DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 9. května 2018

Home » » Asphyxovy zápisky - Zapomínám a neodpovídám

Asphyxovy zápisky - Zapomínám a neodpovídám


Asphyxovy zápisky - Zapomínám a neodpovídám

...ale taky se často usmívám. Víte co, člověk dorazí ráno do práce a v tramvaji radši koukal jedný moc hezký holce do výstřihu, než aby vyřídil emaily. Pak je musí vyřizovat v práci, kde ho některé totálně vytočí a po hodině nemá sílu na další tupost. Ty se s náma nebavíš? Říkají mi na facebooku, twitteru a já se jen směju. Zavolejte nebo za mnou přijďte, odpovídám jim. 

V zaměstnání mi přijde něco kolem padesáti služebních emailů (manager nikdy nespí a po nocích místo šukání píše nesmysly). Ty musím vyřešit, i když jsou to někdy absolutní kraviny. Je to práce, peníze a není nad to se pořádně po ránu ukomunikovat. Žádostí o recenze chodí něco kolem sto denně. Snažím se, ale jsem fakt jen člověk. Facebook mě nebaví z podstaty (mám ho jen jako "nutné zlo pod přezdívkou") a tak pořád zapomínám a neodpovídám (vypnul jsem si chat - všude, nemám na to nervy a čas).

Radši jdu s dětma ven a snažím se jim vysvětlit, jakej je doopravdy svět. Třeba v lese. U cesty leží mrtvá kočka. Roztrhaná od psů - jak si poradíš se smrtí, otče? Nebo maminky na lavičce, chytající slunce a alespoň chvilku odpočívající, přesto stále bdělé. Důchodci šourající se v neforemných kabátech. Běžci a obzvláště běžkyně, rudé od námahy, ale s pocitem, že udělaly něco pro zdraví.

Kolik jsem ještě nepřečetl knih, kolik neslyšel muziky, kolik neviděl filmů? Nevím, občas mi říkají, že mluvím jak starej, ale než abych leštil tři hodiny denně obrazovku, to si radši dám pár piv s pravými reálnými kamarády. Na ty nezapomínám a jim odpovídám. 

Nekoukám na zprávy v televizi, protože mě irituje debilní hudba - podkres, když vypráví vyděšený moderátor o nějaké vraždě (vrah byl dycinky hodnej kluk, kterej zdravil a vynášel smetí). Nesleduji počasí, protože rosničky mají křečovitý obličeje a já mám pak pocit, že bude pořád divně. Nemám rád nekonečný seriály, protože se tam nic neděje a usínám u nich. Už se ani nerozčiluju u internetu, kde mi v jeden okamžik přijde zpráva o tom, jak nás obsadili muslimové a zároveň se mám zúčastnit benefice na podporu vložek pro mladé dívky s obřízkou v Nepálu. Jo, nezachraňuju svět, páč to asi ani nejde, ale tuhle jsem odnesl sousedce nákup do kopce. A dostal jsem štrúdl, heč!

"Ti mrdá? Zase si mi neodpověděl?": řekne mi místo pozdravu kolega/kamarád z práce. "A proč mi to neřekneš? Se vidíme každej den snad stokrát, sedíš ode mě kousek": na to snad ani jiná odpověď není. Prej posílal jsem ti tabulku, aby ses napsal do hospody. Komu že to mrdá?

Neměřím si tep na kole, radši se pokouším předjet cyklistku s hezkou prdelkou a musím se smát, když se mi to nepovede - pak udýchaný stojím nahoře a koukám do zeleného kraje. Neběhám v elasťákách (vás to fakt neškrtí?), nemám čelovku, ani koloběžku. Asi jsem pro reklamní agenty nezajímavej, nevrlej - nevlastním totiž ani poslední momentálně aktuální mobil, co ho mají kolem všichni. O autě, kole, blondýně a prášcích nemluvě.

Zasadil jsem ale pět stromů na chalupě, zoral mámě záhonek, povídal si každý den aspoň hodinku se ženou. Jen tak, u kafe a koláčků. Někdy normálně lituju, že nekouřím. Ne kvůli plícím, ale protože se kuřáci aspoň o rauch - přestávkách scházejí a probírají svět. Jak se daří, co včera, jak sport, copa váš malej? 

Jak a kde jste se seznámili, ptám se kolegyně v práci a ona je překvapená, že její princ s ksichtem z photoshopu a dokonalým profilem inteligentního sportovce ze zaručeně skvělé internetové seznamky, má křivej charakter a smrdí. Víš drahá, možná si ho měla nejdřív vzít na kolo, do hospody, na víkend do hor. Třeba bys zjistila, že je debil dřív. Příště se radši usměj na toho maníka ze skladu, jo toho s beďarama, ten to má v hlavě srovnaný. A když mu koupíš pleťovou vodu, uvidíš, že z něj bude nakonec fešák, co ty na to (kouká na tebe, jakoby tě chtěl zhltnout v kuse, bez kousání)? Aspoň tě bude brát vážně a ne jen jak chvilkovej fusak na cara. Sice to bude asi bez selfie příběhů z každého společného okamžiku, ale zase třeba bude sranda, jak ho tak znám.

Na zastávce autobusu u nás na horách nemají u chalupy wi-finu ani pokrytí signálem. Po půl hodině čekání na zpožděný spoj jsem toho slyšel a zažil víc, než za půl roku na internetu. Nebo tak nějak. 

Ne, nechci být v pozici starého morouse, který nadává na vše nové, mladé. Jen si technologie, které používám a ulehčují mi život, vybírám. Bavím se, s kým chci já. Nemusím stihnout všechno. Hlavně se z toho neposrat. Vytřídit důležité informace, o to jde dnes především. Možná proto pořád "zapomínám a neodpovídám". Držte se, přátelé!
Share this games :