oči a z mých úst plynula krvavě černá slova plná lží. Ano, jsem to já, váš nový Mesiáš. Podej mi ruku a vydej se se mnou do říše nemocných snů.

MORAST. Německý black doom metal. Nálado - tvůrci, pohybující se mezi temnými stíny starých kostelů. Pečlivě a vznešeně vystavěné riffy, ale hlavně všude se vznášející černá nálada, dělají z novinky "Ancestral Void" velmi chutnou záležitost. Black doomová prvotina, která opravdu stojí za pozornost. Záležitost vyloženě pro všechny fajnšmekry, gurmány, kteří rádi tráví dlouhé hodiny mezi opuštěnými stěnami svého pokoje. Zklidňující, zároveň tepající, přitažlivá. Taková je nová deska MORAST.




Určitě znáte ti chvilky mezi snem a bděním, kdy nevíte, co je a co už ne pravda. MORAST se pohybují přesně na této hranici. Balancují na ní, popichují mě ostrými ostny svých riffů, pak zahalí pláštěm zapomnění, uhranou, rozmělní a stvoří ve zcela novou éterickou bytost složenou jen ze samých šedých odlesků světla. "Ancestral Void" je hodně pocitovou záležitostí, která nebude asi vyhovovat každému. Osobně jsem dostával chuť hlavně takhle k večeru, kdy se mé nebohé tělo postupně připravovalo na inkarnaci. Stal jsem se opravdovým démonem, mesiášem, bytostí z onoho světa. "Z nebe zase pláče krev!": křičel jsem ze svých snů. "Co je a co už není sen?": ptám se znovu a odlétám někam do nekonečna. Zvláštní album s ještě zvláštnější atmosférou. Baví mě.


sumarizace:

"Ancestral Void" je velmi zvláštním, zajímavým albem. Kombinace black metalu, doomu a smutku dělá z novinky hodně návykovou nahrávku. Připomíná mi setkání se stíny, případně chvilky, které musí zažívat sebevrah před svým činem. Svým způsobem hodně těžká, pomalá, přesto drsná, syrová. Taková je hudba MORAST. Varuji všechny, kdo mají labilnější povahu, aby si na tuhle desku dávali velký pozor. Není to nic pro slabé jedince! Na CD by měla být nálepka, že může způsobit deprese. Skladby mají až odlidštěný náboj. Jsou mocné, rozvláčné a obsahují v sobě velké množství hnisu. Němci jednoduše umí navodit absolutní atmosféru zmaru a beznaděje. Black doom metalová deska, u které si budete muset dávat pozor, abyste si neprořízli tepny na rukou. Skvělé album!

Asphyx says:

"Ancestral Void" is a very interesting and unusual album. The combination of black metal, doom and sadness makes this album a very addicting record. It feels like a meet with shadows or the moments which suicidal person feels right before he do what he wants to do. In some way this is a very heavy, slow and yet cruel and raw – that is the music by MORAST. I must warn you – if you have an instable character, be careful with this record. This is not something for the weaks! There should be a sticker on the cover – “This might cause depressions”. The songs are unhuman. They are powerful, expatiative and contain a big amount of putridity. These German guys just know how to set the absolute ruin and hopelessness atmosphere. Black doom metal album which might cut your hand veins. An amazing album!


TRACKLIST
1. Crescent (4:55)
2. Forlorn (4:25)
3. Sakkryfyced (6:10)
4. Compulsion (4:51)
5. Loss (6:35)
6. Ancestral Void (8:42)

LINE-UP
L. – drums
F. – vocals
R. – bass
J. – guitar

https://www.facebook.com/morastofficial
http://totenmusik.tumblr.com/

čtvrtek 23. března 2017

Recenze/review - SEPULCHRAL - Back from the Dead (2017)


SEPULCHRAL - Back from the Dead
CD 2017, Great Dane Records

Páčím víko od staré rakve, pokouším se dostat dovnitř. Nejde to, nepomáhá ani velká síla a použití všech nástrojů. Jakoby byl uvnitř podtlak, nějaká temná síla, která mě nechce pustit. Znaven usedám, otírám zpocený obličej a odplivnu do dálky. Pak se ozve hlasité puknutí a v náruči šklebícího se skeletonu leží jako nějaký vzácný artefakt kompilační album francouzských SEPULCHRAL.

Vítejte na záhrobních orgiích plných stínů. K tanci nám hrají jedni z nejpovolanějších. Kapela, která datuje svůj vznik do roku 1989, černo černá bestie, která je synonymem klasického špinavého death metalu. Slyším zde starou evropskou školu v podobě, v jaké se hrávala v dobách mého mládí. Záležitost vyloženě pro sběratele, fanoušky tmy a táhlých ozvěn z onoho světa.


Album vychází jako CD i jako digitální formát. Jsou na něm obsaženy skladby z let 1991 - 1992. Hudba je patřičně prašivá, zavánějící metalovým pravěkem, ošklivým zvukem a "nepříjemným" vokalistou. Kývám se do rytmu, vzpomínám na počátky death metalu.  SEPULCHRAL byli vždycky underground a navěky v něm zůstanou. Je to dobře. Mám podobné smečky moc rád. Dodávají mi určitý pocit jistoty, že to v záhrobí pořád vře. Album se rozkládá mým pokojem jako stará mrtvola. Promlouvá ke mě hlasem srozumitelným, jasným a zřetelným. Je i mojí krví a zároveň krásným sběratelským kouskem v mé sbírce. Staroba, plíseň, smrt! Až navěky, amen! Kult!


sumarizace:

SEPULCHRAL  a jejich kompilace plná totálního zla jsou zde! Naleznete na ní skladby, které jsou temné, maniakální a ošklivé. Pokud máte rádi temný plesnivý death metal, tak neváhejte ani chvilku. CD připomíná obrácenou modlitbu. Francouzi umí navodit hodně zlou a špinavou atmosféru. Při poslechu si přijdu, jako bych právě otvíral nějaký dávno starý hrob. Dýchne na mě pach hniloby a samotné smrti. Zazní ostré riffy SEPULCHRAL a mrtvoly jsou exhumovány. Cítíte ten strach? Z nebe padá krev! Nahrávku bych doporučil všem milovníkům záhrobí. Špinavý death metal, nahraný v samotném pekle! Inferno!

Asphyx says:

SEPULCHRAL and their compilation, full of total evil, are here! You can find here the songs that are dark, manic and ugly. If you like dark moldy death metal, so don't hesitate. The CD resembles an upturned prayer. The French can make much evil and dirty atmosphere. When I'm listening, it's like a just opened long old tomb. The smell of rot and death itself. Sharp riffs of SEPULCHRAL sounds and corpses are exhumed. Do you feel the fear? The blood is falling down the sky! I would recommend this recording to all lovers of the dead. Dirty death metal, recorded in the hell! Inferno!


TRACKLIST:
1- Putrefying mass 2016

2- Internal decomposition 2016 
3- Disembowlement of the dead 2016
4- Vampirus spectrum 2016
5- Putrefying mass 1992
6- Disembowlement of the dead 1992
7- Personal suffering 1992
8- Rigor mortis 1991
9- Putrefying mass 1991
10- Internal decomposition 1991



Line up 2016:
Cadaver sanguisugus : deadly beats on dead skins
Vampires spectral : bassgrave and calls to ruin
Veneficus antropophagus : lucifers chainsaw and sepulchral voice

https://greatdanerecords.bandcamp.com/album/back-from-the-dead
http://www.greatdanerecs.com/produit2.php?ref=GOUDJ069&id_produit=252
https://www.facebook.com/Sepulchral-FR-376627276022856/?fref=ts